Článek
Penzion pro seniory ve Lhotě na Kladensku, kde musela koncem května zasahovat policie a záchranáři a kde o údajně vyhladovělé klienty museli pečovat i pracovníci Českého červeného kříže, není ojedinělým excesem.
Z dotazování redakce Seznam Zpráv vyplývá, že kraje jen v posledním roce řešily podezření na minimálně dalších 14 podobných zařízení, která ubytovávají klienty, ovšem nemají k tomu nutné povolení.
„Nejčastěji se jedná o zařízení, která jsou navenek prezentována například jako penziony či ubytovací služby, avšak svým charakterem mohou vykazovat znaky pobytových sociálních služeb,“ říká Martina Žídková, mluvčí Jihomoravského kraje.
Dan Lechmann, vedoucí tiskového oddělení Královéhradeckého kraje, pak vysvětluje, že bez nutných povolení taková zařízení vypadávají z kontrolních mechanismů.
„Hlavním problémem těchto poskytovatelů nemusí vždy nutně být špatná kvalita péče o umístěné osoby. Nebezpečí spočívá především v absenci jakékoli kontroly ze strany různých institucí, jako jsou ministerstvo práce či hygieny. Což může vést až k extrémním případům,“ říká.
Konkrétně v nedávné době řešil čtyři podezření Jihomoravský kraj, tři Ústecký kraj a po dvou Středočeský, Jihočeský a Pardubický kraj. Olomoucký kraj pak hlásí jedno podezření.
Redakce oslovila všechny kraje i magistrát hlavního města. Odpovědi dostala od devíti krajů. Právě kraje totiž mají prověřovat podněty na podezřelá zařízení. Obce s rozšířenou působností i jednotlivé obce pak zase mají povinnost mapovat a hlásit sociální služby bez oprávnění.
„Na prověření, zda se nejedná o neregistrovanou sociální službu, byl krajský úřad upozorněn také ze strany Hasičského záchranného sboru, finančního úřadu, či policie,“ říká Hana Dědičová, mluvčí Jihočeského kraje.
Nedostatek jídla, zápach moči i myší výkaly
Velmi pravděpodobně je ve skutečnosti v provozu větší množství zařízení, která se vydávají za pension, ve skutečnosti ale fungují spíše jako domov pro seniory.
„Tím, že to funguje skrytě, tak čísla nejsou. Rozhodně ale lze odhadovat vyšší desítky takových zařízení,“ popisuje právnička Cristina Boušková z Kanceláře Veřejného ochránce práv.
Právě Kancelář Veřejného ochránce práv se problematice neakreditovaných pobytových zařízení věnuje dlouhodobě a vydává z návštěv i zprávy.
V roce 2024 tak ve zprávě kancelář shrnula řadu velmi závažných problémů, na které v zařízeních narazila. Například na nedbalé zacházení s léky, nedostatečné stravování nebo nedostatečnou kvalifikaci personálu a chybějící materiální vybavení.
„Při provedených návštěvách chybělo v zařízeních signalizační zařízení pro přivolání pomoci, i když to pro trvale ležící klienty často představuje jedinou možnost, jak si v případě potřeby přivolat personál. Ve většině navštívených zařízení byl během prohlídky cítit zápach moči a stolice, někde byly i myší výkaly a koberec potřísněný krví klienta,“ stojí ve zprávě.
Aktuálně Kancelář veřejného ochránce práv, podobně jako redakce Seznam Zpráv, oslovila jednotlivé kraje a zpracovává důkladné dotazníkové šetření, jak k problematickým zařízením přistupují.
„Slýcháme, že je velmi těžké takové zařízení zavřít. Jak zakázat něco, co už zakázané je. Proto nás zajímalo, s čím se kraje potýkají,“ vysvětluje Cristina Boušková.
Ze zpráv veřejného ochránce práv si lze také udělat alespoň představu o tom, jak výnosný šedý byznys domy pro seniory je. Obecně zprávy popisují, že platby úhrad byly chaotické a nesrozumitelné a lišily se i v rámci jednoho zařízení. Jedna ředitelka to měla komentovat, že platilo pravidlo „kolik máte, tolik dáte“. Z komplexní zprávy za rok 2014 ovšem lze vysledovat, že průměrné platby úhrad převyšovaly tehdejší průměrný důchod.
„Běžně byly úhrady stanoveny tak, že přesahovaly příjem klienta, a je jasné, že stanovené částky je dosahováno odevzdáním příspěvku na péči,“ stojí ve zprávě.
Pro představu: redakce Seznam Zpráv nasimulovala, kolik by za stejných podmínek mohly neakreditované domy pro seniory pobírat od seniorů aktuálně v návaznosti na průměrný důchod ke konci roku 2025. Jde o částku kolem 28,5 tisíce korun za osobu. Pokud by v domě pobývalo například 30 osob, tak jde o měsíční příjem 855 tisíc korun, ročně jde o částku přesahující 10 milionů korun.
Do částky nejsou započítané náklady na provoz domů, které jsou neznámé a nejsou dohledatelné ani ve výroční zprávě, například pension na Kladensku zprávy nezveřejňuje.
Problémy i pro nemocnice, kam klienti míří
Tento týden chce problém řešit na svém předsednictvu i Svaz měst a obcí. Předseda svazu a starosta Kyjova František Lukl (STAN) mluví o skrytých rizicích, která „šedí“ poskytovatelé domovů pro seniory způsobují.
„Velké problémy hlásí nemocnice, hlavně interny, kde se pak tito klienti ocitají. Je to tikající bomba v souvislosti se stárnutím populace, nedostatkem míst v pobytových službách i omezenými kapacitami terénních služeb,“ varuje Lukl a apeluje na systémové řešení problému.
Podle loni zveřejněné prognózy vycházející z propojení dat ministerstva zdravotnictví a ministerstva práce a sociálních věcí má v následujících zhruba 15 letech vzrůst počet osob odkázaných na pomoc druhých o více než 200 tisíc. Důvodem je zejména očekávané stárnutí obyvatelstva.
„Regiony po celé republice toto řeší. Úřady na místní úrovni jsou na to krátké,“ konstatuje předseda svazu.
Podobně i Asociace poskytovatelů sociálních služeb zastřešující naopak akreditovaná zařízení vyzývá k dalšímu dialogu o možných řešeních, kterého by se měly účastnit obce, které mají povinnost hlásit podezření na neakreditované poskytovatele, kraje, které je mají kontrolovat a ukládat pokuty i s ministerstvem práce a sociálních věcí, které může upravovat legislativní podmínky.
Asociace už dříve navrhovala v rámci boje proti nelegálním poskytovatelům například rozesílat dopisy obcím s návodem, jak nelegální domov poznat a co dělat. Stejně tak zapojit i praktické lékaře například přes jejich sdružení. A zaměřit se na příjemce příspěvku na péči tam, kde není uvedená blízká osoba, ale asistent.
Za provozování neregistrované sociální služby hrozí pokuta až do výše dvou milionů korun. Z ankety mezi kraji vyplývá, že nejčastěji udělují statisícové tresty.
Třeba Jihočeský kraj udělil sedm pokut. Nejčastěji do 50 tisíc korun. V jednom případě za 200 tisíc korun a ve dvou za čtvrt milionu.
„V minulosti byly za neoprávněné poskytování sociálních služeb uloženy pokuty ve výši 350 tisíc korun, 300 tisíc korun a 150 tisíc korun,“ vypočítává Martina Žídková.
Hned dva kraje ovšem upozornily v reakci i na nový trend, vedle pobytových služeb už prověřovaly i podněty na možné terénní služby, které ve skutečnosti k takové činnosti neměly oprávnění.
