Článek
Fotbalová reprezentace může dál snít o mistrovství světa v Americe. Díky penaltovém rozstřelu porazila Irsko a našlapaný stadion v Edenu skandoval: „Hoši, děkujem!“
Vyvolával nového kapitána Ladislava Krejčího, který svým gólem pár minut před koncem zachránil remízu 2:2, která kostrbatou semifinálovou baráž dostala do nervózního prodloužení.
Děkovalo se brankáři Matěji Kovářovi, jenž v rozstřelu vyrazil dvě z pěti irských střel. To on byl opravdový hrdina čtvrteční noci.
A lehce z tribun zaznělo také jméno trenéra Miroslava Koubka, jenž ve čtyřiasedmdesáti letech prožil reprezentační premiéru. „Jo, byly to nervy,“ odfrkl si kouč, jenž měl za sebou jen pár tréninků a rovnou tvořil sestavu pro nejdůležitější utkání kariéry. Zvládl ho o prsa, díky čtyřem proměněným penaltám z pěti.
V úterý večer všechno vygraduje: Na finálovou baráž přiletí Dánové, kteří ve druhém semifinále snadno zašlápli Severní Makedonii 4:0.
Do doby, než se souboj na Letné vykopne, se nebude vzpomínat na výkon plný chyb, trémy a nepřesností. Ani na to, že selhal trenérův originální nápad, že do sestavy šoupne matadora Vladimíra Daridu, jenž se nechal přemluvit, aby se do národního týmu po téměř pěti letech vrátil.
Darida nehrál výrazně, navíc nechtěně zavinil penaltu, po které Češi prohrávali už v 19. minutě. O přestávce střídal a uprostřed zálohy ho nahradil bývalý kapitán Tomáš Souček, jehož absence v zahajovacím výběru šokovala. Ne že by se český výkon ve druhém poločase výrazně zvedl, ale k vyrovnání po lehce latentní převaze došlo.
A pak penalty na závěr. Loterie. Hra nervů. Zápas po zápase.
Začalo se 33 minut před půlnocí, Irové jako první. Kanonýr Parrott naprosto v poklidu 1:0, načež rozhodčí ze šestnáctky uklidil hozený kelímek. Kapitán Krejčí vyrovnal, byť jeho prudkou ránu levačkou měl brankář Kelleher na dlani.
Druhá série: Kovář sice vystihl směr, leč Idahova rána byla přesná k tyči.
A na řadu šel Souček. Muselo ho šeredně mrzet, že nehrál od začátku, což se mu z výkonnostních důvodů nestalo devět let. Už to, že kvůli extempore při posledním utkání proti Gibraltaru přišel o kapitánskou pásku, ho zasáhlo. Navzdory vítězství 6:0 tehdy oznámil fanouškům v Olomouci, že jim mužstvo nepůjde poděkovat, za což ho fotbalová generalita potrestala. Degradovala ho z funkce šéfa. A nový trenér Koubek si ještě dovolil poskládat sestavu bez něj.
Souček šel od půlicího kruhu dlouho, spíš se šoural, lehce nahrbený. Nechal za zády devět spoluhráčů, kteří se drželi za ramena, a pečlivě si postavil balon na puntík. Co kdyby nedal? To by byl vrchol zmaru. Ale proměnil jistě a sebevědomě pumpoval rukama do hlediště – 2:2 na penalty, prozatím všichni dali.
Před třetí sérií si brankář Kovář požádal o chvilku strpení a oťukal si oranžové kopačky o pravou tyčku, snad aby znervózněl střelce Bradyho. Český habán však skočil na druhou stranu.
Následně chybil náhradník Mojmír Chytil. Stadion strnul, jen horda irských fanoušků skákala jako pominutá. Chytil se spletl. Zahrál ležérně placírkou a brankář Kelleher lapil.
Zahozená penalta Mojmíra Chytila nakonec nebyla pro český tým osudová.
Chytil, útočník s třináctkou, by se v tu chvíli nejradši neviděl, vytáhl dres a naštvaně do něj kousal. „Modlil jsem se, aby to dobře dopadlo,“ vyprávěl pak.
A dopadlo. Matěj Kovář totiž další dvě irské penalty vystihl. Po pravé ruce Azazovi, po levé zase Brownemu.
Mezitím ve čtvrté sérii elegantním způsobem skóroval Patrik Schick, jenž těsně před kopem zadrobil krok, čímž zmátl gólmana.
A jako poslední uspěl dvaatřicetiletý Jan Kliment.
Ano, útočník Olomouce, který před rokem léčil operované koleno, přišel o velký kariérní posun do Slavie a pochybovalo se, zda se ještě vůbec dokáže vrátit do formy. Aktuálně ani nehraje všechny zápasy v klubu, protože ho trenéři kvůli zdravotnímu stavu lehce šetří. Přesto ho Koubek do reprezentační nominace pozval. Proti Irsku se to ukázalo jako osudový tah.
