Do operace v Íránu se zapojily i letouny B-2. Útočily na podzemní komplexy

Do probíhající letecké operace proti Íránu se zapojily i strategické bombardéry B-2 Spirit.

Stroje odstartovaly ze své domovské základny Whiteman ve státě Missouri a poté, co dorazily nad íránský vzdušný prostor, se zaměřily na podzemní komplexy pro balistické střely, tzv. raketové jeskyně, napsaly servery The Hill či The War Zone.

Jejich nasazení v neděli potvrdilo i americké regionální velitelství CENTCOM. To uvedlo, že bombardéry B-2 vyzbrojené bombami o hmotnosti přibližně 900 kilogramů zasáhly íránské opevněné objekty určené pro balistické střely.

Letouny byly použity i při loňské červnové operaci Půlnoční kladivo, cíleném úderu na íránská jaderná zařízení v Natanzu, Fordó a Isfahánu.

Na začátku února zveřejnil deník The New York Times satelitní snímky, které naznačují, že se Íránu pravděpodobně podařilo rychle opravit několik zařízení pro balistické střely poškozených loňskými útoky. Analýza snímků ukazuje, že během posledních měsíců proběhly opravné práce na desítkách raketových zařízení, včetně výrobních komplexů.

Tyto objekty jsou budovány hluboko v horském masivu. Primárně slouží ke skladování střel, některé však umožňují jejich odpálení přímo z podzemí skrze otvory ve stropě. Právě tyto komplexy patří dlouhodobě mezi nejodolnější a nejproblematičtější cíle případného úderu, shrnuje The War Zone.

Analytik Sam Lair z výzkumného centra James Martin Center for Nonproliferation Studies, zaměřeného na nešíření jaderných, chemických a biologických zbraní, kontrolu zbrojení a mezinárodní bezpečnost, na síti X zveřejnil satelitní snímky, které ukazují zásahy těchto komplexů pomocí pum „bunker buster“. Ty dokážou proniknout hluboko do země, kde následně explodují.

Priorita úderů na raketové jeskyně je z vojenského hlediska zřejmá. Úplné zničení těchto komplexů je mimořádně obtížné, protože jsou členěné a mohou být hermeticky uzavírány. K jejich vyřazení však není nutné je kompletně zničit.

Stačí zavalit vstupy do tunelů a udržet je neprůchodné po dobu konfliktu. Údery u vchodů mohou sklady i odpalovací zařízení prakticky ochromit, přičemž situaci lze sledovat pomocí dálkového průzkumu a případně zásahy opakovat.

Nasazení B-2 místo bombardérů B-52 či B-1 souvisí především s jejich schopností pronikat protivzdušnou obranou. Íránský vzdušný prostor zůstává rizikový a zahrnuje jak pevné, tak mobilní hrozby. I přes oslabení obrany je nutné počítat s podporou elektronického boje, kybernetických operací a doprovodných strojů.

Co se týče důvodu, proč bombardéry B-2 startovaly z domovské základny, Spojené království zpočátku neumožnilo Spojeným státům zahajovat údery proti Íránu ze svých základen.

Patří sem dvě lokality, které jsou plně vybavené pro dlouhodobé operace bombardérů a mají strategickou polohu vůči íránskému cíli: RAF Fairford ve Spojeném království a Diego Garcia v Indickém oceánu.

I když posádky B-2 v posledních letech cvičily omezené operace z jiných předsunutých základen, tyto lokality nejsou připraveny na dlouhodobé nasazení. Start z domovské základny se tedy v dané situaci ukázal jako nejvhodnější volba, upozorňuje TWZ.

V neděli britský premiér Keir Starmer uvedl, že státy Perského zálivu požádaly Londýn o posílení obrany. Britské letouny se podle něj podílejí na koordinovaných obranných operacích a již zachytily íránské útoky.

Vzhledem k novému postoji britské vlády je možné, že se bombardéry B-2 a další letouny přesunou na jednu nebo obě zmíněné základny, píše BBC.

Jak už dříve The War Zone upozornil, atol Diego Garcia je oproti základnám na Blízkém východě nebo letadlovým lodím působícím v regionu z velké části mimo dosah raket a bezpilotních letounů, které vlastní Írán nebo jemenští Húthíové.

Současné íránské balistické rakety mají podle odhadů maximální dolet přibližně 2000 kilometrů. Bezpilotní letoun Kaman 22 má údajně dosah až 3000 kilometrů. Nejkratší vzdálenost mezi ostrovem Diego Garcia v Indickém oceánu a Íránem je 3795 kilometrů.