Hledá se fotbalová odvaha. I k tomu, aby Koubek posadil hlavní hvězdu

/Od zvláštního zpravodaje v USA/

Na stadionu v Mansfieldu, po dálnici pár desítek minut od Dallasu, vyjedou trysky, aby po ránu ještě pokropily úžasně hustý trávník, na kterém už dva týdny trénuje česká reprezentace. Na první pohled pohoda, jak to tak u fotbalistů bývá, když najedou na svou rutinu, kterou mají celou kariéru. Trenéři brankářů si přinesou pomůcky. Asistenti hlavního kouče Koubka naposledy zkontrolují tréninková stanoviště, která připravili předem. Novináři se nahustí tam, kde čekají na rozhovor.

Po dvou zkažených zápasech na mistrovství světa je ovšem v texaském dusnu něco jinak. Ve vzduchu visí otázka: Vážně je česká reprezentace tak špatná, jak se zatím prezentuje?

Pokud ve čtvrtek nad ránem českého času zázračně neporazí Mexiko na jeho Aztéckém stadionu, poletí domů zkroušeně. Potupená a hlavně úplně nezajímavá. Musí to tak dopadnout?

Češi nemají na mistrovství špatný nebo pomalý tým, jenže jeho chemie aktuálně vůbec nefunguje. Když hledíte na fotbalové milionáře (a jsou jimi všichni!), kteří se trousí na trénink a scházejí po schůdcích ke hřišti, jen se divíte, že zatím společně působí jako bezobsažný komparz.

Pavel Šulc si prohrábne vlasy. Prožil převratnou sezonu v Lyonu, ve francouzské lize poslouchal komplimenty za 11 gólů a nebojácná řešení složitých situací. I proto se stal se svou kočkou Frantou tváří reklamní kampaně největší české sázkové kanceláře.

Patrik Schick? Podle netečného výrazu byste nepoznali, jak se zrovna cítí, byl znovu nejlepším střelcem Leverkusenu. Je to vážně velké jméno pro globální význam fotbalu.

Brankáře Matěje Kováře, který si ve vzdáleném koutu hřiště hází s černým gymnastickým míčem, by ráda Neapol vykoupila za osm milionů eur z Eindhovenu, kde vychytal nizozemský titul. Ramenatého kolegu Lukáše Horníčka, aspoň se o tom povídá v zákulisí, má na seznamu potenciálních posil dokonce Real Madrid.

Ten, který přichází mezi prvními s trikem bez rukávů a lehounce si vnějším nártem zkouší, jak z minusového úhlu trefit branku, budil nekončící nadšení v Hoffenheimu. Vladimír Coufal si po osmi gólových asistencích vysloužil pozvánku do bundesligové sestavy roku.

Máme pokračovat? Kapitán Ladislav Krejčí, pro tuhle chvíli v koncentraci až trochu zamračený, by během léta klidně mohl aspirovat na minimálně půlmiliardový přestup z Wolverhamptonu, který svými výkony přerostl. Mistrovská Slavia, která už doma dávno trénuje na novou sezonu, dodala obranného držáka Tomáše Holeše, dvě záložní turba Lukáše Provoda a Michala Sadílka nebo defenzivní kometu Štěpána Chaloupka.

Tomáš Souček, bývalý kapitán, jehož poznáte na dálku podle lehce klátivého kroku, je navzdory své defenzivní pozici historicky nejlepším českým střelcem v Premier League. Že v květnu s West Hamem sestoupil? No a, pořád se jeho renomé nedá pominout.

Čerstvě osmnáctiletý sparťan Hugo Sochůrek, schovaný v davu, je považovaný za generační talent. Adam Hložek, jenž stojí opodál, skóroval v reprezentaci jako devatenáctiletý. Copak tenhle tým musí být na mundialu jen do počtu?

Zatím je.

„Dokud to nebude skutečný tým s velkým T, nic se nezmění a z mistrovství světa se vrátíme s ostudou,“ poví mimo záznam respektovaný ligový trenér. Nehodlá nasazovat na reprezentačního kouče Miroslava Koubka, jen se diví, že se v národním týmu zásadní nedostatky přehlížejí: „V moderním fotbale, pokud nemáte po ruce výjimečné hráče, existuje jediná cesta. Bez kompromisu. Vsadit na jedenáct poctivců a bojovníků, kteří budou hrát kompaktně a na hřišti nechají všechno.“

Česko zatím působí přesně opačně: roztrhaně, nesourodě, neladí.

S falešným úsudkem byste mohli dojít k dojmu, že reprezentace už klidně mohla mít postup v kapse. S Jižní Koreou i Jihoafrickou republikou pokaždé vedla 1:0. V prvním případě náhodou, ve druhém zaslouženě. Jenže pokaždé byla zbytečně pasivní, zatažená, bázlivá, nervózní a zaměřená na tuhé bránění.

Chabý bod, který získala, odpovídá realitě.

„Ale věřte mi, že oheň v mužstvu nechybí,“ hájí tým manažer Pavel Nedvěd.

Jestli od fotbalového turnaje žádáte show, naše rada by zněla jasně: Český zápas si v televizi rozhodně nepouštějte.

Všude jinde po světě se šampionát prožívá vzrušeně. V norském parlamentu se vesluje podle nového nápadu fotbalových fanoušků, kteří po cestách Amerikou veslují i na eskalátorech. Skotové v nadšení vypili veškeré pivo v Bostonu. Japonci předvádějí v Texasu robotické tanečky. Uzbekistán se ve velkém modlí. V Kongu uctívají nehybného fanouška Mboladingu. Brazílie vyhlíží návrat fenomenálního Neymara, Argentinci si houfně nechávají tetovat Messiho podobiznu na další a další ramena.

Maminka čtyřicetiletého brankáře Vozinhy, který se stal hrdinou Kapverdských ostrovů, konečně dostala vízum a dorazila fandit do Miami. Maročané vnímají, že jejich nadupané hvězdy klidně mohou celý šampionát vyhrát. I zdevastované Haiti, které po dvou porážkách jako první na turnaji končí, zanechalo slušný dojem. Snad jen v Turecku vládne vztek, protože generace hvězd dostala senzačně padáka.

Ale Česko? Vzrušení žádné, natož pozitivní. Defenziva za každou cenu, kterou se zatím mužstvo prezentovalo, nebaví hráče ani fanoušky. A protože nepřináší výsledky, všechno špatné se ještě násobí.

Je poslední naděje, jak to změnit. Přijet do mexické metropole válčit. Nekompromisně se podřídit jedinému cíli, který aktuálně vypadá nedosažitelně.

Kdyby se sešla rada nejlepších fotbalových trenérů v republice, o taktice by se jistě přela hodiny. Jak probudit partu introvertů, protože s hodnými hochy nic velkého nevyhrajete? Revolučně změnit systém na čtyři obránce? Šoupnout do útoku nevyzpytatelného golema Tomáše Chorého? Nejskloňovanějším tématem by pak s jistotou bylo jméno Patrik Schick. Obětovat jediného elitního fotbalistu, protože mu mužstvo neumí přinést servis, který potřebuje? Odpověď zní „ano“, protože není čas na kompromisy.

Oba dosavadní zápasy - a vlastně už březnová baráž - ukázaly, že elegán Schick do české upocenosti vůbec nepasuje. Hledají se válečníci, kteří svou hrubou silou a emocemi zkusí ustrašenou armádu probudit.

Jakkoli. A hned.

Další šance může přijít klidně znovu až za dvacet let. Tím spíš bude potřeba hodně odvahy. I ohledně nejlepšího českého útočníka posledních let.