Vzdejte se a nebudete muset řešit potíže, láká Čína Tchaj-wan

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Bezprostřední čínská invaze na Tchaj-wan do roku 2027 pravděpodobně nehrozí, alespoň podle nejnovějšího reportu amerických zpravodajských služeb.

Přehodnocení rizik Američany však neznamená, že by Peking od svého cíle ostrov získat upustil. Místo otevřené války se jen stále více soustředí na jiné formy nátlaku - od ekonomického přes propagandu až po vojenské aktivity v takzvané šedé zóně.

Ovládnutí Tchaj-wanu považuje čínské vedení za součást projektu „národního omlazení“, jehož chce dosáhnout do roku 2049, kdy Čínská lidová republika oslaví sto let od založení.

Že by Čína mohla již v nejbližších letech podniknout vojenský útok na samosprávný ostrov, bylo předmětem obav bezpečnostních analytiků od roku 2021. 

Admirál Philip Davidson, tehdejší velitel amerického Indo-pacifického velitelství, uvedl, že Čína chce být připravena na invazi na Tchaj-wan během následujících šesti let. Tento scénář se stal známým jako takzvané Davidsonovo okno a výrazně zvýšil tlak na modernizaci tchajwanské armády.

Už nedávné stranické čistky v nejbližších armádních kruzích kolem prezidenta Si Ťin-pchinga ale naznačovaly, že se Čína stavu, kdy by byla schopná úspěšně napadnout hornatý ostrov, vzdaluje.

To každoroční report amerických zpravodajských služeb částečně potvrzuje - obojživelná invaze na Tchaj-wan by byla pro čínskou armádu mimořádně složitá a nesla velké riziko neúspěchu, zejména pokud by do konfliktu zasáhly Spojené státy.

Ty jsou však plně zaměstnány válkou proti Íránu a Tchaj-wan na jejich pomoc nemůže spoléhat, zvláště ne v době, kdy situaci komplikuje proměňující se americká politika.

Desítky let fungoval nepsaný princip, že USA stojí za bezpečností strategicky důležitého Tchaj-wanu. Prezident Donald Trump však tento model stále více posouvá k transakčnímu vztahu, v němž podpora není „zadarmo“.

Už během volební kampaně obvinil Tchaj-wan, že „krade“ americký čipový průmysl, a prohlásil, že by ostrov měl Spojeným státům platit za obranu. „Víte, nejsme o nic jiní než pojišťovna,“ řekl podle agentury AP a krátce po nástupu do úřadu dokonce pohrozil cly až ve výši 100 procent na dovoz tchajwanských čipů.

Tchaj-pej se proto snaží upevnit své vztahy s Washingtonem především ekonomicky. Podle listu Wall Street Journal hraje v této strategii klíčovou roli největší výrobce pokročilých čipů na světě - společnost Taiwan Semiconductor Manufacturing Company (TSMC).

Firma již od roku 2020 plánuje investovat ve Spojených státech 65 miliard dolarů a v souvislosti s boomem umělé inteligence se rozhodla rozšířit svou přítomnost v USA až na šest továren na výrobu čipů.

Tchaj-wan se pod tlakem americké administrativy snaží Spojeným státům nabídnout ekonomickou spolupráci v dosud nevídaném rozsahu - mimo výstavby čipových továren v USA také investice ve výši až 500 miliard dolarů či rozsáhlé nákupy amerických zbraní.

Touto strategií však ohrožuje jednu ze svých hlavních geopolitických výhod - takzvaný křemíkový štít, tedy předpoklad, že globální závislost na tchajwanských polovodičích činí ostrov příliš cenným na to, aby svět dopustil jeho zničení nebo obsazení.

Pokud by se výroba nejpokročilejších čipů ve větší míře přesunula do Spojených států, mohla by tato strategická výhoda Tchaj-wanu postupně slábnout.

Na klidu ostrovanům nepřidává ani plánované jednání mezi Donaldem Trumpem a Si Ťin-pchingem. Peking už dříve vyzval Washington, aby omezil prodej zbraní Tchaj-wanu a zmírnil svou rétoriku ohledně nezávislosti ostrova.

Důsledky případného konfliktu o Tchaj-wan by však pocítily i Spojené státy, bez ohledu na to, jak se na něm budou podílet.

„I bez zapojení Washingtonu by americké a globální hospodářské a bezpečnostní zájmy čelily závažným a nákladným důsledkům, včetně narušení technologických dodavatelských řetězců a obav investorů napříč trhy,“ uvádí zpráva amerických služeb.

Peking podle ní nadále považuje náklady na invazi v blízké budoucnosti za příliš vysoké, protože by mohly narušit ekonomický rozvoj země, který zůstává pro čínské vedení nejvyšší prioritou.

Rok 2027 tak dle nového reportu zřejmě pro Tchajwanskou úžinu kritický nebude, to však neznamená, že by ostrov mohl polevit v zocelování vlastních systémů. Už prodloužil povinnou vojenskou službu, zvýšil výdaje na obranu a pustil se do modernizace armády.

„Hrozba je reálná. Je skutečná. A Tchaj-wan udělá vše, co je v jeho silách, aby disponoval co nejúčinnějším odstrašujícím prostředkem,“ uvedl velvyslanec Tchaj-wanu v USA Alexander Yui.

Peking mezitím stále častěji sahá po „taktice šedé zóny“, tedy krocích, které nepřekračují práh otevřené války, ale postupně zvyšují tlak na protivníka.

Tchaj-wan na své straně úžiny takřka denně hlásí čínskou vojenskou aktivitu, kvůli níž zůstávají jeho ozbrojené síly v permanentní pohotovosti.

Neobvyklé aktivity se poslední tři měsíce dějí také ve Východočínském moři, kde se dle satelitních snímků shromáždily tisíce čínských rybářských lodí do pravidelných geometrických formací. Odborníci soudí, že nejde o běžný rybolov, ale pravděpodobně o koordinovanou státní operaci.

Na vysvětlenou: v oblasti se pohybovalo přibližně dva tisíce lodí vzdálených od sebe zhruba 500 metrů, které vytvářely neobvyklé přímé linie. Peking tak může testovat schopnost rychle soustředit velké množství civilních plavidel pro případné budoucí vojenské operace.

Vedle vojenského tlaku se Čína snaží Tchaj-wan oslabovat také politicky a ekonomicky. Minulý týden například nabídla ostrovu perspektivu stabilních dodávek energie výměnou za přijetí sjednocení.

Mluvčí čínského Úřadu pro záležitosti Tchaj-wanu Chen Binhua uvedl, že hlubší integrace s pevninskou Čínou by mohla pomoci vyřešit energetické problémy ostrova, zejména jeho závislost na dovozu zkapalněného zemního plynu a ropy ze Středního východu. Podle něj by „mírové sjednocení“ zajistilo Tchaj-wanu lepší energetickou bezpečnost díky podpoře „silné vlasti“.

Tchajwanská vláda nabídku odmítla. „To je samozřejmě nemožné. Je to součást kognitivní války,“ uvedl náměstek ministra hospodářství Ho Chin-tsang. Podle něj jde o další formu psychologického tlaku Pekingu, jehož cílem je přimět Tchaj-wan k připojení k pevninské Číně.