Íránci jsou nesmiřitelně rozdělení, nemá to dobré řešení, říká orientalistka

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na Írán od sobotního rána dopadají izraelské a americké bomby. Při operaci, k níž se schylovalo několik posledních týdnů, byl zabit nejvyšší vůdce Alí Chameneí i řada dalších vysoce postavených představitelů režimu.

Americký prezident Donald Trump vyzval Íránce, aby využili příležitosti ke svržení režimu, který začátkem roku krvavě potlačil rozsáhlé protesty. „Až skončíme, převezměte svou vládu. Bude vaše, abyste si ji vzali,“ vzkázal jim. „Tohle bude pravděpodobně vaše jediná šance na celé generace.“

Podle orientalistky Lenky Hrabalové z Palackého univerzity v Olomouci je ale íránská společnost zásadně a nesmiřitelně rozdělená. Írán mnohokrát navštívila a napsala o něm knihy.

„Nepředstavujme si, že tam vznikne nějaký nový režim a všichni budou šťastní. Dobré řešení opravdu neexistuje,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

„Umím si představit, že teokratický režim nahradí vojenská diktatura,“ nastiňuje možný budoucí vývoj s tím, že elitní a dobře vyzbrojené Islámské revoluční gardy už dnes do značné míry stát ovládají.

Odehrává se až globální debata o tom, co si myslí Íránci, jaké mají názory, co nebo koho podporují. Vy jste v zemi byla mnohokrát a dobře ji znáte. Lze říci, jak je početně rozdělený tábor odpůrců režimu, nebo naopak jeho skalních zastánců? Na videích jsme viděli, že se někteří Íránci po smrti Alího Chameneího radovali…

Názorové proudy v Íránu mají řadu odstínů, ale nikdy tam neproběhlo sčítání lidu, natož nějaké sondáže názorů. Existují pouze odhady. Zjednodušeně se dá snad říci, že třetina lidí je proti současné vládě, třetina ji podporuje a zbylá třetina se raději nevyjadřuje.

V Evropě víme spíše o odpůrcích režimu, protože jejich hlasy jsou tady víc slyšet díky Íráncům, kteří se Západem komunikují, případně jsou aktivní na sociálních sítích.

Mediálně atraktivní je pro nás samozřejmě ten ženský vzdor v Íránu - to sundavání šátků. Moc ale nevnímáme tu část populace, která režim podporuje a ze které se rekrutují jeho ozbrojené složky. A která truchlí za Chameneího.

Jak byste popsala stoupence režimu? Z jakých vrstev pocházejí?

Především jsou to nábožensky konzervativní lidé. Nižšího i vyššího vzdělání. Jsou přesvědčení, že stát vedený nábožensky je tou správnou cestou. Pak také lidé z chudších vrstev, méně vzdělaní. Ale i pragmatici.

Uvedu příklad z jihovýchodního Íránu, z provincie Balúčistán. Etnická menšina Balúčů nemá s Peršany moc dobré vztahy. A Peršané se zase bojí, že když režim padne, Balúčové toho využijí a v přeneseném smyslu slova sežerou zaživa. A že to bude horší než teď, i když teď to za moc nestojí.

Považujete za reálnou možnost, že by v čele Íránu stanul nějaký generál Revolučních gard, který by nějakým způsobem situaci stabilizoval a zároveň byl přijatelný pro Američany a Izraelce?

To si dokážu představit, je to jedna z možností. Myslím si, že tato varianta je ve hře. V kontextu Blízkého východu ani Íránu není vojenská diktatura nic cizího.

Otázkou samozřejmě je, kdo by to měl být. Těžko najít někoho přijatelného aspoň pro většinu Íránců. Změnilo by se jen to, že namísto teokracie by to prostě byl otevřeně vojenský režim. Pokud by vypukla občanská válka, umím si představit, že by ji armáda zastavila a převzala moc.

Když říkáte armáda, myslíte tím Islámské revoluční gardy?

Ano, obecně ozbrojené složky. Co se týče převzetí moci, Revoluční gardy jsou silnějším hráčem. Jednak jsou dobře vyzbrojené a také ovládají velkou část íránské ekonomiky. Ovládají přístavy, podílejí se na pašování. Kontrolují takzvané bonjády, což jsou islámské náboženské nadace disponující obrovskými sumami. Ovládají služby, cementárny, stavbu silnic a další projekty.

Islámské revoluční gardy jsou něco jako deep state, v podstatě íránský stát ovládají.

Jestliže je íránská společnost tak zásadně rozdělená, najít přijatelné řešení alespoň pro většinu Íránců se zdá být téměř nemožné…

Nepředstavujme si, že tam vznikne nějaký nový režim a všichni budou šťastní. Dobré řešení opravdu neexistuje.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu Íránce často oslovuje. Že je Izrael s nimi a usiluje o svobodný Írán. Na sociální sítě dává příspěvky v perštině. Má tohle uvnitř země nějaký dopad?

Nikdy jsem se nesetkala s Íráncem, který by Netanjahua vnímal pozitivně. Írán a Izrael měly dobré vztahy do roku 1979, než se dostal k moci Chomejní. Ale dnes Izrael v Íránu oblíbený není, a to ani mezi těmi, kteří nesnáší ten islámský režim.

Možná za to částečně mohou i desetiletí propagandy v Íránu, ale určitě také izraelské útoky. Když Izraelci zasáhli raketou íránského jaderného fyzika, spolu s ním poslali k zemi celý činžák i se všemi jeho obyvateli.