Proti všem. Co způsobují Trumpovy výpady vůči spojencům i papeži

Kroky Donalda Trumpa ve světě jsou v mnohém notně vzdálené tomu, co sliboval, když se o úřad prezidenta USA ucházel. Mění se trumpismus z úspěšné marketingové značky v přítěž a podpora od šéfa Bílého domu v polibek smrti? I na to se v podcastu 5:59 ptáme amerikanisty Jana Hornáta.

Seznam spojenců a obdivovatelů Donalda Trumpa mezi evropskými politiky řídne. Viktor Orbán i přes otevřenou podporu amerického prezidenta prohrál volby. Proti Donaldu Trumpovi - konkrétně jeho kritice papeže - se důrazně ohradila také italská premiérka Giorgia Meloniová, která přitom chtěla hrát roli spojnice mezi současným Bílým domem a Evropskou unií.

A otáčet začínají i donedávna jasně protrumpovské politické formace, jako je Alternativa pro Německo (AfD).

Podle amerikanisty Jana Hornáta z Katedry severoamerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) v Praze nelze vyloučit, že za zvýšenou četností verbálních výpadů amerického prezidenta na všechny strany z posledních týdnů je jen snaha odlákat pozornost od války v Íránu, která se nevyvíjí podle jeho představ a už vůbec ne podle představ jeho domácích podporovatelů.

„Možná i část bývalých Trumpových spojenců v Evropě, kteří se aktivně hlásili k některým principům hnutí MAGA, nyní začíná rozeznávat, že ani Trump sám se nedrží těch základních principů, které pro to své hnutí vytyčil. A to zejména v kontextu války proti Íránu,“ říká Hornát v aktuálním vydání podcastu 5:59.

Expert z FSV UK připomíná, že už ve své první prezidentské kampani v roce 2016 Trump zdůrazňoval potřebu omezit americkou angažovanost ve světě, nepoddávat se multilateralismu a globalismu a soustředit energii i zdroje na domácí problémy.

„Prezentoval Ameriku, která bude do jisté míry stažená ze světového dění a nebude intervenovat do záležitostí jiných států. (…) A my teď vidíme, že to politické vměšování Trumpovy administrativy do domácích záležitostí evropských států, ale i jiných, je relativně silné. A nyní i to vojenské vměšování. Vidíme Venezuelu, vidíme Írán. A to je něco, co se politickému jádru hnutí MAGA v USA úplně nelíbí,“ uvádí Hornát.

K podobnému rozčarování podle něj nyní dochází i u evropských politiků, kteří se dříve k Trumpovi hlásili. Jak odborník vysvětluje, často šlo o politické síly vyrůstající z antiamerikanismu založeného na odporu k rozpínavosti USA po konci studené války, mezi které řadí Hornát v Česku třeba hnutí SPD, v Německu pak AfD.

„Tím, že se Trumpova Amerika měnila v tom, že zdůrazňovala suverenitu jako nějaký svatý grál, začaly k ní populistické pravicové strany vzhlížet (…) A teď ty principy, na kterých Donald Trump vystavěl jednak svou domácí kampaň, ale částečně i tu zahraniční, sám bourá,“ konstatuje amerikanista a dodává, že teprve čas - a zejména délka konfliktu v Íránu - ukáže, zda rozkol, k němuž nyní mezi Trumpem a jeho dřívějšími politickými blíženci v Evropě dochází, bude trvalý.

Zároveň nelze přehlédnout rostoucí asertivitu a ostřejší tón vůči Trumpovi u některých evropských státníků, kteří se předtím s americkým prezidentem viditelně snažili navázat funkční politický i lidský vztah. Platí to například o britském premiérovi Keiru Starmerovi nebo německém kancléři Friedrichu Merzovi.

V úvodu zmiňovaná italská premiérka byla mezi těmi, kdo se ozvali, když se americký prezident v jednom ze svých výlevů na sociální síti Truth Social, kterou založil a vlastní, pustil do papeže Lva XIV. Nedlouho poté Trump vyvolal další bouři nevole, když sdílel obrázek vytvořený patrně umělou inteligencí, kde byl vyobrazen jako Ježíš Kristus.

Poté, co se zvedla vlna kritiky, kdy i řada konzervativců dávala najevo své rozhořčení, Trump svůj „božský“ příspěvek odstranil. Následně se snažil tvrdit, že vůbec nešlo o náboženský motiv - byl prý znázorněn jako lékař, který uzdravuje lidi, a přirovnání k Ježíši označil za konstrukt médií šířících lživé zprávy.

Podle Jana Hornáta si Trump, kterého volilo v minulých volbách na 20 milionů amerických katolíků, tímto způsobem zahrává. Katolicismus je v USA na vzestupu a od časů Johna Fitzgeralda Kennedyho coby prvního katolického prezidenta v historii USA už došlo i k jeho politické normalizaci.

„V některých částech Spojených států jsou nárůsty katolických křtů o 100-150 %, vidíme i konverzi (viceprezidenta) J. D. Vance, který o své cestě ke katolicismu údajně chystá knihu. Poprvé máme i amerického papeže. To všechno jsou vlivy, které katolicismus v USA dále popularizují,“ říká Jan Hornát. Nečeká nicméně, že by si Trump svým atakem na adresu Lva XIV. nebo spornou stylizací do role Ježíše vyloženě vykopal politický hrob.

„Nemyslím si, že mu to nějak významně politicky uškodí, protože on má velmi silné ‚nárazníky‘ v tom smyslu, co mu američtí voliči tolerují. Ale je to určitě způsob, jak si některé voliče rozezlít,“ soudí amerikanista z Univerzity Karlovy, podle něhož se tím odloupávají další vrstvy potenciálních voličů Republikánské strany před podzimními volbami do Kongresu.

V podcastu 5:59 dále uslyšíte, jestli se Evropa seriózně chystá na variantu odchodu USA z NATO a v čem by se bez americké pomoci rozhodně neobešla. Nebo jak se expert dívá na potenciální dlouhodobé dopady intervencí Spojených států na Blízkém východě a ve Venezuele. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.