Článek
Po 40 letech vlády komunistů hrozilo, že hrad Grabštejn spadne. Po dalších 40 letech je pýchou celého Trojzemí. Kraje na severu Čech kolem Hrádku nad Nisou, Žitavy a Bogatyně.
Clam-Gallasové o hrad přišli po druhé světové válce na základě Benešových dekretů. A komunistický režim ho přivedl na pokraj zkázy. Od roku 1953 vládla na Grabštejně Československá lidová armáda, pro niž byly vojenské řády důležitější než zákony na ochranu památek. Zpočátku bydleli na hradě důstojníci s rodinami, pak se změnil ve skladiště.
Největší úpadek nastal po roce 1973, kdy hrad vojáci opustili a využívali už jen takzvaný dolní zámek jako kasárna pro výcvik služebních psů. Liduprázdný hrad se nacházel ve vojenském prostoru, což ale neodradilo od nezvaných návštěv vandaly a zloděje. Grabštejnu však nejvíc uškodilo, že ho socialistická památková péče nechala napospas chátrání.
„Můj starší brácha sloužil na Grabštejně na vojně,“ vzpomíná Šárka Kuchtová z Pardubic. „Na konci osmdesátých let jsem za ním jela s rodiči jako čtrnáctiletá holka. Sněžilo, zchátralý hrad vystupoval z mlhy a působil na mě strašidelně. Připadala jsem si jako v hororu.“
Památku prošpikovali betonem a železem
Ostudná ruina však byla v druhé polovině osmdesátých let příliš trpkým soustem i pro komunistické mocipány. V roce 1986 dorazil na Grabštejn statik Miroslav Fuchs a přišel s plány na záchranu zubožené památky. V dalších letech se podařilo odvrátit její zánik.
„Ke zpevnění Grabštejna se tehdy používaly hlavně beton a železo, které neměly nic společného s původními materiály, používanými při budování hradu a jeho renesanční přestavbě,“ říká bývalý kastelán Jan Sedlák.
Hrad Grabštejn dnes
Na Grabštejně pracoval v letech 1991–2013, kdy památka prošla velkolepou obnovou za zhruba 100 milionů korun. Nynější nádhernou podobu mu vdechl projekt architekta Václava Girsy, podepsaného rovněž pod obnovou zámku v Českém Krumlově či hradu Bezděz.
„Grabštejn jsem poprvé viděl těsně po sametové revoluci. Odskočil jsem si tam s kamarádem z vandru po Jizerkách,“ prozrazuje Sedlák. „Asi za rok jsem nastoupil na Grabštejn na referentskou funkci a za čas ze mě udělal Památkový ústav kastelána.“
Když na hradě začal žít, netekla tam voda a musel se obejít bez elektřiny. Na záchod chodil ven do latríny. Hrad vypadal příšerně. „Někde chyběly stěny, někde okna, podlahy, dveře. A někde všechno,“ popisuje. Byly tam i díry ve střeše a propadlé stropy. „Na Grabštejn jsem přišel 1. prosince 1991 a hned v lednu jsem si tam zlomil nohu,“ vzpomíná.
Na začátku roku 1992 došlo k osudovému setkání tehdy ještě budoucího kastelána s grabštejnským patriotem, sólistou opery Národního divadla v Praze Luďkem Velem, dvojnásobným nositelem Ceny Thálie. „Belhal jsem se o berlích a Luděk se divil, koho to památkáři z Ústí na jeho milovaný Grabštejn poslali,“ vzpomíná Sedlák.
Hradu pomohla Prodaná nevěsta
Ve vesnici Chotyně kousek Grabštejna vyrůstal pěvec Vele od svých čtyř let a kolem hradu prožíval svá dětská dobrodružství. Jako dospělému mu bylo hradu líto, tak začal organizovat benefiční koncerty na jeho záchranu. První se uskutečnil v roce 1993.
S Velem dorazili jeho kolegové z Národního divadla a bez nároku na honorář vystoupili s áriemi ze Smetanovy Prodané nevěsty. Následovalo ještě dalších více než dvacet koncertů. Vynesly spoustu peněz a Grabštejnu udělaly reklamu.
Hrad před opravou a při ní
Historie hradu Grabštejna
První věrohodné zprávy o Grabštejnu jsou z druhé poloviny 13. století, kdy tam jako purkrabí sídlili pánové z Donína. Hrad vlastnili zhruba 300 let. Pak ho prodali císařskému radovi a místokancléři Jiřímu Mehlovi ze Střelic. Během dvaceti let přebudoval Grabštejn na renesanční zámek.
Mehl zámek opustil v roce 1586 a vystřídalo se tam pak několik šlechtických rodů. Na začátku 18. století získali Grabštejn Clam-Gallasové, jimž patřil až do konce druhé světové války. Po ní připadl československému státu a více než 40 let chátral. Jeho záchrana začala v roce 1988 a skončila o dvacet dva let později.
Hradu pomohl i další člen z Veleho klučičí party Jan Šebelka. Podobně jako Sedlák změnil po sametové revoluci profesi a z vychovatele na internátu se stal novinářem v Liberci. O obnově Grabštejna usilovně psal a získal pro věc i další novináře.
Při propagaci hradu se činil i kastelán. Na začátku devadesátek neexistoval v Česku internet, o mobilních telefonech běžní lidé jen snili a fax byl výsadou bohatých. „Jezdil jsem z Grabštejna do Liberce a novinářům jsem házel do poštovních schránek zprávy naklepané na psacím stroji,“ upozorňuje Sedlák.
První mediálně vděčnou akcí byla na Grabštejně brigáda studentek a studentů ústecké univerzity v létě 1992. O spartánských podmínkách, ve kterých žili, se ovšem noviny nezmiňovaly.
„Každé ráno se myli venku u cisterny, protože na hradě pořád ještě netekla voda. Dělali tam už ale zedníci a celí rozradostnění koukali, jak holky chodí k cisterně jen ve spodním prádle,“ poznamenává Sedlák. Večer se pak mladé ženy díky známému chodily sprchovat do nedalekých kasáren.
Proměna nádvoří
Válčil v Perském zálivu, pak na Grabštejně
Podle Sedláka nebyla v první půlce devadesátých let nouze o brigádníky. Záchrana hradů lákala hodně mladých nadšenců. „Jezdila k nám třeba skvělá parta holek z Jabloneckých Pasek,“ dodává Sedlák.
„A povedlo se k nám dostat mezinárodní kempy INEX. Na Grabštejn jezdili pracovat lidi z USA a ze západní Evropy a byli hrozně šikovní. Na Grabštejně jsme měli bývalého amerického vojáka, který bojoval v první válce v Perském zálivu. Dělal nám provianťáka, chodil nakupovat do krámu v Chotyni, kde neuměli anglicky. Ale vždycky se nějak domluvil. Řekl, že chce ‚šugr‘, prodavačka pochopila a podala mu cukr,“ vypráví bývalý kastelán.
V Chotyni se tenkrát potkávaly dva nesouměřitelné světy – česká pohraniční vesnice poznamenaná socialismem a lidé z nejvyspělejších zemí. „Jednu Japonku nadchl vlak na trati z Hrádku do Liberce. Rozplývala se, jak je krásně starý, historický a ke všemu ještě jezdí,“ prohlašuje Sedlák. Mezinárodní kempy přilákaly na Grabštejn i televizní štáby, což přineslo další propagaci.
Na hradě prováděli neodsunutí Němci
V roce 1993 vypadal Grabštejn stále příšerně, ale kastelán ho otevřel pro veřejnost. „Ke vchodu jsme dali starou vojenskou bednu s modrým křížem, do ní pokladničku a trhací lístky,“ říká Sedlák. „Za prohlídku se platilo asi šest korun a za prohlídku s německým výkladem dvanáct.“
Kaple a další interiéry po obnově
V Hrádku sehnal jako průvodce neodsunuté sudetské Němce a jejich vnučky. Pomáhala mu také jeho německá partnerka. O Grabštejně se začalo psát i v německých novinách. A díky kontaktům Romany Cermanové, která v rámci občanského sdružení také pomáhala se záchranou hradu, se podařilo získat velký příspěvek od významné německé nadace Deutsche Bundesstiftung Umwelt.
Po roce 2000 si Grabštejn vybral Jiří Vydra jako místo pro Worldfest, přehlídku alternativní hudby a netradičního divadla. Na hradě se uskutečnilo dvanáct ročníků. „Na Worldfest jsme dostali jako publikum věkovou skupinu od sedmnácti do třiceti let, která o památky většinou moc nestojí,“ upozorňuje Sedlák. „Někteří kluci a holky k nám pak začali jezdit na brigády a dřeli tady zadarmo.“
V roce 2007 se hrad dočkal nejsilnější životadárné injekce. Ministerstvo kultury ocenilo patnáctileté úsilí patriotů a památkářů dotací přes 50 milionů korun. Bylo tak možné rekonstrukci dokončit – položit nové střechy či obnovit historické sály. Díky benefičním koncertům a mecenášům se již předtím v nebývalé kráse rozzářila kaple svaté Barbory, jeden z pokladů renesance na českém venkově.
„Na vytvoření replik zlacených váz z rubínového skla věnoval podstatnou část svých celoživotních úspor bývalý profesor libereckého gymnázia Josef Tomíček,“ uvedl Vele v rozhovoru pro Divadelní noviny. „Pro hradní věž jsme nechali zhotovit zvon Smíření.“
Do kaple se po renovaci vrátily původní barokní varhany, které hrad získal od Severočeského muzea.
Sezona 2026 na Grabštejně
Do nové sezony vstoupil Grabštejn výstavou o loveckých výpravách posledního hradního pána Karla Podstatského z Lichtenštejna, manžela Marie Clam-Gallasové, která hrad zdědila po otci. Za malou expozicí se ukrývá obrovské množství příběhů z pěti šlechticových cest do Afriky v letech 1903 až 1914.
„V roce 1929 o nich vydal knihu v němčině. Národní památkový ústav ji vydá v českém překladu a na Grabštejně půjde do prodeje pravděpodobně na začátku letních prázdnin,“ uvádí kastelánka Ozogánová.
V kapli byly svatby i smuteční rozloučení
Sedlák odešel z Grabštejna v roce 2013, krátce po ukončení obnovy. Zažil tam nicméně ještě nynější kastelánku Věru Ozogánovou, která začala o rok dříve dělat na hradě průvodkyni.
„Poprvé jsem byla na Grabštejně v druhé půlce devadesátek asi v osmi nebo v devíti letech na školním výletě,“ vzpomíná Ozogánová. „Vybavuju si, že hrad tenkrát vypadal, jako by na něm probíhala demolice, a ne rekonstrukce. Jako dítě jsem nechápala, proč se tam vlastně táhneme. Na Grabštejně nebylo fakt nic, co by se nám líbilo. V kapli svaté Barbory si pamatuju na stavební podlážky a na ohrádku, aby člověk někam nespadl.“
Kaple se po obnově stala největším lákadlem. Ozogánová si k ní budovala vztah dlouho a zpočátku měla na hradě jiný oblíbený prostor. „Nejvíc na mě působila architektonicky monumentálně pojatá vstupní místnost před kaplí. V roce 2020 jsem se tam dokonce vdávala,“ prohlašuje kastelánka. Tento prostor s nádherným schodištěm na balkon s varhanami si stejně jako kapli vybrali i filmaři pro natáčení jedné ze scén pohádky Čert ví proč.
Kastelánka Věra Ozogánová.
„Kaple se pro mě stává top prostorem až teď, po letech, během nichž jsem v ní něco zažila. Nejenom svatby a koncerty, ale taky mnoho lidských momentů,“ svěřuje se Ozogánová. „V kapli si uspořádala jedna místní rodina i poslední rozloučení s maminkou a babičkou. Grabštejn milovala, a tak na ni tady pozůstalí zavzpomínali pár týdnů po pohřbu a rozjímali. Bylo to hrozně hezké.“
Archeologové našli šperky a pečetidlo
Ozogánová nastoupila na Grabštejn jako kastelánka v roce 2021, kdy uplynulo 30 let od začátku obnovy. „Některé rekonstrukce z devadesátek a z nultých let našeho století už dožívají, tak teď opravujeme opravy. Týká se to hlavně historických fasád,“ konstatuje Ozogánová.
Kastelánka vystudovala archeologii, a proto ji těší, že se Grabštejn může pochlubit archeologickou expozicí. Vznikla z nedávných vykopávek na malém nádvoří pod věží. Nejstarší nalezené předměty pocházejí ze středověku a nejmladší z 19. století. Archeologický výzkum předcházel hydroizolačním zásahům, jejichž smyslem bylo zabránit průsaku vody pod kapli.
„Odhalily se při něm základy zaniklých budov a našla se spousta drobných kouzelných věcí. Vykopaly se také vzácné šperky a pečetidlo saského velmože. Vrtá nám hlavou, jak se pod nádvořím ocitlo. Jeho ztráta byla tehdy velkým průšvihem,“ říká Ozogánová.
Výsledky archeologického výzkumu inspirovaly kastelánku k oživení prohlídkové trasy o kopie objeveného nádobí. „Návštěvníci uvidí na stole repliky raně novověkých talířů, z nichž se na Grabštejně kdysi jedlo. Vytvořila je pro nás keramička paní Molčíková z Jaroměřic nad Rokytnou,“ poznamenává kastelánka.
