Reportáž z ostrova, který rozbouřil Albánii. Připomíná jurský park

/Od zvláštní zpravodajky v Albánii/

Už z dálky vypadá výjimečně. Dlouhé pláže, divoké lesy a žádná civilizace.

Člun, na kterém míříme k ostrovu Sazan, rozráží průzračnou vodu pod námi. Dělá nesmírný hluk i kvůli puštěné hudbě, stejně jako další turistické lodě, které lze spatřit. Spočítat by se daly na prstech jedné ruky.

Teď na ostrově nikdo nežije. I zdejší přístav tvoří několik chátrajících budov, které pomalu pohlcuje vegetace. Jde možná o jednu z posledních příležitostí, kdy se dá Sazan navštívit v takovémto stavu.

Průvodce líčí, že se nacházíme v oblasti, která připomíná jurský park. Hory jsou pokryté kapradinami, vavříny i levandulemi.

Všichni spolucestující se shodují na jednom: Je tu nádherně. A nemyslí si to jen oni.

Podobně se na ostrov nedaleko albánské pevniny dívá i dcera amerického prezidenta Ivanka Trumpová. Ta ho prý objevila náhodou, když spolu s přáteli plachtili na lodi a chtěli si někde zaplavat.

Jí a jejímu manželovi Jaredu Kushnerovi se Sazan zalíbil natolik, že ho chtějí proměnit na místo ultraluxusní turistiky.

Pro zetě Donalda Trumpa to ostatně není první podobný projekt. On sám je známý řadou podnikatelských aktivit po celém světě, při nichž podle kritiků bez skrupulí využívá faktu, že je příbuzným šéfa Bílého domu.

„Pracuji se svým manželem, máme tento 1400akrový ostrov ve Středozemním moři a přivádíme nejlepší architekty a nejlepší značky. Bude to mimořádné,“ popisovala nadšeně Trumpová v červenci 2024.

Podle představených plánů má na ostrově vzniknout luxusní resort, jehož hodnota se odhaduje na 1,4 miliardy eur (asi 34 miliard korun).

Albánská vláda projekt Kushnerovy firmy Affinity Partners schválila už začátkem loňského roku a udělila mu status strategické investice.

To ale narazilo na odpor místních a zejména ekologů, kteří poukazují na zásahy do řady nedotčených pláží, zranitelnost ohrožených druhů ptáků i rostlin.

Premiér Edi Rama prozatím protesty ignoruje, protože je považuje za součást kampaně placené z jiných států, jejímž cílem má být jeho svržení. Stejně tak tvrdí, že investice přinesou zemi potřebné peníze.

S tím ale nesouhlasí například albánský expert na urbanistické plánování Gentian Kaprata. „Hlavním rizikem je, že podobné projekty nemusí ve skutečnosti vytvářet klasický turistický ruch, ale spíše luxusní rezidenční výstavbu,“ říká pro Seznam Zprávy.

„Pokud by šlo především o vily pro bohaté klienty, využívané jen několik týdnů v roce, pak nejde nutně o cestovní ruch, ale spíše o soukromé využívání národní krajiny. A to může mít na místní i národní ekonomiku mnohem menší dopad, než se deklaruje,“ dodává.

Průvodce nás dost jasně varuje, že není možné jít, kamkoliv si člověk umane. Mimo vyznačené cestičky vás nepustí cedule, které varují před nášlapnými minami. Některé jsou rezavé a sotva čitelné, jiné vypadají nověji. A působí dostatečně přesvědčivě.

Jen několik metrů od turistické stezky začíná hustý porost, do kterého není vidět. Nikdo z návštěvníků nemá chuť zjišťovat, zda jsou cedule jen připomínkou minulosti, nebo skutečným nebezpečím.

Miny nejsou zdaleka tím jediným, co dobu, kdy Sazan sloužil jako vojenská základna komunistické Albánie, vykresluje. Během výstupu na kopce lze minout rozpadlá kasárna i další vojenská zařízení. Stejně tak se tu dochovala stará škola i další místa, která kdysi dávno sloužila k životu.

Vybudování soukromého resortu by vyžadovalo velké zásahy do těchto upomínek na historii, ale ještě více do zdejšího přírodního bohatství.

„Docela by mě zajímalo, jak to chtějí udělat. Není úplně možné tady udělat nějakou konstrukci, vždyť se na to podívejte,“ říká mi průvodce Ermal.

Sazan přitom není jediným místem, kde chce Kushner investovat. Druhá část projektu se nachází nedaleko, konkrétně u laguny Narta. Zatímco v případě ostrova jsou změny zatím jen na papíře, tady už jsou vidět přímo v krajině.

Auto drncá, často nadskočí a do cesty se mu pletou stáda ovcí. Jde přitom o novou trasu, která v chráněné přírodní oblasti vznikla kvůli pracím na budoucím luxusním resortu.

Chráněná přírodní oblast Pishë Poro-Narta je součástí říční delty řeky Vjosa, často označované jako poslední divoká řeka v Evropě. To je důvod, proč se proti rozhodnutí vybudovat zde hotel bouří ekologové.

„Hlavním environmentálním rizikem spojeným s plánovaným rozsáhlým turistickým rozvojem v oblasti Zvërnec–Narta není pouze fragmentace biotopů nebo dočasné rušení, ale trvalá přeměna vysoce hodnotné přírodní krajiny na urbanizovanou pobřežní zónu,“ vysvětluje hydrobiolog Olsi Nika, který oblast dlouhodobě zkoumá.

„Rozsah navrhovaných projektů, zahrnujících tisíce ubytovacích jednotek a rozsáhlou infrastrukturu, by zásadně změnil charakter a ekologické fungování území. V takovém případě nejde jen o lokální dopady na faunu, ale o nevratnou ztrátu přírodních stanovišť a ekologických procesů, které je udržují,“ varuje.

Když má člověk štěstí, může zahlédnout potulující se plameňáky, želvy hnízdící v písku nebo dokonce i tuleně. Proto ekologové oblast považují za mimořádně cennou. Laguny a mokřady kolem Narty slouží jako zastávka tisícům tažných ptáků a jsou jedním z nejvýznamnějších ptačích území nejen v Albánii, ale v celé Evropě.

Já štěstí nemám, a to ani přes velkou snahu místních mi pomoct spatřit „jednu z největších krás, které mají“.

Důchodci Skerdi a Zamira mě zvou na zahradu. Při pohledu za plot prý někdy ráno plameňáky sami vidí. Skerdi se mi neustále omlouvá, že to dneska nevyjde, zatímco jeho manželka trhá z několika stromů pytel plný fíků, který mi dává.

„Já mám takovou radost, že sem lidé jezdí. Že se můžeme podělit o naši krásu s někým dalším,“ svěřuje se Zamira s tím, že turisté jim nevadí.

Když ale padne otázka na Kushnerův projekt, ve Skerdiově tváři se začne objevovat hněv. „Je to náš majetek. Jsou tu pořád spory, komu vlastně nějaká půda patří, ale je albánského lidu. Nemá se prodávat nikomu cizímu. Na to nemají právo,“ říká rozhořčeně.

„Nelíbí se mi, že tu má vzniknout velký hotel. My tu máme klid. Vy jste v pohodě, pár turistů je v pohodě, ale jde o to, že se prodává naše věc,“ dodává.

Jiní na projekt pohlížejí smířlivěji. Mají za to, že může oblasti přinést peníze, které by ve výsledku zlepšily život všem.

„Já ty protesty nechápu. Dělají to hlavně lidé v Tiraně, kteří tady možná ani nikdy nebyli. Nevědí, že peníze jsou pro nás dobré, Vlora je potřebuje. Teď sem jezdí lidé, ale není jich zas tolik. Ti, co si stěžují, se pořád ohánějí tím, že jde o Trumpa. Pořád Trump špatně tohle a tamto. Co kdyby se zeptali také nás?“ ptá se Afrim, který vlastní v nedaleké Vloře kavárnu.

Zaznívá i argument, který používá premiér Rama: Že protesty jsou placené ze zahraničí a mají jen za cíl Albánii poškodit.

„Řekové i Rusové těm lidem v Tiraně posílají peníze, aby šli a stěžovali si. Ale tady? Nikomu to nevadí. Prostě se nás jen snaží znovu nějak rozhodit, ale to se mýlí,“ přesvědčuje mě Ermal, který pracuje jako taxikář.

Spor o budoucnost Sazanu a Narty tak zdaleka není jen debatou o jednom hotelu. Pro jedny představuje šanci, jak do regionu přivést investice a bohatší návštěvníky. Pro druhé jde o riziko, že Albánie přijde o část pobřeží, která dosud zůstávala stranou masové výstavby.

Když se loď vrací zpět směrem k Vloře, ostrov Sazan znovu mizí za horizontem. Z dálky působí stejně nedotčeně jako ráno. Právě o tom, zda takový zůstane i za několik let, se bude rozhodovat.