V zákulisí se rodí evropské NATO. Poprvé bez Američanů v hlavní roli

Zatímco ještě nedávno se evropské vlády od amerického prezidenta Donalda Trumpa distancovaly spíš v politické rovině a opatrně zpochybňovaly spolehlivost Spojených států jako spojence, dnes už se tenhle posun promítá do mnohem konkrétnějších kroků.

V zákulisí se začíná řešit scénář, který ještě před pár lety působil jako krajně nepravděpodobný: co když americké bezpečnostní garance v rámci NATO výrazně oslabí, nebo úplně zmizí. Ostatně Trumpova administrativa už má podle serveru Politico připravený seznam spojeneckých států, které chce kvůli neplnění závazků potrestat.

Podle informací deníku The Wall Street Journal (WSJ) evropští spojenci připravují plán, jak Alianci udržet funkční i bez klíčové role USA - od posílení vlastního velení přes nahrazení amerických kapacit až po debatu o jaderném odstrašení.

Jinými slovy, Evropa se neposouvá jen v rétorice, ale začíná počítat s variantou, že se o svou bezpečnost bude muset postarat sama.

Jak už jsme na Seznam Zprávách popsali, vztah mezi NATO a americkou administrativou je dlouhodobě napjatý a zatížený spory o smysl Aliance i závazky jejích členů. Trump opakovaně naznačoval neochotu bránit evropské spojence a podmiňoval ji jejich vyššími výdaji na obranu, čímž otevřel otázku, nakolik je americká bezpečnostní garance skutečně pevná.

Právě tato nejistota dnes tvoří základ pro úvahy o tom, jak by Aliance fungovala, pokud by se role USA skutečně změnila.

„NATO, jaké máme dnes, se už liší od všeho, co jsme viděli od vzniku Aliance. Severoatlantická smlouva zůstává stejná, ale její význam se zásadně proměnil,“ komentoval situaci americko-nizozemský politolog Erik Jones, který působí jako ředitel Centra pro pokročilá studia Roberta Schumana na Evropském univerzitním institutu ve Florencii.

V zákulisí se rýsuje něco, čemu evropští představitelé neformálně říkají „evropské NATO“. Nejde o snahu vytvářet novou alianci vedle NATO, ale o posílení evropské role uvnitř té stávající. Cílem je dostat více Evropanů do klíčových velitelských pozic a postupně doplňovat nebo nahrazovat americké vojenské kapacity vlastními.

„Přesun části bezpečnostní zátěže ze Spojených států na Evropu už probíhá a bude pokračovat jako součást americké obranné strategie,“ potvrdil například finský prezident Alexander Stubb, jeden z lídrů zapojených do těchto plánů s tím, že má jít o pomalý a kontrolovaný proces.

Jak s odkazem na své zdroje říkají novináři Bojan Pancevski a Daniel Michaels z deníku The Wall Street Journal, tyto úvahy se zatím neodehrávají na oficiálních summitech, ale spíš při neformálních jednáních a uzavřených schůzkách.

„Hlavním cílem je nicméně udržet odstrašení vůči Rusku, kontinuitu operací i důvěryhodnost jaderné ochrany pro případ, že by Washington stáhl vojska z Evropy nebo odmítl spojence bránit,“ vysvětlují.

Plány vznikly už loni, v posledních měsících ale výrazně nabírají na intenzitě. Stojí přitom na několika konkrétních představách, jak evropskou roli v rámci NATO posílit.

Vedle většího zastoupení Evropanů ve velení a budování vlastních kapacit tam, kde dnes dominují Spojené státy, je součástí debat i otázka jaderného odstrašení a to, jakou roli by v něm mohla hrát Francie jako jediná jaderná mocnost v Evropské unii.

Francouzský prezident Emmanuel Macron poprvé více otevřel téma jaderného odstrašení během svého projevu na Mnichovské bezpečnostní konferenci, kde apeloval na to, že je čas, aby se z Evropy stala bezpečnostní velmoc.

Evropa je dnes v rámci takzvaného jaderného deštníku stále závislá především na Spojených státech, tedy na amerických zbraních rozmístěných na kontinentu a na garancích NATO.

Pokud by ale americké závazky zeslábly, stála by Evropa před nepříjemnou realitou: Zůstala by sama vedle Ruska, které disponuje největším jaderným arzenálem na světě.

„Oslabení Západu navíc nahrává i Číně, protože ztrácí protiváhu, kterou pro ni představuje,“ poznamenal pro Seznam Zprávy politolog a bezpečnostní analytik z Masarykovy univerzity Josef Kraus.

V Evropě přitom disponují vlastními jadernými zbraněmi pouze Francie a Spojené království, což debatu o evropském jaderném odstrašení výrazně zužuje. Do ní se přitom začínají zapojovat i státy, které jaderné kapacity nemají, včetně Česka. O možnosti připojení mluvil i český premiér Andrej Babiš z hnutí ANO.

Právě to vytváří určitý paradox. Zatímco se v politické debatě objevují ambicióznější bezpečnostní úvahy, obranné výdaje zůstávají v řadě evropských zemí dlouhodobě pod tlakem. Debata o větší strategické autonomii tak naráží na otázku, zda jsou státy, včetně Česka, skutečně připravené nést náklady, které by s oslabením amerických garancí nutně přišly.

Vedle jaderných zbraní se to ukazuje třeba na zpravodajských službách. Evropa je v této oblasti stále do velké míry závislá na amerických satelitech a systémech včasného varování, které se budovaly desítky let. Nahradit je by znamenalo obrovské investice i čas, což představu rychlé samostatnosti v rámci NATO výrazně komplikuje.

V expertní komunitě se názory liší.

Například britský novinář a bezpečnostní analytik Edward Lucas pro Seznam Zprávy upozorňuje, že Evropa není v tak slabé pozici, jak ji líčí Trump. Podle něj je nejen klíčovým obchodním partnerem Spojených států, ale i významným investorem a důležitým prvkem americké globální strategie.

„Trump si může říkat, co chce, ale Evropa má zásadní význam,“ naznačuje Lucas s tím, že kontinent má větší prostor pro sebevědomější a tvrdší vyjednávací pozici, než se často předpokládá.

Lucas naráží například na stále rostoucí počet klíčových pozic v aliančním velení, které dnes zastávají Evropané, a také na skutečnost, že některá velká vojenská cvičení, zejména v severském regionu na hranici s Ruskem, už vedou evropské armády.

Bývalý americký admirál James Fogg nicméně upozorňuje, že Aliance čelí hlavně strukturálnímu problému, protože celé fungování NATO bylo po desítky let navržené s tím, že Spojené státy zajišťují rozhodující část kapacit, od logistiky přes zpravodajské informace až po nejvyšší vojenské velení.

„Právě to dnes přechod k větší evropské autonomii výrazně komplikuje,“ řekl Fogg pro WSJ s tím, že Evropa měla s posilováním vlastní role začít mnohem dřív.