Průměrný plat v kultuře je chiméra. Orchestr má však nadprůměrné výsledky

Sopranistka dozpívá píseň alžbětinského loutnisty Johna Dowlanda, načež se převlékne, vezme do ruky sprej, začne na něj pět reklamu jako v televizním vysílání a sprejuje při tom do rytmu. Českou premiérou neotřelé hudební koláže nazvané WhatsPop, kterou vytvořil současný francouzský skladatel Aurélien Dumont, v pondělí večer zahájí sezonu Orchestr Berg. Na koncertu v pražském sále DOX+ zpěvačku Pavlu Radostovou doprovodí malý ansámbl zahrnující elektrickou kytaru, trubku či basklarinet.

Dumont kompozici vytvořil na motivy knihy esejů o popkultuře. Kromě klasické hudby si půjčuje z pop-music nebo experimentálního rocku. „Znějí tam narážky na román Philipa K. Dicka, sonet Williama Shakespeara i televizní seriál Dollhouse,“ vyjmenovává ředitelka tělesa Eva Kesslová. Součástí provedení skladby, kterou doplní scénografie se změnami kostýmů či rekvizitami, bude živý rozhovor s hudebním novinářem Pavlem Klusákem o popkultuře.

Nejnáročnější úkol čeká sopranistku Radostovou, jejíž part zahrnuje náročné mikrointervalové pasáže, skoky v nesnadném rytmu i hereckou akci, kdy musí paralelně zpívat a ovládat toustovač, fén nebo láhev od piva. Od skladatele k nim dostala instrukce. „Je to neuvěřitelně sofistikované, ale zároveň velmi zábavné, přístupné a hudebně vlastně docela jednoduché ve srovnání s tím, co hráváme běžně,“ shrnuje Eva Kesslová.

Orchestr Berg vloni završil již 25. sezonu. Přední české těleso zaměřené na soudobou hudbu každý rok uvádí osm nových projektů. Podobně jako Ostravské dny nové hudby nebo Brno Contemporary Orchestra se zaměřuje na tvorbu, jaká se běžně neobjevuje na programu orchestrů.

„Berg pravidelně uvádí spoustu novinek domácích i zahraničních skladatelů. Funguje v klasických abonentních cyklech, přísun hudby je tedy pravidelný, nejsou to festivalové či jinak ojedinělé události,“ vyzdvihuje hudební kritik Boris Klepal.

Podle něj Berg často hrává nejednoduché kompozice. „Má základnu věrných příznivců, kteří na něj chodí jako na oblíbenou kapelu. Přitom toho docílil s repertoárem, u něhož se nedá jen tak popíjet a relaxovat, navíc bez stabilního zázemí. Je to skoro zázrak,“ shrnuje odborník a dále vyzdvihuje, že sebevědomý ansámbl nedělá repertoárové kompromisy. To potvrzuje i ředitelka. „Jen v úplných začátcích jsme vymýšleli takzvané sendvičové programy, kdy se soudobá hudba vyváží posluchačsky vděčnou skladbou od Beethovena nebo Mozarta,“ ilustruje Eva Kesslová.

Dlouho pak zařazovali moderní hudbu z 20. století, v letošní sezoně už se ale věnují většinou pracím z poslední dekády. Pondělní WhatsPop pochází z roku 2022.

Koncerty Bergu jsou neformální, bez dress codu, a konají se často na netradičních místech. Kromě kostelů formace vystoupila v pražském klubu Roxy, ale také v jeskyni na kopci Bradlo nebo rozestavěné stanici metra Petřiny, kam do hloubky desítek metrů navážel nástroje jeřáb.

Letos se Berg po letech vrátí do bývalé čistírny odpadních vod v Bubenči. „Netradiční prostory pomáhají vytvořit zvláštní atmosféru, ve které jsou lidé vnímavější k netradičním zvukům na pódiu. Potřebovali jsme i mentálně rozbít zvyky spojené s koncertováním v obvyklých sálech, přesvědčit lidi, že novou hudbu si nejlépe vychutnají, když ji budou poslouchat jinak,“ vysvětluje Kesslová.

Ze stejného důvodu s uměleckým vedoucím, dirigentem Peterem Vrábelem, vymýšlejí nové koncertní formáty. Například na takzvaných zvukových procházkách se posluchači v okolí Klementina nebo na Petříně rozdělili do skupinek, které pak průvodci učili naslouchat okolí. „Nebo hrajeme k pravidelné zkoušce sirén. Také každý rok zařazujeme speciální formát nazvaný Slyšet dvakrát, kde se vybere mimořádné dílo, orchestr ho zahraje poprvé, pak ho po pauze rozebíráme s hudebníky a s autorem, ukazujeme, co je tam zajímavé, a na závěr se skladba hraje znovu,“ doplňuje ředitelka.

Berg má na české scéně nezastupitelnou roli. Od vzniku objednal a ve světové premiéře uvedl už více než 300 děl především mladých tvůrců, kteří u renomovaných těles nedostávají mnoho příležitostí.

Například skladby Ondřeje Adámka nebo Miroslava Srnky představil Berg dávno předtím, než se z obou stali světově úspěšní autoři. Adámkovy kompozice od té doby nastudovali Berlínští filharmonici nebo sir Simon Rattle, zatímco Srnka napsal několik oper pro Bavorskou státní operu v Mnichově.

S dalšími orchestr seznámí posluchače letos. „Uvedeme světové premiéry Marka Keprta, Jany Vöröšové, Ondřeje Štochla nebo slovenských skladatelů Patrika Hermana a Adriána Demoče,“ vyjmenovává ředitelka. Doplní je díla zahraničních osobností, od veterána Salvatora Sciarrina po méně známá jména, jako jsou polská skladatelka Agata Zubel, italská tvůrkyně Clara Iannotta nebo litevská rodačka Justė Janulytė.

Programy sestavuje dirigent Peter Vrábel. „Dřív musel chodit do knihoven, dnes je díky internetu dávno vše na dosah, takže nejvíc času tráví u počítače. Jsme ale také hodně v kontaktu přímo se skladateli,“ pokračuje Eva Kesslová.

Berg nemá stálý repertoár ani zázemí, díky čemuž není svázaný konvencemi. Zároveň ale funguje v jakémsi věčném provizoriu. Patrné je to ve srovnání s nejznámějšími evropskými ansámbly na soudobou hudbu, což jsou Klangforum Wien, Ensemble Modern a Ensemble intercontemporain.

Všechny si mohou dovolit zvát světové dirigenty a objednávat skladby u proslulých tvůrců. „Především všechny disponují nesrovnatelně více penězi a vlastními budovami, které zahrnují zkušebny, kanceláře či sklady nástrojů. My pořád zkoušíme na základní umělecké škole, kam jsem chodila na housle. Jsme za to nesmírně vděční, ale musíme tam na každou zkoušku vozit nástroje včetně bicích,“ zmiňuje Kesslová. Skladby jako pondělní WhatsPop vyžadují pět šest zkoušek, další soukromou přípravu pak absolvovala sopranistka s dirigentem Peterem Vrábelem.

Sedmapadesátiletý slovenský rodák Orchestr Berg v roce 1995 založil. Zpočátku to byl jen experiment studentů pražské HAMU a suploval chybějící školní těleso. Regulérní sezony začal mít roku 2001.

„Od té doby stojíme na vlastních nohách a děláme si svou dramaturgii,“ konstatuje dnes osmačtyřicetiletá absolventka konzervatoře Kesslová, která na prvním koncertu Bergu ještě hrála na housle. Postupně ale zjistila, že si bude muset vybrat. „V roce 2002 jsem odjela na stáž, poprvé jsem si nevzala housle a pak už nějak nikdy nebyl čas hrát a zároveň řídit orchestr. Nejde to dělat naplno naráz,“ zdůvodňuje.

Kesslová se začala seriózně věnovat hudebnímu managementu. Absolvovala stáže ve washingtonském Kennedyho centru, získala Fulbrightovo stipendium v New Yorku. A mimo jiné Bergu zajistila model financování.

Orchestr každou sezonu hospodaří s částkou lehce přesahující čtyři miliony korun, z nichž zhruba polovinu si vydělá na vstupném a od soukromých dárců. Zbytek dostává od Ministerstva kultury a pražského magistrátu.

„Ne, bez veřejných zdrojů bychom sezonu docela určitě nesestavili,“ odpovídá Kesslová v době, kdy přitom nový ministr kultury Oto Klempíř ze strany Motoristé sobě avizoval škrty a vzkázal umělcům, že se mají uskrovnit. Sněmovna bude rozpočet na rok 2026 s plánovaným schodkem 310 miliard korun teprve schvalovat.

„Když slyším, že stát chce osekat neziskové organizace a šetřit na kultuře, přepadá mě zoufalství. Průměrný plat je v české nezávislé kultuře chiméra, většina z nás na něj ani zdaleka nedosáhne, a ještě děláme práci za několik lidí. My bychom potřebovali někoho, kdo se bude naplno věnovat produkci, dalšího na marketing, třetího člověka na fundraising a čtvrtého, který by se staral o účetnictví a papírování spojené s granty. Ale protože nemáme peníze, tak na to padají večery, víkendy a veškerý volný čas,“ konstatuje Eva Kesslová, která se s dirigentem Vrábelem jediní věnují orchestru naplno.

Mezi hudebníky mají stálé spolupracovníky. Oslovují je nárazově podle repertoáru. „Teď v pondělí to bude osm hráčů, jindy jich může být pětadvacet. Poslední dekádu jsme ten okruh hodně stabilizovali. Cílem bylo mít na každou pozici dva lidi, protože když interprety nemůžeme zaměstnat na full-time, živí se jinde a někdy musí třeba hraní v divadle termínově upřednostnit,“ ilustruje ředitelka.

Při vystoupeních Bergu bývají na pódiu často k vidění houslisté Anna Romanovská a David Danel, violistka Kateřina Lískovcová, violoncellista Balázs Adorján nebo skladatelé hrající na nástroje, jako jsou trombonista Štěpán Janoušek, akordeonista Jiří Lukeš či kytarista Ian Mikyska. Spousta z nich pro Berg i komponovala.

Soubor se daří i omlazovat, nejmladší klavíristé Veronika Jaklová a Pavol Praženica se narodili v novém tisíciletí a ještě studují.

Pěvce nalézá Berg v oblasti staré hudby, odkud mohou hvězdu pondělního večera Pavlu Radostovou znát posluchači barokního Collegia 1704. „Stará a soudobá hudba se skvěle doplňují. Nám vyhovují čisté, rovné hlasy, potřebujeme zpěváky, kteří nevibrují, protože v soudobé hudbě hlas imituje nástroj a skladby vyžadují rychlost, přesnost,“ objasňuje ředitelka.

Orchestr Berg na rozdíl třeba od podobně zaměřeného festivalu Contempuls přežil pandemii koronaviru. „Ale nebylo to snadné. Před covidem jsme měli 120 abonentů, během pandemie to spadlo na polovinu a strašně pomalu se to vracelo, vlastně až dnes jsme zpět na podobné úrovni,“ říká Kesslová. Koncerty průměrně navštěvuje okolo 200 lidí, zhruba polovina si vstupenky kupuje jednorázově.

Od pandemie také ansámbl méně experimentuje s výběrem míst. Letos kromě DOX či Anežského kláštera znovu vystoupí třeba v nové budově Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v pražské Libni. „Industriálních prostorů bývalo po Praze spousta, ale rychle mizí. Ve většině navíc můžete koncertovat jen v červnu a září, jinak tam bývá zima. A my jsme tyhle termíny poslední roky využívali pro scénické projekty v divadlech, které v téhle době bývají volnější,“ vysvětluje Eva Kesslová.

I tato nejnovější sázka Bergu vyšla. Ve spolupráci s divadlem Alfred ve dvoře a souborem Boca Loca Lab vloni na podzim vytvořil inscenaci Předřeč šelmy, která je čerstvě nominovaná na Cenu divadelní kritiky. Na programu letenské scény bude znovu v květnu.