Hlava bolí, svaly stávkují. Zakázali mi i jezdit výtahem, říká Čech o Mexiku

/Od zvláštního zpravodaje v Mexiku/

Nemusíte ani běhat a kopat u toho do míče. Stačí jen trocha svižné chůze, abyste zjistili, že vaše tělo reaguje jinak než v české nížině. Třeba při kroužení po rozlehlém prostranství kolem arény Akron a lehce zoufalém hledání akreditačního centra, navrch v poledním parnu. Nebo při dvoukilometrové cestě z obchodu na hotel s plným batohem na zádech. Jste zpocení, trochu se zadýcháváte a v prvních dnech vás může pobolívat hlava, ale dá se s tím žít.

Vítejte v Guadalajaře.

„Mluvíme o jakémsi dechovém stresu. Člověk je ve vyšších nadmořských výškách daleko dřív dušný, způsobuje to nižší atmosférický tlak kyslíku,“ vysvětlil reportérům lékař fotbalové reprezentace Petr Čechal. „Vyšší nároky na plíce a pracující svaly? Ano, jde to proti sobě.“

Brzy to poznají i vyvolení trenéra Miroslava Koubka, kteří načnou mistrovství světa bitvou s Jižní Koreou (v pátek ve 4 ráno českého času). V Guadalajaře se nebudou prát jen s nažhaveným soupeřem, ale taky sami se sebou a s fyzickými limity vlastního těla.

Hlavní problém: Češi nemají čas na aklimatizaci. Nestihli dlouhé vysokohorské soustředění jako třeba Korejci, kteří už 18. května dorazili do Utahu, odkud se o víkendu přesunuli do Mexika.

Plus je tady komplikace v podobě přidělení tréninkového kempu v Dallasu, český tým musí dvakrát na otočku letět do mexických výšek. Po Guadalajaře do Mexico City, kde Koubkův tým zakončí skupinovou fázi žhavým duelem s hostiteli, leží dokonce ve zhruba 2200 metrech nad mořem. Mezitím je na programu ještě zápas s Jihoafrickou republikou v Atlantě.

Český plán pro obě utkání v Mexiku je jasný: co nejpozději přiletět a co nejrychleji zmizet. Tiskovka, druhý den zápas a fofrem zpátky na základnu do Ameriky.

„Po dlouhé debatě s odborníky jsme došli k závěru, že takhle to bude nejlepší. Proto jsme se s FIFA domluvili, že přiletíme později, než bylo původně v plánu,“ popsal Čechal.

Vedení reprezentace začalo řešit choulostivé téma hned, jakmile bylo jasné, co tým na šampionátu čeká. Vznikla pracovní skupina expertů, do které se zapojil i například Jiří Dostal, renomovaný odborník z lékařské komise Českého olympijského výboru.

„Další poznatky jsme sbírali z dřívějších dob a od jiných sportovců,“ prozradil doktor Čechal.

Nemusíme chodit daleko mimo mexický fotbal: někdejší záložník Josef Němec, jenž hrál na přelomu tisíciletí tři roky v klubu Cruz Azul z Mexico City, má zážitků na rozdávání.

„Začátky byly hodně složité. Brzy jsem poznal, že se červené krvinky ve vyšší nadmořské výšce nestíhají dostatečně rychle okysličovat a nohy tvrdnou, což je pro fotbalistu problém,“ vypráví.

Zvykl si na neustálé krevní odběry a pravidelné měření svalové hmoty. Kluboví lékaři mu naordinovali vitaminové doplňky a dostával výživové kapačky, například s přírodním ženšenem.

„Taky jsem měl zákaz jezdit výtahem a musel jsem chodit po schodech. Dostal jsem hodinky a denně jsem musel nachodit předepsaný objem,“ překvapuje. „Postupem času se to naštěstí lepšilo.“

Na odehrání celých devadesáti minut v mexické lize si však musel nějaký čas počkat: pokud nastoupil od začátku, trenér měl vyblokované jedno z tehdejších tří střídání právě pro Němce.

„Ovšem třeba ve Veracruzu jsem nedohrál zápas nikdy,“ vzpomíná. Můžete namítnout, že Veracruz leží u moře, ale Josef Němec to rychle vysvětlí: „Je tam snad stoprocentní vlhkost, což jsou pro fotbal šílené podmínky. Jednou jsem o poločase musel zůstat v kabině, protože mi byla nesnesitelná zima, tělo to absolutně nezvládalo.“

Z vysoké nadmořské výšky lze udělat i fotbalovou zbraň. Němec to poznal na vlastní kůži v Poháru osvoboditelů, kde jeho Cruz Azul doma drtil i slavné protivníky.

„Na jaře 2001 k nám přiletělo River Plate už tři dny před odvetou čtvrtfinále. V Argentině se hrálo 0:0, ale doma jsme už po první půli vedli 3:0, nakonec to byla poměrně snadná záležitost,“ rekapituluje. „V odvetě semifinále s Rosáriem jsme měli taky třígólový náskok, ale soupeř ještě stihl vyrovnat, i když ho to stálo hodně sil. Doma jsme prohráli až ve finále: Boca Juniors, která přiletěla až večer před zápasem, nás porazila 1:0. V Argentině jsme manko vymazali, jenže pak jsme bohužel nezvládli penalty a trofej nám utekla.“

Radit fotbalistům by mohla i třeba bývalá elitní pětibojařka Lucie Grolichová, dnešní generální sekretářka Českého svazu moderního pětiboje. V roce 1998 závodila na mistrovství světa v Mexico City – a bez přehánění to pro ni byl životní zážitek. I kvůli drsným podmínkám.

V porovnání s nynější situací fotbalistů měla se svými parťačkami jednu podstatnou výhodu: do Mexika přijely už tři týdny před závody. „Kluci tenkrát přiletěli na poslední chvíli, nechtěli vyrážet tak dlouho dopředu jako my. Přiletět na otočku je taky řešení,“ připouští Grolichová možnost, že by scénář fotbalového nároďáku nemusel být na škodu.

„Pozdní přílet a rychlý odlet jsme zvolili i kvůli tomu, že největší změny v organismu začne člověk vnímat mezi druhým a třetím dnem pobytu,“ zmínil fotbalový lékař Čechal důležitý detail.

A někdejší pětibojařka souhlasí.

„Pojďme si taky říct, že každý na změny v nadmořské výšce reaguje jinak. Někomu to skoro nevadí a adaptuje se rychle, ale například mě hned druhý den po příletu do Mexika hodně bolela hlava a musela jsem začít s tréninkem o den a půl později, než se mi ulevilo. Obecně mi vyšší výšky nikdy nedělaly dobře,“ líčí Grolichová.

Jestliže se někdy říká, že sport je věda, ve vztahu ke změnám nadmořské výšky to sedí úplně přesně. „Musíte si toho ohlídat opravdu hodně,“ upozorňuje Grolichová. „Během soustředění v Mexiku nám dost pomáhaly pravidelné odběry laktátu. Díky nim jsme zjistili, jak moc jsme zakyselení a jestli můžeme pokračovat v tréninku. U nás v pětiboji máme druhy tréninků, které musíte absolvovat v celku, jinak to nemá význam. Celé soustředění je přesně vypočítané.“

Historická vsuvka: před 28 lety odjížděli čeští pětibojaři ze světového šampionátu v Mexiko City bez medaile. „Všichni jsme byli rádi, že příští závody budou zase o něco níž,“ vzpomíná Grolichová. „Já se tenkrát ani nedostala do finále. V semifinále jsem přepálila závěrečný běh a bylo mi strašně. Tělo brzy vycítí, že se pohybuje v jiném prostředí, než je zvyklé.“

Ve fotbale na to není kvůli nahuštěnému kalendáři čas, ale například další pětibojař David Svoboda, olympijský vítěz z Londýna 2012, jezdil na pravidelná vysokohorská soustředění. „Chtěl jsem zocelit tělo a zlepšit výkonnost,“ poví, když přijde řeč na jeho cesty do Colorado Springs, čili přibližně do 1800 metrů nad mořem.

„Když jsem tam byl poprvé, trvalo mi zhruba tři týdny, než jsem začal fungovat normálně. Čím jste výš, tím méně máte kyslíku, což ovlivňuje mozek i soustředění. První přikázání zní: hodně pít. Samozřejmě vodu,“ usměje se Svoboda. „S obdivem jsem zíral na americké pětibojaře, kteří byli na Colorado zvyklí a neměli žádný problém. Ovšem i moje tělo se postupně dokázalo přizpůsobit. Když jsem tam začal jezdit pravidelně, už po týdnu jsem se cítil normálně.“

Nasoukat se do trika, zavázat si tkaničky a… konečně vyběhnout. Začátek není špatný a na nohách není poznat, že do Guadalajary přijely teprve před dvěma dny.

Na rušné ulici občas zachytíte ironický pohled kolemjdoucích, z kterého lze vyčíst cosi ve stylu: „O co se ten bláznivý gringo pokouší?“

Bláznivý gringo ovšem není zdaleka tak dobře trénovaný jako jeho krajané z fotbalové reprezentace, a jakmile nohy začnou nepříjemně těžknout, běhání vzdá. Do Parque Revolución uprostřed města, což byl v jeho očích ideální cíl, už nedorazí. Tekoucí mastný film z opalovacího krému a repelentu by se ještě dal přejít, ale plíce přestávají stačit. Navíc – jak je v těchto dnech v Guadalajaře běžné – začíná hustě pršet.

Fotbalisté mají naštěstí mnohem širší paletu možností, jak vyzrát na zrádné Mexiko. Nebo spíš jak zmírnit vliv nadmořské výšky na výkon.

Základ i v tomhle případě spočívá v pečlivém sledování krevního obrazu, které se podle plánu mělo odehrávat už v klubech před startem reprezentačního srazu. „Abychom mohli případné nedostatky včas podpořit podáváním železa,“ vysvětlil lékař Čechal.

Se svými kolegy se před cestou do Mexika snažil udělat výhodu i z texaského tepla, které by fotbalistům mohlo pomoct se zefektivněním kardiovaskulárního systému. „Nemáme strach, spíš respekt k daným podmínkám. Sledujeme každého hráče: někoho může prostředí ovlivnit víc, někoho míň,“ popsal Čechal.

Což neznamená, že rizika neexistují.

„Dá se čekat, že to bude alchymie pro trenéry i hráče, na druhou stranu mladé sportovní tělo zvyklé na nějakou míru zátěže se dokáže přizpůsobit. Ve fotbale navíc nerozhoduje jen čistá fyzička, důležité jsou i technické a taktické vlivy,“ připomíná David Svoboda, jenž se chystá vstávat na oba české zápasy, které se v Mexiku hrají brzy ráno středoevropského času: „A držím palce!“