Článek
Tuzemskou ekonomiku drží export, a proto jsou Češi závislí na Německu jako hlavním odběrateli zdejších výrobků. Pokud tedy u sousedů nastane krize, pod vodu by mělo zamířit i Česko. Loni ovšem tato rovnice přestala platit, když se zdejší ekonomika začala zotavovat a zaznamenala růst 2,6 procenta, i když Němci nadále klopýtají po dně.
Trochu jsme se odstřihli od Německa, prohlásila koncem února viceguvernérka ČNB Eva Zamrazilová. Podle ní to nebylo jen tím, že Češi víc utrácejí za spotřební zboží, ale také proto, že konečně rozjeli epochální změnu.
„Daří se nám opouštět vývozní model, kdy české exporty byly posledním vagonem mířícím z Německa do Číny,“ uvedla Zamrazilová pro MF DNES.
Jinými slovy, dokonce experti v nejvyšších patrech ekonomického establishmentu očekávají, že Česko už nebude „sedmnáctou spolkovou zemí Německa“. To ovšem ještě neznamená, že by Čechy nemuselo vůbec zajímat, jestli se novému kancléři podaří realizovat ohlášené reformy.
Merzovi se reformy nedaří
Předseda křesťanských demokratů (CDU) Merz loni v únoru vyhrál volby a hned sestavil se sociálními demokraty novou vládu. Přitom slíbil, že zařídí, aby Německo zase rostlo aspoň o dvě procenta HDP ročně. Tím by podpořil také poptávku po českém zboží a Češi by už mohli vážně uvažovat, že se vrátí pětiprocentní růst, podobně jako před deseti nebo dvaceti lety.
Čechům se opravdu daří při hledání nových obchodních partnerů. „Polsko absorbuje víc českého zboží, solidní růst má export v Itálii, úspěchem je i to, že se po brexitu vrátila část vývozu do Velké Británie,“ shrnuje pozitivní zprávy hlavní ekonom Unicredit Bank Pavel Sobíšek. Dodává ovšem, že Německo stejně „zůstává zásadně důležitější“.
Podíl Němců na českém exportu se drží s přehledem nad hladinou 31 procent a nezměnilo se to ani během poslední krize. Přitom nejde jen o objem vývozu, ale i o to, že tuzemské a německé podniky kooperují a společně dosahují vyšší přidané hodnoty. K tomu zatím alternativa neexistuje.
Proto může Čechy při očekávání prosperity zneklidňovat, že rok po vyhraných volbách se kancléři Merzovi s reformami úplně nedaří. Přinejmenším neumí přesvědčit veřejnost, že jeho politika má jasný cíl.
Komentátor deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) Dietrich Creutzburg například připomněl kancléřovu někdejší liberálně-ekonomickou rétoriku, s níž plánoval překonat německou stagnaci. Chtěl hospodářství osvobodit od „umrtvující přeregulovanosti“, tedy omezit nákladné sociální dávky i zásahy státu do pracovního trhu, vedle toho zbavit státní pokladnu deficitů. Začal hned loni v březnu, ovšem z opačného konce.
Na rozdíl od předchůdců se nebál zrušit dluhovou brzdu a oznámil, že si půjčí půl bilionu eur na investice. Tehdy ještě liberály uklidňoval, že přijde „podzim reforem“. Skutečně vyhlásil penzijní reformu, ta ovšem spočívala v tom, že zaručil seniorům státní penzi na úrovni 48 procent průměrné mzdy a podobně jako vláda Petra Fialy zavedl mateřský důchod a rovněž snížil odvody pracujícím důchodcům.
Dávka zvaná „Bürgergeld“ (odpovídá tzv. superdávce, která se právě zavádí v Česku) nebyla podle volebních slibů zrušena, ale pouze přejmenována na Grundsicherung (základní pojištění). „Zvýšené výdaje v řádu desítek miliard se budou financovat z rozpočtového deficitu,“ postěžoval si komentátor Creutzburg.
Následovala „reformní zima“ s novým zákonem o mzdových tarifech, který by usnadnil podnikatelům každoroční vyjednávání s odbory. Ve skutečnosti to přineslo spíš novou byrokracii. Firmy využívající státní zakázky se budou muset dohodnout nejen s vlastními odboráři, ale také plnit požadavky jejich spolkové centrály. Podnikatelské svazy žádají, aby se zákon zrušil, a teď se obávají „reformního jara“, kdy vláda místo liberálních reforem půjde dál na ruku sociálním demokratům.
Nejistotu, kam míří Merzova hospodářská politika, zvýšily zahraniční cesty. Na mnichovské bezpečnostní konferenci v polovině února mohl Merz odvážně kritizovat velmocenské manýry Číny, ovšem o dva týdny později při návštěvě v Chang-čou aplaudoval kung-fu robotům a ve společném komuniké s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem ohlásil, že „strategické partnerství s Čínou chceme prohlubovat a dále rozvíjet“, včetně podpory investic. Již citovaný deník FAZ tento přístup glosoval, že není jasné, kdy Merz vystupuje jako kancléř-diplomat a kdy jako kancléř-ekonom.
Zároveň týdeník Spiegel vyhrožuje, že se Merz zapíše do dějin jako anti-klimatický kancléř. Týdeník z Hamburku byl příznivcem klimatické politiky předchozí vlády Olafa Scholze, teď však jeho redaktoři se zděšením sledují, jak nový kancléř ruší tzv. zákon o vytápění, který mimo jiné nařizoval nahrazení plynových kotlů teplem z obnovitelných zdrojů. Koncem února zveřejnila také ministryně hospodářství Katherina Reicheová další dva návrhy, které ruší podporu menších solárních elektráren a zároveň omezí výstavbu obnovitelných zdrojů tam, kde není volná kapacita přenosových sítí. „Chce vláda vůbec dosáhnout klimatických cílů?“ ptá se Spiegel s obavou, že Spolková republika nedosáhne klimatické neutrality v plánovaném roce 2045.
Trable v Autolandu
Z pohledu kritiků není Merz reformátorem, ale poslušným vykonavatelem příkazů tradičních zájmových skupin, tedy velkoprůmyslníků a odborů. Účet mu ovšem nevystaví analytici ani novináři. V neděli proběhnou první důležité volby od jeho příchodu do kancléřského úřadu. Voliči rozhodnou o premiérovi nejbohatší spolkové země Bádensko-Württembersko, která leží na jihozápadě Německa u francouzských hranic. Shodou okolností jde o region, který hospodářská stagnace zasáhla nejvíc.
Bádensko-Württembersko je totiž „das Autoland“, odkud podle legendy pochází dieselový motor a kde dodnes mají centrálu Mercedes a Porsche. Vedle nich tu sídlí největší dodavatel dílů Bosch i jeho hlavní konkurent LF.
Provozní zisk autofirem poklesl v prvních třech kvartálech minulého roku k nule (Porsche), anebo jen těsně nad ní. To je důsledek nepodařené transformace, kdy německé automobilky vyslyšely volání Scholzovy vlády a takřka ze dne na den přešly od spalovacích motorů, včetně dieselu, na výrobu automobilů s nabíjecími bateriemi. Ty ovšem byly tak drahé, že si je málokdo mohl dovolit. Na region u francouzské hranice proto zanevřeli investoři, továrny začaly propouštět až po tisících, malí dodavatelé se rovnou hlásí do konkurzů.
Není úplně všechno špatně, ovšem i největší investice posledních měsíců ukazuje, jak paradoxní je pozice Autolandu. Tisíc zaměstnanců se chystá přijmout pobočka britského koncernu Rolls-Royce, která ve Friedrichshafenu na břehu Bodamského jezera vyrábí velké dieselové motory pro tanky Leopard a pro datová centra.
„Ekonomika jako téma, které rozhodne volby,“ hodnotí kampaň před hlasováním v Bádensku-Württembersku týdeník Spiegel a dodává: „Co se stane na jihozápadě, bude symptomem pro celé Německo.“
Dnes je jisté, že úspěchy minulých let nezopakuje strana Zelených, jejíž lídr Winfried Kretschmann řídil Bádensko-Württembersko patnáct let. Ještě před pěti lety Zelení získali 32 procent hlasů a jasně porazili CDU s 24 procenty. Tentokrát se role vyměnily. Podle průzkumů dostane CDU 28 procent a novým premiérem se stane její šéf Manuel Hagel. To by byl pro Merze signál, že Německo s ním má trpělivost a že může dotáhnout své reformy.
Předem vyhráno však nemá, protože Zelení našli v bývalém ministru zemědělství Cemu Özdemirovi dalšího charizmatického politika. Po neúspěchu klimatické politiky minulé vlády poklesla podpora ekologické strany na 10 procent, Özdemir však voliče na jihozápadě Německa přesvědčil, že s radikálními Zelenými z Berlína nemá nic společného a že dosáhne klimatických cílů mírnějšími prostředky. V posledních průzkumech se dostal na 24 procent, a pokud si ještě polepší, bude to pro Merze znamenat, že musí v roli „antiklimatického kancléře“ přibrzdit.
Může být ale i hůř. Hrozící konec dieselů a dalších spalovacích motorů totiž mohutně využila v kampani populistická Alternativa pro Německo (AfD), které průzkumy slibují, že v neděli překročí hranici 20 procent – což by bylo poprvé v zemských volbách v západním Německu.
Posílit zároveň může i radikální postkomunistická strana Linke. To by byl naopak signál, že Merzova neurčitá politika nemá podporu a nezadržitelně míří do zdi.
