Drží se Írán zpátky? Do odvety nevrhl všechno, stále kalkuluje, míní expert

Po sobotním zahájení útoků Spojených států a Izraele na Írán a také smrti ajatolláha Alího Chameneího napětí na Blízkém východě nepolevuje. Íránská odveta dopadla na celou řadu států, další údery ale podnikají i americké a izraelské síly. Mohou nálety obou stran strhnout do víru války celý region?

Třetí den pokračuje společný útok Spojených států a Izraele na Írán. Ten během víkendu utržil mj. těžké ztráty mezi špičkami režimu. Zabit byl také nejvyšší vůdce, ajatolláh Alí Chameneí, který v čele Íránu stál bezmála 37 let. Vedle něj ale nálety mířily i na desítky dalších lidí z nejvyššího vedení armády a revolučních gard.

Teherán se nebrání útokům amerických a izraelských sil poprvé, naposledy vloni v červnu podobná vzdušná kampaň - byť svými cíli nemířila tak vysoko - trvala dvanáct dnů. Vedoucí Centra pro studium Blízkého východu Metropolitní univerzity Praha Břetislav Tureček v pondělní epizodě podcastu 5:59 popisuje, že tehdy Spojeným státům šlo o zničení íránského jaderného programu, probíhající útok má ale podle něj zcela jiný důvod.

„Terčem teď není omezení íránských obranných nebo útočných kapacit, terčem je svržení režimu jako takového. A to je samozřejmě velký přelom, protože se bavíme o devadesátimilionové zemi, bavíme se o stabilitě celého regionu,“ vysvětluje expert. A připomíná, že je nutné se v souvislosti s útokem USA a Izraele zamýšlet i nad otázkou mezinárodního práva, které je v poslední době vystavováno nebývalé zkoušce.

Íránský režim se navzdory dalším a dalším útokům zatím nevzdává. Už během soboty spustil sérii odvetných úderů nejen na Izrael a základny Spojených států v regionu, ale také na další americké spojence na Blízkém východě. Spojené arabské emiráty po íránských náletech hlásí nejméně tři mrtvé a přes padesát zraněných, raketám a dronům čelí také Bahrajn, Katar, Saúdská Arábie nebo Kuvajt.

Podle Turečka může jít o snahu íránského režimu dostat spojence Washingtonu těmito nálety do situace, kdy budou vyvíjet stále silnější tlak na vládu prezidenta Donalda Trumpa, aby údery na Írán ukončila. Jenže z analytikova pohledu může dojít i k opačnému scénáři, v němž se tyto státy jen utvrdí v podpoře USA - což by nicméně de facto znamenalo i jejich podporu vůči vojenskému tažení Izraele. Jak to vše dopadne, zatím jasné není.

Ve stejnou chvíli ale není jasné ani to, nakolik íránská dosavadní reakce odpovídá předpokladu, že v případě ohrožení svého přežití vrhne režim proti svým nepřátelům naprosto všechny své síly.

„Já si pořád nemyslím, že Írán vsadil na všechno a na nějakou apokalyptickou odvetu s cílem získat spálenou zemi, ale (myslím,) že pořád kalkuluje, že rozklíží alianci protivníka a že převáží hlasy po ukončení té války. Sice by v takovou chvíli bylo hodně různých strategických cílů v Íránu zničeno, ale režim by znovu přežil. Myslím si, že na to dnes Teherán sází,“ domnívá se expert.

Na vnitřní úrovni ostatně už nyní Írán v podstatě vstoupil do nové éry bez Chameneího. Zemi po jeho smrti dočasně povede vládnoucí rada a v ní sedící ajatolláh Alireza Arafí. Na pozadí války se ale podle Břetislava Turečka otevírá prostor pro kulminaci dlouhodobého tření mezi nejrůznějšími křídly režimu, které jsou teď dotlačeny k výběru nového nejvyššího vůdce. Na nutnost této volby se už před válkou politické špičky připravovaly, žádné jméno ale v tuto chvíli zatím nemá jasnou převahu.

Zatímco ještě před lety by snad bylo možné doufat ve volbu osoby ochotné k dialogu se Spojenými státy, v současné situaci režim podle Turečka nejspíš sáhne po někom na opačném konci spektra. „Teď je nutné volit nového vůdce v době války, a to může svým způsobem tu volbu vychýlit ve prospěch činitelů, řekněme, silového působení - prostě lidí, kteří spíše tíhnou k tvrdé ruce,“ říká expert.

Odborník na Blízký východ zároveň vysvětluje, že ani po případném svržení teokratického režimu, které je i podle Trumpova vyjádření cílem vojenské akce s názvem „Epická zuřivost“, nutně nemusí dojít k demokratizaci země.

„Naopak to může vést k tomu, že generalita revolučních gard řekne: ‚Podívejte se, žádné smířlivé kroky, žádná benevolence není možná. Je potřeba režim, tuto zemi chránit tvrdou silou.‘ A můžeme být svědky nástupu vojenské diktatury namísto dosavadní teokracie,“ domnívá se Tureček.

Naděje, že letecké údery odstartují konec vládců, kteří na začátku roku zmasakrovali při lidovém vzedmutí nespokojenosti tisíce demonstrantů, tak mohou být předčasné. Ostatně v tom, kudy by se Írán měl dále ubírat, nemá nejspíše zcela jasno ani tamní společnost.

Teokratickou vládu sice podporuje jen část íránské společnosti, jak ale zmiňoval v lednové epizodě podcastu 5:59 o protirežimních protestech v zemi zpravodaj Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda v Praze Kian Šarífí, pořád jde o miliony a možná i nižší desítky milionů Íránců. A právě někteří z nich nyní v ulicích Teheránu a dalších měst smrt vůdce oplakávají.

Na druhou stranu světová média také - navzdory tomu, že režim opět omezil přístup k internetu - přinášejí obrázky lidí, kteří smrt Chameneího oslavují.

„Co se děje v ulicích, je ale irelevantní. Kdo bude chtít ukázat, že Íránci slaví, tak to ukáže. Kdo bude chtít ukázat, že stojí za režimem, také to ukáže. To nesvědčí o celkových náladách v zemi a také o nějakém časovém vývoji,“ popisuje Tureček s tím, že ačkoliv se v těchto chvílích může zdát, že k pádu režimu už nevede dlouhá ani obzvlášť trnitá cesta, obměněné vedení země může hrát o čas, a tedy o prodlužování konfliktu. S tím související narůstající ztráty ale mohou nálady proměnit.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, že ajatolláh Alí Chameneí se v roce 1989 dostal do nejvyšší funkce vlastně proti své vůli, nebo jestli podle Břetislava Turečka Írán hodlá a dokáže zablokovat Hormuzský průliv, jednu z klíčových tepen světového hospodářství. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.