Lázně tu založili díky žábě. Polské Krkonoše a Jizerky lákají nejen do hor

Každý, kdo má nachozené a projeté české i polské Krkonoše, ví, že ze Szklarské Poręby uvidí jako málokde jinde tolik vysokých hor naskládaných vedle sebe. Hřebeny Krkonoš padají totiž do Polska prudčeji než do Česka a nezakrývají je žádné vrcholy jako třeba v Harrachově.

Ze Szklarské Poręby se rozprostřou před očima Luboch, Szrenica, Sokolník, Violík, Velký a Malý Šišák, Vysoké Kolo, Mužské a Dívčí kameny, Stříbrný hřbet a úplně nalevo Sněžka. Nádhernou galerii s velkým počtem vrcholů nabízí vyhlídka Zloty Widok pod Szklarskou Porębou.

Nejsou to však jen vysoké vrcholky, co do oblasti Dolního Slezska hned za hranicemi láká čím dál více Čechů. Díky masivním dotacím do cestovního ruchu se zde podmanivá horská příroda snoubí s luxusními službami.

Nejde přitom jen o samotné Krkonoše, ale také o sousední Jizerské hory. Z polské strany je totiž celá horská oblast mezi Świeradówem-Zdrójem a Karpaczem homogenní a těžko poznat, kde jeden masiv končí a druhý začíná. Stojí tedy za to ji poznávat v celku.

Služby jako wellness, bazén s kinem či švédské stoly s luxusními pochoutkami lze najít třeba v hotelích ve městech Świeradów-Zdrój (Lázně Svěradov), Szklarska Poręba (Sklářská Poruba) a Karpacz, které jsou z českých Krkonoš a Jizerských hor vidět jako na dlani.

Jen je třeba počítat s tím, že v oblasti není všude právě levno. Leckde se nad cenami i protočí panenky, zvláště milovníci piva si tu pořádně připlatí.

Do Świeradówa-Zdróje jsme se vypravili s manželkou letos v létě z opačné strany Jizerek. Na kratší dovolenou jsme odcestovali ještě s rodinou naší dcery.

Lázeňské město Świeradów-Zdrój proslavila léčivá minerální vodu s obsahem radonu, na jejíchž blahodárných účincích se podepisují jizerskohorská rašeliniště. Podle staré pověsti pozoroval lékař Leonard Thurneyssen kdysi dávno uhynulou žábu, jež spočívala v jednom z horských pramenů. Zjistil, že nepodléhá rozkladu, jako kdyby ležela v obyčejném potoce.

Odhalil tak léčebné účinky zdejší vody a na místě se postupně rozrostly lázně. Malebnému městu dnes vévodí Lázeňský dům s pozoruhodně dlouhou ozdobnou dřevěnou chodbou. Chybělo však málo a nemuselo dnes být co obdivovat. V roce 1895 postihl lázně požár. Jen o čtyři roky později však povstaly z popela v ještě větší nádheře.

Świeradów-Zdrój je však dnes také moderním rekreačním střediskem, které nabídne zábavu na více než jeden víkend. Přímo z města stoupá na hřebeny Jizerek kabinková lanovka. Na úpatí hor lze na okraji města najít rovněž mnohapatrovou stezku v oblacích. Obsahuje prolézačku a návrat dolů se dá urychlit projížďkou ve 105 metrů dlouhém tobogánu.

Naši mladí neodolají ani výletu za antigravitačním bodem, nevynechají rozhlednu a podívají se do farmy s velkou dětskou atrakcí – krotkými a hravými lamami alpakami. Zábavu tu však lze najít i při horším počasí. Náš hotel měl například i velký bazén s kinem, na obrovské obrazovce běžely pohádky a filmy pro děti. Děti se zde tak mohly zabavit na dlouho.

Vstupenka na Stezku v oblacích vychází dva dospělé a dvě děti v přepočtu na 1340 korun, za zpáteční jízdenku na lanovku dají dohromady 1650 korun. Jedna noc v hotelu s polopenzí stojí čtyřčlennou rodinu přibližně 4800 korun. Dlužno dodat, že při objednávce přes slevový portál.

Po dobrých zkušenostech se Świeradówem-Zdrójem nás s manželkou nalákala i Szklarska Poręba. Vypravíli jsme se tam letos na přelomu září a října.

Město se rozkládá zhruba na polovině cesty mezi Świeradówem-Zdrójem a Karpaczí, s šesti tisíci stálých obyvatel je to největší rekreační středisko v polských západních Krkonoších. Harrachov mu co do lidnatosti sahá tak po kolena, obě místa však jedna věc spojuje – oddělují od sebe Krkonoše a Jizerky, které jinak tvoří celistvý horský masiv.

Z hotelu Zlatý Horizont jsme měli impozantní výhled přímo na hradbu Krkonoš, lemovanou horami Luboch, Szrenica a Vysoké Kolo. Škoda jen, že jej narušoval vysoký jeřáb na rozryté ploše v sousedství, kde se stavěl další velký hotel. Szklarská Poręba prochází bouřlivým rozvojem turistického průmyslu, tak se tu staví ostošest. Do budoucna to však slibuje zase o něco více služeb.

Chtěli jsme si užít trochu klidu a samoty, proto jsme se z městečka vydali západním směrem. Od hotelu jsme se za chvíli dostali na lesní cestu mezi buky, smrky, modříny a břízy. Doškrábali jsme se až na 1058 metrů vysoký Vysoký kámen s rozhlednou, jež se podobá hradní věži.

Otevřeno měla vedlejší kamenná horská chata. Venku foukalo a teplota se pohybovala kolem sedmi stupňů. Malá vodka Zubrovka by se šikla, ale horal za pultem tvrdý alkohol neprodával, což vzhledem k pověsti Polska překvapí. „Pivo?“ zeptal se. Ukázal směrem k lahvové svijanské jedenáctce, ale cenovka 18 zlotých nás vyděsila. V přepočtu to bylo skoro 130 korun.

Z Vysokého kamene jsme pokračovali k cíli naší túry, hoře Vysoká kopa. Hodně Čechů překvapí, že je vůbec nejvyšší v celých Jizerských horách. S celkem 1127 metry nad mořem předčí o tři metry český Smrk. Sama Vysoká kopa není ničím mimořádná. Mezi ní a Vysokým kamenem se však ukrývá krása vytvořená lidmi, nota bene jejich bezohlednou těžbou.

Pod turistickou cestou k Vysoké kopě padá směrem k polské rovině „kopalnia kwarzu“, česky lom na křemen. Dnes už se v něm netěží a hluboký kaňon připomíná kulisy pro indiánky s Vinnetouem, případně pro legendární western Hombre s Paulem Newmanem.

Před rozšklebenou těžní jámou varuje turisty zašlá cedule v polštině, aby si dali pořádného „majzla“. Dokonce se na ní píše o přísném zákazu vstupu. Ale není žalobce, není soudce. Správní budovy lomu zejí prázdnotou, a tak se dá šmejdit úplně všude.

Naprosté bezpečí poskytuje široký ochoz s kamennou parádou nahoře i dole. Skalní bloky se na jednom místě odrážejí působivě v mělkých jezírkách. Z turistické trasy jsme šlapali na konec lomu dobře deset minut a nechtělo se nám vracet zpátky. Na jednom místě se zdála být asi dvacetimetrová stěna jakž takž zdolatelná.

Už na první pohled bylo vidět, že tudy často šplhají odvážní „lenoši“, aby si zkrátili cestu. Naštěstí na skále nechybí dostatek výstupků a zdolat ji není zase až tak velký problém. Ani v našich letech (64 a 52). Přesto jsme si v duchu nedaleké cedule dávali „majzla“. U každého podobného dobrodružství stačí málo, aby skončilo špatně. A rozvaha přece patří v horách vždycky na první místo.

Na vodopád Kamieńczyka na druhé straně Szklarské Poręby nám už bohužel nezůstává čas. Škoda, poněvadž je označovaný za nejvyšší v polských Sudetech. Tři kaskády vydají dohromady na 27 metrů. Jelikož se nachází v polském Krkonošském národním parku, platí se za vstup k nim a také na další území s vzácnou přírodou v přepočtu zhruba 66 korun.

Máme aspoň důvod, proč se sem někdy vrátit. Nutno však dodat, že to není výlet bez rizika. Od kamaráda jsem se později dozvěděl, že před prohlídkou vodopádu dostane každý turista od zaměstnance národního parku přilbu. Prý kvůli zrádnému terénu a malérům, které se tam v minulosti odehrály.

Další krásný vodopád burácí pod Szklarskou Porębou na potoku Szklarka. Leží v národním parku a za vstup k němu se taky platí. Voda se řítí dolů z výšky přes 13 metrů a vedle tůně pod vodopádem se nachází hostinec s výdejním pultem.

Ve všední den za ním kmitá pouze jedna paní a pokud přijede na nedaleké parkoviště autobus se školní výpravou, nastává mazec a fronty se táhnou až ven. Lívance vyjdou na 210 korun, pirohy s masem na 180 korun. Patriota potěší nabídka lahvových piv z pivovaru Rohozec u Turnova, cena 90 korun naopak rozesmutní. Těžko se pak divit, že v hotelové restauraci vychází večeře na 350 až 400 korun a půllitr točeného piva na zhruba 120 korun.

Mezi vodopádem Szklarka a Szklarskou Porębou najdou rodiče s malými dětmi Dinopark a vášniví fotoamatéři místo zvané Zloty widok – Zlatý výhled. Na skále nad hlubokou propastí vytvořili Poláci s pomocí peněz z Evropské unie kovové terasy, ze kterých se lze pokochat krásou Sněžky a dalších krkonošských vrcholů. A dokonce z dřevěných lehátek. Ale hřebeny pokrývají velmi často šedočerné mraky.

Pokud někdo poznává rád co nejvíc hezkých míst najednou, ve Szklarské Porębě se unaví velmi rychle. Kopce ji obklopují ze všech stran. Jsou tu však i skvělé možnosti pro regeneraci. Třeba v hotelu Zlatý horizont, kde jsme bydleli, odplaví únavu sauny, pára či tři vířivky – jedna vnitřní a dvě venkovní. Krytý bazén s hodně teplou vodou má skoro dvacet metrů na délku a asi patnáct na šířku. Plavce alkoholiky potěší vodní bar.

Na švédských stolech si dává hotel hodně záležet. Mně stačily malé kousky od čtyř druhů uzeného masa a čtyř druhů klobás. Přidal jsem si k nim nakládané cibulky a pár slaných košíčků se sýrovou náplní. Delikatesa.

Někteří hosté se tu však vůbec nešetří a „zbodnou“ klidně tři, čtyři pořádné chody. Kdyby si je objednali z jídelního lístku, možná by jim nestačilo ani 1500 korun. Představa, jak se druhý den se svými 120 kily valí na Vysoký kámen, mi připadala komická.

Ale co, autem se dá dopravit ze Szklarské Poręby bez problémů na parkoviště pod moderní kabinkovou lanovku. Její cílová stanice se nachází pod polskou horou Szrenica (Češi jí říkají Jínonoš) ve výšce kolem 1300 metrů nad mořem. Komu nedělá chůze zle, dostane se odtamtud na nedalekou Voseckou boudu nebo o kus dál k Labskému dolu.

A mohl by dojít klidně až do Karpacze po proslulé hřebenové Cestě česko-polského přátelství a po stezce zvané Droga Bronka Czecha. Byli jsme v Karpaczi před třemi lety koncem listopadu, a tak víme, že hotely tam nabízejí svým klientům v bleděmodrém to samé jako ve Szklarské Porębě.

Počínaje wellnessem a konče bezuzdným hodováním. Karpacz však slouží především jako jakýsi městský základní tábor k výstupům na 1603 metrů vysokou Sněžku. Z polské strany je to úplně jiná hora než z té české.

Také poblíž Karpacze se ukrývá pěkná řádka vodopádů, ale zejména největší jezero v celých Krkonoších – ledovcový Wielki Staw neboli Velký rybník. Zaujímá rozlohu 8,5 hektaru a jeho hloubka dosahuje až 25 metrů.

Na cestě k němu se výletníci nezpotí tak jako při výšlapu na Sněžku. Wielki Szaw leží totiž v nadmořské výšce skoro o 400 metrů menší. Nemůže se však až k vodě, kvůli přísné ochraně vzácných rostlin a živočichů. Je na ně však pěkně vidět z turistických stezek, které vedou nad jezerem. Míjejí rovněž jezero Maly Staw, vzdálené vzdušnou čarou asi kilometr. Je asi třikrát menší než Wielki Staw, ale podobně průzračné a krásné.