Zprávy z bojiště: Rusko po dlouhé době v celkové bilanci ztratilo území

Než Ukrajinu vytlačil z válečného zpravodajství americko-izraelský útok na Írán, se objevilo nadprůměrné množství pro Kyjev a obecně obyvatele Ukrajiny pozitivních zpráv.

Může jít do jisté míry o důsledek pravidelných „obrazů“ ve zpravodajství od (často přehnaně) katastrofických pohledů k (také velmi často přehnaně) optimistickým tónům, který je pro tuto válku typický. Pro dobré zprávy ale existuje faktické opodstatnění.

Únor byl především poněkud „atypický“ měsíc, co se týče tempa postupu ruských vojsk. Ten minimálně výrazně zpomalil, podle některých pozorovatelů se dokonce trend zcela obrátil.

Příčinou byly pokračující útoky v jižních oblastech fronty. Až překvapivě dlouhé období vyšší iniciativy ukrajinských sil v této oblasti dokonce údajně ještě neskončilo.

Přicházející jarní počasí také přináší úlevu od nebezpečné kombinace, jež definovala uplynulé tři měsíce: ruských vzdušných úderů a mrazů. Teploty nad nulou znamenají, že výpadky elektřiny a tepla už bezprostředně neohrožují životy civilistů tak jako v lednu a únoru.

Ruská zimní kampaň ale způsobila ukrajinské energetice škody, jejichž důsledky přetrvají daleko za horizont této topné sezony. A vývoj na Blízkém východě naznačuje, že ani v oblasti protivzdušné obrany se situace pro Kyjev nezlepší.

Únor 2026 se zapsal jako měsíc, v němž ukrajinská energetická soustava pracovala pod největším tlakem od začátku ruské invaze. Analytická skupina DiXi Group, která dlouhodobě sleduje stav ukrajinské energetiky, zaznamenala během měsíce šest rozsáhlých ruských úderů – celkově více než šedesátý od začátku plnohodnotné války.

Kombinace mrazivého počasí, které drželo spotřebu na vysoké úrovni, a opakovaných útoků na elektrárny, rozvodny i přenosovou síť vedla k chronickému nedostatku výkonu v soustavě. V některých obdobích dosahoval deficit pět až šest gigawattů – při celkové instalované kapacitě země jde o propast, kterou domácí výroba nedokázala překlenout.

Výsledkem byl rekordní dovoz elektřiny. Podle dat projektu Energy Map dosáhl únorový import 1262,8 gigawatthodin, o 41 procent více než v lednu. Pro srovnání: v únoru 2025 Ukrajina dovezla 244 gigawatthodin, tedy pětkrát méně.

Hlavními dodavateli byly Maďarsko (49 procent importu), Rumunsko, Slovensko a Polsko. Export elektřiny z Ukrajiny byl předtím měsíce nulový (změnilo se to alespoň krátkodobě až 5. března s příchodem jara).

Po útocích ze 7. a 26. února musely ukrajinské jaderné elektrárny snížit výkon kvůli nouzovému odpojení vysokonapěťových vedení, což soustavě dále komplikovalo balancování. Den po únorových útocích ze 7. února padl rekord denního importu: 50,6 gigawatthodiny za jediný den.

Poslední velký zimní úder přišel v noci na 26. února. Ruská armáda zasáhla rozvodny v Dněpropetrovské oblasti, energetická zařízení v Oděské oblasti a plynovou infrastrukturu v Poltavské oblasti.

V Kryvém Rihu zůstaly domácnosti bez plynu a tepla, v záporožské aglomeraci přišly o elektřinu přes tři tisíce odběratelů a teplo ztratilo více než pět set domů. V Charkovské oblasti bylo bez proudu na dvacet tisíc odběratelů a byl poškozen plynovod.

S rostoucími teplotami klesá bezprostřední tlak na energetickou soustavu. Ale představa, že konec topné sezony znamená konec problémů, by byla mylná.

Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) na konci února snížila svou prognózu růstu ukrajinské ekonomiky pro rok 2026 na 2,5 procenta – tedy na polovinu zářijového odhadu, který počítal s pětiprocentním růstem. Hlavním důvodem je právě rozsah škod na energetické infrastruktuře.

Hlavní ekonomka EBRD Beata Javorcik upozornila, že dopady se neomezí na letošní rok. Opravy budou trvat a poškozená infrastruktura bude brzdit hospodářský výkon i v roce 2027. Podniky, které se v předchozích zimách s výpadky ještě dokázaly vyrovnávat, letos narážely na podstatně závažnější problémy – bez elektřiny se jednoduše nedá vyrábět.

Ukrajinská ekonomika je stále zhruba o pětinu menší než před invazí. K nedostatku energie se přidávají další zátěže: odliv pracovní síly v důsledku mobilizace i emigrace, slabší zemědělská sezona a omezení některých obchodních výhod ze strany Evropské unie.

Opravy poškozené energetiky závisí mimo jiné na tom, zda se Rusku podaří pokračovat v útocích stejnou intenzitou. A v tomto ohledu je klíčová dostupnost protivzdušné obrany – konkrétně střel pro systém Patriot, nejspolehlivější ochrany proti ruským balistickým raketám.

V předchozích dílech jsme opakovaně upozorňovali na to, že zásoba interceptorů PAC-3 MSE je omezená a že Ukrajina nemá k dispozici dostatek střel, aby spolehlivě odrážela koordinované ruské salvy. Vývoj na Blízkém východě tento problém zhoršuje.

Po americko-izraelských útocích na íránská města z 28. února a následné odvetě bylo podle prezidenta Zelenského během tří dnů bojů spotřebováno více než 800 střel Patriot – tedy více, než Ukrajina obdržela za celou dobu od začátku ruské invaze.

Číslo nelze přesně ověřit, ale vzhledem k počtu vypálených iránských střel (cca 600-800 balistických střel všeho typu) nebude nejspíše špatně řádově: stovky PAC-3 nejspíše skutečně Izrael, USA a státy Zálivu na obranu využily.

Kyjev na tomto základě nabídl partnerům výměnu: ukrajinské protidronové technologie za protibalistické střely. Zelenskyj rovněž deklaroval ochotu sdílet zkušenosti s obranou proti íránským dronům se zeměmi, které nyní čelí podobné hrozbě.

Ale protidronová obrana není tak unikátní technologie jako střely proti balistickým raketám, v řadě ohledů nejde o rovnocennou výměnu. Na druhou stranu, drony budou pro sousedy Íránu asi dlouhodobější problém než balistické střely, jejichž odpalů rychle ubývá.

Z krátkodobého hlediska tedy dopad konfliktu na Blízkém východě pro Ukrajinu není příliš pozitivní.

Vyšší ceny ropy zlepšují příjmy ruského rozpočtu a tím i Moskvě schopnost financovat válku. Zadruhé, zvýšená poptávka po střelách Patriot na blízkovýchodním bojišti dále omezí dostupnost této munice na světovém trhu, a to v situaci, kdy za systém Patriot neexistuje v dostatečném množství adekvátní evropská náhrada, natož ukrajinská.

Za těchto okolností se obnovení ukrajinské energetické infrastruktury do příští zimy jeví jako obtížné. Kyjev velmi pravděpodobně do dalšího mrazivého období vstoupí znovu s výrazně oslabenou energetikou – a s protivzdušnou obranou, jejíž doplňování závisí na rozhodnutích a prioritách, které Ukrajina nemůže ovlivnit.

Zatímco ruské rakety a drony ničily ukrajinskou energetiku, na zemi se v únoru odehrál posun, který nemá v posledních dvou letech obdoby.

Podle finské analytické skupiny Black Bird Group skončil měsíc pro Rusko čistou ztrátou 37 kilometrů čtverečních ukrajinského území – poprvé od listopadu 2023, kdy se Ukrajina pokoušela o protiofenzivu na jihu.

Jak to bývá, jiní analytici uvádí trochu jiná čísla: ukrajinský projekt DeepState uvádí, že Rusko v únoru získalo 126 kilometrů čtverečních – pokles téměř o polovinu oproti lednu a nejslabší výsledek od července 2024. Ruský mapový kanál Creamy Caprice dochází k číslu 254 kilometrů čtverečních, rovněž zhruba polovičnímu oproti předchozímu měsíci.

Dodejme, že rozdíl v interpretaci je i přesto zásadní: zatímco DeepState hovoří o vážné krizi ruského postupu, Creamy Caprice se snaží únorové zpomalení prezentovat jako sezónní výkyv srovnatelný s únorem 2025.

Polský analytik Thorkill si ovšem všiml, že ruský mapař tentokrát nepromítl do svých výpočtů geolokační data z prostoru Vyšneve–Verbove jižně od Pokrovsku, kde byly zdokumentovány ukrajinské pozice. Při jejich zahrnutí by ruská bilance klesla o dalších 40 až 50 kilometrů čtverečních.

Snaha přikrášlit výsledek ze strany jinak poměrně korektního ruského zdroje naznačuje, že únorový vývoj byl skutečně mimořádný.

Zda se tento trend přenese do března, je otevřená otázka. Black Bird Group to považuje za nepravděpodobné – situace zůstává na mnoha úsecích složitá a ruská ofenziva pokračuje.

Dodejme také, že i přes zdánlivou přesnost na jednotky kilometrů i rozptyl v údajích naznačuje, že ve skutečnosti je vytváření map a analýza postupu obou vojsk nepřesná disciplína. Fronta je velmi řídce obsazena a jasné a přehledné linie na ní neexistují. Co počítat či nepočítat za obsazené území tak do velké míry záleží na daném analytikovi. Důležitější jsou trendy než přesná čísla.

Doněcká oblast zůstává těžištěm války. Kolem 30 procent ukrajinskou stranou hlášených střetů se odehrává na pokrovském úseku a přilehlých směrech. Základní dynamika se oproti předchozím měsícům nezměnila: Rusko útočí, Ukrajina brání s občasnými lokálními protiútoky.

V posledních dnech zaznamenaly ruské síly postup v několika směrech. Podle serveru Meduza patřily k nejviditelnějším úspěchům zisky západně od nedávno obsazeného Siversku, kde se fronta po měsících relativní stagnace opět pohnula.

Ruský tlak sílí i na severním okraji Pokrovsku, kam byly podle dostupných informací přesunuty další síly. A ukrajinský analytik Konstantin Mašovec upozorňuje, že ruské velení je v celé Doněcké oblasti velmi aktivní, zejména ve směrech klíčových pro případné obklíčení dosud největší aglomerace pod ukrajinskou kontrolou – Slovjansku a Kramatorsku.

Mašovec nicméně dodává, že k tomuto strategickému cíli má Rusko stále daleko. Velení 51. armády se podle jeho analýzy snaží postupovat na široké frontě současně, ale minimálně polovina jeho brigád utrpěla citelné ztráty v předchozích bojích, a tak se útočný potenciál vyčerpává.

U Kosťantynivky, kde jsme v předchozích dílech popisovali ruskou snahu o odříznutí města, se postup v poslední době zřejmě zcela zastavil.

Ani ruská 2. armáda, která se pokouší prolomit obranu směrem k Dobropilji, nedosahuje zásadních výsledků. Mašovec její snahu označuje za potenciálně riskantní: pokud by jí byly odebrány brigády kryté na boku, hrozil by ukrajinský protiúder.

Celkově platí, že ruské přípravné kroky pro ofenzivu na Slovjansk a Kramatorsk – obsazení Kosťantynivky, Družkivky, průlom v lymanském směru – zůstávají nedokončeny. Operační význam dílčích posunů na přilehlých úsecích se projeví teprve tehdy, až se ruské skupiny dostanou do bezprostřední blízkosti aglomerace. Do té doby jde o boje, které sice Ukrajinu vysilují, ale strategický obraz nemění.

Ukrajinský protiútok v Záporožské oblasti, který jsme podrobně popsali v předchozím dílu, pokračoval i v závěru února. Podle ukrajinského hlavního velitele Oleksandra Syrského osvobodily ukrajinské síly ke 23. únoru osm obcí a přibližně 400 kilometrů čtverečních území.

Toto číslo je třeba brát s rezervou. Jak jsme vysvětlovali v minulém díle, podstatná část „osvobozeného“ prostoru tvořila šedou zónu, nikoliv území pod pevnou ruskou kontrolou.

Hodnocení výsledků se výrazně liší. Meduza se domnívá, že efekt byl omezený a ruské síly drží řadu pozic, které jiní pozorovatelé považují za ztracené. Podle Mašovce operace narušila ruské plány na ofenzivu v oblasti.

Vojenský analytik Emil Kastehelmi z Black Bird Group nabízí střízlivé shrnutí: ukrajinské jednotky se zřejmě pokusily obnovit pozice na linii řeky Hajčur a po osvobození Ternuvate vyčistily okolní vesnice.

Jihovýchodně od Pokrovsku se boje přesunuly do prostoru Verbove–Ternove, kde vznikla rozsáhlá šedá zóna. Ukrajina drží iniciativu, ale není jisté, zda dokáže nad získaným územím upevnit kontrolu.

Důležité je zasadit záporožský protiútok do kontextu. Oblast byla v loňském roce místem největšího ruského postupu a právě tam měla údajně směřovat další ofenziva. Pokud se podařilo tuto přípravu narušit a obnovit alespoň část obranných linií, jde o reálný taktický přínos.

Ovšem jak připomíná finský analytik Kastehelmi, význam jednoho kilometru čtverečního není na všech úsecích fronty stejný. Ztráta území v Záporožské oblasti, jakkoli bolestivá pro Moskvu, nemá stejnou váhu jako posun v Doněcku, kde se stále rozhoduje o hlavním směru ruské ofenzivy a kde leží města, o něž ve válce v konečném důsledku jde.