Článek
Český úřad zeměměřičský a katastrální (ČÚZK) provozuje aplikaci nahlížení do katastru nemovitostí, přes kterou si může každý najít a zobrazit údaje o konkrétních nemovitostech prostřednictvím internetového webového rozhraní. Do konce loňského roku zcela anonymně, do budoucna má být anonymita vyloučena. Zároveň katastr umožňuje přístup k údajům o vlastnících nemovitostí pouze manuálním způsobem, tedy ručním zadáváním požadavků do webového rozhraní, jakýkoliv automatizovaný softwarový přístup systematicky blokuje.
Argumentem je boj proti zneužívání osobních údajů a přetěžování technické infrastruktury. Nedávné vyjádření katastru k chystané novele katastrálního zákona stojí za pozornost. Úřad se ohradil proti kritice plánovaného omezování přístupu k datům slovy: „Katastr není úřadem, který by bránil tomu, aby zákazník, který údaje katastru potřebuje a má k tomu legitimní důvod, tyto údaje zpracovával ve svých informačních systémech. Nemůže je ovšem krást a ještě zatěžovat nepřiměřeně systém.“
Vyjádření zní věcně. Jenže zákon říká něco jiného a právě v tom rozporu leží jádro celého problému.
Zákon informační systémy předpokládá. Úřad je blokuje
Zákon ukládá ČÚZK povinnost vést centrální databázi katastru v celostátním rozsahu počítačovými prostředky a poskytovat data formou dálkového přístupu. Současně stanoví, že katastr slouží mimo jiné jako zdroj informací pro tvorbu dalších informačních systémů. Automatizované a počítačové zpracování dat z katastru tedy zákonodárce nepovažuje za problém - naopak jej předpokládá jako standardní způsob fungování. Ostatně způsob přístupu, manuální nebo automatizovaný, skutečně nemůže být sám o sobě problémem. Problémem je pouze následné nelegální nakládání se získanými daty. Přesto ČÚZK investuje prostředky do technických opatření, jejichž cílem je zabránit právě samotnému přístupu, a to zcela plošně. ČÚZK nepostihuje konkrétní neoprávněné nakládání s údaji, postihuje ty, kteří chtějí pracovat s katastrem automatizovaně. Navíc problematika zneužívání dat by měla být řešena primárně v kompetenci specializovaného Úřadu na ochranu osobních údajů.
Dopad tohoto rozporu není jen teoretický. Advokáti, realitní kanceláře, pojišťovací zprostředkovatelé, správci nemovitostí, ale i kupř. zemědělská družstva sledující změny u pozemků - všichni tito aktéři pracují s daty z katastru prostřednictvím automatizovaných informačních systémů, v rámci zcela zákonné a zákonem předpokládané činnosti. Pokud se tak snaží přistupovat do katastru automatizovaně softwarovými prostředky, jsou blokováni pro „neoprávněné vytěžování“ - aniž by kdokoliv smysluplně vymezil, kde legitimní přístup k datům končí a zakázané vytěžování začíná.
Vytěžování dat – Pojem bez obsahu, zákon bez hranic
Předně je třeba vyjasnit, že katastr eviduje dva základní typy údajů. Prvními jsou technické údaje jako čísla parcel, druhy pozemků a jejich hranice, katastrální mapy. To jsou takzvaná otevřená data, dostupná volně a bezplatně. Druhým typem údajů jsou pak právní údaje, kterými jsou např. informace o vlastnících, zástavních právech, věcných břemenech nebo probíhajících řízeních, tedy data, která mají přímý dopad na majetková práva a obchodní transakce. Právě přístup k právním údajům novela omezuje. Novela katastrálního zákona má zavést do právního řádu pojem „vytěžování dat“ s definicí, která je vnitřně rozporná.
Vytěžováním se dle novely rozumí automatizované získávání údajů katastru osobou nebo skupinou osob v rozsahu, který překračuje osobní potřebu nebo porušuje podmínky stanovené pro poskytnutí údajů katastru prováděcím právním předpisem. Novela definuje vytěžování jako obecně nežádoucí a postižitelné jednání - bez rozlišení, o jaká data a jaký účel jde. Výsledkem je právní nejistota pro každého, kdo s právními daty katastru pracuje automatizovaně - bez ohledu na účel nebo rozsah.
Novela tak má posvětit již probíhající praxi katastru nemovitostí. Otázka, proč je navrhována plošná legislativní regulace s nejasně vymezenými hranicemi, zůstává bez přesvědčivé odpovědi. Odpověď, kterou nabízí samotný ČÚZK - totiž že hromadná data lze koupit jako standardní výstup za podmínek prováděcího předpisu, paradoxně naznačuje, že snahou katastru je zvýšení příjmů. Data, která vznikla mimo jiné z příjmů správních poplatků hrazených občany a korporacemi při vkladových řízeních, jsou nyní nabízena k opětovnému prodeji. Pokud je skutečným cílem regulace zajištění příjmů z prodeje dat, pak to není ochrana občana - je to ochrana příjmů úřadu.
Nahlížení do katastru jako monitorovaná operace
Druhým závažným problémem novely je obligatorní, tedy povinná identifikace pro přístup k právním údajům z katastru. Pro zjištění vlastníka nemovitosti bude nově nezbytné přihlásit se prostřednictvím Identity občana (BankID, eObčanka, mobilní klíč eGovernmentu nebo datová schránka), případně si zřídit placený účet dálkového přístupu. Každý dotaz bude evidován po dobu tří let - a novela navíc navrhuje, aby informaci o tom, kdo na danou nemovitost nahlížel, mohl na vyžádání získat její vlastník. Nahlížení do veřejného seznamu se tak mění v monitorovanou operaci se zanecháním digitální stopy, jejíž obsah může být zpětně odhalen osobě, která je předmětem zájmu. To může být někdy riskantní, např. pro práci investigativních novinářů nebo tzv. oznamovatelů (whistleblowerů).
CÚZK argumentuje, že přístup prostřednictvím Identity občana je údajně rychlý, jednoduchý a dlouhodobě stabilní. Nicméně podle zveřejněných statistik Českého statistického úřadu vyplývá, že zhruba 22 % občanů starších 16 let použilo v roce 2023 bankovní identitu při komunikaci se státem. Tedy opačně 78 % občanů starších 16 let ji vůbec nepoužilo. V používání elektronické identity existují velké rozdíly mezi lidmi různého věku, pohlaví a vzdělání. Bankovní identitu použilo pouze 10 % z osob ve věku 65–74 let a z osob nad 74 let to byla pouze dvě procenta. Mezi vysokoškolsky vzdělanými se přihlásilo přes alespoň jednu z elektronických identit 52 % osob, zatímco mezi osobami se základním vzděláním to bylo pouze pět procent. Nejčastěji využívanou bankovní identitu použilo 44 % osob s vysokoškolským vzděláním, ale méně než pět osob z osob se základním vzděláním. Je zřejmé, že právě na tyto skupiny osob dopadají provedené změny nejzásadnějším způsobem.
Katastr nemovitostí by měl podle našeho názoru zůstat skutečně veřejný — tedy přístupný bez povinné identifikace. Jeho základní funkcí je ochrana vlastnického práva. Pokud nebude plně veřejný, nemůže efektivně naplňovat zásady formální a materiální publicity, na nichž stojí.
Každý musí mít možnost se bez zbytečných překážek seznámit se stavem zápisů v katastru (formální publicita) a zároveň z těchto údajů vycházet a spolehnout se na ně v dobré víře (materiální publicita). Jen tak lze zajistit, že dotčené osoby mohou včas reagovat na nesrovnalosti či nezákonné zásahy do svých práv. Tyto principy nejsou technickým detailem - patří k základním stavebním kamenům demokratického právního státu.
Pokud Český úřad zeměměřičský a katastrální technickými prostředky znemožní anonymní přístup k údajům o vlastnictví nebo právních vadách nemovitostí, představuje to nepřiměřený zásah do principu veřejnosti katastru. Katastr je ze zákona veřejným seznamem a neznalost jeho údajů neomlouvá. Přístup k těmto informacím proto není nadstandardní službou, ale součástí veřejného zájmu. Nahlížet do něj by měl mít možnost kdokoliv - bez nutnosti prokazovat právní zájem či podstupovat formální procedury.
O to výraznější je tento posun při srovnání s jinými veřejnými rejstříky. Insolvenční rejstřík je plně přístupný bez přihlášení - kdokoliv si může zjistit nejen identitu dlužníka, ale i rozsah jeho závazků či majetkové poměry, včetně údajů obsažených v přiložených dokumentech. Stejně tak obchodní rejstřík a sbírka listin umožňují anonymní nahlížení do struktury společností, včetně osobních údajů jejich statutárních orgánů.
Nově má být naopak zjištění vlastníka nemovitosti - tedy informace zásadní pro právní jistotu ve vztahu k věcným právům působícím vůči všem - podmíněno identifikací a evidencí přístupů. Navíc má být umožněno, aby vlastník nemovitosti zpětně zjistil, kdo o jeho majetek projevil zájem. Nahlížení do veřejného seznamu se tak mění v monitorovanou činnost se zpětně dohledatelnou digitální stopou.
Argument ochrany osobních údajů v tomto kontextu působí nevyváženě. Pokud jsou citlivější údaje jinde dostupné bez omezení, je obtížné obhájit, proč by právě vlastnické vztahy k nemovitostem měly podléhat přísnějšímu režimu.
Novela zákona byla dosud hodnocena jen v mezirezortním připomínkovém řízení, ve kterém se setkala v zásadě s kritikou. Přesto na přelomu roku katastr anonymní nahlížení fakticky znemožnil. Argumenty nabízené úřadem v právním státě neobstojí bez dalšího přezkumu skutečných motivů a proporcionality zvolených opatření. Pokud by se totiž ukázalo, že deklarovaná ochrana osobních údajů slouží primárně jako zástupný argument pro omezení přístupu k informacím za účelem jejich následné monetizace, jednalo by se o postup, který je nejen v rozporu se smyslem a účelem právní úpravy katastru nemovitostí, ale potenciálně i s principy dobré správy a zákonnosti výkonu veřejné moci.
Otázka tedy nestojí pouze tak, zda je třeba chránit osobní údaje či technickou infrastrukturu, ale především zda jsou k tomu voleny zákonné, přiměřené a legitimní prostředky - anebo zda se pod těmito argumenty neskrývá zásadní posun ve fungování veřejné instituce, který si zaslouží nejen odbornou, ale i politickou a právní reflexi.
Výsledkem je posun od otevřeného veřejného seznamu k systému s kontrolovaným a dohledatelným přístupem a otázka, zda jde skutečně o ochranu před zneužíváním dat, tak zůstává otevřená.
