Očima byznysu: Finanční pády? Když se problémy s dluhopisy přesunou do fondů

Investice jsou nevyhnutelně spojené s rizikem, rčení „není zisku bez rizika“ nevzniklo bezdůvodně. I proto není překvapivé, když se ve světě investic občas něco nepovede. Nelze totiž racionálně předpokládat, že se všem podnikatelským či investičním záměrům vždy povede naplnit očekávání a dosáhnout svých stanovených cílů. Investoři i jejich finanční poradci by si toho měli být vědomi a prostředky alokovat tak, aby s případnými komplikacemi počítali.

V posledních letech se spousta problémů mezi investičními produkty nabízenými retailovým investorům týkala především korporátních dluhopisů. Kombinace nízké nákladovosti a různých právních mezer či kliček (podlimitní emise, dluhopisové programy, prodej přes neregulované subjekty atd.) pak způsobila jejich enormní rozmach a vznik nejrůznějších platforem a neregulovaných subjektů, které je vesele prodávaly retailovým klientům. Ti si v mnoha případech vůbec nebyli vědomi, do čeho vlastně investují, a často jim byly poskytnuty zavádějící či účelově zkreslené informace.

Výsledek? Šedesát bankrotů v loňském roce a ztráta investovaných prostředků ve výši 31,7 miliard korun. Mezi lety 2013 až 2025 skončil v průměru každý desátý emitent podnikových dluhopisů v insolvenci, u podlimitních emisí je tento podíl dokonce 12,9 %.

V loňském roce se ale začal projevovat i jiný „nešvar“. Problémy a praktiky typicky spojované spíše s korporátními dluhopisy se začaly objevovat i mezi produkty, které jsou spojeny s vyšší úrovní regulace a ochrany investora – s fondy kvalifikovaných investorů.

Prvním velkým „otřesem“ byl pád skupiny Solek (do které spadá i fond MW Investiční fond SICAV, a.s.) hned v počátku roku, na který pak navázaly problémy v dalších investičních skupinách jako RSBC (pod které spadá DEFENCE SICAV a.s.), YD Capital (YDeal Funds SICAV a.s.) či ČSNF (ČSNF SICAV a.s.), které – stejně jako Solek – založily i své vlastní fondy.

Co tyto případy a skupiny spojuje? Není náhoda, že se v mnoha případech problémy způsobené neschopností splácet závazky z dluhopisových emisí „přelily“ i do jejich fondů kvalifikovaných investorů. Jak dluhopisy, tak fondové zdroje byly v mnoha případech používány k financování těch samých projektů skupiny a šlo o propojené nádoby. To samo o sobě nemusí představovat problém a nejde o neobvyklou praxi, pokud se ovšem dodrží jisté limity a opatření.

Stává se, že si pak FKI kupuje dluhopisy vydávané tou samou skupinou. Investor do fondu tak sice je držitelem akcií fondu, jeho podkladovým aktivem jsou však ve skutečnosti dluhopisy, půjčky či jiné dluhové nástroje. V případě problémů se pak investor ocitne v poměrně nevýhodném věřitelském postavení.

Každá z uvedených skupin sice fungovala trochu odlišně, měla odlišnou strukturu a věnovala se i odlišným druhům investičních aktiv, i tak se však nelze divit, že se problémy „dluhopisové“ části byznysu dotkly i toho „fondového“. Řídící a vlastnická struktura těchto skupin se často prolíná s tou fondovou, operují ze stejných kanceláří, sdílí stejný „brand“ – a je tak jasné, že se problémy „mateřské“ skupiny dotknou (ať již zdánlivě, nebo skutečně) i oddělených investičních fondů. O reputačním riziku nemluvě.

A jak se všechny tyto kauzy – navíc značně medializované a diskutované na sociálních sítích – projevily na trhu fondů kvalifikovaných investorů? Čísla mluví za vše.

Fondy kvalifikovaných investorů nejsou v ČR ničím novým, jejich rozmach ale nastal až po roce 2016, kdy se díky novele Zákona o investičních společnostech a investičních fondech staly dostupnějšími. Minimální hranice pro investici se po splnění dalších podmínek snížila ze 125 tisíc eur na 1 milion korun. Zhruba od roku 2022 začal prudce růst jak jejich počet, tak objem spravovaných aktiv. Koncem loňského roku překročil jejich počet 700 a objem aktiv překonal 800 miliard.

Od třetího kvartálu se však začaly objevovat první náznaky nejistoty jak na straně investorů, tak na straně distributorů investičních produktů. V druhém čtvrtletí loňského roku narostl objem majetku ve fondech kvalifikovaných investorů o 89 miliard korun (tedy o 12,3 %), ve třetím kvartále to bylo již pouze 18 miliard (tedy o 2,3 %) a v posledním čtvrtletí o 23 miliard (tedy o 2,8 %).

Navíc je potřeba brát v potaz, že v těchto číslech je započítán také majetek nově vzniklých fondů a hodnoty navýšené přeceněním aktiv, nejedná se tedy pouze o čisté přírůstky majetku v již existujících fondech.

Znamená to, že se z FKI staly nové korporátní dluhopisy? Taková generalizace a novinářská „zkratka“ opravdu není namístě. Důvodů je několik:

1. Investiční fond není dluhopis – jedná se o zcela odlišné investiční nástroje, přičemž investiční fondy (včetně FKI) se musí řídit čím dále přísnější regulací. Pokud si investor zjistí o fondu dostupné (a povinně uveřejňované) informace a ví, do čeho jde, výrazně tím sníží riziko zklamání.

2. Není fond jako fond (stejně jako není dluhopis jako dluhopis) – FKI je v Česku aktuálně přes 800 a více než 200 z nich je přístupných investorům z řad veřejnosti. Za celou dobu existence tohoto druhu fondů se dostalo do problémů pouze velmi málo z nich, a to v podstatně menším poměru než u korporátních dluhopisů.

3. Založení a vedení fondu je náročné a nákladné – za většinou fondů stojí zkušení zakladatelé a kvalifikovaný management, který do fondu přináší kompetence, majetek a stabilitu. Nejedná se o lehkovážná ani levná rozhodnutí; na provozu fondu se navíc podílí řada dalších subjektů (depozitář, administrátor, obhospodařovatel, auditor a oceňovatel).

Medializace problémů některých investičních skupin a fondů má však i svou světlou stránku: zvýšené povědomí a lepší edukaci nejen v oblasti FKI, ale i investičních produktů celkově. Za poslední rok eviduji mezi distribučními sítěmi i jednotlivými finančními poradci výrazně vyšší zájem o důkladnější nastudování a lepší vnímání těchto produktů. Ptají se mnohem kvalifikovanějšími dotazy a mají také větší zájem o školení a prezentace.

Stranou nezůstávají ani samotní investoři, kteří se o dění na kapitálovém trhu aktivně zajímají a v návaznosti na probíhající kauzy jsou v rozhodování o svém portfoliu mnohem pečlivější a opatrnější.

Současná situace je také příležitostí pro další hráče na trhu, aby své investiční produkty nastavovali a komunikovali lépe a transparentněji. Investoři i poradci mají i nadále zájem o kvalitní a důvěryhodné investiční fondy – současné ochlazení trhu tedy neznamená ztrátu zájmu, pouze zvýšení nároků a očekávání.

Fondy kvalifikovaných investorů mají na kapitálovém trhu své pevné místo. Díky enormnímu objemu aktiv pod správou a působení v celé řadě oblastí – realitním developmentu, výnosových nemovitostech, private equity, senior care a dalších – se postupně staly nezanedbatelnou a - dovolím si tvrdit - i nenahraditelnou součástí české ekonomiky.

Rok 2026 bude testem. Trh fondů kvalifikovaných investorů má před sebou jedinou smysluplnou odpověď na současnou krizi důvěry: větší transparentnost, přísnější vnitřní kontroly a poctivější komunikaci rizik – ze strany regulátora, distributorů i samotných zakladatelů fondů. Ti, kteří tuto příležitost uchopí, získají konkurenční výhodu, která přetrvá daleko za horizont aktuálních turbulencí. Investoři si to zaslouží.