Polské město textilu a filmu. V Lodži dokázali továrnám vdechnout druhý život

Na počátku 19. století byla Lodž obcí, kde žilo zhruba 500 obyvatel. V průběhu několika dekád se přeměnila v mezinárodní textilní centrum, kam mířili investoři z celé Evropy. Tovární budovy vyrůstaly po celém městě, přibývaly paláce a noblesní činžovní domy.

V 90. letech minulého století výroba textilu začala skomírat. Místní řešili dilema, které dobře známe i z Česka: co s prázdnými továrními areály? V Lodži totiž není jen jedna tovární čtvrť, ale 200 industriálních budov po celém městě.

První zásadní přeměna začala v roce 2009, kdy soukromník revitalizoval tovární areál, nazvaný prostě Manufaktura. Tento projekt inspiroval radní, aby se začali věnovat industriálnímu dědictví, a postupně nadchli i místní, kteří si dlouhodobě stěžovali, že v Lodži není žádná turistická atrakce.

V uplynulých letech se postoj zásadně změnil, město znovu ožilo. V bývalých fabrikách jsou interaktivní muzejní expozice, galerie, kavárny, restaurace nebo stylové ubytování, které láká turisty z celého světa. V roce 2022 prestižní časopis National Geographic představil Lodž jako příklad dobré praxe v péči o památky.

Putování po industriálních památkách začněte v prostorách Manufaktury, kde je Městské muzeum. Sídlí v nádherně zrekonstruovaném paláci z roku 1860, kde bydlela rodina jednoho z nejvýznamnějších továrníků - Izraela Poznańskeho. Právě jemu patřil celý výrobní areál na textil, odkud vyvážel látky do celé Evropy. V jednotlivých sálech muzea uvidíte interiér měšťanské domácnosti a dozvíte se také o přeměně Lodže v průmyslovou velmoc.

Část expozice je věnovaná umělcům spjatým s městem, jako například klavírista Artur Rubinstein, spisovatel Władysław Reymont nebo básník Julian Tuwim. V areálu Manufaktury je také Muzeum továrny, dvě galerie současného umění, hotel, kavárny a restaurace, kde můžete ochutnat regionální kuchyni.

Hned naproti Městskému muzeu je velmi zajímavý designový PURO hotel. Zvenku může působit nenápadně, zato uvnitř je je originální mix barev a materiálů. Budete mít pocit, že jste se ocitli uprostřed filmového světa Davida Lynche.

Sametová sofa, tlumené barvy, ale i exotické vzory. Přímo v hotelu je klubové kino, které je otevřené nejen pro ubytované. V předsálí jsou plakáty slavných polských i dalších evropských filmů. Vystoupejte až na terasu hotelu, odkud budete mít parádní výhled na celou Manufakturu a na palác Poznanskiho, který je doslova na dosah ruky! Zároveň tu najdete bar, kde si můžete posedět se skleničkou.

A proč se designéři a architekti hotelu inspirovali právě filmovým světem? Lodž totiž byla – a dodnes je – centrem kinematografie. Od roku 1899 tu funguje nejstarší polské kino, sídlí zde slavná filmová škola, kde studoval například Roman Polanski nebo Andrzej Wajda. V Lodži několikrát natáčela také Agnieszka Holland. V roce 2000 sem přijel David Lynch na filmový festival a město ho natolik okouzlilo, že chtěl koupit jeden tovární areál a přebudovat ho na filmové ateliéry. Z jeho plánu sice sešlo, ale fascinace zůstala – slavný režisér tu natočil celovečerní film Inland Empire.

Ostatně velmi dobrou průpravou pro návštěvu Lodže je film Zaslíbená země polského režiséra Andrzeje Wajdy, který za něj získal v roce 1976 nominaci na Oscara. Téměř tříhodinový film vypráví o trojici mladíků, jež na konci 19. století přilákal průmyslový rozvoj Lodže a touží po rychlém zbohatnutí. Scény ze života bohatých měšťanů a šlechticů se prolínají s příběhy dělníků a jejich rodin.

Andrzej Wajda natáčel nejen v bývalých interiérech továrnických paláců, ale i ve výrobních halách. Nemusel shánět repliky továrních strojů, protože v mnohých fabrikách byly stále funkční stroje z 19. století. Spoustu dalších zajímavostí se dozvíte ve Filmovém muzeu.

Je v paláci, kde bydlela rodina továrníka Karola Scheiblera. Uvidíte kulisy honosné měšťanské domácnosti, které Wajda použil ve filmu, i kostýmy nebo filmovou techniku. Součástí stálé expozice je také takzvané Kaiserpanorama z roku 1902, což je předchůdce kinematografu. Stejně jako před lety i dnes můžete skrze kukátko pozorovat projekci fotografií z nejrůznějších míst v Evropě či v zámoří.

Dalším místem, které by vám nemělo uniknout, pokud chcete Lodž opravdu poznat do posledního šroubku, je bývalý tovární areál Księży Młyn. Karol Scheibler tu vybudoval „město ve městě“ – kolem továrny byly sklady, dělnická kolonie (která je zrekonstruovaná), obchody, škola, nemocnice a obchody.

Součástí areálu je informační centrum a muzeum každodenního života dělníků s mnoha archivními fotografiemi a dobovými exponáty.

Poblíž muzea vás čeká jedno netradiční překvapení: kousek Česka v Lodži! Majitelé restaurace Český film sbírají všechno možné o naší kinematografii. Na stěnách jsou filmové plakáty a portréty herců a hereček. V nabídce restaurace je česká klasika, takže si můžete dát řízek nebo svíčkovou, a k tomu uslyšíte hity od Heleny Vondráčkové nebo Waldemara Matušky.

Kromě oprav továrních areálů po celé Lodži se radnice pustila také do opravy sto činžovních domů z přelomu 19. a 20. století na hlavní promenádě Lodže.

Čtyřkilometrová pěší zóna Piotrkowska vede centrem města a všechny hlavní atrakce jsou v docházkové vzdálenosti od této ulice. Kromě toho tady jsou restaurace, jejichž jídelníček je inspirovaný multikulturním prostředím tohoto města.

Po generace tu žila polská, ruská, německá a židovská komunita. Zhruba v polovině ulice Piotrkowska jsou dvě místa, která byste rozhodně neměli minout. Stavte se v restauraci Imber, kde mají v nabídce tradiční židovskou kuchyni. Rozmanitou mezinárodní kuchyni najdete v části, zvané OFF Piotrkowska. V areálu bývalé přádelny bavlny jsou dnes kavárny a restaurace.

Zajímá vás, proč se právě Lodž přeměnila v průběhu let? Pak se vydejte dál Piotrkowskou až k areálu bývalé továrny rodiny Geyerů, kde sídlí Centrální muzeum textilu. Návštěva vás přenese v čase. Nejdřív si prohlédněte interiéry dřevěných domků z poloviny 19. století, kde bydleli tkalci s rodinami.

Při procházení z jedné místnosti do druhé se nebudete moct zbavit pocitu, že obyvatelé odešli teprve před malou chvílí. Na stole je nádobí, rozečtená knížka, krejčovské nůžky a nastříhaná látka.

A jak se změnily pracovní podmínky, když se tkalcovský stav vyměnil za průmyslovou výrobu? To pochopíte na vlastní sluch, když vejdete do hlavní budovy muzea. Uvnitř je tovární stroj, který kustod na pár minut zapne, abyste si „užili“ hluk, který slyšeli dělníci během mnohahodinové směny.

Na chronologické lince v muzeu uvidíte, jak rapidně vzrůstal počet obyvatel Lodže. Stěhovali se sem za prací lidé z celé Evropy. Na přelomu 19. a 20. století tu žilo půl milionu obyvatel.

Před lety Lodž lákala zájemce o práci v textilním průmyslu, dnes je tohle město inspirací pro každého, kdo se chce dozvědět, jak lze přeměnit „království“ z červených cihel v místo, kde je stále co objevovat.