Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Útoky na Írán a protiútoky Íránu na zahraniční cíle na Blízkém východě jsou i první zatěžkávací zkouškou nové české vlády. Nešlo v ní ani tak o to, zaujmout rychle stanovisko k mezinárodní politice. V tomto případě jsme prostě řadovými členy Evropské unie a bylo by zbytečné vymýšlet za bouřlivě se vyvíjející situace něco originálního.
Pozornost politiků se právem obrátila k českým občanům. K jejich osudu a jejich obavám. V prvních hodinách a o víkendu, kdy válečný konflikt s potenciálně globálním dopadem vypukl, byl výsledek rozpačitý. Obracení pozornosti šlo ztuha. Do akčního krizového módu, doprovázeného přesnou komunikací vůči veřejnosti, se přepínalo pomaleji, než by bylo záhodno.
Je například zvláštní, jak dlouho si premiér a ministr zahraničí vystačili s poměrně stručným sdělením na sociálních sítích, bez veřejného vystoupení. Sobotní vysílání zpravodajské ČT24 bylo až nápadně plné „mluvících hlav“ expertů, komentátorů i lidí ze zasažené oblasti. Vládní politici by tu stoprocentně dostali prostor také – kdyby si o něj řekli.
Zatímco Petr Macinka v sobotu večer sdělil, že se s repatriačními lety v tuto chvíli nepočítá, Andrej Babiš je v neděli ráno začal organizovat. Postupně se zjišťovalo, že občanů, kteří se ocitli v nouzi, jsou tisíce – plus jejich příbuzní a známí, kteří o ně mají starost. Lidé hlásí, že se na krizovou linku ministerstva zahraničí nemohli dovolat. Sdílejí pocit, že jim úřady nepomohly. Poptávka po oficiálních informacích, které by přispívaly k větší jistotě a pocitu uklidnění, rapidně stoupla.
Na ministerstvu zahraničí zasedl v neděli odpoledne, až zhruba 30 hodin po začátku útoků, krizový štáb. Když dojednal, očekávané sdělení v přímém přenosu spočívalo v několika obecných větách tiskového mluvčího zachváceného trémou. Ani neuklidnilo, ani nepomohlo se vyznat.
Ministr Macinka na tento brífink nepřišel, protože probíhala mimořádná videokonference (emergency meeting) ministrů zahraničí EU. Krize a mimořádnost situace vyplývají už z názvosloví – za této situace nemůže stát k občanům hovořit roztřeseným hlasem. Má vystoupit někdo, kdo budí dojem autority.
Ministři zahraničí sedmadvacítky, i za Macinkovy účasti na poradě, v neděli vyzvali „k maximální zdrženlivosti, ochraně civilního obyvatelstva a plnému respektování mezinárodního práva, včetně zásad Charty OSN, a mezinárodního humanitárního práva“.
Vážnost chvíle byla státnicky podtržena – aby se Petr Macinka ještě ten večer přemístil do studia své oblíbené internetové XTV a přepnul z módu státníka do módu influencera a zábavného společníka. O Blízkém východě nepadlo ani slovo, zato byla řeč o historce, jak a komu vysmátý Macinka onehdá snědl párek. Došlo také na tradiční motoristické pokusy o nekorektní humory.
I člen vlády se může v médiích zabývat šířením uvolněné nálady. Až na to, že speciálně když ve světě vypukne válka, je ministrem zahraničí na plný úvazek 24 hodin denně. Vystoupení v XTV bylo v neděli nepatřičné a vůči těm, které konflikt zasáhl a shánějí se po podpoře, arogantní. Ministr zahraničí vás trochu informuje a trochu baví, nebo v opačném pořadí, vyberte si.
V pondělí na novinářský dotaz ohledně nedostatečného informování Macinka reagoval: „Novináři nemají nárok na informace, kdy se jim zamane. Nemám povinnost chodit na tiskové konference, když nechci nic sdělovat.“ To vyznívá nejen jako vzkaz novinářům, ale i veřejnosti: Když nechci, nemám povinnost.
Jedno své starší video z XTV, ve kterém mimochodem doporučoval evropskou vlajku jako podpalový materiál, Petr Macinka označil za „politický teleshopping“. Role trollícího influencera mu sedí. Je v ní rozhodně přesvědčivější než jako ministr vlády, o které ve Sněmovně prohlásil, že její strany spojuje „respekt k obyčejným lidem“ a „odpor k aroganci moci“. Politika v krizích je ale úplně jiná liga než teleshopping.
