Ebola na Západě nemá šanci, říká spoluobjevitel smrtící nemoci

V Africe se nebezpečně šíří ebola.

Podle pionýra výzkumu této nemoci Davida L. Heymanna jde o vážné lokální riziko, které je potřeba urgentně řešit.

Pro celosvětový alarm ale nevidí důvod (o okolnostech šíření v Africe jsme podrobně psali zde). „Pokud jde třeba o Evropu, Severní Ameriku nebo třeba i Jihoafrickou republiku, tak tam může dojít k jednotlivým případům, ale k epidemii nebo pandemii prostě nedojde,“ říká epidemiolog v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

„V místních podmínkách jde určitě o vážnou hrozbu, kterou je potřeba co nejrychleji zastavit,“ podotýká muž, který se v roce 1976 účastnil první pátrací mise po tehdy ještě záhadné nemoci rozsévající smrt v okolí vesnice Yambuku v tehdejším Zairu.

Ebola patří do skupiny nemocí, které jsou vysoce smrtící, ale ne zrovna snadno přenosné. Světová zdravotnická organizace (WHO) kvůli nynějšímu šíření v Africe přesto vyhlásila „mezinárodní nouzi“. Děje se tak navíc už potřetí za posledních 10 let, nejvíckrát ze všech nemocí. Má tento paradox nějaké vysvětlení?

Ebola je už ze své podstaty onemocněním, které se periodicky vrací. O tom mimochodem psal už český vědec Zdeněk Ježek v 80. letech. Virus se po čase zkrátka vždycky někde objeví.

Pravděpodobně pochází z netopýrů a lidé se mohou nakazit například při práci ve zlatých dolech a podobně. Když se to stane někde, kde není dobrá prevence, a virus se začne šířit například v nemocnici, vznikne ohnisko.

Proč jsou ale tyto cyklické epidemie považovány za mezinárodní nouzi, to popravdě nevím.

Virus se už šíří přes hranice, ale myslím si, že jde o regionální epidemii. Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí v Africe o ní tak mluví také. Nevím, proč WHO vyhlásila mezinárodní nouzi. Možná chce zdůraznit, že je potřeba pomoc zahraničních partnerů.

Takže souhlasíte s většinovým názorem, že riziko celosvětového šíření eboly je minimální?

Ebola se zkrátka nerozšíří nikde, kde je prevence na dobré úrovni. To znamená, že pokud jde třeba o Evropu, Severní Ameriku nebo třeba i Jihoafrickou republiku, tak tam může dojít k jednotlivým případům, ale k epidemii nebo pandemii prostě nedojde.

Co vás o tom nejvíc ujišťuje?

Je to dáno hlavně tím, že je hodně virulentní (schopná vyvolat silné příznaky, pozn. red.). Lidé, kteří se nakazí, vlastně nemají moc možností, jak nemoc přenášet dál. K přenosu dochází skrze tělní tekutiny až ve stadiu, kdy jsou pacienti nemocní a někdo se o ně stará v nezajištěném prostředí, nebo například při pohřbech, když lidé sahají na mrtvé tělo.

V některých částech Afriky přitom dosud přežily problematické praktiky. Pořád máme problém přesvědčit místní komunity, aby se nesahalo na mrtvá těla, aby se s pacienty nakládalo správným způsobem.

Pokud byste se podíval na ebolu a srovnal ji s dalšími nemocemi s podobně vysokou smrtností, bude v této skupině patřit k těm nejnakažlivějším? Dosud největší epidemie mezi roky 2013 a 2016 postihla několik zemí a zabila nejméně 11 tisíc lidí…

Největší ne. Vždyť například HIV měl původně skoro stoprocentní smrtnost. Zároveň jde ale o nenápadnou nemoc s dlouhou inkubační dobou, takže se dokázala nepozorovaně rozšířit po celém světě ještě dřív, než lidé vůbec zjistili, co je vlastně zač.

Jak vážná epidemie eboly v Africe může být?

V místních podmínkách jde určitě o vážnou hrozbu, kterou je potřeba co nejrychleji zastavit. Lidé umírají. Smrtnost je vysoká. Zároveň hrozí, že dojde k tomu, co se stalo například v Evropě při pandemii covidu-19 - zdravotnický systém může zkolabovat a může přestat fungovat i rutinní péče, což by si vyžádalo další životy nad rámec přímých obětí nemoci. Už se to dělo při předchozích epidemiích eboly v západní Africe - došlo k omezení očkování a děti umíraly víc i na malárii a spalničky.

Covid patří mezi rychle se šířící respirační onemocnění, takže je samozřejmě úplně jiný než ebola. Pořád ale musíme mít na paměti, že epidemie jsou odrazem odolnosti místních systémů. Momentálně postižené oblasti mají přitom výrazně zranitelnější systém než západní země. V těch částech DRK, kde se nemoc šíří, je navíc momentálně hodně lidí na útěku. Je to velmi složitá lokalita.

Klíčovou roli v takových oblastech typicky hrají místní komunity - je potřeba přesvědčit tamní lídry a pomoct jim pochopit, co je potřeba udělat, aby se přenos viru zastavil. Není to vůbec jednoduché. Lidé tam často chodí k tradičním léčitelům i navzdory pokynům od místních náčelníků.

Epidemii způsobuje varianta bundibugyo. Co o ní vlastně víme?

Je podobná původní variantě zaire a má podobně vysokou smrtnost, ale na rozdíl od zaire na ni nefunguje očkování. To je ale tak všechno, co k tomu můžu říct. O moc víc toho zatím nevíme.

Může virus dál mutovat a nějak zásadně měnit své charakteristiky?

Obecně platí, že může. Může se stát, že mutace virulenci sníží, ale může ji i zvýšit. Nedá se to předvídat. Nebude to ale jako s covidem. Z koronavirů se postupem času stává běžná „rýma“ hlavně proto, že populace hromadně získá protilátky. U eboly se nic takového v takové míře nemůže stát.

Jak moc podle vás můžou situaci v Africe zhoršit americké a další západní škrty v humanitární pomoci?

Nedokážu odhadnout, jak velký to bude mít vliv. Můžu jen říct, že je to politováníhodný vývoj.

Nakonec ještě jeden rychlý skok mimo Afriku. Dá se říct, o kolik menší je smrtnost eboly u zdravotníků nakažených kvůli nějakému pochybení přímo v západních nemocnicích, nebo jednoduše u kohokoliv, kdo se hned po rizikovém kontaktu dostane do vybavené nemocnice?

Když se někdo přeci jen nakazí v nemocnici v Evropě nebo Severní Americe, tak se většinou zotaví. Má tam totiž přístup k protilátkám a antivirotikům a celkově lepší péči, která ho udrží naživu dost dlouho na to, aby si protilátky začalo tvořit i jeho vlastní tělo.