Článek
Systém FCAS měl být kombinací pilotované stíhačky a několika doprovodných dronů. Celý roj by spolu měl komunikovat. O vznik programu se zasazovali německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Emmanuel Macron. Firmy z jejich zemí se ale dlouhodobě přely o rozdělení úkolů.
Francouzská Dassault Aviation se odvolávala na úspěchy své stíhačky Rafale a při vývoji letadla chtěla mít dominantní pozici. Němečtí partneři – zastupovaní obrannou divizí Airbusu – měli stejně jako Španělé sehrávat jen podpůrnou roli. Pro Berlín i Madrid byl tento požadavek nepřijatelný.
Stíhačka ale zároveň měla být symbolem evropské spolupráce a záchrana projektu byla pro zapojené vlády prioritou. Kancléř Friedrich Merz nicméně nad projektem už i veřejně zapochyboval.
FCAS se měl do ostrého provozu dostat kolem roku 2040 a podle Merze může do té doby vývoj samořiditelných letounů postoupit natolik, že by klasická letadla nemusela být potřebná.
Němcům šlo ale v první řadě o rovnocennou pozici s Francouzi. Spolková vláda v nové strategii o letectví výslovně píše o tom, že Německo má ve vývoji nových bojových letadel hrát zásadní roli. Dassault nicméně do poslední chvíle trval na tom, že chce mít zcela rozhodující pozici.
Projekt FCAS ztroskotal i na francouzské jaderné doktríně. Elysejský palác totiž trval na tom, aby letadlo bylo schopné nést jaderné hlavice – kterými Německo ani Španělsko nedisponují a vývoj této technologie pro ně neměl žádný význam. Merzův návrh, aby se souběžně vyvíjely „jaderná“ a konvenční varianta stroje, nakonec neprošel.
O konci projektu se spekulovalo dlouhodobě. Všechny zainteresované strany navíc sondovaly i možnost, že by našly partnery jinde. Pro Francii připadá v úvahu vývoj vlastního stroje po boku s Indií, která do leteckého průmyslu ve velkém investuje.
Německo by se mohlo teoreticky zapojit do vývoje letadla, neoficiálně označovaného jako Tempest. Za projektem stojí Velká Británie, Itálie a Japonsko. Britská vláda už předem vzkázala, že by si německou účast na tomto vývoji dokázala představit.
Pro spolkovou armádu jde nicméně o běh na dlouhou trať. FCAS se měl do výzbroje zařadit za více než dekádu a postupně nahrazovat americké stíhačky F-35, které Německo ještě ani neobdrželo.
Luftwaffe by vedle toho mohla mít zájem o bezpilotní letouny, které se velikostně blíží klasickým stíhačkám. Veřejnou zakázku na tyto drony sice ještě nevypsala, některé zbrojovky se ale na tento scénář už nyní připravují.
Rheinmetall kvůli tomu nedávno uzavřel spolupráci s australskou divizí Boeingu a jejich stroje MQ-28 hodlá už v předstihu přizpůsobovat tak, aby se mohly snadno integrovat do systémů německé armády.
