Hvězda, nebo brzda? Portugalsko se pře, jestli už mu Ronaldo není na obtíž

Pětinásobný držitel Zlatého míče. Mistr Evropy. Vítěz pěti ročníků Ligy mistrů, šampion španělské La Ligy i anglické Premier League. Jeden ze dvou nejlepších fotbalistů posledních třiceti let. A pro mnohé možná i nejlepší hráč všech dob.

Cristiano Ronaldo je fenomén, sportovec hodný obdivu. Značka, která i v jednačtyřiceti letech přitahuje maximální pozornost. Poslední, co mu do sbírky úžasných úspěchů chybí, je vyhrát mistrovství světa. Po ničem jiném už žijící fotbalová legenda netouží.

Přesto se ze všech stran najednou ozývají nepříjemné, jedovaté hlasy. Tvrdící, že pokud chce Portugalsko turnaj skutečně vyhrát, Ronaldo by na hřišti vůbec být neměl.

Mají pravdu, nebo ne?

V evropském fotbale ho už tři a půl roku nespatříte. Od ledna 2023, kdy ve zlém odešel z Manchesteru United, kope za Al-Nassr. Pro Roberta Martíneze, kouče portugalské reprezentace, to ale není žádný problém.

„Absolutně jsem si nevšiml, že by jeho úroveň po přestupu do Saúdské Arábie nějak klesla. Hraje výjimečně dobře a svou důležitost pro národní tým dávno dokázal,“ kroutí hlavou reprezentační trenér.

Zatímco jeho předchůdce Fernando Santos s Ronaldem už ztratil trpělivost, když ho na minulém světovém šampionátu v Kataru pro osmifinálový i čtvrtfinálový zápas vyřadil ze základní sestavy, Martínez to vidí zcela jinak. Po jeho převzetí trenérské funkce se CR7 znovu stal ústřední postavou portugalského útoku – a na Euru 2024 startoval ve všech pěti utkáních.

Po turnaji, na němž tým vypadl ve čtvrtfinále, se ale na jeho hlavu snesla tvrdá kritika. „Vyhovuje Portugalcům styl, jakým Ronaldo hraje? Už před mistrovstvím jsem říkal, že je to nejslabší článek celého týmu,“ myslel si třeba bývalý český záložník a současný televizní expert Karel Poborský.

O dva roky později je ale rodák z Madeiry stále neodmyslitelnou součástí základní jedenáctky, plné povětšinou opravdu prvotřídních fotbalistů. Například zálohu mají Portugalci možná nejsilnější na turnaji. Joao Neves a Vitinha, báječní středopolaři z Paris Saint-Germain, momentálně nejlepšího týmu na světě. A k nim Bruno Fernandes, který dříve mátožný Manchester United dovedl do Ligy mistrů a po zásluze získal cenu pro nejlepšího hráče sezony v Premier League.

Namísto poctivého, neúnavně presujícího a tvrdě pracujícího útočníka je však na hrotu doplní jednačtyřicetiletý veterán, který se pro tým dlouhodobě dvakrát nepřetrhne. „Tým bez Ronalda hraje lépe. Protože když je na hřišti, je referenčním bodem, všichni hrají na něj. Když není zapojen do hry, chodí si pro míč hlouběji a pak chybí nahoře. A když je ve vápně, často se chová sobecky, nepřihrává do lepších pozic a sám zakončuje. Když Ronaldo na hřišti není, je to mnohem kolektivnější sport,“ říká ostře pro deník The Times portugalský trenér Luís Figuereido.

V rámci férovosti je ale třeba dodat, že co se týče samotného zakončení a střílení gólů, patří ikonický forvard stále mezi extratřídu. Pokud jde o výběr místa a schopnost dostat se do koncovky, Ronaldův instinkt lovce je i po čtyřicítce na výborné úrovni. Ostatně si chlapík s věčně nagelovanými vlasy za posledních patnáct reprezentačních zápasů připsal třináct gólů.

V saúdskoarabské lize pak v uplynulé sezoně nastřílel 28 branek a byl v ní třetím nejlepším kanonýrem. Jistě, místní nejvyšší soutěž, podle žebříčku Global Football League Rankings až třicátá šestá nejlepší liga na světě, není úplně měřítkem kvality. Ale hráčů z ní i tak na šampionát odjelo víc než dost.

A takový Ivan Toney, který v dresu Al-Ahlí branek nasázel 32, dokonce bude reprezentovat Anglii. Pravda, na rozdíl od Ronalda nebude v základní sestavě, ale jen druhou či třetí variantou za kapitánem Harrym Kanem. I tak ho trenér Thomas Tuchel upřednostnil před jinými útočníky z Premier League.

Talent na střílení gólů je zkrátka užitečná vlastnost. Ronaldo má navíc výhodu v tom, že jeho přímá konkurence za sebou nemá nejoslnivější sezonu. Jeho největší rival o místo v základu Goncalo Ramos sice s PSG vyhrál, co se dalo, sám ovšem letos nastoupil do pouhých pěti ligových zápasů.

Kritika na Ronaldovu adresu navíc přichází primárně od expertů, novinářů a fotbalové veřejnosti. Samotní hráči však, alespoň navenek, na slavného parťáka nedají dopustit. „Jeho vůdčí schopnosti a profesionalita náš tým posouvají dopředu. Každý den se od něj učíme. Nic nenechává náhodě,“ řekl záložník Vitinha, dle specializovaného webu Transfermarkt hráč s hodnotou 140 milionů eur.

Jeho kolega Bruno Fernandes to vidí podobně. „Vím, co si lidé myslí. Že lépe hrajeme bez Ronalda, protože hráči mají více volnosti, že jsme pohyblivější a hra plynulejší. Ale pokud by to tak bylo, bude to především naše chyba. Nemůžeme se bát toho, že je Cristiano na hřišti, protože on nám přece pomáhá, má týmu hodně co nabídnout,“ tvrdí kapitán Manchesteru United.

S tím souhlasí i kouč Martínez. „Má fantastický pohyb, umí se dostat do správných pozic, zná všechna útočná schémata. Umí otvírat prostor, zmást soupeřovy stopery. A dostává se do příležitostí, z nichž skóruje,“ libuje si španělský manažer ve službách portugalského národního týmu.

„Nejvíc mě na něm překvapila jeho touha po úspěchu. I když vyhrál všechno, co šlo, má hlad jako někdo, kdo v kariéře nezískal jedinou trofej,“ žasne Martínez. „I díky tomu je v kabině velmi důležitou postavou, protože správně reprezentuje to, co znamená hrát za Portugalsko.“

Zkušeností má muž se sedmičkou na zádech vážně na rozdávání. Když se v září 2004 narodil Joao Neves, dnes již dvojnásobný vítěz Ligy mistrů, Ronaldo už rok hrál za reprezentaci. Fascinující dlouhověkost.

Pokud by s Portugalskem došel na probíhajícím MS až do finále a v něm uspěl, stal by se nejstarším vítězem světového šampionátu v historii. Současný rekord drží legendární brankář Dino Zoff, kterému bylo při italském triumfu v roce 1982 rovných čtyřicet.

Téměř s jistotou jde o Ronaldovu poslední šanci stát se mistrem světa. Za čtyři roky mu bude pětačtyřicet a byť je u portugalského národního hrdiny možné všechno, pravděpodobně má teď na americkém mundialu závěrečný pokus. Pokud uspěje, odejde do fotbalového důchodu s vědomím, že dokázal úplně všechno.

Ale i kdyby Portugalci turnaj neovládli, neznamená to, že Cristiano Ronaldo nikdy trofej pro vítěze MS nad hlavu nepozvedne. Jeho patnáctiletý syn se stejným jménem totiž hraje za reprezentaci U16. A daří se mu, v květnu dal v zápase proti Belgii dvě branky.

Pokud mu to půjde i nadále, možná jeho pyšný tatínek zatouží ještě po jednom cíli: navázat na basketbalistu LeBrona Jamese a zahrát si s potomkem ve stejném dresu. Na tyhle úvahy je ale dost času. Teď se jeden z nejlepších hráčů fotbalové historie soustředí na jediný úkol – dovést Portugalsko k mistrovskému titulu. A dokázat pochybovačům, že i po čtyřicítce má reprezentaci co nabídnout.