„Za osm let byly jednou palačinky.“ Obědy kritizují rodiče, žáci i učitelé

Jestli rodiče něco v českém školství trápí, pak je to kvalita obědů. Vyšlo to z průzkumu společnosti Kalibro pro Seznam Zprávy a Právo.

Se školní jídelnou je spokojených průměrně 60 procent rodičů. Pro porovnání – kvalitu výuky, školní družinu nebo třídního učitele hodnotí zákonní zástupci daleko lépe. V případě vyučování je průměrná spokojenost na úrovni 78 procent, ještě výše je pak družina (83 %) a nejlépe vychází třídní učitelé (85 %). Spokojenost se školním stravování se navíc dlouhodobě nemění.

„Výjimkou bylo covidové a těsně pocovidové období, kdy se vztah ke škole dočasně změnil i v mnoha dalších kritériích,“ říká David Souček ze společnosti Kalibro.

Data pocházejí z dlouhodobého šetření školního klimatu napříč základními školami v celé republice. Celkově se šetření v průběhu let 2022 až 2026 zúčastnilo asi 10 tisíc rodičů, 7,6 tisíce žáků a 1,5 tisíce učitelů.

Není moc překvapivé, že nejvíce kritičtí jsou žáci druhého stupně. Zatímco na prvním stupni je více či méně spokojených 40 procent dětí, na druhém stupni převažují kritické reakce – 45 procentům dětí nechutná.

„Víme to z praxe jídelen – v mateřské škole třeba dítě není naučené z domova na celou škálu potravin, ale postupně se děti rozjedí, když je učitelé dobře motivují, aby postupně ochutnávaly. Na prvním stupni se pak daří ještě návyky ze školky udržet, pak ale na druhém stupni udeří puberta a je to pro všechny samozřejmě daleko náročnější. Je ale zásadní, aby i děti v tomto období byly obklopené správným vzorem, jak má stravování vypadat,“ popisuje epidemioložka a expertka na veřejné zdraví Eliška Selinger ze Státního zdravotního ústavu, který stojí za probíhající reformou školního stravování.

Jistě, školáky z druhého stupně nemusí být úplně jednoduché nadchnout, a platí to nejen o obědech, ale samozřejmě i o výuce nebo třeba o pohybové aktivitě. Na druhou stranu se nedobré hodnocení nedá prostě vysvětlit tím, že by děti byly zhýčkané nebo nejedly obědy, protože nic takového z domova neznají.

Jen o trochu méně nespokojení než rodiče jsou totiž s obědy i učitelé. Kvalita jídel ve školní jídelně nevyhovuje 17 procentům učitelů.

„Nepříliš vysoké hodnocení školního stravování ze strany učitelů napovídá, že nespokojenost žáků nelze vysvětlit jen jejich ‚nevhodnými‘ stravovacími návyky,“ přitakává Souček.

Čili v případě školních obědů existuje prostor pro zlepšení. Větší problém hlásí třeba žáci z druhého stupně u jídelen v menších obcích. U nich může být problém v tom, že je daleko těžší sehnat lidi, zajistit financování a obecně nastavit ideální fungování stravování.

„Velmi záleží na místních podmínkách. I třeba z pohledu dodavatelů. Když máte široko daleko jen jednoho dodavatele pečiva a nejste s ním spokojení, tak se vám náhrada hledá logicky těžko. Stejně tak vidíme, že ne pro každé vedení školy nebo zřizovatele je prioritou kvalitně vybavená jídelna,“ dodává Selinger.

I v malých školách se ale může vařit tak dobře, že dětem hodně chutná, a to i těm starším. Příkladem je Základní a mateřská škola Loučovice kousek od lipenské přehrady. Z průzkumu společnosti Kalibro vyšlo, že zdejší děti jsou s obědy výrazně spokojenější, než je běžné.

„Od chvíle, kdy jsem jako ředitel před čtyřmi roky nastoupil, se snažíme ve spolupráci s vedoucí školní kuchyně a kuchařkami stravování neustále posouvat. Povedlo se nám třeba zavést salátový bar. Pro dámy je to samozřejmě daleko náročnější na přípravu, protože se zároveň snažíme, aby bylo jídlo pěkně připravené a pro děti tak vizuálně lákavé, ale vyplácí se,“ říká ředitel školy Jan Vopátek, pro kterého je stravování velmi důležité, ostatně sám je absolventem hotelové školy.

Rovnou také začali vařit podle nové stravovací vyhlášky. Velmi bedlivě zároveň sledují odpad, aby dokázali rychle zaregistrovat, které jídlo dětem nechutná a případně ho vylepšit nebo nahradit.

„Je to ale velmi subjektivní. Nicméně se snažíme pracovat s kvalitními a čerstvými surovinami. Takže třeba hrachová kaše připravená opravdu poctivě pak žákům chutná,“ dodává ředitel.

Základem podle něj je, aby fungovala spolupráce nejen mezi vedením školy a jídelnou, ale samotnými kuchařkami nebo učitelkami a učiteli. Pak se dá na základě zkušeností z Loučovic kvalita obědů skutečně vylepšovat.

Změna školního stravování ale není věcí jen jedné školy. Naopak téma je to pro každou kuchyni, protože se po 30 letech mění stará vyhláška. Což je i odpověď pro rodiče, že stát bere v úvahu jejich výtky k obědům ve školách.

„Školní stravování považujeme za zásadní prvek školního dne. Tím pádem nám hodně záleží na kvalitě jídla a myslíme si, že je už opravdu čas na změnu. Dává smysl se posunout směrem ke zdravějšímu, modernějšímu a pestřejšímu stravování,“ říká Angelika Gergelová, předsedkyně Unie rodičů, která podporuje reformu školního stravování.

Nová stravovací vyhláška se ale setkala v posledním období s velkou kritikou. Vláda tedy nakonec rozhodla, že se její start o rok odloží. Panovaly obavy, že podle nových pravidel nezvládnou jídelny vařit nebo že žáci budou „novátorské“ obědy odmítat, a jídlo se tak bude vyhazovat. Na to ale stát reaguje širokou metodickou podporou a návody pro školní jídelny.

„V každém kraji vznikne metodický tým, na který se budou moct jídelny nebo školy obracet. Budeme aktivně sbírat podněty z praxe, kdyby se případně ukázalo, že jídelny potřebují ještě nějakou podporu, tak abychom jim byli schopni ji poskytnout,“ dodává Selinger.

Až na prvním místě jsou ale vždycky peníze. Dlouhodobé podfinancování a nyní i převod prostředků ze škol na obce vede k velké nejistotě, jak bude provoz školních jídelen do budoucna vypadat a jestli to stávající systém ustojí.

„Financí je málo. Prostředky totiž nebyly rozpočítané na skutečné personální stavy. Záleží ale, jak se k tomu postavila každá konkrétní obec. Většinou se však dofinancovávalo jen na absolutně základní platy,“ popisuje předseda školských odborů František Dobšík.

Je přitom třeba připomenout, že školní jídelny jsou takovým českým domácím stříbrem. Takto systémově nastavené stravování ve školách opravdu není v Evropě standardem a i když se tedy ozývá volání po změně, je třeba si také říct, že v českých školách je rozhodně na čem stavět.

Školy proto varují, aby změny ve financování ve výsledku nevedly k tomu, že bude jen velmi obtížně kvalitní stravování ve školách zajistit. Školské odbory zároveň upozorňují, že mohou větší změny přijít až po komunálních volbách a hodlají sledovat, jak se k tomu jednotlivé obce postaví. Dá se totiž předpokládat, že někde bude muset dojít třeba i k privatizaci školního stravování.