Rusko cítí další ztrátu vlivu. Tradičnímu spojenci hrozí ukrajinským scénářem

Je to jeden z nejbolestivějších rozchodů, který Moskva zažívá. Arménský premiér Nikol Pašinjan se rozhodl svou zemi vyvést ze závislosti na silném sousedovi a vést rozmanitější zahraniční politiku. Toto směrování by chtěl stvrdit i v neděli, kdy třímilionová země půjde k parlamentním volbám.

Pašinjan nese na bedrech vojenskou porážku v Náhorním Karabachu, kterou mu roce 2023 uštědřil Ázerbájdžán, ale i nepopulární ekonomické dopady jeho vzpurných kroků vůči Moskvě.

Při pohledu na jeho kampaň ale není znát taková naléhavost. Premiér pravidelně usedá za bubny, natáčí se během konzumace tradičního arménského jídla a rád ukazuje svým příznivcům srdíčko utvořené prsty.

Za tím vším ale stojí jasný vzkaz: Pro Arménii nastal čas najít nový směr, začít novou kapitolu vztahů se sousedy Ázerbájdžánem a Tureckem a hlavně dostat zemi mnohem blíže k Evropě.

Stejně otevřený je ve svých záměrech Kreml, který jasně ukazuje nelibost vůči novému směřování Arménie. Tedy země, která dlouho platila za jasného spojence Ruska, aniž by o tom bylo třeba vést debaty. Ekonomicky i vojensky slabá země zkrátka Moskvu potřebovala.

Po začátku války na Ukrajině ale ochabla ruská schopnost dávat spojencům, co potřebují. A nejvíce to pocítil právě Jerevan, který během ázerbájdžánské ofenzivy v Karabachu zůstal bez slíbené ruské vojenské pomoci.

Hněv i pachuť se tak přepsala do bezprecedentního ochlazení vztahů. Jerevan sice otevřeně neříká, že chce dát od Ruska ruce úplně pryč, ale samozřejmě tuší, že už jen politická spolupráce se Západem se setká v Kremlu s negativní odezvou.

Ale ztráta Arménie má ještě hlubší význam. Pokud se Arménie definitivně odkloní od Moskvy, půjde o další signál, že Rusko postupně ztrácí i své historicky nejpevnější opěrné body v postsovětském prostoru.

„Lidé v Moskvě si říkají, že když ztrácí i Arménii, kterou dlouho brali jako levnou samozřejmost, situace se opravdu nevyvíjí pro ně příznivým směrem,“ říká pro Seznam Zprávy Arsen Charatjan, bývalý poradce Pašinjana pro zahraniční vztahy a dnes šéfredaktor nezávislého serveru AliQ Media.

Kvůli hoštění evropských summitů i otevřenosti směrem k unii se tak Arménie před volbami dočkala i nepřímé výhružky ze strany ruského prezidenta Vladimira Putina.

„Všichni vnímáme, co se děje v ukrajinském směru. Ale jak to začalo? Ukrajinskou snahou připojit se k EU. To vše později vedlo ke státnímu převratu, Krymu a bojovým operacím. Je to vážná otázka,“ pronesl šéf Kremlu minulý měsíc.

Už dříve Pašinjanovi vzkázal, že jeho země zkrátka nemůže mít vztahy s Ruskem a zároveň se sbližovat s Evropou.

Útočí tím na strach v arménské společnosti poznamenaná desítky let trvajícím konfliktem v Náhorním Karabachu, což je podle mezinárodního práva ázerbájdžánské území, které až do zmíněného konfliktu ale ovládali Arméni.

Ale jak se shodují arménští experti, výhružky v kavkazské zemi už zkrátka nefungují jako dřív.

„V arménské společnosti dnes existuje střízlivější pohled na Rusko než kdykoliv předtím. Lidé už nevěří, že Rusko přijde a zachrání je. Když Rusko hrozí sankcemi, působí to spíše kontraproduktivně. Arménie přece neříká, že chce s Ruskem přerušit vztahy. Říká pouze, že chce sama rozhodovat o tom, s kým bude spolupracovat, jaké zbraně bude nakupovat nebo s kým bude jednat,“ vysvětluje Charatjan.

„V Kremlu ale takové uvažování stále nechápou. Je to typická chyba bývalých impérií - vracejí se k územím, která považují za svá, a snaží se s nimi jednat stejným způsobem jako dříve. Mnozí z nás tento proces označují za dekolonizaci. Nejprve mentální, později ekonomickou, infrastrukturní a politickou,“ dodává bývalý poradce a novinář.

S tím souhlasí i analytik a bývalý poslanec arménského parlamentu Mikajel Zoljan: „Arménská společnost už psychologicky překonala svou závislost na Rusku. Je to trochu jako ve vztahu, ve kterém se chcete rozvést a partner vám vyhrožuje: ‚Jestli odejdeš, zničím tě.‘ Takové hrozby vás přece nepřimějí vrátit se zpátky. Naopak vás utvrdí v tom, že musíte odejít co nejrychleji. Přesně tak dnes mnoho Arménů vnímá Rusko,“ řekl pro Seznam Zprávy.

Podle experta, který píše například pro think tank Carnegie Endowment for International Peace, nefungují ekonomické pohrůžky, které Moskva krátce před volbami dělá.

Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová nedávno oznámila Jerevanu, že jejich dohoda o preferenčních dodávkách plynu a ropných produktů do Arménie může být pozastavena.

Krátce před volbami Moskva také pozastavila dovoz arménských produktů, včetně ovoce, zeleniny, květin a alkoholu. Připomněla tak, jak silné ekonomické páky vůči Arménii stále má. Paradoxně jí tím ale podle expertů ještě více ukazuje, jak je nutné prohloubit spolupráci s Evropou.

Rusko má i další prostředky, na které v nadcházejícím hlasování sází. Některé taktiky se podobají tomu, co už bylo možné vidět v jiných zemích, výrazně například v Moldavsku. Také v Arménii úřady i média zaznamenaly snahy o podplácení voličů i stupňování dezinformačních útoků na Pašinjana.

Ale v neposlední řadě hrají stěžejní roli i kandidáti s vazbami na Rusko. Největším vyzyvatelem Pašinjana je miliardář Samvel Karapetjan, který má krom arménského i ruské občanství.

Ostatně v sousední zemi vybudoval velkou část své kariéry a nadále zde udržuje obchodní zájmy. Existují také důkazy o tom, že zůstává členem proruského Lazarevova klubu, jehož cílem je posílit vazby mezi Moskvou a Jerevanem.

V současné době je v domácím vězení v Jerevanu kvůli obvinění z podněcování k násilnému převzetí moci, jelikož veřejně podporoval Arménskou apoštolskou církev uprostřed hořkého konfliktu mezi církevními představiteli a Pašinjanem.

„V současné době má Pašinjan v průzkumech veřejného mínění 38 procent, v závislosti na průzkumu je to někdy o něco více, jindy o něco méně. Karapetjan má 12 až 14 procent, v některých průzkumech dokonce ještě méně. Takže pravděpodobně nebude schopen zvítězit,“ vysvětluje Zoljan.

„Ale existuje několik proruských stran. Jejich plánem je tedy vstoupit do parlamentu samostatně. A pokud se jim podaří získat dohromady více než 50 procent, pak vytvoří koalici. Pašinjan tedy musí získat více než 50 procent, aby mohl sestavit vládu bez jakýchkoli koaličních partnerů,“ dodává. Důvodem je i to, že žádné další proevropské strany si nevedou v průzkumech tak dobře, protože je Pašinjan jednoduše vyluxoval.

Přesto by bylo chybou považovat Pašinjanovo vítězství za samozřejmost. Hlasy pro něj totiž nejsou podle expertů ukázkou nadšení z toho, co se za poslední roky dělo. Jsou spíše volbou proti Rusku a o tom, kdo má být do budoucna spojencem.

A zde hraje roli i postoj k Ázerbájdžánu, který v mnoha lidech nadále vyvolává kvůli konfliktu nechuť. Zatímco Pašinjan tlačí pragmatický přístup a touhu být s dlouholetým nepřítelem za dobře, jeho kritici v tom vidí slabost.

Experti se ale shodují, že dřívější emoce spojené s Karabachem už jsou pryč.  „Náhorní Karabach zůstává pro Armény velmi bolestivým tématem. Pro mnoho lidí je to jeden z důvodů, proč nechtějí Pašinjana volit. Přesto mám pocit, že většina společnosti se postupně dostala do fáze přijetí reality,“ domnívá se Zoljan.

Názory na prohraný konflikt přirovnává k fázím smutku po těžké ztrátě. „Arméni si uvědomují, že se stalo něco tragického, co už nelze vrátit zpět. Místo toho se snaží přemýšlet o tom, jak fungovat v nové situaci a jak využít příležitosti, které přináší,“ říká analytik.

„Právě na tuto budoucnost se dnes Pašinjan snaží soustředit. Jeho poselství zní: co se stalo, stalo se. Důležité je nepromarnit šance, které máme před sebou,“ dodává.

Samotná otázka války vymizela i podle Charatjana. „Třicet let žila Arménie v permanentní úzkosti z války. Karabach dominoval veřejné debatě a otázky bezpečnosti byly vždy na prvním místě. Právě proto hrály tak významnou roli ve všech předchozích volbách. Tentokrát už ale Karabach není prioritou číslo jedna,“ uzavírá.