Zápas roku je tu. Českého soupeře vede důchodce, co slavil tancem na stole

/Od zvláštního zpravodaje v USA/

Zavolalo neznámé číslo. Mezinárodní předvolba +32, což si okamžitě zařadil k Belgii, kde strávil nejkrásnější roky kariéry. „Ahoj, tady Hugo Broos,“ ozvalo se v mobilu, který Daniel Zítka před deseti lety zvedl. Dlouholetý kouč sparťanských brankářů si dodnes pamatuje to překvapení, že mu telefonuje bývalý šéf.

Ten šéf, který ve čtvrtek povede Jihoafrickou republiku na mistrovství světa do bitvy s Českem (18:00). Kdo vyhraje, s velkou pravděpodobností postoupí ze skupiny. Kdo prohraje, téměř jistě mu MS skončí.

Tím spíš se hodí nahlédnout do hlavy muže, který trénuje výběr JAR.

Co tehdy Broos potřeboval, jestli to není tajné?

Přicházel zrovna k reprezentaci Kamerunu a zajímalo ho, jak si ve Slavii vede stoper Michael Ngadeu. Vlastně už si nevzpomenu, co jsem mu řekl. Asi to, že jako stoper rozhodně není Ngadeu vůbec špatný.

To jste se trefil. Ngadeu v reprezentaci debutoval v září 2016 a za rok slavně vyhrál Africký pohár. Vedl ho právě Hugo Broos.

Říkal mi, že se chystá do Prahy, aby si Ngadea prohlédl na vlastní oči. Ale my dva jsme se nepotkali. Škoda, snad jindy. Už je to skoro čtvrt století, co jsme ho po titulovém zápase zlili šampaňským. Vedl mě dva roky a nemůžu na něj říct špatné slovo.

To se nedivím, když jste se dostali do Ligy mistrů.

Byl to můj první trenér v Anderlechtu, kde jsem strávil osm let. Nejdřív jsme byli druzí, pak získali titul. Měli jsme výborný mančaft. Zrovna začínal Vincent Kompany, dnešní trenér Bayernu Mnichov. V záloze hrál Švéd Pär Zetterberg, v obraně Polák Žewlakow nebo albánská legenda Besnik Hasi, kapitána dělal Walter Baseggio. V útoku Chorvat Mornar, Korejec Sol nebo Aruna Dindane z Pobřeží slonoviny.

Taky Martin Kolář, křídlo z Bohemians. Slušný mišmaš národů.

To máte pravdu. Kromě toho i Ukrajinec, Srbové, Rus, Fin, Australan, Holanďan, Kosovan. Vlastně je obdivuhodné, jak to trenér Broos dokázal všechno kočírovat. Už tehdy byl dost zkušený, nad věcí, rozvážný. A prošedivělý.

Bylo mu padesát. Jako je teď vám.

Do tréninků nedával až takovou energii, měl po ruce asistenty, kteří to dělali za něj. Zachovával si odstup a dekorum, neřešil problémy hned. V Belgii byl velmi uznávaný. Říkali o něm, že je echte klasse, což ve vlámštině znamená skutečná třída. Elegán, který má úroveň.

Štramák pořád je. Po porážce Jižní Afriky s Mexikem působil velmi klidně, nikoho nehanil, naopak chválil mužstvo za odvážný výkon.

Nemůžu soudit. Jsem na skok u moře v Kalábrii, tak jsem viděl jen sestřih, ale vůbec se nedivím, že mluvil jako obhájce svého týmu. On takhle vystupoval vždycky.

Srovnáváme jinou dobu, jiný fotbal.

Ale charakter člověka se nemění.

Broos je ročník 1952, takže je o rok mladší než Miroslav Koubek.

Na klubové úrovni, kdy trénujete na denní bázi a musíte mít všechno pod kontrolou, by možná jeho čtyřiasedmdesát let bylo moc. Jak fyzicky, tak mentálně. Ale umím si představit, že u národního týmu se jeho nadhled, distingovanost a zkušenosti přesně hodí. Od ostatních dostává servis, on pak velí.

Překvapilo mě, že mezi novináři nepotřeboval tlumočníka. Mluvil anglicky s lehkým francouzským akcentem.

Když trénoval Anderlecht a měl s hráči osobní pohovory, vždycky měnil jazyk podle potřeby, abychom mu co nejlépe rozuměli. Vlámsky, německy, francouzsky, anglicky. Se mnou mluvil vlámsky, protože už jsem uměl dostatečně. Naučil jsem se poměrně rychle, i když jsem věděl, že vlámštinu, což je regionální varianta nizozemštiny, budu používat jen v pár zemích světa. A zrovna v Jihoafrické republice ano. Aspoň vidíte, jak se hodí. A vzhledem k tomu, že trenér Broos má šarm, nedivím se, že zakotvil právě tam.

Vám se z očí neztratil?

Když se pohybujete ve fotbale, vždycky se aspoň letmo zajímáte o hráče nebo trenéry, se kterými jste byl v jedné šatně. Když Broose kvůli neuspokojivým výsledkům propustili, šel do Genku, takže jsme najednou byli soupeři. Pak zamířil do Řecka, do Turecka, do Alžírska, zážitek z kamerunské reprezentace už znáte a když postoupil s Jižní Afrikou na mistrovství světa, viděl jsem oslavy a stejně bělovlasého pána, jakého jsem znal z Anderlechtu.

V šatně tančil na stole, hráči mu zpívali, on tančil do rytmu a hecoval je: Postoupili jsme do Ameriky? Postoupili jsme do Ameriky?

Nechal se strhnout, což se dá chápat. Dostal těžký úkol, ale splnil ho beze zbytku. Aby to dokázal, musel zůstat klidný a rozvážný. Takhle přesně vystupoval v Anderlechtu. Nevzpomínám si na způsob jeho koučinku, nevím, jaká dělal střídání, ale dobře si vybavím ten klid, se kterým na nás mluvil. Nepamatuju, že by měl někdy konflikt s hráči, že by se mu na tréninku něco vyhrotilo. Pokud chcete mít jako trenér situaci pod kontrolou, musíte být i dobrý psycholog.

Právě teď možná mentální stránka rozhodne. Česko i Jižní Afrika jsou bez bodu a kdo prohraje vzájemný zápas, velmi pravděpodobně na turnaji končí.

Nepochybuju o tom, že Broos bude absolutně nachystaný. Ví, že bude čelit dlouhým míčům, soubojům, nebezpečným standardním situacím. Hra, kterou předvádí český nároďák, se nezmění. Zároveň musí vymyslet, jak nahradit dva hráče, které mu proti Mexiku vyloučili. Upřímně, jsem hodně zvědavý, protože to bude bitva dvou extrémně zkušených stratégů.

Skoro to vypadá, že Broosovi přejete.

To vážně jenom tak vypadá… Vážím si ho, byl to fajn trenér. Dál sleduju jeho kariéru a možná v každém dalším zápase mu budu fandit, ale tentokrát se na mě přece nemůže zlobit. Moje srdce patří Česku. Ale jestli s ním v Atlantě budete mluvit, pozdravujte ho.