„Bezprecedentní změny.“ Proč rodiče nerozumí dětem

„Kdyby se zhroutil internet, nepřežijí,“ říká s nadsázkou Michaela o svých dětech – sedmiletém a šestnáctiletém synovi.

Martin zase otevřeně přiznává, že trendy, které sleduje jeho desetiletá dcera, mu nedávají smysl. „Chápu, proč vydělávají peníze, nerozumím ale obsahu některých videí.“

A Hana, maminka dvou dospívajících dívek, jen pokrčí rameny: „Jsme ve fázi, kdy dcery poučují mě, umělou inteligenci mi ukázaly ony.“

Výpovědi rodičů dětí z generace Alfa ukazují něco, co znají lidé v každé době – dětem v něčem přestávají rozumět nebo s nimi nezvládají držet krok (jejich plná jména známe, z důvodu ochrany soukromí nezletilých je ale nezveřejňujeme).

Rozdíly se dnes ale prohlubují. Společenské i technologické změny jsou totiž čím dál rychlejší. „Jsou bezprecedentní. Pro naši generaci bylo běžné, že prarodiče nerozuměli tomu, jak žijeme. Dnes už rodiče nerozumí tomu, jak žijí jejich děti. Ta vzdálenost v čase se zvětšila. Jakékoli ‚návody na život‘ ztrácejí platnost,“ shrnuje sociolog Pavel Pospěch.

Podobně situaci popisuje analytička společnosti Ipsos Eva Veisová: „Rodiče se často snaží pomáhat, ale zároveň si nepřiznávají, že světu dětí už úplně nerozumějí.“

Kdo přesně ale tvoří generaci Alfa? Spadají do ní ročníky 2015 až 2024, tedy děti, kterým je dnes mezi dvěma a 11 lety. Vymezení nicméně není jednotné, někdy se k ní řadí už děti narozené po roce 2010, tedy dospívající do zhruba 16 let.

Globálně půjde o jednu z nejpočetnějších generací, v Česku je však situace opačná: porodnost dramaticky klesá a loni se narodilo nejméně dětí od 18. století, kdy se začala sbírat data. I to bude společnost ovlivňovat - ve školství, na pracovním trhu nebo třeba v udržitelnosti důchodového systému.

Pokrývá navíc jen deset ročníků, což je méně než u předchozích generací. Proto je také výrazně menší - v Česku má asi 1,1 milionu lidí, zatímco o něco starší gen Z má přes dva miliony.

U každé generace je možné najít určité podobnosti, výrazné rysy. Podle odborníků by ale bylo chybou rozdíly přeceňovat. „Nemůžete úplně očekávat, že lidé narození před rokem 2010 a po něm budou výrazně jiní. To časové zasazení generací je problematické,“ upozorňuje Pavel Pospěch.

Demografové přesto výraznou změnu naznačují už jen pojmenováním nejmladší generace: Zatímco u starších ročníků mluvíme o generacích X, Y, Z, Alfa začíná s novým písmenem řecké abecedy.

„Generace Z uzavřela předchozí styl života. Alfa je velmi specifická tím, že je první generací, která se narodila do světa plně prostoupeného internetem. Neznají svět s omezenými daty. Zároveň jde o plně globalizovaný svět. Často to přirovnávám k objektivu fotoaparátu: jejich ‚zoom‘ je nastavený na celý svět,“ popisuje Eva Veisová.

Od roku 2025 nastupuje generace Beta, která se rodí do světa prostoupeného umělou inteligencí.

Podle sociologa Pavla Pospěcha je pro generaci alfa typický důraz na individualitu a hledání vlastní cesty. Ilustruje to i výzkum, v němž analyzoval nejúspěšnější dětské filmy posledních let – třeba Frozen, Odvážnou Vaianu (Moanu) nebo Metropolis. Jejich hrdinové (nebo spíš častěji hrdinky) nejsou těmi, kteří dodržují pravidla. Naopak. Úspěšní jsou ti, kteří se jim dokážou vzepřít a jdou si za svým.

„Základem úspěchu je nejít konvenční cestou, ale najít v sobě výjimečnost a jít za ní. Originalita a hledání vlastní cesty k té generaci patří,“ myslí si sociolog.

Generace nespojují stejné roky narození. Spíš je formuje společná zkušenost nebo trauma. Pro představu: určující mohou být třeba historické události, jako byla sametová revoluce v roce 1989, nebo teroristické útoky 11. září 2001.

Nejsilněji zpravidla lidi ovlivňuje to, co zažili během takzvaných formativních let - tedy přibližně mezi pěti a patnácti lety. V tomto věku lidé získávají nejdůležitější vjemy od rodičů i okolního světa.

„Generace, o které se bavíme, jsou děti, které přišly o část školy kvůli covidu. Máte děti, které se nenaučily dobře plavat, protože byly zavřené bazény. Tahle společná zkušenost je podle mě definující víc než rok narození,“ uvádí příklad Pospěch.

Právě covidové roky tuto generaci ovlivnily velmi výrazně - první lockdowny a izolace děti zastihly v době, kdy jim nebylo ani deset let. I když je to podle odborníků obtížné říct s jistotou, pandemie mohla prohloubit celou řadu problémů - od psychických až po vztah k pohybu a sportu.

Na jedné straně mají děti obrovské možnosti – technologie, vzdělání a cestování jsou pro ně dostupné víc než kdy dřív. Na druhé straně ale vyrůstají ve světě poznamenaném permanentními krizemi: zdravotní, klimatickou, ekonomickou nebo válečnou. To vytváří výbušnou kombinaci.

Donedávna navíc platilo, že každá další generace se měla o něco lépe než ta předchozí. Dnes už to však podle Pavla Pospěcha nemusí platit: „Alfa vyrůstá ve světě, který je rizikový, čím dál nepředvídatelnější. Každý se musí vyrovnat s nejistotou po svém.“

Jedním z nejčastějších stereotypů je, že „alfy“ žijí prakticky jen v online světě. Data ale ukazují něco jiného. Podle výzkumu Ipsos ve volném čase 65 procent dětí sportuje, skoro čtvrtina se věnuje uměleckým aktivitám, pětina čte.

„V českém kontextu jsou hodně i offline, což je dobrá zpráva. Mají ale hodně kroužků a strukturovaný čas. Rodiny stále tráví víkendy v přírodě. Fungují duálně v online i offline světě a sami to nerozlišují, přechody mezi nimi jsou pro ně přirozené. Říkám, že je to generace ‚s mobilem v kapse a míčem v ruce‘,“ vysvětluje Eva Veisová.

Ilustrují to i rozhovory se samotnými dětmi: „Mám pole dance, koně, nauku, klávesy, výtvarku a sbor,“ vypočítává své kroužky dvanáctiletá Eliška.

„Florbal, ‚Letem světem‘, kde se učíme o různých státech, a ještě keramiku,“ odpovídá na stejnou otázku sedmiletý Robin. Podobně dlouhý seznam vyjmenuje většina oslovených dětí.

Takto strávený volný čas dětem může pomáhat vyrovnat se s vysokými nároky ve škole i pomáhat s duševní hygienou. „Pokud není smysluplně vyplněn, vzniká prostor pro často nebezpečné experimentování,“ doplňuje psycholožka Dagmar Lukavcová.

Sociolog Pavel Pospěch nicméně poukazuje na rozdíly mezi dětmi z velkých měst a z menších obcí. „Ve městech mohou děti po škole samy chodit na kroužky, mají tam kamarády a aktivity. Děti mimo velká města tuto možnost často nemají, protože infrastruktura chybí a jsou závislé na rodičích, kteří je musí vozit,“ upozorňuje.

Technologie ale ve světě „alf“ hrají výraznou roli, podle výzkumníků z Ipsosu dostávají první zařízení do rukou ve čtyřech letech. Nejčastěji používanou platformou je YouTube, videa na ní sleduje 86 procent generace Alfa. Více než polovina pak používá umělou inteligenci, u dětí mezi 12 a 14 lety to je až 90 procent.

„I děti, kterým je okolo šesti, sedmi let, používají nové sloveso - ,geminovat‘. Což znamená, že pracují s AI nástrojem Gemini. Jindy děti navrhují pokojíček, vyfotí si ho a udělají profesionální návrh. Za mě je neskutečné, jakým způsobem umí pracovat,“ uvádí Eva Veisová příklady vycházející z rozhovorů výzkumu Ipsos.

Technologie sice řadu věcí ulehčují, zároveň na děti vytvářejí nebývale silný tlak. „Generace Z je taky používala odmala, ale dnes jde o obchod s pozorností. Technologie se snaží vás připoutat. Generace Alfa je nejvíc vystavena tomuhle nátlaku,“ shrnuje Pospěch.

I díky technologiím jde o nejvíce globální generaci, která přijímá různé kultury a vlivy. To se promítá na trendech, vkusu, módě, ale i třeba intenzivnějším vnímání světových konfliktů od nízkého věku. Nebo taky schopnosti ovládat jazyky - díky videím mnozí umí anglicky odmalička.

To potvrzují i oslovené děti. „Na dokumenty a filmy se koukám spíš v angličtině,“ říká desetiletá Ema. Rozumí prý bez problémů.

Podobně to má jedenáctiletý Jakub: „Mluvím hodně anglicky, protože mě nebaví se furt bavit v češtině.“

„Na TikToku je všechno v angličtině, v češtině toho je minimum,“ přidává další pohled sedmnáctiletá Barbora, která je na hranici mezi generací Z a alfou.

Zajímavostí také je, že mezi nejmladšími dětmi narůstá také počet bilingvních dětí, tedy těch vyrůstajících se dvěma mateřskými jazyky. Přibývá jich v důsledku migrace a smíšených manželství.

Jedním z nich je i pětiletý Theo. Maminka pochází z Česka, tatínek z Francie. Rodné jazyky obou tak bez problémů přepíná. „Internet v tom taky hraje roli. Děti pochytí jazyky rychleji třeba i kvůli YouTube,“ myslí si jeho maminka Klára.

Děti jsou výrazně ovlivněné trendy. Ty se stávají nástrojem statusu, který ve školních kolektivech hraje zásadní roli. „Rodiče často ustoupí, protože ostatní děti už něco mají,“ vysvětluje Eva Veisová.

„Ptali jsme se na nejoblíbenější značky dětí mezi 8 a 14 lety. Na prvním místě skončil Nike, což je zajímavé – jeho globální kampaně jsou příkladem, jak trendy správně nastavit,“ vysvětluje analytička.

Méně nápadným, ale přesto silným fenoménem je K-pop a další vlivy asijské kultury. Sem spadá móda, kosmetika nebo třeba seriály a hudba. „Jedna maminka mi vyprávěla, že její čtyřletá dcera zpívá korejské písničky, i když doma technologie téměř nepoužívají – slyší je ve školce,“ uvádí analytička.

Primárním zdrojem trendů jsou však sociální sítě nebo třeba streamovací platformy typu Netflix. Ty pak ovlivňují nejen to, co děti sledují a jak se oblékají, ale často i to, co po rodičích chtějí. „Osmileté dítě mi řeklo, že jeho nejoblíbenějším jídlem je running sushi,“ dodává příklad Veisová.

Celkově jde o jednu z nejlépe materiálně zajištěných generací, zvyklou na moderní technologie, které život usnadňují způsobem, který si starší ročníky neuměly představit. Jenže právě to zároveň prohlubuje rozdíly mezi dětmi – a ty jsou čím dál viditelnější.

„Šance této generace budou hodně závislé na majetku rodičů. Majetková nerovnost bude důležitější než kdy dřív, zejména v bydlení. Tyto rozdíly se projeví nejen ve škole, ale i v šancích v životě – například jestli dítě musí hledat brigádu, nebo mu rodiče zaplatí stáž v zahraničí,“ dodává sociolog Pavel Pospěch.