Polské Bradavice a koupání v zatopených lomech. Poznejte skvosty Trojzemí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dolnoslezský hrad Czocha v obci Sucha uchvátí každého milovníka historie. Ačkoliv v dnešní podobě vlastně až tak historický není. O jeho tvář se postarala rekonstrukce na začátku 20. století – předtím to byla zašlá zřícenina.

Hrad, založený českým králem Václavem I. před polovinou 13. století, se vypíná na vysokém ostrohu nad hladinou přehrady. Z druhé strany se do něj vchází po rovině a ve středověku ho před nájezdníky chránil hluboký příkop, zachovaný dodnes.

„Koupili jsme si vstupenky jen na prohlídku parku a nádvoří, ale bohatě nám to stačilo,“ říká mi při návštěvě hradu turistka Marcela Mrázková. Vypravila se sem s manželem a šestnáctiletým synem a prohlídka bez vnitřních okruhů je vyšla na 22 zlotých, tedy zhruba 130 korun.

I bez prohlídky interiérů byla rodina spokojená. „Czocha se mi moc líbila, hned za bránou jsem se přenesla do středověku,“ pochvaluje si Mrázková. Do hradu se přichází po mostě, před ním se rozkládá pěkný stinný park s lavičkami a malým letohrádkem.

Já však musím doporučit i vstup do sálů a komnat, i když stojí zhruba 270 korun. Je totiž obestřený tajemstvím a nabízí řadu pozoruhodných exponátů.

Dnes už skoro těžko uvěřit, že za socialismu spravovala Czochu Polská lidová armáda. Mnohem více však pro ni znamenala doba o několik desetiletí dřívější. Těsně před první světovou válkou, v roce 1909, koupil zchátralý hrad tabákový magnát z Drážďan Ernst Gütschow (někdy psaný jako Ernest Guetschow) a nechal jej přestavět do dnešní podoby podle předlohy z roku 1703.

Tehdy ještě oblast patřila Německu, velkolepá obnova vyšla na úctyhodných 1,5 milionu marek. A padlo jí za oběť mnoho původních architektonických prvků.

Czocha dnes láká návštěvníky i na události spojené s druhou světovou válkou. V okolí hradu se prý tehdy ukrývaly vědecké laboratoře na vývoj ‚zázračných‘ německých zbraní, s jejichž přispěním chtěl Hitler zvrátit nezadržitelně se přibližující porážku. Právě z toho vychází jedna ze zážitkových prohlídek.

Dozvíte se na ní ovšem také o pokladech, které zanechal na hradě při úprku před Rudou armádou v lednu 1945 Ernst Gütschow, vášnivý sběratel umění a starožitností. Byť si mnoho cenností stačil odvézt.

Co na Czoše zůstalo na očích, vydrancovali sovětští vojáci a zkázu dokonali polští vyvrhelové a ‚zlatokopové‘, kteří se po pádu třetí říše přivalili do bývalých německých oblastí. Podle polského serveru Onet byla na hradě postupně objevena řada tajných chodeb a skrýší. A traduje se, že některé prostory s cennostmi stále nebyly nalezeny.

Czocha přitahuje návštěvníky také zvláštními exponáty. Průvodce vás dovede k loži nevěrných manželek, které se s nimi propadávalo rovnou do hladomorny. Fanoušky děsu potěší Multimediální mučírny s katovou dílnou, domem duchů nebo čarodějnickým vězením. Ne nadarmo se o Czoše mluví jako o polské pobočce potterovských Bradavic.

Přímo na hradě se dá i najíst, zdejší hostinec Uczta nabízí dolnoslezské speciality. Není to ale právě laciné. Kuřecí polévka stojí 130 korun a nejlevnější hlavní jídlo pro dospělého vychází zhruba na 220 korun.

Dáte si za ně Zámecké bramborové placky s kysanou smetanou, smažený květák s bramborem nebo osm kousků pirohů se sýrem. Čtyřčlenná rodina tu nechá za oběd nejméně 1500 korun. Hradní restaurace ovšem také na přání pořádá táboráky spojené s grilováním.

U hradu Czochy je odstavná plocha pro auta přímo naproti hradní bráně na druhé straně silnice a chtějí po vás necelých 50 korun bez časového omezení. Spořivci parkují zadarmo na okraji silnice od Švěradova Zdroje, kde navíc odpoledne poskytují vysoké stromy příjemný stín.

Armádní minulost jako u Czochy není mezi památkami v česko-německo-polském Trojzemí výjimečná. Má ji totiž také český Grabštejn. Hrad u Hrádku nad Nisou vlastnili vojáci v letech 1953-1990. Přímo pod ním měli posádku zaměřenou na výcvik strážních psů, armádní veterinární základna zde sídlí dodnes.

Památkáři převzali Grabštejn před 35 lety v zuboženém stavu. K jeho proměně v historický skvost severních Čech přispěla práce účastníků mezinárodních dobrovolnických táborů pod dohledem dlouholetého kastelána Jana Sedláka. Záchranu hradu zpopularizovaly benefiční koncerty pořádané místním patriotem a sólistou opery Národního divadla Luďkem Velem. V obnově památky sehrála po roce 2000 důležitou roli i padesátimilionová dotace od ministerstva kultury.

Prohlídka Grabštejna je levnější než návštěva hradu Czocha. Základní okruh s průvodcem zavede návštěvníky třeba do úchvatné renesanční kaple svaté Barbory a vyjde jen na 180 korun. U Grabštejna se dá zaparkovat dole v obci Chotyně nebo nahoře, kousek od silnice z Bílého Kostela do Hrádku nad Nisou. „Ani na jednom parkovišti se neplatí,“ upozorňuje chotyňská starostka Ivana Morgensternová.

Třetí hrad v oblasti, Oybin na německém území, má s Czochou společného nejslavnějšího českého panovníka císaře Karla IV. Ten ve 14. století vlastnil oba hrady a demonstroval jimi svou moc nad Žitavskem a Dolním Slezskem. Oybin, česky nazývaný Ojbín či Ojvín, nechal král přestavět, bezpochyby pořádně. Na rozdíl od Czochy totiž v první polovině 15. století odolal obléhání Husitů.

Pod hradem se rozkládá stejnojmenná lázeňská obec. Prochází jí úzkorozchodná železnice, po které jezdí oblíbené parní vláčky ze Žitavy do Jonnsdorfu. Hrad stojí v přírodním parku Žitavské hory a jen málokterá památka v Trojzemí má tak krásné okolí.

Nad obcí se spojují Žitavské hory s Lužickými a dlouhému zalesněnému hřebenu dominuje 749 metrů vysoký kopec Hvozd. Severním a východním směrem od Oybinu se tyčí pozoruhodné skály a vyhlídky, jedna z nich se jmenuje Česká.

Na hrad se dá jít příjemnou procházkou, třeba lesem z parkoviště nad lázněmi Lückendorf. Jinak lze auto odstavit na velkém parkovišti nedaleko hradu. Za čtyři hodiny zaplatí návštěvníci 75 korun, za celý den 125 korun. Prohlídka hradu pak vyjde asi na 220 korun.

Oybin si nechá ujít jen málokterý rekreant, který tráví dovolenou v kempu Kristýna u stejnojmenného zatopeného lomu. Pokud má s sebou kolo, auto ani nebude potřebovat a na hrad může dojet. Přes hraniční přechod v Hartavě je to necelých deset kilometrů. Po rovinatém úvodu ho čeká mírné stoupání.

Právě tři jezera vhodná ke koupání jsou dalším lákadlem Trojzemí. Kristýna, Olbersdorfské jezero u německé Žitavy a Lešňanské jezero u polské Czochy jsou zasazené do rovinaté krajiny a zrodily se přičiněním člověka. Označení jezero pro ně tedy není úplně přesné.

Kristýna a o něco větší Olbersdorfské jezero vznikly z lignitových dolů zatopených po ukončení těžby. Voda je tam díky pevnějšímu podloží čistší než v rybnících. O Lešňanské jezero či Lešňanskou přehradu s rozlohou 140 hektarů se zasloužilo vybudování přehradní hráze na říčce Kvisa.

Kemp Kristýna poskytuje skvělé zázemí, ale musíte počítat s vyšší návštěvností. Kromě Čechů k jezeru vyráží i hodně Němců, kteří to ze Žitavy mají autem pár minut. Navíc je tu vyjde levněji i občerstvení. Někteří turisté, kteří jsou ubytovaní v kempu, zase naopak jezdí na koupání k německému Olbersdorfskému jezeru, kde je větší klid.

Vstupné na Kristýnu činí 70 korun, celodenní parkování 80 korun. Pobyt u Olbersdorfského jezera vyjde levněji, uhradíte jen parkovné. Čtyřhodinové vyjde na 75 korun a celodenní na 125 korun. Komu je vynaložených eur líto, může nechat auto na okraji Žitavy a dojít k jezeru asi za deset minut. U Lešňanského jezera dá návštěvník u menšího kempu za auto 60 korun, stejně jako za vstup na pláž.

Pokud se někdo rozhodne užít si letní dovolenou v Trojzemí, není odkázaný jen na pobyt na místě. Za atraktivními cíli může vyrážet do všech světových stran. Na východ od Czochy leží malebné lázně Švěradův Zdroj s kabinovou lanovkou na 1105 metrů vysokou horu Stoh jizerský, odkud se před vámi rozvinou jak na dlani krkonošské hřebeny.

Na sever od Kristýny a Olbersdorfu se rozprostírají dvě veliká německá jezera Berzdorfer See a Bärwalder See o rozloze 9,6 a 13 kilometrů čtverečných. Obklopují je cyklostezky a inline dráhy. U Bärwalder See se nachází kromě jiného Lužický park balvanů. Jsou jich tisíce a jeden z nich váží 40 tun.

„Jednou jsme s kamarádem naložili v Tanvaldě na vlak kola a vystoupili v Hrádku nad Nisou. Odtamtud jsme jeli k Berzdorfskému jezeru něco přes třicet kilometrů po parádní cyklostezce. Minuli jsme třeba pěkný klášter,“ popisuje turista Vladimír Marousek. „Objeli jsme celé jezero, což bylo asi osmnáct kilometrů, vykoupali jsme se v krásně čisté vodě a vrátili se do Tanvaldu přes Frýdlantsko, Smědavu a Souš. Cestou jsme se zastavili u polské přehrady Witka,“ přidává Marousek tip na výlet.

Na západ od Hrádku nad Nisou leží Obercunnersdorf se skanzenem se starodávnými lidovými staveními, ale i s malebným koupalištěm s termálními bazény. Směrem k jihu na české straně hranice stojí za pozornost málokde vídaná dvojice památek – zámek Lemberk a blízký barokní chrám v Jablonném v Podještědí.