Článek
Nizozemsko se v posledních týdnech dostalo do pozornosti investorů i médií kvůli návrhu, který by výrazně změnil zdanění úspor a investic. Vláda chtěla, aby nově danil skutečný roční výnos sazbou 36 procent. Nejde tedy o 36 procent z hodnoty majetku, ale z ročního zhodnocení podle pravidel zákona.
Sporné je, že do takto definovaného „výnosu“ by u části aktiv mohl patřit i růst jejich ceny, i když je člověk ještě neprodal. Prakticky by to znamenalo zdanění takzvaných nerealizovaných zisků, tedy „papírového“ zhodnocení, které existuje jen na účtu nebo v portfoliu.
Návrh však zároveň počítá s tím, že u některých aktiv se bude danit až při realizaci, typicky u nemovitostí a u vybraných podílů ve startupech, aby se omezil problém s likviditou.
Celá debata navazuje na dlouhodobý problém nizozemského systému. Jde o režim zvaný Box 3, který roky stál na modelovaném výnosu a který měl přibližně odrážet průměrné zhodnocení majetku. V prostředí nízkých úroků a kolísavých trhů se však ukazovalo, že lidé často platí daň i v letech, kdy reálný výnos téměř neměli.
Systém kvůli tomu čelil právním sporům a Nizozemsko už několik let hledá nové nastavení, které má být srozumitelnější, spravedlivější a současně má obstát i před soudy. Odtud přišel návrh na zdanění skutečného výnosu, tedy toho, co investor skutečně získá během roku na úrocích, dividendách nebo třeba nájmu, a současně i změny hodnoty majetku.
Klíčový spor
Právě zahrnutí změny hodnoty je nejcitlivější částí. U akcií, fondů nebo kryptoměn by se do ročního výsledku mohl započítávat i nárůst ceny, i když investor nic neprodal a peníze mu reálně nepřitekly. Kritici upozorňují na jednoduchý problém, který by to mohlo vytvářet.
Investor může zaplatit daň z papírového růstu v jednom roce, ale v dalším roce může hodnota investice spadnout a zisky, ze kterých platil daň, ve skutečnosti nikdy nezíská. Z politického hlediska je to výbušné téma, protože se dotýká nejen bohatých investorů, ale i běžných lidí, kteří mají část úspor v investičních produktech.
Návrh zákona přitom došel v legislativním procesu daleko. V polovině února prošel dolní komorou nizozemského parlamentu. Tím ale proces nekončí, protože o zákonu má rozhodnout také Senát. A právě tam se ukázalo, že pro návrh nemusí být dost hlasů. Spor se navíc nevede jen o princip, ale i o technické nastavení, které rozhodne, zda bude systém pro lidi v praxi snesitelný.
Poradenská společnost Deloitte ve svém rozboru připomíná, že návrh mění logiku dosavadní úlevy. „Namísto nezdaněné části majetku se zavádí nezdaněný výsledek ve výši 1800 eur na poplatníka,“ uvádí Deloitte.
To v praxi znamená, že stát by neosvobozoval část majetku, ale část ročního zhodnocení. Deloitte zároveň upozorňuje na citlivé nastavení ztrát, které je v téhle debatě klíčové. „Negativní výsledky bude možné převádět do dalších let, zpětné započtení návrh neumožňuje,“ shrnuje Deloitte s tím, že se uplatní i práh 500 eur, takže odečitatelná je až ztráta nad tuto částku.
Ministr přiznal problém
Právě tato konstrukce vysvětluje, proč kritika míří na situace, kdy investor zaplatí daň z růstu hodnoty v jednom roce, ale při následném propadu už zaplacenou daň neumí zpětně „vyrovnat“. Ministr financí Eelco Heinen z liberální VVD proto v posledních dnech veřejně naznačil obrat a připustil, že původní návrh bude muset projít změnami.
„Myslím, že ten zákon takhle nemůže projít,“ uvedl pro nizozemské médium RTL Nieuws. Současně dodal, že se příprava nepovedla tak, jak měla. „Myslím, že se tady zkrátka něco nepovedlo a současný návrh se musí upravit,“ řekl. A nastínil i další postup. „Vraťme se na rýsovací prkno a podívejme se, jak zákon upravit,“ dodal.
Heinen tím dává najevo, že reforma zdanění investičního majetku ještě není hotová, i když ji dolní komora už schválila. Neoznámil konec celého projektu, spíš připustil, že v současné podobě pro něj nemusí být většina v Senátu, a proto se bude muset upravovat.
Do hry se proto mohou dostat i konkrétní prvky, které mají omezit tlak na nucené prodeje – například to, že u nemovitostí a vybraných podílů ve startupech se má daň více vázat na realizaci zisku, nikoli na každoroční „papírové“ přecenění. Záměr vlády navázat zdanění na skutečný výnos měl platit od roku 2028.
