Článek
Donald Trump od svého loňského návratu do Bílého domu mluví o výrazném snížení americké vojenské přítomnosti v Evropě. A jeho výroky budí napříč starým kontinentem obavy z vymizení dlouholetých bezpečnostních záruk.
Nyní list Financial Times přišel s tvrzením, které naznačuje, že se možná Spojené státy chystají vyvážit snižování konvenční přítomnosti v Evropě v podobě amerických vojáků a zbraňových systémů posílením nekonvenčních kapacit – v podobě jaderného odstrašení.
Které země o americké jaderné zbraně projevily zájem? A jak by na jejich rozmístění reagovalo Rusko?
Seznam Zprávy odpovídají na základní otázky týkající se amerického programu sdílení jaderných zbraní v rámci Severoatlantické aliance.
O čem se mluví?
Financial Times s odkazem na své zdroje napsaly, že Spojené státy uvažují o rozmístění jaderných zbraní v dalších evropských zemích, které jsou součástí NATO.
Krok by podle trojice zdrojů umožnil rozmístění amerických letounů dvojího určení ve více evropských státech. Na vysvětlenou: Letouny dvojího určení mohou nést jak konvenční, tak jaderné zbraně, a mohou tedy provést jaderný útok.
Kde v Evropě jsou nyní americké jaderné zbraně?
Do programu jaderného sdílení, který je založen na rozmístění amerických jaderných zbraní, je v tuto chvíli zapojeno pět evropských zemí – Belgie, Itálie, Německo, Nizozemsko a Turecko.
Platí, že Spojené státy mají kontrolu nad všemi jadernými zbraněmi rozmístěnými na evropském území a jejich případné použití musí schválit přímo americký prezident.
Státy se mezitím podílejí na jejich ochraně a v případě rozhodnutí Aliance by jejich letouny mohly zbraně nést. Cílem je posílit odstrašení, zapojit evropské spojence do jaderné strategie a rozložit politickou i vojenskou odpovědnost v rámci Aliance.
Kdo má o americké zbraně zájem?
Například Polsko, které ho už projevilo dříve, a některé pobaltské země, které v rámci Aliance nejsilněji pociťují ruskou hrozbu.
„Jakkoliv nevíme, o kterých zemích se aktuálně na americké straně jedná, Polsko a obecně státy na východním křídle NATO, jako jsou baltské státy, jsou asi nejžhavějšími kandidáty,“ řekl Seznam Zprávám bezpečnostní analytik Michal Smetana, který působí na Institutu mezinárodních studií FSV UK a je ředitelem Peace Research Center Prague.
Varšava dlouhodobě usiluje o to, aby byla součástí programu jaderného sdílení. O zapojení se přihlásil bývalý prezident Andrzej Duda a ve snahách pokračuje i jeho nástupce Karol Nawrocki, který v únoru mimo to vzkázal, že by podporoval i vznik vlastního jaderného arzenálu.
Polsko se také v tomto roce přidalo k nové francouzské iniciativě, která počítá s možností dočasného rozmístění části francouzského jaderného arzenálu ve spojeneckých evropských zemích.
O jak významný krok by šlo?
Zda k rozšíření rozmístění amerických jaderných zbraní skutečně dojde, zůstává v tuto chvíli otázkou. Pokud by se tak stalo, byl by to výrazný posun.
„Jednalo by se o velký předěl v oblasti jaderné politiky a mezinárodněpoliticky významný krok, kterému se předcházející administrativy ve Washingtonu dlouho bránily,“ podotkl analytik Smetana.
Upozornil přitom, že v dobách studené války byly jaderné kapacity mnohem vyšší. Po jejím konci bylo ovšem trendem je z Evropy stahovat. Na začátku tisíciletí tak například zmizely z Řecka a Velké Británie.
Jak vše zapadá do debaty o přítomnosti USA v Evropě?
Zdroje listu Financial Times tvrdí, že ochota jednat o rozšíření rozmístění jaderných zbraní je ukázkou odhodlání Washingtonu držet nad Evropou „jaderný deštník“ – i v dobách, kdy jsou členské země NATO poháněny k tomu, aby zodpovídaly za svou obranu.
Podle Smetany lze debatu o rozšíření programu jaderného sdílení číst jako určitý kompenzační signál ze strany Spojených států, který spojuje omezování konvenční přítomnosti s posílením nekonvenčních, tedy jaderných kapacit.
„Hlavní logika takového rozhodnutí by tedy byla spíše politická, na úrovni ujištění evropských spojenců o pokračování transatlantické spolupráce.“
Agentura Reuters napsala, že náměstek ministra obrany USA Elbridge Colby dříve ubezpečil, že Spojené státy budou nadále chránit svými jadernými zbraněmi členské země NATO, a to i za situace, že evropští spojenci posílí své konvenční síly.
K debatám dochází v době, kdy Spojené státy přehodnocují vojenskou přítomnost v Evropě a již delší dobu se očekává, že ji omezí s ohledem na požadavek prezidenta Trumpa, aby evropští členové NATO převzali větší roli při obraně kontinentu.
Trumpova administrativa začátkem minulého měsíce oznámila, že sníží počet svých vojáků v Německu o pět tisíc.
„V případě stahování vojáků z Německa je tento krok americkým prezidentem prezentován jako forma trestu,“ uvedl pro Seznam Zprávy analytik François Heisbourg, který je hlavním poradcem londýnského Mezinárodního institutu pro strategická studia.
„Nejde pouze o optimalizaci vojenského rozmístění nebo obranných výdajů. Jde o přímou odvetu za výroky kancléře Friedricha Merze,“ domnívá se.
Jak by zareagovalo Rusko?
Podle Smetany provokacemi a výhrůžkami, včetně těch s jaderným podtextem.
„Rusko na takový krok bude bezesporu reagovat velmi podrážděně a zcela jistě se bude odvolávat na Zakládající akt NATO–Rusko z roku 1997. Ten obsahuje prohlášení, že NATO nemá ‚žádný úmysl, žádný plán a žádný důvod‘ rozmisťovat jaderné zbraně na území nových členů Aliance,“ vysvětlil s tím, že tento princip se týká zemí, jako je Polsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, ale koneckonců i Česka.
„Západ bude protiargumentovat vyprázdněním těchto závazků v kontextu ruské agrese proti Ukrajině a bezesporu také nedávným ruským rozhodnutím rozmisťovat své jaderné zbraně na území Běloruska,“ dodal.
Posílení amerických jaderných kapacit v Evropě by pro Rusko bylo zřejmě šokem po tom, co podle analytika Heisbourga s potěšením sledovalo stahování amerických vojáků.
Má za to, že to Moskvě vyslalo „jasný signál, a to, že Spojené státy omezují svůj závazek k obraně Evropy“. „A Rusko to samozřejmě vítá. Pro Kreml jsou to v podstatě Vánoce každý den,“ řekl v reakci na Trumpovy kroky.
Jak do debaty vstupuje Francie?
Evropa je dnes v rámci takzvaného jaderného deštníku stále závislá především na Spojených státech, tedy na amerických zbraních rozmístěných na kontinentu a na garancích NATO.
Do debat o jaderném odstrašení na starém kontinentu se ale v poslední době začala čím dál aktivněji zapojovat i Francie, která je jedinou evropskou jadernou mocností.
Francie jako jediná jaderná mocnost EU
- Francie začala budovat vlastní jaderné odstrašení v 50. a 60. letech. Klíčovou roli v tom sehrál prezident Charles de Gaulle, který prosazoval myšlenku, že Francie musí být schopna bránit své „životní zájmy“ bez závislosti na Spojených státech.
- V roce 1960 provedla Francie první jaderný test v alžírské poušti. Postupně vznikla tzv. force de frappe – nezávislá francouzská jaderná síla. Ta byla koncipována jako národní nástroj odstrašení, o jehož použití rozhoduje výhradně francouzský prezident.
Francouzský prezident Emmanuel Macron na začátku března oznámil, že země zpřísní svou jadernou doktrínu, navýší počet jaderných hlavic a zároveň otevře širší evropskou diskuzi o roli francouzského jaderného odstrašení.
Podle analytiků ale francouzský jaderný deštník nemůže být alternativou k americkému odstrašení v rámci NATO, ale spíše jeho doplněním. „Jde o to dát Rusku najevo, že použití jaderné zbraně by mohlo vyvolat nejen reakci USA, ale i Francie,“ upozornil před časem Artur Kacprzyk z Polského institutu mezinárodních vztahů.
Podle Smetany má nová francouzská doktrína od principu jaderného sdílení v rámci NATO poměrně daleko.
„Nepředpokládá permanentní rozmisťování jaderných kapacit na území spojenců ani žádnou roli jejich pilotů, rozhodování o použití jaderných zbraní zůstává zcela a výhradně v kompetenci francouzského prezidenta a vojenská participace na případných misích by ze strany těchto spojenců měla čistě konvenční charakter,“ vyjmenoval rozdíly.
