Víkend v Krakově: nejlepší koblihy, vzkazy z minulosti a zeleň všude kolem

Jaký je Krakov nebo, jak říkají Poláci, Kraków? Zelený. To mě napadá během prvních pár minut, co jdu z hlavního nádraží směrem k centru. Ulice jsou lemované vzrostlými stromy a co chvíli narazíte na udržovaný park, který celému městu dodává mnohem větší útulnosti. Konec konců stačí se podívat na mapu města a uvidíte, že zelená barva tu má jisté dominantní postavení.

Celé Staré město je obehnáno parkem Planty. Ten na konci 19. století nahradil hradby, které do té doby chránily město. Park vzal částečně za své během druhé světové války, posléze spíše pustl a soudobé svěžesti se dočkal až po roce 1989. 

Dnes, když se chcete dostat do samotného středu města, musíte tedy projít některým z udržovaných parků. Dostatek zeleně si ale užijete i v ulicích plných vzrostlých stromů. Ideální tedy pro výlety i v létě - tady se rozpálených ulic bát nemusíte.

Jestli se ale chcete opravdu skrýt před parnem letních dnů, běžte se podívat do jeskyně pod královským hradem Wawel. Podle pověsti ji obýval strašlivý drak, který terorizoval město, každý den od obyvatel požadoval jeden kus dobytka. Pak ale přišel statečný Krak, který důmyslnou lstí draka porazil. Právě tento hrdinný čin si obyvatelé rádi připomínají. A drak se stal symbolem města, potkáte ho tu na každém rohu a ve všech prodejnách suvenýrů.

S královským hradem je ale spojeno více temných dějin. Během druhé světové války si Wawel vybral jako své sídlo nacista Hans Frank, hlavní guvernér polských okupovaných území, který se podílel na vyhlazení milionu Poláků a Židů. Štěstí v neštětí ale bylo, že si místo tolik oblíbil, že zůstalo uchráněno před německou armádou.

Wawel si určitě nenechte ujít. Když už ne kvůli drakovi, jehož socha, která chrlí oheň, se nachází na nábřeží pod Wawelem, tak kvůli katedrále, která má pro Poláky velký historický a národní význam. Leží v ní totiž hned několik králů a dokonce i bývalý prezident Lech Kaczyński s manželkou Marií, kteří zemřeli při tragickém pádu vládního letadla u Smolenska v roce 2010.

Z hradu to vezměte přes draka chrlícího oheň až k řece Visle. Na náplavce kousek od něj je chodník slávy. Najdete na něm nejen jméno polské rodačky Agnieszky Holland, ale také třeba Benedicta Cumberbatche či Céline Dion.

Po náplavce se vydejte přes most směrem k obřímu kolu. Pokud netrpíte strachem z výšek nebo strachem z vrzajících věcí, zaplaťte si jízdu. Seshora je krásný výhled na celý Krakov. A také na bývalý Hotel Fórum, brutalistní skvost se smutnou historií. Měl to být nejluxusnější hotel v Krakově, jeho stavba se táhla téměř celá 80. léta, ale v provozu pak zůstal pouhých 12 let.

Dnes tato protáhlá zakřivená budova zeje prázdnotou. Tedy ne zcela: v posledních letech místo zase ožívá – přejmenovalo se to tu na Hala Fórum a část vnitřních prostor teď slouží jako několik restaurací, v nichž se dobře najíte. Prostor před hotelem je plný pohodlných lehátek a křesílek, na nichž si můžete odpočinout, než se vydáte dál.

Podél řeky po proudu dojdete do čtvrti Podgórze na Náměstí hrdinů ghetta, kde stojí neobvyklý pomník. Tvoří jej bronzové židle, které mají symbolicky znázorňovat majetek, o který Židé během holocaustu přišli. Projděte se mezi židlemi, na některých leží kamínky se vzkazy.

Isaac DaCosta da Fonseca. Age 11. 17/09/1942. We will remember. May 2025

Marion Ehrlich -/11/1942. We will remember. May 2025

Při pátrání po židovské historii se vydejte i do čtvrti Kazimiercz (Kaziměř).„Ta je unikátním dokladem židovské historie, která navíc sdílí s Prahou kulturní a náboženské zázemí, propojily je migrační vlny a také intelektuální a rabínské vazby. Tyto komunity tvořily součást jednoho civilizačního prostoru středoevropského židovstva, které sehrálo zásadní roli v židovské historii Evropy,“ popisuje význam Kazimiercze průvodkyně Vendula Slowiková Segerová.

Jak dále upozorňuje, na poměrně malém prostoru je zachováno velké množství synagog spolu se hřbitovy, původními ulicemi či skrytými dvorky.

Jestli chcete zažít klid a na chvíli se pohroužit do svých myšlenek, vydejte se na židovský hřbitov, kolem kterého většina turistů jen tak projde. Je na něm mnoho zapomenutých a zarostlých míst, na která jen výjimečně někdo zajde, položí podle židovské tradice kámen či vloží přání s modlitbou napsanou na papír.

Nečekejte ale nějaký historický skanzen, čtvrť vás až překvapí svou živostí. „Kromě dlouhé a významné historie je to místo, kde se scházejí v až neočekávaném množství místní i návštěvníci během dne a hlavně navečer. Jsou tu na každém kroku místa vyhledávaná umělci, známé murály, jedinečné restaurace, bary, hudební kluby, street food, galerie, festivaly, obchůdky, trhy…“ vyzdvihuje Vendula Slowiková Segerová.

Jeden z murálů představuje portréty židovských osobností spojených s Polskem, které jsou nakresleny na zdi Židovského muzea. Najdete tu třeba Helenu Rubinstein, jednu z nejbohatších žen světa své doby, zakladatelku jedné z největších kosmetických firem, která se v Kazimierczi narodila.

Celá čtvrť, pokud jste vnímaví, vypráví příběhy. V ulici Plac Bawół si všimněte starého domu, který je téměř zakryt velkým kaštanem, a běžte k jeho vchodu. Je zde nápis Pamieci rodziny Bosakow, mieszkancow Kazimierza 1633-1941 (Na památku rodiny Bosákovy, obyvatel Kaziměře v letech 1633-1941). Těžko se tu člověk brání veškeré marnosti světa.

Méně tíživým dojmem na vás budou působit názvy obchodů a služeb na některých fasádách domů, které tam ještě zůstaly. Největší koncentrace jich je na náměstí Plac Nowy, na kterém si určitě dejte zastávku. Uprostřed v kulatých stáncích mají takzvané zapiekanky, bez jejichž ochutnání nemůžete opustit Krakov! Je to v podstatě bageta zapečená s oblohou, kterou si na ni naskládáte dle svého výběru. Doporučuji dát si ji jako hlavní jídlo, zasytí vás na dlouhou dobu.

Dost času si nechte také na procházku po Starém městě, které překypuje velkou polskou historií. Středobodem je Rynek Główny. Uprostřed něj stojí historická tržnice zvaná Sukiennice, která pochází z 16. století. Její současná podoba vznikla v 19. století poté, co budova vyhořela. Pod novogotickými arkádami dnes ovšem neseženete v podstatě nic jiného než suvenýry.

Pokud tedy prahnete po čemkoli s holuby, kteří jsou s Krakovem neodmyslitelně spjatí, nebo s drakem, budete tu ve svém živlu. V opačném případě vám bude stačit si to zde v rychlosti projít a dát si v některé z kaváren v podloubí něco k pití, nebo pokračovat ke Kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Naplánujte si to tak, abyste u ní byli v celou hodinu - pak uslyšíte trubače vyhrávající z věže.

Pověst praví, že z vyšší věže kostela vždy ráno a večer stráž dávala trubkou znamení, aby se otevřely nebo zavřely brány města. Stráž také troubila, když se blížilo nebezpečí, ať už nepřítel, nebo třeba požár. Když jednou dorazili Tataři, stráž začala troubit na trubku, brány se sice stihly uzavřít, ale jeden z Tatarů mezitím šípem trefil stráž do krku. Na památku této události se dnes melodie troubí přerušovaně.

Na náměstí je také ještě zachována radniční věž z poloviny 15. století, která jako jediná z původní budovy zůstala, zbytek byl pro špatný technický stav v 19. století rozebrán. Nesmíte minout také sochu Adama Mickiewicze, polského spisovatele a národního hrdiny. Schválně zkuste u sochy chvíli stát a počkejte si, až přijde turistická skupina s polským průvodcem. Dost možná se totiž dočkáte plamenného přednesu Mickiewiczovy básně, které se v Polsku děti učí povinně na školách.

Z náměstí se můžete vydat ulicí Floriańskou, která vede až k Florińské bráně ven ze Starého města. Lepší je ale toulat se uličkami kolem, kousek odtud je totiž Jagellonská univerzita, která byla založena roku 1364, což z ní dělá nejstarší polskou a jednu z nejstarších a kontinuálně fungujících univerzit na světě. Mimochodem, Karlova univerzita byla založena ještě krátce před tím, v roce 1348.

Jestli mě něčím Krakov skutečně překvapil, pak je to množství kaváren, bister a restaurací na opravdu vysoké úrovni, ovšem za normální peníze, srovnatelné s českými podniky. V širším centru není problém najít kavárnu, v níž byste si mohli dát brunch. Je ovšem lepší si dopředu místa zarezervovat, pokud se do města chystáte o víkendu, abyste pak hladoví nebloumali od bistra k bistru a nehledali volné místo.

Mnoho podniků má velice specifického ducha, ať už je to výše zmíněná Hala Fórum, nebo například restaurace Hevre. Ta se totiž nachází v prostorách bývalé synagogy. Byla postavena na konci 19. století, nepřežila však řádění nacistů během druhé světové války, vnitřky byly zcela zdemolovány. Dnes slouží jako restaurace a místo kulturních akcí, kde si kromě dobré kávy, drinků, točené Plzně a dobrého jídla můžete užít dokonalého genia loci.

Milovníci knih pak ocení kavárnu Kawiarnia Literacka, která se nachází - jak jste asi uhodli - v knihkupectví. Mají v ní spoustu zákoutí, do nichž se můžete zašít s kávou, toastem nebo některým z jejich drinků. Oceníte i pohodlná křesla a gaučíky, v nichž s knížkou v ruce zapomenete, jak ubíhá čas tam venku.

Co se týče polských jídel, možná vás trochu překvapí všudypřítomný kopr, polsky koperek. Poláci ho milují. Co si naopak určitě musíte alespoň jednou koupit, je pączek, typická polská kobliha. Nejlepší je ta plněná pistáciovým krémem. Věřte mi, pączek má s českou koblihou společné jen těsto. Díky náplni se dostanete do sladkého ráje. Počtem kalorií se trápit nemusíte. Za tři dny, co jsem byla v Krakově, jsem ani jednou nevyužila hromadné dopravy. Ne proto, že by byla místní doprava komplikovaná, naopak, velice dobře je tu pokrytá síť tramvají. Ale všechny zajímavé pamětihodnosti jsou v dochozí vzdálenosti, a pokud vám nevadí denně našlapat mezi 15 a 20 tisíci kroky, zvládnete to také.