Česko zatím nemá brankáře z NHL. Hledá se vítěz pro MS

Každý tým, který vyhraje medaili nebo pohár, se vždycky klaní gólmanovi. Díky němu vyhráli, on předvedl zázračný zákrok, případně dal partě před sebou klid. V klubu se většinou pracuje s dvojicí mužů v masce. Ale reprezentace se liší. Máte možnost vybírat. Je v tom výhoda i úskalí.

Pro mistrovství světa i pro olympiádu hledáte vítěze.

Česko má na mistrovství světa ve Švýcarsku (první zápas hraje dnes od 20:20 proti Dánsku) na své poměry netradiční trojici. Josef Kořenář s Petrem Kváčou chytají extraligu, Dominik Pavlát působil ve Finsku. Poprvé po pěti letech nemá reprezentace brankáře z NHL. Česko jich má za mořem přitom osm, ale buď v době nominace chytali play off, nebo se omluvili kvůli zranění a únavě.

Poslední omluvenka dorazila od Daniela Vladaře z Philadelphie, který sezonu končil pod tlumícími léky a s poraněnou rukou. Situace se ale může změnit, v noci na pátek vypadl Anaheim, tím pádem existuje varianta, že přiletí Lukáš Dostál.

V principu ale nikdy nezáleží, jestli berete na turnaj dlouhodobě statisticky nejlepšího brankáře. Klíčem je vybrat jednoho muže, který bude nejlepší, až přijde osmý zápas na turnaji, tedy čtvrtfinále.

Každý trenér na světě hledá vítěze. A cesta k němu může vést i přes velký údiv a klepání na čelo.

„Binner je vítěz. To je zásadní věc a víc není potřeba říkat,“ prohlásil před finále poslední olympiády trenér Kanady Jon Cooper. Zvláštní na tom je, že Jordan Binnington podle čísel v tu dobu patřil mezi nejhorší brankáře NHL. Na druhé straně chytal za USA Connor Hellebuyck, který zase celou kariéru v NHL poslouchá, že neumí play off.

Ve finále možná nejtěžšího zápasu hokejové historie tak chytali dva brankáři, kteří by tam teoreticky vůbec být neměli. Kdybyste se řídili podle čísel, volba vypadá jinak.

„Statistiky jsou jedním z ukazatelů. Rozumím i tomu, že každý se na ně dívá. Ale je potřeba si uvědomit, že padává víc gólů a čísla nebudou taková, jak vypadala před patnácti lety,“ říká trenér českých gólmanů Ondřej Pavelec, který sám v NHL odchytal 398 zápasů.

Do reprezentace se snažíte vybrat vítěze. Ne nejlepšího brankáře. Že to nejde do sebe? Ale jde. „Pokud chcete gólmana do klubu nebo do reprezentace, pečlivě ho sledujete, znáte ho,“ říká Pavelec.

Sám má rád historický příklad ze slavné éry Edmontonu na přelomu 80. a 90. let. Chytal za něj Grant Fuhr, který vynikal jedním jediným číslem – počtem výher. „Nepotřeboval mít každý zápas nulu. Říkalo se o něm, že zavře bránu, když tým vede 5:4. Tohle je přesně něco, co váš tým potřebuje,“ líčí Pavelec.

Pro turnaj hledáte muže s poněkud komplikovaným zadáním.

Každý realizační tým se snaží najít gólmana, který vyhraje ultimátní čtvrtfinálový zápas. Nemusí vychytat nulu, ale požadavek zní, že pokud pět minut vedete o jeden gól, měl by mít schopnosti náskok udržet. Neměl by v tu chvíli udělat zbytečný pohyb, dostat gól kvůli špatnému postavení. A hlavně, aby ve čtvrtek 28. května předvedl životní výkon.

Spíš než otázkou formy je tohle věcí důvěry. „Dá se říct, že 358 dní před startem olympiády,“ odvětil kanadský trenér Jon Cooper, kdy se rozhodl, že z Binningtona udělá kanadskou jedničku. „Tohle se mi moc líbilo,“ usmál se Pavelec.

Cooper tak přiznal, že mu bylo úplně jedno, jak bude jeho brankář celý rok chytat, kolik vyhraje zápasů a kolik vychytá nul. Procentuální úspěšnost i góly chycené nad očekávání? Nezájem. On chtěl sebevědomého vítěze.

Kanadský kouč se otáčel do roku 2019, kdy Binnington vychytal Stanley Cup pro podceňované St. Louis: dokázal to jednou, tím pádem ví, jak. Už to může přijít vždycky.

Aura vítěze Binningtonovi zůstala i po sedmi letech. U hráče nikdy nerozhoduje, kolik gólů dal pár let zpátky. U útočníka potřebujete okamžitou výkonnost, která se i dá lépe najít v datech. Těžko zvolíte do první formace křídlo, které dalo 20 gólů před šesti roky a od té doby se nedostalo nad deset.

U brankáře se přemýšlí jinak. „Jordan (Binnington) má neuvěřitelně pozitivní myšlení. Jeho vnitřní dialog je nesmírně pozitivní a vidí sám sebe, jak dělá velké věci ve velkých momentech,“ zkusil pro nhl.com přiblížit jeho tajemství klubový trenér Jim Montgomery.

Jenže termín „pozitivní myšlení“ je těžko uchopitelný. Nezměříte ho, musíte brankáře poznat, pracovat s ním a následně věřit úsudku. Proto i reprezentační štáby berou jako standard, že trenér brankářů vykonává úplně jinou práci než dřív.

Ještě v roce 2013 o brankářské jedničce u české reprezentace rozhodoval hlavní trenér. Odborníci na gólmany do realizačních týmů přicházeli postupně. Zprvu měli za úkol, aby někdo držel trio chlapů v betonech v dobrém psychickém i fyzickém rozpoložení.

Až poslední dobou od reprezentačních trenérů slyšíte tradiční větu: „Gólmanům nerozumím. Na to máme jejich trenéra.“

Právo veta má hlavní trenér vždycky, ale o nominaci i nasazení do zápasů rozhoduje primárně kouč brankářů. Teď je to Ondřej Pavelec, od nové sezony začne takhle pracovat Jaroslav Kameš.

„Z pohledu někoho, kdo nikdy nestál v bráně, je složité gólmany hodnotit,“ vysvětluje Pavelec. „Kolikrát nepostřehnete dva hráče, kteří před bránou projeli a zaclonili výhled. Trenéři gólmanů se umí podívat na situaci víc z pohledu kluka, který tam opravdu stojí, než jen přes data,“ přidává.

Ondřej Pavelec zohledňuje i věci typu, jak brankářův tým hraje a jakým stylem chce bránit reprezentace: „Základní čísla typu průměru gólů nebo úspěšnosti vám tohle neukážou. Kolikrát pak má ale brankář jiný typ zákroků podle toho, jak jeho tým před ním brání.“

Sám má radši, když gólman není divoký, neskáče v bráně zleva doprava, ale přesně ví, co dělá. „Kolikrát vypadá hezky, když gólman skáče do prázdné brány a bere jasný gól. Na druhou stranu, většinou taková věc přijde proto, že brankář udělal chybu a teď ji akrobacií hasí. Tohle jsou krásné zákroky, ale z nouze. Je tam nějaký důvod, proč v bráně skáčete,“ přibližuje svůj pohled.

Když se začnou hrát důležité zápasy, většinou je i z tribuny vidět, že se hráči změní. Při play off NHL třeba žasnete, jak je hra rychlejší, tvrdší, agresivnější. Intenzita každého souboje roste.

Je ale otázka, jestli by se měl brankář pro velký den měnit. „Být brankářem je jiná disciplína. Není založená na úsilí, napětí je spíš nepřítel,“ říkal pro nhl.com brankář Dallasu Stars Casey DeSmith. „Taky je klíčové najít rovnováhu pro extra energii z play off. Podle mě je správné mít v břiše trochu motýly, být natěšený na velký zápas. Jen to nesmíte s motivací moc přehnat,“ soudí Darcy Kuemper, který vychytal Stanley Cup v roce 2022 ve dvojici s Pavlem Francouzem.

Trenér nepotřebuje pro velký zápas jen brankáře, který je na tom dobře technicky a navíc má dobrá čísla. Pocitem musí najít někoho, kdo se nenechá pohltit chaosem před sebou. Pozice gólmana je specifická tím, že dělat něco navíc může být paradoxně na škodu.

Obří snaha často vede k přebytečné energii v pohybu. Ta může znamenat, že se gólman víc zapře hranami bruslí do ledu. Tím pádem má o něco širší postoj a hůř se pohybuje do stran. Pokud to gólman pak přežene s agresivitou pohybu, může se dostat od branky dál, než původně plánoval.

Současný hokej míří hlavně k tomu, že hráči už nestřílí puk z přímé jízdy. Snaží se vždycky nahrát přes osu hřiště na druhou stranu, kde je připravený spoluhráč. Důvodem je, aby před střelou musel brankář udělat pohyb. Pokud je pohyb příliš agresivní nebo technicky špatný, mohou se střelci otevřít prostory.

„Kvůli tomu i brankáři dnes chytají jinak,“ přidává postřeh Pavelec. „Hokej se zrychluje a gólman musí na změny reagovat. Takže jeho postoj je zase trochu užší než dřív, aby se stihl přesouvat. Dřív jste poznali, kdo je obránce a útočník. Teď už se rozdíly smazaly, všichni rotují,“ zmiňuje kouč českých gólmanů.

Dvakrát už vítězného brankáře ve své reprezentační kariéře dobře odhadl. U výběru do dvaceti let věřil Tomáši Suchánkovi, který vychytal stříbro na MS 2023. O rok později vyšla na velkém šampionátu v Praze dokonale sázka na Lukáše Dostála. Česko tehdy získalo zlato.

Přitom ani jeden z nich se předtím nepyšnil aurou brankáře, který vychytal velkou medaili nebo titul.

U Dostála třeba svítila bolavá zkušenost z MS do 20 let. Šel do brány na čtvrtfinále, když pár dní předtím zápasil se silnou žaludeční nevolností. Zvracel, musel na kapačky. V klíčovém utkání se Švédskem dostal pak jeden laciný gól na 0:2 a Česko padlo 0:5.

Dostál se nevymlouval: „Tyhle dva týdny mi nevyšly,“ řekl tehdy devatenáctiletý talent upřímně.

O čtyři roky později vybalil exkluzivní číslo v Praze. Ve čtvrtfinále MS vychytal výsledek 1:0, ve finále 2:0.

„Jasně, že můžeme říkat, že Dosty je vítězný brankář. Vyhrál velký turnaj,“ souhlasí Pavelec.

Jen to zkrátka bylo poprvé. „Můžeme dělat chytrý, že jsme přesně věděli, co Dosty v Praze udělá,“ usměje se trenér brankářů. „Nevěděli jsme to, ale věřili jsme v něj a dali mu prostor, aby to dokázal. Pak to bylo už jen na něm,“ na rovinu říká Pavelec.

Může se stát, že Dostál přijede i do Švýcarska, pokud bude mít po play off sílu a netrápí ho zranění. Teoreticky se dá sáhnout ještě po Michalu Postavovi, který před rokem Kometě vychytal titul a teď září v play off AHL za farmu Detroitu. V plánech reprezentace by se mohl objevit i Jakub Dobeš, kdyby skončila jeho jízda s Montrealem.

Nebo si Česko bude muset poradit se třemi brankáři z Evropy a zkusit trefit vítězného gólmana v současné partě. „Vždycky je to jednou poprvé. Každý gólman, o kterém se říká, že je vítězný, musel přeci někdy sebrat svůj první velký úspěch,“ ukazuje nadhled Pavelec.