Článek
„Třicátého dubna ráno mi volala zástupkyně ředitele, že Jirka má epileptický záchvat, přivolali záchranku a vezou ho do nemocnice,“ vypráví Filip, nevlastní otec třináctiletého chlapce. Žáka sedmé třídy odvezli na dětskou jednotku intenzivní péče do šumperské nemocnice.
„O deset minut později mi zástupkyně volala znovu, že to asi bude trochu jinak. Jirkova sestra Ela se přiznala, že si před vyučováním v parku dali nějakou trávu z lahve. Tehdy jsme se poprvé dozvěděli o existenci jakýchsi syntetických kanabinoidů,“ svěřuje se Filip.
V lékařské zprávě stojí, že v krvi sedmáka nalezli vysoce nebezpečný syntetický kanabinoid MDMB-PINACA – někdy označovaný jako „syntetická marihuana“ –, který byl vyvinut v laboratoři a je mnohem silnější a méně předvídatelný než přírodní marihuana.
„Komplet nám to přeskládalo život,“ dodává máma teenagerů Andrea.
Čtyřčlenná rodina žije v malé vsi v okrese Šumperk. Svolili, že každý ze svého úhlu pohledu popíše, co se stalo. Má to být upozornění pro ostatní rodiče, ale i vyjádření vzteku vůči nečinným úřadům a vzkaz politikům, aby s prodejem nebezpečných látek dětem něco udělali.
Ele je 15 let, chodí do deváté třídy základní školy a přiznává, že ochutnat trávu ji už nějakou dobu lákalo. Ostatně mezi jejími vrstevníky je prý zkušenost s marihuanou vcelku běžná.
„Týden před tou událostí jsme se s kamarádkou sebraly a jely to koupit do Prostějova do automatu. Bylo nás tam víc. Šlo to úplně v pohodě. Jeden gram stojí stovku, hašiš sto padesát. Zaplatili jsme normálně kartou, nebo hotově, to už nevím,“ vypráví křehká dívka.
Nenápadný automat s názvem Still Chill je umístěn na boku prostějovské nákupní pasáže Anděl. Na výběr jsou v něm balíčky s různými druhy syntetické marihuany. Liší se pouze v gramáži a množství takzvaného THP420, tedy syntetického kanabinoidu, který se v posledních letech objevil jako alternativa k THC nebo HHC. Přesné chemické složení zboží nikdo nezná, výrobce ho na obalu ani na webových stránkách nezveřejňuje.
Nenápadný automat umístěný na rohu nákupní pasáže Anděl v Prostějově.
„Kamarádka vybírala podle toho nejsilnějšího. V trafice jsme si koupily skleněnky, to jsou skleněná brčka, ze kterých se to kouří, a bylo to,“ uvádí Ela. První zkušenost popisuje jako „matoucí“. Nevěděla, co se s ní děje, jestli zažívá realitu, nebo ne.
„Bylo to zvláštní a nebyla jsem o tom přesvědčená. Pak jsem si to dala podruhé, protože mě zajímalo, jestli to bude lepší. A bylo. Potřetí to bylo úplně perfektní. Pak už jsem chtěla víc a víc. Ze začátku dva kýbly denně (kouření přes improvizovaný vodní filtr za pomoci skleněnky a lahve s vodou, pozn. red.). Pak jsem to zvyšovala, až jich bylo šest i sedm denně,“ přiznává patnáctiletá dívka.
S kamarádkou a dalšími spolužáky koupili chemickou marihuanu v automatech nejen v Prostějově, ale i v Nových Sadech na předměstí Olomouce. Do obou míst se ze Šumperska vypravili vlakem. V Olomouci je automat umístěn jen pár desítek metrů od Střední školy polytechnické a pár minut chůze od dalších dvou velkých základních škol. Nikdo nekontroloval jejich věk. Stačilo jen vhodit peníze nebo pípnout bankovní kartou a vypadl balíček, na němž je miniaturním písmem alibisticky napsáno: „Slouží pouze k technickým, zahradnickým a studijním účelům. Není určeno k přímé konzumaci nebo spalování. Uchovávejte mimo dosah dětí.“
„Jednou to se mnou zkoušela stejně stará kamarádka, ale té se ten stav vůbec nelíbil, tak rovnou řekla, že na to kašle. Pak jsem si dala s dalším kamarádem, který už zkoušel trávu a říkal, že takový stav ještě nezažil, že to je hodně hustý,“ svěřuje se Ela.
„Strašně to nastoupilo“
Na nákupech Elu sem tam doprovázel o rok a čtvrt mladší bratr Jiří. Taky nakonec podlehl pokušení a syntetickou marihuanu vyzkoušel. „Nejdřív jsem si dal trošku, protože jsem se toho bál. Druhý den jsem si řekl, že jsem toho měl málo, proto to asi nefungovalo, a tak jsem si dal znovu. Ale opět jsem nic moc nepociťoval. A znovu pak ve čtvrtek před školou,“ zmiňuje třináctiletý Jiří moment, kdy ho chemická marihuana totálně odrovnala.
„A najednou… vzpomínám si, že to strašně nastoupilo. Ela asi vzala nějaký jiný balíček. Bylo to extrémně intenzivní. Viděl jsem všechno kostičkovaně. Ani si nepamatuju, že jsem spadl,“ popisuje zlomový okamžik Jiří.
„Rozmotal se mi celý svět. Šel jsem tunelem, létal jsem v nějaké černotě. Mohl jsem se nějak hýbat, ale neměl jsem kontrolu nad svým tělem. Myslel jsem, že umírám. Už mi všechno bylo jedno. Nakonec jsem se probudil. Viděl jsem ostatní, ale trochu jinak. To už tam byli ti záchranáři,“ vzpomíná. V šumperské nemocnici strávil několik dní.
„Nervy a tělo ji pudí, aby brala dál“
Rodiče se od lékařů dozvěděli, že jsou jejich děti intoxikované. Ela se doma se vším svěřila. Syntetickou marihuanu prý kouřila asi šest dní, a to poměrně intenzivně. Odhadem dohromady 40 „kýblů“.
Automat na syntetickou marihuanu umístěný pár desítek metrů od střední školy v Olomouci.
„Jela jeden po druhém. Když to přestalo fungovat, tak šupla další. Během toho týdne si vypěstovala takovou závislost, že stačila chvilička nepozornosti a chtěla si to jít zajet opět koupit. První dny byly extrémně těžké,“ popisuje její máma Andrea.
Když se bratr vrátil z nemocnice, potajmu se Ela zavřela do koupelny a dala si ještě jednu dávku ze zbytků. Andrea ji načapala, udělala kontrolu v jejím pokoji a nalézala pytlíčky všude možně, včetně vnitřku plyšáka.
„Dva týdny byla hotová, psychicky i fyzicky na dně. Většinu času Ela spala. Chápe, že jednala špatně, že to je průšvih, ale její nervy a tělo ji pudí, aby to brala dál. Zážitky z toho rauše byly pro mladého člověka zjevně velmi silné,“ krčí rameny Andrea.
Jiří se měsíc po návratu z nemocnice cítí lépe. „Dva týdny zpět jsem to pociťoval ještě docela dost, byl jsem na všechny a na všechno naštvaný, unavený, neměl jsem chuť k jídlu, bylo mi blbě a bolela mě hlava,“ vyjmenovává.
Jeho o dva roky starší sestra Ela stále bojuje. Do školy se ještě nevrátila a do konce školního roku to už zřejmě nezvládne.
„Občas na to mám strašnou chuť. Pořád mi přijde, že je něco v nepořádku. Kdybych měla možnost, tak bych si dala, ale jsem rozhodnutá, že to nesmím,“ trochu si patnáctiletá dívka protiřečí. Při rozhovoru očima těká všude kolem, sem tam zatne pěst nebo si nervózně prohrabává vlasy.
V jejích rodičích se mísí spousta emocí. Vztek, bolest, strach i zklamání. „Neuroložka nás poslala za psychiatričkou, psychiatrička za psycholožkou, a dostat se tu na Šumpersku k dětské psycholožce je velmi složité. Současně máme šílený vztek na ty, kdo to prodávají a kdo jim to prodávat dovolují,“ ulevují si Filip a Andrea.
MDMB-PINACA
MDMB-PINACA je syntetický kanabinoid (někdy označovaný jako „syntetická marihuana“), který byl vyvinut v laboratoři a působí na stejné receptory v mozku jako THC, ale na rozdíl od přírodního THC je desetinásobně až stonásobně účinnější. Právě u látek ze skupiny MDMB-PINACA byly zdokumentovány případy smrtelných intoxikací a závažných zdravotních komplikací. Účinek je navíc velmi nepředvídatelný, protože rozdíl mezi „účinnou“ a nebezpečnou dávkou může být malý a dávkování bývá velmi nepřesné. Národní protidrogová centrála hovoří o rapidním nárůstu intoxikace syntetickými látkami. Od ledna do května 2026 se jednalo o 161 případů, v naprosté většině se to týká dětí a mladistvých (119). Nový fenomén má na svědomí nejméně čtyři úmrtí.
Andrea zaslala podnět České obchodní inspekci (ČOI) a Státní zemědělské a potravinářské inspekci s žádostí o prošetření prodeje psychoaktivních látek nezletilým a podezření na ohrožení jejich zdraví. Zaujala ji nedávná zpráva, kdy ČOI udělila obchodnímu řetězci maximální možnou pokutu milion korun za prodej alkoholu nezletilým. V případě syntetické marihuany ale narazila. Obě instituce konstatovaly, že to nespadá do jejich kompetence, a podnět delegovaly na Krajskou hygienickou stanici Olomouckého kraje. Ta zatím věc prošetřuje.
„Prostě je zařízneme“
Šéf Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych má za to, že současná legislativa tomuto druhu byznysu vyloženě nahrává.
„Už jen tím, že výrobci obcházejí legislativu tak, že například na předbalený joint napíší ‚není určeno ke kouření‘, na napuštěné gumové medvídky dají nápis, že ‚nejsou určeny k vnitřní spotřebě‘ nebo, jako ve vašem případě, že ta palice konopí slouží pouze k zahradnickým účelům. Z hlediska legislativy se jedná o neuchopitelný produkt,“ vysvětluje Jakub Frydrych. Samotné šetření je pak rozkročené mezi pět institucí a pět jejich legislativ.
„Když se jedná o trestněprávní rozměr, máme to na starosti my z policie, když se jedná o psychomodulační nebo psychoaktivní látky, tak je to na Státní zemědělské a potravinářské inspekci, když zbytkové výrobky, tak to je Česká obchodní inspekce, když bylinné směsi ke kouření, tak krajské hygienické stanice, když bylinné směsi s nikotinem ke kouření, tak Celní správa,“ vyjmenovává ředitel protidrogové centrály.
Legislativa podle něj nereaguje nebo reaguje se značným zpožděním, zatímco nové syntetické drogy vznikají a mění se velmi rychle.
„Prodejce nám ukáže dokumenty, že ten jeho balíček je v pořádku, že se jedná o nízkopotentní konopí, my to dáme do laboratoře a zjistíme, že v tom je syntetika. Jsme schopni udělit zákaz uvádění na trh, stáhnout výrobek z prodeje, ale jen ten jeden balíček v té dané prodejně. Ale protože výrobky nemají žádné šarže, označení a jsou jich statisíce, kontrola výrobků nic neřeší,“ přibližuje Frydrych a opakuje, že jeho cesta je formou zákazů.
„Není normální, aby si někdo něco koupil v obchodě a pak ho vezla záchranka na JIP. Tak to prostě nemůže být. Máme připraveno 18 legislativních návrhů, které to zatrhnou. Jestli nám to projde Parlamentem, tak tyto látky tady vůbec nebudou. My je prostě zařízneme,“ nastiňuje šéf Národní protidrogové centrály.
Seznam Zprávy se budou v příštích dnech detailně věnovat systému prodeje i škodlivosti volně dostupné drogy.
