Článek
„Na WhatsAppu mám denně třeba tři hodiny. Facebook mám, ale nepoužívám. Instagram jen na psaní s kámoškou. Na TikToku mám třeba hodinu denně,“ vypočítává jedenáctiletý Jakub čas, který tráví na sociálních sítích.
S telefonem se už seznamuje i jeho šestiletá sestra Olívie. „Koukám na YouTube a hraju Roblox (herní platforma - pozn. red.). Umím si to najít sama,“ chlubí se.
Přibližně o dekádu starší Barbora používá nejčastěji Instagram a TikTok. „Když mám co dělat, mám někdy na telefonu třeba jen 20 minut denně. Když ne, jsou to klidně hodiny, třeba šest,“ přiznává.
Generace Alfa, tedy děti zhruba od dvou do šestnácti let (podle některých zdrojů do jedenácti), na mobilech opravdu tráví značnou část dne. Podle průzkumu AMI Digital Index to je v průměru 188 minut, tedy přes tři hodiny denně. Adolescenti mezi 13 a 17 lety pak svůj chytrý telefon podle výzkumu institutu IRTIS používají v průměru čtyři hodiny a 11 minut denně, jeho displej zapínají 78krát.
„Obrovská síla“
Je to přitom dáno prostředím, ve kterém vyrůstají. „Alfy“ jsou prvními dětmi, které se narodily do světa plně prostoupeného internetem. Neznají omezená data. S dotykovými obrazovkami žijí od malička.
Nová série Seznam Zpráv.
Jaká je česká generace Alfa? Existují vůbec rysy, které dnešní děti spojují? A kde naopak stereotypy selhávají?
Na tyto otázky hledá odpovědi nová série Seznam Zpráv. S pomocí dat i odborníků mapuje, jak děti vyrůstající v digitálním světě používají technologie a sociální sítě, jak proměňují školství nebo třeba do jaké míry platí klišé o „křehké“ generaci.
V online prostoru se proto orientují velmi dobře, na technologiích i sociálních sítích si však rychle vytvářejí závislost. Zkracuje se jim také schopnost udržet pozornost.
Podle sociologa Pavla Pospěcha v tomto ohledu nebyla žádná jiná generace vystavená tak silnému tlaku. „Technologický průmysl je dnes obrovskou silou, která zaměstnává nejlepší odborníky, aby vás udržela u zařízení. To je soupeř, kterému děti a jejich rodiče čelí. Každá rodina si to musí pravidla nastavit sama,“ říká.
„Děti přitom nemohou od technologií odstoupit. Život bez nich už není představitelný,“ dodává.
Rodiče však mnohdy nemají jasnou představu o tom, co jejich děti na sítích skutečně sledují. Výzkumy přitom ukazují výrazný rozpor mezi jejich představami a reálným chováním dětí online.
„Často se snaží pomáhat, ale zároveň si nepřiznávají, že světu dětí už úplně nerozumějí. Myslí si, že děti hrají hry, ve skutečnosti však sledují influencery a celebrity – kategorii, kterou rodiče často ani nevnímají,“ upozorňuje analytička společnosti Ipsos Eva Veisová, která se generaci Alfa věnuje výzkumně.
Dětští tvůrci i influenceři
Dostupnost technologií a vyrůstání online má jeden zajímavý efekt. Mnozí zástupci generace Alfa chtějí být „content creatory“, tedy tvůrci obsahu na sociálních sítích. A někteří se jimi stávají ve velmi nízkém věku.
To je i případ Viktorie Seifert. Zpovídá oceňované herce, olympioniky nebo třeba ochranáře přírody. Střih jejích videí působí profesionálně, sledují ji tisíce lidí. Je jí přitom teprve šestnáct, tvorbě audiovizuálního obsahu se věnuje od osmi let.
„Bylo to postupné - nejdřív jsem se dostala k moderování, potom k rozhovorům. Lidé mi občas píšou, že se ptám přesně na otázky, na které by se chtěli zeptat, ale bojí se, protože už je to trapné, že by to měli znát. U některých témat jsem takový překladatel,“ popisuje svoji tvorbu.
Otevřeně říká, že její věk budí otázky a někdy i „hejty“. Většinou se jim prý zasměje. „Lidi mi psali, ať si jdu hrát na pískoviště. Jsem schopná s tím pracovat, nebrat si to osobně. Myslím, že se posouvá představa ideálního dětství. Dřív se lidi báli komiksů, dneska sociálních sítí,“ krčí rameny.
Viktorie se tvorbě na internetu věnuje od osmi let.
Přibývá i dětí, které se snaží vystupovat jako influenceři. Dívky nejčastěji natáčejí různé druhy make-upu, room tour videa s prohlídkou pokoje tvůrce nebo třeba hauly, tedy představení nových nákupů - zpravidla oblečení a kosmetiky. Chlapci dávají přednost herním videím gameplay, let's play nebo recenzím a tech unboxingům.
„Dívky napodobují youtuberky a influencerky, které sledují. Zajímavý je i jazyk, který přebírají ze sítí. Dělají room toury, beauty vlogy a používají typické formulace: ,Vítám vás u mého vlogísku,‘, ,Hodnotím to deset z deseti‘. Přizpůsobují tomu i tón řeči. Chlapci spíš ukazují to, co sami dělají – herní obsah, věci popisují jednoduše a věcně,“ všímá si analytička Eva Veisová.
„Co je ale velmi pozitivní – ty děti jsou neuvěřitelně šikovné. Osmileté dítě dokáže natočit a sestříhat video na úrovni, kterou by mnoho dospělých nezvládlo,“ vyzdvihuje.
Telefony už od čtyř let
To, jak brzy dají dětem první telefon nebo tablet, však rodiče často nechtějí přiznat. Podle výzkumníků z Ipsosu to bývá už kolem čtyř let. „Když se jich ale zeptáte, často říkají, že až v sedmi nebo osmi. Je určitý stud to přiznat. Přitom dopamin ze sociálních sítí má vliv na chování dětí,“ upozorňuje Veisová.
Dětí, které se dostávají do běžného kontaktu s digitálními technologiemi už jako kojenci, přibývá. Do dvou let by přitom s nimi ideálně neměly přijít do styku vůbec, později je vhodné čas omezovat podle konkrétního věku. První chytrý telefon by měly mít až ve chvíli, kdy rozumí základním rizikům a fungování technologií.
„Čím jsou děti mladší, tím ty následky mohou být dramatičtější,“ doplňuje psycholožka a výzkumná pracovnice v Národním ústavu duševního zdraví (NUDZ) Andrea Včeláková. Dětství je totiž klíčové období pro rozvoj mozku, kdy se teprve učí adaptovat na okolí.
V tu dobu se také utváří identita. Do toho mohou negativně zasahovat zejména sociální sítě. „Děti v dospívání potřebují vrstevníky a zažít pocit, že někam patří, a to je v prostředí sociálních sítí mnohem těžší. Tam jsou ideální modely, ale nesetkávají se s normálností,“ říká psycholožka.
Tím vzniká obrovský tlak na dokonalost, což může v křehkém věku narušovat sebevědomí. A vést tak k větší izolaci, sociální úzkosti nebo neschopnosti navazovat kontakty kvůli obavám ze selhání.
Těchto potíží v čase přibývá. Ohroženější jsou zpravidla dívky, které jsou na sociálních sítích aktivnější.
Vědci také potvrdili souvislosti mezi intenzivním užíváním sociálních sítí a projevy úzkosti, depresivních symptomů či poruch spánku - tyto dopady se však týkají pouze dětí, které média užívají řádově několik hodin denně.
Technologie mají i pozitiva
Dopady používání technologií ale nemusí být jen negativní. „Nikdo nebere sociální sítě jako něco pozitivního – každý se od nich chce nějak osamostatnit. Ve svém podcastu se snažím ukazovat, že skrz sociální sítě se dá najít i inspirace,“ myslí si šestnáctiletá Viktorie.
S jejím pohledem souhlasí i Eva Veisová. A uvádí konkrétní příklad ze svého výzkumu: „Slyšeli jsme třeba v rozhovoru maminku, která chtěla nakoupit na e-shopu, který neznala. Její dcera jí řekla: ,Počkej, já se zeptám AI, jestli ten e-shop není podvodný.‘ Zjistily, že byl, takže díky tomu nepřišly o peníze. Tyto děti umí s technologiemi pracovat mnohem lépe.“
Podle Pavla Pospěcha to však má limity - technologie umějí velmi dobře používat, neznamená to však, že jim rozumí do hloubky. „Když potřebujete opravit počítač, spíš půjdete za jejich rodiči. Ale není to jejich vina, ale důsledek toho, jak se technologie vyvinuly,“ popisuje.
Navzdory častým stereotypům navíc „alfy“ nežijí jen v online světě. Podle výzkumu Ipsos ve volném čase 65 procent dětí sportuje, skoro čtvrtina se věnuje uměleckým aktivitám, pětina čte.
AI jako učitel i psycholog
Do života dětí dnes výrazně vstupuje i umělá inteligence. Mění způsob, jak získávají informace, připravují se do školy i tráví volný čas.
„Generace Alfa jsou rutinními uživateli AI, většina s ní má nějakou zkušenost. Spousta z nich ji běžně používá k vytváření jednoduchých obrázků, textů nebo k hledání odpovědí na otázky,“ popisuje Pospěch.
„I děti, kterým je okolo šesti, sedmi let, používají nové sloveso - ,geminovat‘. Což znamená, že pracují s AI nástrojem Gemini. Jindy děti navrhují pokojíček, vyfotí si ho a udělají profesionální návrh. Za mě je neskutečné, jakým způsobem umí pracovat,“ doplňuje Eva Veisová.
Umělá inteligence by podle Pospěcha ale mohla ovlivnit takzvaný Flynnův efekt. Ten popisuje situaci, kdy se od počátku měření inteligence každé generaci zvyšuje IQ.
„Je otázka, co se stane v momentě, kdy začneme masivně využívat AI. Máme data o tom, že když se rozšířily GPS navigace, spoustě lidí se zhoršil orientační smysl. Napříč populací klesla schopnost se orientovat. Takže když budeme masově využívat umělou inteligenci, co to udělá s našimi kognitivními schopnostmi?“ ptá se.
Umělou inteligenci používá 90 procent dětí ve věku 12 až 14 let, 56 procent mezi osmi a 14 lety. Nejčastěji ji používají kvůli školním úkolům.
Asi šest procent dětí ji využívá i jako psychologickou pomoc. „V českém kontextu to vnímám jako riziko. Psychologická péče je hůře dostupná a děti se někdy bojí svěřit rodičům. Navíc se na internetu dostávají i k obsahu, který pro ně není vhodný,“ upozorňuje Veisová.
Nastavování pravidel
Přístup rodičů k technologiím se různí. Zhruba 15 procent dětem nenastavuje téměř žádná omezení, zatímco asi 22 procent se snaží kontakt s digitálním světem co nejvíce oddálit. Většina – přibližně 64 procent – pak volí střední cestu a technologie dětem dovoluje, ale s určitými limity. Povolují jim technologie používat jen po dobu domluveného času, zároveň častěji využívají rodičovské kontroly nebo aplikace určené pro děti.
„Jasné limity jsou podle mě klíčové. Například nastavit, že telefon nepatří ke stolu nebo do ložnice, že se na noc odevzdává. Může to působit přísně, ale jde o to, aby se děti vyspaly. Pracovat by s tím měly i školy,“ myslí si Veisová.
Dětem podle odborníků pomáhá především otevřené prostředí, kde mohou problémy nebo pravidla probrat. Důležitá je proto důvěra.
„Ve chvíli, kdy dítě začne něco dělat za zády rodiče, ztrácíme schopnost ho ochránit. Rodiče mohou sdílet i vlastní zkušenost, že je to pro ně těžké, že neumí přestat scrollovat, ale pomáhají jim nějaké strategie,“ uvádí příklad Včeláková.
