Článek
Jaroslav žijící v Praze na ulici se během loňského roku účastnil neobvyklého experimentu. Od neziskové organizace Neposeda dostal v rámci výzkumného projektu k dispozici 100 tisíc korun.
Celkově takto 40 lidem v rámci výzkumného projektu New Leaf inspirovaného podobným pokusem z Kanady, rozdali čtyři miliony korun. Dalším 20 lidem pak dali k dispozici sociálního pracovníka a následně rok sledovali jejich životy a porovnávali je s dalšími 40 lidmi, kteří byli v kontrolní skupině bez nadstandardní pomoci.
„Už nemám nic. Ono se řekne sto tisíc, ale sto tisíc není nic. Koupíte si nové boty, nové oblečení. Někomu to je jedno, ale mně to jedno není. Když jste čistě oblečený, tak vypadáte jako člověk,“ líčil redaktorovi Jaroslav loni v lednu. Na noclehárně, oblečený v kvalitní a čisté zimní teplákové soupravě a v pohodlných černých teniskách, opravdu vyčníval.
Jaroslav také popsal, že poté, co obdržel peníze, si na několik dní zaplatil penzion u Černého Mostu. A část peněz dal své dceři, která byla po operaci. „Byl to můj dobrý skutek,“ konstatoval pyšně.
Konkrétní příběh jednoho z účastníků poměrně přesně odráží i celkové výsledky, které byly představeny v pondělí. Nepotvrdily se obavy, že lidé darované peníze propijí nebo přestanou hledat výdělky. A darovanou sumu nikdo okamžitě neutratil.
Útrata za alkohol mírně stoupla, razantně za oblečení
Lidé bez domova v průměru utráceli před účastí ve výzkumu 200 korun týdně za alkohol a 205 korun za drogy. S průzkumem pak narostla útrata za alkohol na 311 korun týdně a propadly se útraty za drogy na 0 korun. Výrazně více ovšem lidé vynakládali peníze na oblečení, bydlení a jídlo.
V prvním měsíci utratili oproti kontrolní skupině o 1858 korun více za jídlo, o šest tisíc korun více za bydlení a o 10 165 korun více za oblečení.
„Protože šaty dělají člověka,“ komentuje Melanie Zajacová, vedoucí výzkumu a inovací v organizaci Neposeda a zároveň vedoucí Katedry sociální práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Vysvětluje, že čisté oblečení je první bariérou k získání práce nebo i bydlení.
Téměř 87 procent osob podpořených stotisícovou částkou si našlo bydlení. Ovšem jen 42 procent si bydlení dokázalo udržet. Naopak skupina podpořená sociálním pracovníkem hlásila, že si bydlení dokázalo najít přes 45 procent a drtivá většina z nich (80 procent) si bydlení udržela i na konci sledovaného období o 12 měsíců později.
„Dalo nám to data, která rozbíjí naše předsudky o lidech bez domova a jejich chování. Když mají peníze, i když nemají peníze, tak preferují bydlení, chtějí mít střechu nad hlavou,“ komentuje výsledky Zajacová.
Nelituji jediné koruny, říká investorka výzkumu
Ředitelka organizace Neposeda Jana Hamplová pomohla výzkumný experiment financovat. Sama si u banky půjčila čtyři miliony korun, které následně v rámci výzkumu s kolegy rozdali lidem bez domova.
Byla jste představena jako sociální investorka výzkumného experimentu. Dala byste peníze do podobného projektu znovu?
Určitě bych do toho znovu nešla. Finančně to pro mě není udržitelné. Investovala jsem do toho dost peněz, které se mi nevrátily. Myslím si, že v tuhle chvíli už se nenajde žádná banka, která by byla ochotna mi půjčit na další projekty.
Vybavuji si správně, že jste šla cestou běžné půjčky a půjčila jste si tedy čtyři miliony korun, abyste je rozdala lidem bez domova?
Je to tak. Původní půjčku jsem ještě nesplatila.
Zmiňovala jste i to, že jste původně chtěli peníze sehnat i skrze crowdfunding, ale nepodařilo se to. Proč?
Na tento druh výzkumu v České republice nejsme zvyklí. Jsme zvyklí dávat peníze na služby pro lidi bez domova, jako jsou Nocleženky, nebo se dává ošacení. Funguje tady narativ, že lidem bez domova peníze do ruky nepatří. I sociální služby generovaly letáky, že lidem bez domova peníze nepatří, protože si za to koupí alkohol.
Průměrný měsíční příjem účastníků výzkumu byl před začátkem experimentu 10 161 korun. Skupina, která dostala peníze, následně hlásila příjem 11 500 korun a skupina s podporou sociálního pracovníka 15 250 korun. „Nevidíme, že by nepodmíněné peníze vedly k méně odpracovaným hodinám,“ říká Zajacová.
Jana Hamplová, ředitelka zastřešující organizaci Neposeda a zároveň sociální investorka, která si půjčila čtyři miliony korun, které se rozdaly lidem bez domova, pak vyzdvihuje i data prokazující důležitost práce sociálního pracovníka.
„Sociální pracovníci říkali, že jsou zavaleni obrovským množstvím klientů, a kdyby měli na starosti méně klientů, tak by výsledky jejich práce byly lepší. Nenašla jsem žádný průzkum, který by to dokazoval, proto jsem se rozhodla udělat v rámci výzkumu i skupinu osob s podporou sociálního pracovníka,“ popisuje s nadšením, že data ukazují, že sociální práce se v dlouhodobé perspektivě ukázala jako důležitější než peníze.
Projekt začal v létě 2024, kdy se předvybírali lidé bez domova, kteří by se mohli zúčastnit výzkumu. Peníze dostali k dispozici od září 2024 a sledování osob bez domova bylo ukončeno v prosinci 2025.
Jana Hamplová popsala, že výzkum vyšel na necelých 12 milionů korun, z toho zhruba 3,5 milionu korun byl výzkum podpořen z dotačního titulu Sociální inovace pro budoucnost.
