Článek
Od slavného výroku bývalé německé kancléřky Angely Merkelové „Wir schaffen das“ (Zvládneme to), kterým reagovala na příliv uprchlíků do Evropy, uplynulo přes deset let.
Politická debata uvnitř Evropské unie se od té doby výrazně posunula. Namísto otázek týkajících se přijímání uprchlíků a jejich integrace se v ní čím dál častěji objevují témata odstrašení, návratů a externalizace azylového systému.
Minulý pátek začal platit migrační pakt, který zpřísňuje unijní migrační pravidla a slibuje efektivnější vracení migrantů bez nároku na azyl.
„Přebíráme kontrolu nad tím, kdo může vstoupit do Evropské unie, kdo v ní může zůstat a kdo ji musí opustit,“ prohlásil eurokomisař pro migraci Magnus Brunner, který pakt označil za „nejrozsáhlejší reformu systému ochrany hranic a řízení migrace“.
Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová pak vzkázala, že nová pravidla pomohou předejít opakování migrační krize z roku 2015, kdy do Evropy před válkou v Sýrii uteklo okolo milionu lidí.
Co také obsahuje migrační pakt
- Společný postup pro udělování a odnímání mezinárodní ochrany a posílení kontrol lidí na vnějších hranicích – s urychleným rozhodnutím, zda migranta vrátit do země původu, či zahájit azylové řízení, stejně jako s posouzením, zda žádost o azyl není nedůvodná nebo nepřípustná.
- Aktualizaci nařízení o unijní databázi otisků prstů a snímků obličeje Eurodac – pro přesnější sledování pohybu žadatelů o azyl.
- Nové jednotné normy v souvislosti s uznáváním statusu uprchlíka nebo statusu doplňkové ochrany a s právy přiznávanými lidem, kteří mají nárok na ochranu. Žadatelé o ochranu budou muset zůstat na území státu, který je odpovědný za projednání jejich žádosti nebo v němž byla ochrana udělena.
„EU chce svým občanům a voličům ukázat, že má migraci účinněji pod kontrolou, že existuje funkční migrační systém, že jsou nastavena pravidla i kontrolní mechanismy a že jsou tato pravidla skutečně uplatňována a vymáhána,“ komentuje opatření pro Seznam Zprávy expert na migraci Andrew Geddes.
Pakt byl podle něj reakcí na změny, které započaly v roce 2015. „Migrace se stala mnohem výraznějším a důležitějším tématem napříč Evropskou unií a začala mít poměrně významné politické dopady,“ pokračuje ředitel Centra pro migrační politiku při European University Institute ve Florencii.
Změna politického klimatu
Na podobě pravidel se Unie shodla už na jaře 2024, platit ale začala až nyní, a to ve značně odlišném politickém klimatu, než v jakém byla vyjednána, jak podotýkají zahraniční média.
K zásadnímu posunu došlo během voleb do Evropského parlamentu v červnu 2024, kdy posílily strany prosazující tvrdší přístup k migraci. „Poměr sil se posunul doprava,“ vysvětluje Geddes s tím, že myšlenky i politické strany, které bývaly okrajové, se staly součástí politického mainstreamu.
Podle migračního experta Geralda Knause využily radikální partaje mýtů, že migrace má nahradit původní obyvatelstvo, aniž by jmenovaly hlavní příčinu dvou zásadních migračních krizí posledních let: ruského prezidenta Vladimira Putina.
„Strany, které z toho těží nejvíc, nespojují příliv Ukrajinců a Syřanů s Putinem, ale soustředí se spíše na obecný narativ,“ poznamenává pro Seznam Zprávy zakladatel a předseda think-tanku European Stability Initiative.
Spolu se vzestupem krajně pravicových a radikálních stran se začala unijní migrační debata zpřísňovat. Proevropské středové strany si sice udržely kontrolu nad klíčovými unijními institucemi, pravicovým silám se nicméně podařilo dostat přísnější migrační politiku na vrchol evropské agendy.
Knaus poznamenává, že vůbec největší změnou v politickém prostředí je to, že se zde objevil model propagovaný americkým prezidentem Donaldem Trumpem.
„V podstatě nabádá: Ignorujme lidskou důstojnost, ignorujme myšlenku azylu. Používejme zastrašující kroky státu, například věznění lidí ve špatných podmínkách někde ve věznici na Floridě nebo jejich odvážení do Salvadoru. A využívejme strach z takových opatření jako prostředek odstrašení,“ říká v narážce na Trumpovo protiimigrační tažení.
Ačkoliv se debata mnohdy ubírá tímto směrem i na evropské půdě, něco takového je podle něj v rámci Unie nadále nemožné – s ohledem na zákony, které členským státům ukládají dodržovat lidská práva a zachovávat důstojnost nově příchozích.
Trend zrychluje, varují aktivisté
Tématem číslo jedna jsou dnes v rámci Evropské unie návrhy, které mají přenést část odpovědnosti na nečlenské státy.
K důležitému posunu v této otázce došlo zkraje června, kdy europoslanci dali zelenou novým pravidlům. Ta mají umožnit posílat migranty, kteří mají nařízeno opustit území sedmadvacítky, do „návratových center“ ve třetích zemích.
Lidskoprávní organizace krok ostře kritizují, stejně jako někteří evropští poslanci. „Text, který byl dnes dokončen, je výsledkem ostudné dohody: Právní arzenál sloužící xenofobní ideologii je nyní kompletní,“ okomentovala to pro server Euronews francouzská europoslankyně Mélissa Camaraová z frakce Zelených/Evropské svobodné aliance.
„Nařízení o navracení představuje rozhodující zrychlení dlouhodobého trendu,“ míní Davide Colombi, výzkumník v oblasti lidských práv a migrace v bruselském think-tanku CEPS. „Zatímco některé evropské politické skupiny odsoudily americkou imigrační a celní službu (ICE), jiné hlasují pro to, aby se její postupy uplatňovaly i zde,“ dodává.
Podle Andrewa Geddese otvírá rozhodnutí novou fázi v unijní migrační politice. „Zatímco v minulosti to bylo vnímáno spíše jako okrajové téma, dnes jde o otázku, která je součástí hlavního proudu politiky,“ říká s tím, že právě téma návratových center bude v následujících měsících a letech dominovat evropských debatám o migraci.
„Panuje na tom mnohem širší politická shoda. Na úrovni vlád existuje politická vůle takové kroky uskutečnit, přestože praktické překážky jejího zavedení jsou značné.“
Aktivisté protestující před řeckým parlamentem před hlasováním o zákoně, který urychluje deportaci odmítnutých žadatelů o azyl a umožňuje jejich přesun do návratových center.
Některé země začaly na vzniku takových infrastruktur pracovat už v minulosti. Itálie v roce 2023 uzavřela dohodu s Albánií, která vedla k vybudování dvou středisek. Ta měla původně sloužit jako místa, kde se budou vyřizovat žádosti o azyl, s ohledem na právní komplikace se z nich ale nakonec stala návratová centra.
Bruselský server Politico napsal, že o vytvoření vlastních deportačních center v tuto chvíli aktivně jedná řada dalších evropských zemí, včetně Německa, Nizozemska, Dánska, Rakouska, Řecka či Švédska.
Podle kyperského ministra pro migraci Nicholase Ioannidese, se kterým novináři zmíněného serveru mluvili, dodá připravovaná dohoda plánům těchto zemí „nový impulz“. „Teď, když máme vytvořený právní rámec, věříme, že v nadcházejících měsících začnou plány dostávat konkrétnější podobu,“ uvedl.
V plánech minulý týden pokročilo Řecko, jehož parlament schválil zákon urychlující deportace odmítnutých žadatelů o azyl a umožňující jejich přesun do návratových center. Ministr pro migraci Thanos Plevris k tomu řekl, že vláda jedná se dvěma africkými zeměmi.
Knaus je skeptický ohledně toho, zda takové řešení bude skutečně efektivní. Z porušování lidských práv v rámci tohoto schématu ovšem obavy nemá. „Podmínky zajišťující humánní zacházení a přístup k azylu před přesunem do návratového centra zůstávají platné,“ vysvětluje.
Má za to, že do budoucna bude zásadní otázkou zejména to, zda budou členské země skutečně dodržovat evropské právo.
„Hojně se diskutuje o změnách právních předpisů, ale největším problémem posledních let bylo to, zda členské státy skutečně dodrží právo EU, nebo se vydají směrem, který představuje Trumpův přístup,“ míní Knaus.
„Takový vývoj by byl zničující pro Evropskou unii a samozřejmě také pro globální systém ochrany uprchlíků.“
