Článek
Jedna z prvních vět, kterou nejspíš uslyšíte, když si u ortopeda postěžujete na bolavá kolena, je, že byste měli zhubnout. Snížení hmotnosti může samozřejmě kloubům ulevit, samo o sobě vůbec nemusí stačit k tomu, aby přestaly bolet. Buď proto, že poškození kloubů už je příliš velké, ale velmi často i kvůli tomu, že příčina tkví jinde než v jejich přetěžování, nebo nejde o příčinu jedinou. Pak ani shození deseti či dvaceti kil nemusí přinést kýženou úlevu.
Za bolest nemůže jen nemoc nebo úraz
Je totiž pravděpodobné, že vaše problémy souvisí s tím, že máte špatnou techniku běhu, chodíte v předklonu, hrbíte se, nosíte těžkou tašku na jednom rameni, sedíte s nohama přes sebe nebo neumíte správně zvedat těžké věci. Pak je na místě se to přeučit nebo začít používat cviky, které potíže kompenzují. Zdaleka ne vždycky je totiž za bolestmi kolen úbytek chrupavky neboli artróza, i když tomu tak samozřejmě být může.
Pokud se vaše potíže zhoršují postupně a není za nimi například nějaký úraz, je dobré začít řešit potíže s klouby dřív na fyzioterapii než u ortopeda. Fyzioterapeut může totiž pomoci se změnou škodlivých pohybových stereotypů, a tím ulevit od bolesti nejen kolenou, ale také například zad.
Málokdo přitom ví, že s bolavými koleny má člověk nárok na poměrně dost návštěv fyzioterapie, které mu uhradí pojišťovna - pokud mu je předepíše lékař, což může být praktik, ortoped, neurolog či rehabilitační lékař. Podle vyjádření mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Viktorie Plívové se nedá přesně říct, kolik takových návštěv může být.
Obvyklou praxí ale podle oslovených fyzioterapeutů bývá jedna až dvě série návštěv ročně, celkem jich bývá obvykle šest až dvanáct. Fyzioterapií se míní jak individuální cvičení neboli kinezioterapie a manuální uvolňování kloubů a měkkých tkání, tak doplňková fyzikální terapie pomocí přístrojů, jako jsou ultrazvuk, magnetoterapie, laser či elektroléčba. Může se ale stát, že rehabilitační kliniky budou vyžadovat vstupní poplatek ve výši několik set korun.
Kdy má smysl léčba bez operace
Může se také stát, že ortoped po vyšetření řekne, že vaše kolena jsou v pořádku, jenže vás skutečně bolí. „S bolestí kolen se dá díky fyzioterapii pracovat. Snížit její četnost nebo intenzitu, případně se jí úplně zbavit. A ne vždy musí například nález na rentgenu korelovat s mírou subjektivních obtíží,“ říká Iva Bílková, hlavní fyzioterapeutka pražské Fyziokliniky.
„Fyzioterapie je základ všeho, kolikrát se správným cvičením a postupy dá oddálit zhoršování stavu a tím pádem i eventuální operace,“ potvrzuje ortoped Michael Lujc, lékař z Kliniky ortopedie a spondylochirurgie brněnské Fakultní nemocnice.
Podle ortopeda by měli vyhledat fyzioterapii i lidé, kteří už mají takzvané degenerativní změny v kolenou. Tím se myslí zejména takzvaná artróza neboli osteoartróza, při které se chrupavka postupně ztenčuje a ztrácí svou funkci, což vede k bolesti, ztuhlosti a horší pohyblivosti kloubu. Nejčastěji postihuje právě koleno či kyčel, ale i páteř.
Správně fungující svaly totiž mohou progres potíží zastavit nebo i zpomalit. Fyzioterapeuti pomůžou s napravením pohybových návyků neboli stereotypů, upozorní na svalovou nerovnováhu a naučí vás cviky na posilování svalů kolem kloubů. Pomůžou také odhalit, zda potíže s koleny nesouvisejí se sníženou pohyblivostí ostatních kloubů, jako jsou kotníky nebo kyčle.
Důležitá a zcela zásadní je pravidelnost ve cvičení. „Fyzioterapie nemůže změnit „rentgenový“ nález, ale může pomoci se zlepšením biomechaniky pohybu tak, aby byl kloub zatěžován rovnoměrně. A to tím, že dojde ke zlepšení pohybových stereotypů, posílení svalů stabilizujících kolenní klouby, zlepšení mobility kloubů,“ popsala fyzioterapeutka Iva Bílková.
Cvičit, i když to bolí?
I když člověka kolena nebo jiné klouby bolí, je podle Bílkové zásadní pohyb nevynechávat, naopak - a to nejen předepsané cvičení od fyzioterapeuta, ale i běžné každodenní aktivity. „Jen je důležité se přizpůsobit stavu. Důležitá je kombinace cviků na pohyblivost, stabilitu, silový trénink a kardio cvičení, jako je kolo, chůze, orbitrek či lehký běh, ve vyšším tempu,“ shrnula. Stabilita neboli rovnováha se dobře trénuje pomocí cviků s oporou na jedné noze, využít se dají i nestabilní plochy jako bosu nebo balanční čočka.
Vždy je potřeba se řídit pomyslným semaforem bolesti. Pokud člověk u cvičení pociťuje mírnou bolest či diskomfort (2 z 10 na stupnici bolesti), může pokračovat. Pokud je bolest při cvičení větší, nebo ji pociťujete po námaze nebo druhý den, byla zátěž příliš veliká.
Pokud už má někdo kolena hodně poškozená, měl by si odpustit hluboké dřepy s velkou zátěží, pokud má přitom v kolenou nepříjemné pocity. Kolenům škodí také prudké nárazy nebo změny směru, rotace jako například u fotbalu, tenisu a podobně.
Výše zmíněné rady platí i pro skupinová cvičení. Když vás třeba při cvičení jógy bolí koleno, řekněte to trenérce. A ano - pokud tomu nebude věnovat pozornost, možná je dobré změnit lekci.
Léky a injekce
- Úlevu mohou přinést také některé potravinové doplňky a zejména léky, případně injekce aplikované přímo ke kloubní chrupavce.
- Podporují totiž výživu kloubu a oddalují tak zhoršování potíží, kdy kvůli přetěžování či věku postupně mizí kloubní chrupavka.
- Doplňky a léky obsahují většinou účinné látky chondroitin a glukosamin, léky většinou ve vyšší koncentraci, až na výjimky jde o volně prodejné přípravky. Působí protizánětlivě.
- Doplňky v potřebném množství vyjdou na 400 až 600 korun měsíčně, léky na 600 až 1000 korun - zde je možná v případě lékařského předpisu částečná úhrada pojišťovnou.
- Injekce kyseliny hyaluronové vyjdou na 1500 až 4000 korun podle pracoviště, aplikují se obvykle po půl roce, zlepšují výživu chrupavky.
- Rychlou úlevu mohou přinést kortikoidy, protože tlumí bolest a zánět, ale při opakovaném používání poškozují chrupavku.
Kdy má smysl artroskopie, a kdy ne
Pokud jsou vaše potíže větší, může vám ortoped doporučit artroskopii, protože bez ní jen těžko uvidí, co se v koleně děje. Artroskopie je šetrný zákrok, při němž lékaři dvěma nebo třemi malými řezy o délce 5 až 10 milimetrů zavedou přímo do kloubu kameru a s pomocí různých nástrojů v něm provádějí potřebné zákroky.
Nejčastěji během tohoto zákroku lékaři zahlazují chrupavku, případně odstraňují její uvolněné části. Obejde se bez velkého chirurgického řezu, rekonvalescence je díky tomu krátká.
Není to tak dávno, kdy se artroskopie doporučovala i lidem s opotřebovanými koleny, to se ale změnilo. „Zde došlo v medicíně k určitému posunu. Studie ukazují, že u čistě degenerativních změn, tedy u artrózy, kdy je opotřebovaná chrupavka, má artroskopie, zvaná také výplach nebo začištění, často jen placebo efekt,“ potvrzuje Michael Lujc, lékař z Kliniky ortopedie a spondylochirurgie brněnské Fakultní nemocnice. Jinými slovy, dlouho doporučovaná artroskopie nemá u degenerativních změn souvisejících s věkem a přetěžováním moc velký efekt.
Podle lékaře Lujce má tento zákrok smysl, jen když je v koleni mechanická překážka – například utržený kousek menisku, který takzvaně přeskakuje nebo koleno blokuje. Pokud artroskopie nestačí či není vhodná a potíže jsou větší, připadá v úvahu osteotomie nebo umělý kolenní kloub.
Jak se operují kolena
1. Artroskopie (Šetrná revize kloubu)
- Minimálně invazivní zákrok prováděný pomocí 2–3 malých řezů (5–10 mm), kterými lékař zavede kameru a nástroje.
- Kdy má smysl: Zejména při mechanických překážkách – například u utrženého menisku, který v kloubu „přeskakuje“ nebo koleno blokuje.
- Kdy je sporná: U běžného opotřebení chrupavky (artrózy) se od ní ustupuje, protože studie ukazují, že má často jen placebo efekt.
- Hlavní výhody: Velmi šetrná metoda, pacient často jde domů v den zákroku nebo druhý den.
- Rekonvalescence: Berle jen na 5–10 dní, plná zátěž obvykle za 4–8 týdnů.
- Úhrada ZP: ano, pokud nejde jen o takzvané propláchnutí kolena, od něhož se ustupuje.
2. Osteotomie (Narovnání osy kloubu)
- Náročnější operace, při které se přetne kost (pod nebo nad kolenem) a narovná se tak, aby se váha těla v kloubu rozložila rovnoměrně.
- Kdy má smysl: Pro pacienty s kolenem mimo osu, kteří mají kloub stabilní a chrupavku ještě ne příliš zničenou.
- Hlavní výhody: Dokáže zachránit vlastní kloub a odsunout nutnost umělé náhrady o 10–15 let. Na rozdíl od náhrady dovoluje po zhojení i plnou sportovní zátěž.
- Rekonvalescence: Velmi náročná. Nejméně 6 týdnů se na nohu nesmí vůbec došlápnout. Kost definitivně sroste za 3–6 měsíců, plná zátěž je možná až po 9–12 měsících.
- Úhrada ZP: ano
3. Totální endoprotéza (TEP – Umělý kloub)
- Kompletní náhrada poškozeného kloubu umělým implantátem.
- Kdy má smysl: U pokročilé artrózy, kdy už nezabírá cvičení ani léky a bolest pacienta výrazně omezuje v běžném životě.
- Omezení: Umělý kloub neumožňuje běh, skákání, kontaktní sporty nebo hluboké dřepy a klekání. Životnost je obvykle 15–20 let.
- Hlavní výhody: Zásadní je zbavení chronické bolesti a návrat k běžnému pohybu (chůze, kolo, plavání).
- Rekonvalescence: Několik dní v nemocnici, poté 6 týdnů o berlích. Klíčová je rehabilitace a lázně. K běžné zátěži se člověk vrací po 3–6 měsících.
- Úhrada ZP: ano, ale je možné připlatit si za lepší kloub (cca 30 tisíc korun) nebo robotickou asistenci při operaci (cca 50 až 70 tisíc korun).
Ve všech případech je možné připlatit si za nadstandardní pokoj.
Všechny zákroky je možné absolvovat i jako samoplátce v zařízení bez smlouvy s pojišťovnou, pak si pacient vše platí sám.
Artroskopie: 30 000 až 75 000 korun
Osteotomie: 150 000 až 250 000 korun
Totální endoprotéza (TEP): 180 000 až 300 000 korun










