Článek
Národní památkový ústav letošní rok zasvětil dobrodružnému tématu Šlechta na cestách. Poutá pozornost loveckými výpravami panstva do Afriky, případně Asie. Na konci 19. a na začátku 20. století tam byla jako doma především hrabata Karel Podstatzky-Lichtenstein a Jan Josef Herberstein-Proskau. Z Afriky si přivezli veletucty trofejí divokých zvířat, jimiž se nyní pyšní zámky v Telči na Vysočině a v Libochovicích v severních Čechách.
„Karel Podstatzky-Lichtenstein se vydal na první výpravu do Afriky v roce 1903 a před první světovou válkou stihl ještě další čtyři,“ vypráví Věra Ozogánová, kastelánka hradu Grabštejna, kde hrabě žil od roku 1929 se svou manželkou Marií Clam-Gallasovou. Trofeje nicméně schraňoval na rodovém zámku v Telči.
„Do Afriky jezdil každé dva roky, což ho stálo hodně peněz. Ostatně si stále stěžoval, že jich má málo,“ prozrazuje Ozogánová. Na první výpravu se hrabě Karel vydal v doprovodu Bedřicha Machulky, obchodníka, cestovatele a znalce Afriky. „Na přelomu 19. a 20. století měl Machulka pro šlechtice jakousi cestovní kancelář. Když si zaplatili, zorganizoval pro ně do Afriky zájezd. Klienty vozil nejčastěji z Terstu přes Suezský průplav na jih Egypta nebo až do Súdánu a Keni.“
Z Afriky si dovezl stovky trofejí
Po Karlu Podstatzkém (1874-1946) zůstala nejen vycpaná zvířata či jejich kožešiny, ale také bohatý fotoarchiv zobrazující Afriku v úvodu 20. století. Do konce druhé světové války byly vzácné snímky na Grabštejně, po zabavení hradu na základě Benešových dekretů skončily na zámku Sychrov. Odtud se po letech opět vrátily na Grabštejn.
„Podařilo se nám zjistit, že hrabě Karel vydal v roce 1929 v němčině knihu o svých výpravách do Afriky. Jsou v ní snímky z lovů, zastřelení sloni, lvi, nosorožec a další zvířata,“ popisuje Ozogánová. Kniha nazvaná Mein Leben als Jäger in Heimat und Afrika (Můj život lovce ve vlasti a v Africe) na fotkách dokumentuje i africké domorodce.
Podstatzkého kniha vyjde česky
Památkáři se rozhodli vydat letos Podstatzkého cestopis česky. Do knihy zařadili zatím ještě nikde nezveřejněné fotografie. O překlad se postaral Vladimír Čadský. Hraběcí zážitky poskytují cenné svědectví o Africe v době před více než sto lety a zároveň jde i o napínavé čtení. Kniha vyjde v nákladu 500 kusů a do prodeje půjde na začátku léta. Kromě jiného také na zámku v Telči a na hradě Grabštejně.
O záchraně hradu Grabštejna
Podstatzky si přivezl domů stovky trofejí. „Cesty do Afriky se staly na přelomu 19. a 20. století ve šlechtických kruzích velkou módou, svými úlovky se páni chlubili ostatním v zámeckých salónech,“ říká kastelánka.
Podstatzky byl podle kastelánky se svými pěti výpravami do Afriky během pouhých deseti let výjimečný. Na lovy se ale vydával také do Rumunska nebo do Norska. V Norsku ho lákali losi s lopatkovitým parožím, ale žádného tam neskolil.
Hrabě v divočině málem zemřel
Na svých výpravách Podstatzky málem umřel, setkání s divokými zvířaty bylo nebezpečné. Hrabě líčí, jak šel se svými průvodci po pěšině a najednou se na ně vyřítil obrovský nosorožec. Zastřelili ho těsně předtím, než by je povalil na zem a rozdupal.
Hraběte postihla také úplavice a dva měsíce proležel na nějaké misijní stanici. Hrozně zhubl a nemohl ani unést pušku. Ale měl štěstí a přežil, na rozdíl od některých jiných šlechticů, kteří v Africe zemřeli.
Podstatzky necestoval sám. Výpravu tvořili i jeho přátelé a příbuzní, většinou ze šlechtických kruhů, aby se značné výdaje rozložily na více lidí. Jel s ním například hrabě a velkostatkář Johann Pálffy ze zámku Březnice. Na první cestu do Afriky vzal Podstatzky svou sestru a jejího manžela.
„Pluli po proudu Nilu na parníku, zakotvili u břehu a šli do divočiny na šoulačku,“ dodává Ozogánová. „Další výpravy už byly v mnohem drsnější krajině. Ale i při první, poklidnější, se ztratila Podstatzkého sestra. Naštěstí s průvodci a díky nim se s bratrem zase shledala.“
Úlovky zvyšovaly společenskou prestiž šlechticů
Zatímco dnes platí v Africe přísné zákony na ochranu přírody, za časů Podstatzkého stříleli někteří šlechtici takřka na všechno, co se kolem nich šustlo. Ale jistá omezení platila již tehdy a od britských koloniálních úřadů dostávali cestovatelé placené povolenky s určením počtu ulovené zvěře.
Africký sál na zámku v Telči.
Suvenýry z cest hraběte Podstatzkého po Africe.
„Třeba slony směli zastřelit dva, ale gazel, antilop a dalších kopytníků padesát. V Africe jich běhala obrovská spousta,“ vysvětluje Ozogánová.
Cílem urozených pánů bylo dovézt z Afriky co nejvíc druhů ulovených zvířat. A tak stříleli i hrochy, krokodýly, hady nebo pštrosy. V Rakousku-Uhersku se před první světovou válkou pořádaly velké soutěžní výstavy trofejí z Afriky. Hrabě Podstatzky získal na jedné z nich čtvrté místo za antilopu impalu s krásnými dlouhými rohy.
Šlechtici chtěli ulovit zejména lvy, levharty, nosorožce, hrochy, slony nebo buvoly. Trofeje nejoceňovanějších a nejnebezpečnějších zvířat zvyšovaly jejich prestiž v nóbl společnosti.
Vadilo mu vybíjení slonů
Hrabě Podstatzky jel do Afriky tolikrát i proto, že se mu nedařilo ulovit slona. Dostal ho až na poslední, páté výpravě. Vyrazil na ni se švýcarským zoologem Adamem Davidem, zakladatelem zoo v Basileji.
Poněkud morbidně z dnešního pohledu působí popelník z tlapy slona. Hrabě Podstatzky ho získal v roce 1908. Předmět ze zámku v Telči je nyní zapůjčen na Grabštejn.
„Nikdy ale nestřelil žirafu. V knížce uvádí, že ji nepovažuje za hezkou trofej. Jednou zabil opici, ale litoval toho. Byla prý moc podobná člověku,“ upozorňuje Ozogánová. Podstatzky se neřadil k lovcům, kteří divokou zvěř bezmyšlenkovitě masakrovali. Poté, co skolil jednoho nosorožce, neprahl po dalším.
Hraběti Podstatzkému vadilo vybíjení slonů a obrovská tržiště se slonovinou. S nadsázkou tvrdil, že sloni mají smůlu, poněvadž jim na hlavách rostou kulečníkové koule. Respektive kly, z nichž se koule vyrábějí.
„Podstatzkého knížka není klasickým cestovním deníkem. Její krása spočívá ve zpovědi o jeho osobním vztahu k Africe, k její přírodě a samozřejmě také lovu,“ prohlašuje Ozogánová. „Řada lidí si řekne, že hrabě zabíjel ve velkém divoká zvířata. Ale na druhou stranu je z dnešního pohledu zajímavé, jak v knížce obhajuje a objasňuje svoje postoje k lovu. A jak díky jeho vzpomínkám poznáváme Afriku v podobě, která už neexistuje.“
Výstava v Telči
Svými africkými trofejemi Podstatzky vyzdobil zámek v Telči. Výstava Cesta na šlechtách tam odstartuje vernisáží ve čtvrtek 23. dubna.
„Na zámku máme expozici s hlavou a krkem nosorožce a hrocha, sloní kly, sloní ucho, hlavu a kůži lva,“ prozrazuje telčský kastelán Roman Dáňa. Zámek otevírá návštěvníkům okénko do safari díky desítkám zvířecích trofejí z Afriky, dobovým fotkám z hraběcích cest a sečným a bodným zbraním domorodců, jako jsou luky, šípy, oštěpy, dýky či štíty. Vystavený je třeba i popelník z buvolího paznehtu.
Velký kus Afriky se ukrývá v Libochovicích
Mnohem dříve než Podstatzky vyrazil do Afriky hrabě Jan Josef Herberstein-Proskau (1854–1944), pán na zámku v Libochovicích. Jeho první cesta vedla v letech 1879-1880 do Egypta. Zpočátku se spoléhal sám na sebe, později se obracel na první podnikatele zaměřené na expedice do africké divočiny. Z Egypta pronikl až do Súdánu, kde poznal jednu z nejodlehlejších oblastí, velký kus bažinaté země na hranicích s Kongem a Ugandou.
„Krajina daleko za soutokem Modrého a Bílého Nilu ho okouzlila na celý život,“ říká libochovická kastelánka Michaela Prokopová. Herberstein cestoval také do Indie, na Cejlon nebo na Jávu. S Bedřichem Machulkou podnikl krátce před první světovou válkou výpravu do Súdánu, kde nashromáždil jádro své úctyhodné zoologické sbírky. Zahrnuje vycpaniny ptáků, rohy a kůže antilop, zuby a končetiny hrochů a hlavně pětimetrového krokodýla, současnou ozdobu libochovického barokního zámku.
Zámecká knihovna v Libochovicích s trofejemi hraběte Herbersteina.
Novinky v letošní sezoně na hradech a zámcích
Ke konci roku 1913 napsal Friedrich Siebenrock, kurátor sbírek zoologického oddělení vídeňského přírodovědného muzea, hraběti Herbersteinovi dopis, v němž obdivoval uloveného krokodýla. Uznal, že ani ve Vídni nemají tak krásný exemplář.
Hraběnka si přivezla živou antilopu
O dva roky dříve přibral hrabě Herberstein na cestu do Afriky svou paní Marii Annu. Domů si dovezla živé mládě antilopy lesoně, jež pak dlouho žila v zámeckém parku ve Štýrském Hradci.
Cesty hraběte Herbersteina do exotických zemí ozdobily Libochovice spoustou mimořádných exponátů. Kromě loveckých trofejí se na zámku ukrývají cestopisy, dobové mapy, grafické listy i odborné publikace věnované přírodě a kulturám exotických zemí.
Pozornost si zaslouží rovněž cestovatelské vybavení, jako jsou robustní truhly, visuté lůžko, přenosná sprcha a záchod, tropická přilba či „fofrníky“ – pomůcky určené k odhánění dotěrného hmyzu.
V Libochovicích se dochovalo asi tisíc exponátů z cest hraběte po světě. Patří mezi ně egyptské nádoby staré 4500 let nebo dvě hlavy a chodidlo z egyptských mumií. Budou vystavené od prvního července.
„Víme, že je hrabě Jan Josef Herberstein zakoupil v Africe jako suvenýr zřejmě na tržnici,“ uvádí Prokopová. Zámek uchovává také fragment malovaného pohřebního plátna, v němž se ukládalo do sarkofágu tělo zemřelého.
Na začátku letních prázdnin přibydou exponáty z výprav Jana Herbersteina v dalších dvou místnostech. Objeví se tam trofeje, hudební nástroje, čelenky a sukničky domorodců a další předměty z dalekých zemí.
Další trofeje či mumie na hradech a zámcích
Lovecké trofeje na zámku v Opočně.
- Zámek Opočno nabízí pohled na exponáty rodu Colloredo-Mansfeld, získané při cestách v Severní Americe a Africe.
- Na zámku Březnice cestovatelské a lovecké sklony Johanna Pálffyho přibližuje Africký salon.
- Na Sychrově se nalézá kromě loveckých trofejí kabinet kuriozit se suvenýry přivezenými knížaty Rohany z jejich cest po světě. Jsou v něm například egyptští skarabeové. V orientálním salonku spatří návštěvníci samurajskou katanu ze slonoviny.
„V případě hraběte Herbersteina se cestovatelská a lovecká vášeň pojila s hlubokou úctou k přírodě a snahou uchovat získané poznání pro budoucnost,“ tvrdí Prokopová. „Ze svých cest přivážel také semena exotických rostlin. Dodnes můžeme v Libochovicích obdivovat například sbírku palem starých přes sto let. V létě krášlí zámeckou zahradu, v zimě odpočívají ve skleníku.“
V archivu ležela i pozvánka na korunovaci
S pátráním po osudech Jana Herbersteina v cizině pomáhal zámku ředitel Státního oblastního archivu v Litoměřicích Vítězslav Lisec.
„Výprav hraběte se týkaly tři krabice dokumentů. Byly v nich třeba cestovní plány, seznamy nákupů, korespondence s vídeňským muzeem a korespondence s katolickou misií v súdánské oblasti Lul a Tonga. Chtěl od misionářů získat podrobnou zprávu, jaká je v Súdánu situace po první světové válce, jestli si může stále ještě pronajmout parník z Chartúmu, jestli nebude jeho německy znějící jméno vyvolávat u místních obyvatel nepřátelské nálady a zda tam nehrozí islamistické nebezpečí,“ konstatuje Lisec.
V krabicích našli také navštívenky, pozvánku na večeři k objeviteli Tróje Heinrichu Schliemannovi, pozvánku na korunovaci indického rádži či doklady o tom, co kde hrabě koupil a jaká zvířata zastřelil. „Objevili jsme také česky psaný deník zámecké vychovatelky Kristy Podané. Hrabě Herberstein ji vzal i se svou dcerou na jednu výpravu do Afriky. Potvrdilo se tak, že pro něj byla víc než jenom vychovatelkou,“ doplňuje Lisec.
