Článek
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
Minulý týden bylo celkem rušno kolem ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Seznam Zprávy přinesly informaci, že premiér Babiš poslal Vojtěchovi několik dopisů, v nichž dost nevybíravými slovy tlačil ministra k větší aktivitě.
Objevily se i spekulace o tom, že Vojtěch by mohl na ministerstvu skončit a vést pražskou kandidátku hnutí v komunálních volbách. Byla to dost divoká konstrukce, ale je nesporné, že uvnitř nejsilnější vládní strany nějakou dobu žila a pravděpodobně prošla i hlavou Andreje Babiše.
Ten se ale nakonec po pár dnech a několika nepříliš jasných vyjádřeních za Vojtěcha postavil v televizní debatě, označil jej za výborného ministra a přinejmenším „zdravotnicko-pražskou“ část teorie o plánované vládní rošádě uťal.
Přesto ten příběh není bez zajímavosti. Ukázal, že Vojtěchova vládní pozice nemusí být tak neotřesitelná, jak se těsně po volbách zdálo. A také, že dynamika vztahu mezi ministerstvem zdravotnictví a premiérem je velmi živá.
V neposlední řadě jsme zjistili, že v českém zdravotnictví nemá Vojtěch zdaleka bezvýhradnou podporu. Naopak existují lidé, velmi dobře obeznámení s děním uvnitř ministerstva, kteří Vojtěchovi ochotně mydlí schody a píšou pro premiéra kritické dopisy, jež pak Babiš vydává za své nástroje řízení.
Předně je dobré říct, že Vojtěchovi lze vyčítat leccos, ale rozhodně ne nečinnost či nepřipravenost.
Práce na ministerstvu zdravotnictví mají naopak vcelku jasný a také dost ambiciózní harmonogram. Elektronické žádanky mají být povinné od července příštího roku. Během příštího roku by měl příslušným procesem projít i balík zákonů, které upravují fungování pojišťoven směrem k větší soutěži a samosprávě, vyjasňují a rozšiřují kompetence zdravotních sester či lékárníků a scelují roztříštěnou oblast péče o veřejné zdraví.
K tomu můžeme připočítat postupné zveřejňování zdravotnických dat, v němž Vojtěch pokročil za půl roku dál než jeho předchůdci za celé dekády.
Takže ne, Vojtěch se opravdu nefláká. Můžeme mít sto výhrad vůči jeho laxnímu přístupu k Babišově revoluci v protidrogové politice. Vůči nedostatečným ambicím v regulaci alkoholu. Nebo k jeho poslušnému přihlížení odpudivým vládním aktivitám mimo rezort, ať jde o premiérovu imunitu nebo tanečky kolem sudetoněmeckého sjezdu. Ale výkaz práce i plány do budoucna může Vojtěch Babišovi předložit beze studu.
Jenže do hry vstupují také další faktory. Kromě zmíněného vnitřního odporu části systému vůči plánovaným změnám je to i Babišův eminentní politický zájem o některé sektory zdravotnictví, zejména o oblast onkologické prevence a výstavbu nové nemocnice v Praze.
Ale tím nejdůležitějším faktorem jsou peníze.
Kritickému pohledu na to, jak Vojtěch nakládá s problematickou finanční situací zdravotních pojišťoven, jsem se na tomto místě i jinde věnoval mnohokrát, naposledy v minulé Vizitě. Vojtěch zvolil, tak jako jeho předchůdci v minulosti, cestu nejmenšího odporu a „stabilizační“ zalití systému penězi.
To ale znamenalo říci si pro příští rok (a všechny roky následující) ministerstvu financí o víc než 20 nových miliard ze státního rozpočtu. Tím se sice „jednoduše“ zamezí finančnímu kolapsu některých pojišťoven, ale také se tím zdravotnictví stane jedním z největších příjemců nových rozpočtových výdajů. To rezort logicky dostává ještě více do premiérova hledáčku.
Pro srovnání – podobnou částku (17 miliard) stát v příštím roce utratí za to, že bude tak jako letos dotovat ceny energií převzetím platby za obnovitelné zdroje. Za tyto peníze daňových poplatníků si Babiš kupuje možnost mávat statistikami nízké inflace i mezinárodními srovnáními cen energií. To pro marketingově zdatného politika není málo.
A teď si Vojtěch řekne o 20 miliard. Navíc každoročně a nevratně. Zatímco dotace cen energií lze v případě potřeby ukončit (jakkoli by to bylo nepříjemné), každoroční platbu za státní pojištěnce už nikdy nikdo o těch 20 miliard nesníží.
A Babiše logicky zajímá, co za takovou sumu, odpovídající více než trojnásobku nově plánovaného ročního rozpočtu České televize, bude moci ukázat voličům. V tomto ohledu je tedy jeho tlak na Vojtěcha nejen legitimní z pohledu premiéra jako vrchního dozorce nad státní kasou, ale i pochopitelný z pohledu šéfa vládní (populistické) strany.
Tuhle páku na sebe samého přitom dal Vojtěch Babišovi do ruky sám. Kdyby zvolil jinou (určitě nepříjemnější a bolestivější) cestu finanční konsolidace zdravotních pojišťoven, která by více sázela na vnitřní rezervy systému zdravotnictví, nemusel teď Babišovi „dlužit“, nebo alespoň ne tolik.
Teď chce Babiš za „svých“ 20 miliard výsledky, kterými se bude moci chlubit. Proto tlačí na elektronické žádanky, proto chce tady a teď vyšší efektivitu, restrukturalizaci lůžek, prostě věci, které vyžadují čas, pokud mají být provedeny správně.
Pro Vojtěcha bude nyní důležité správně naložit s výsledky dohodovacího řízení o úhradách péče na příští rok. Ze strany ministerstva šlo o „pilotní projekt“ chystaného nového modelu jednání o cenách – s větším množstvím vstupních dat, s výhledem na více let, ale hlavně s tlakem na dohodu mezi pojišťovnami a poskytovateli.
Vojtěch otevřeně hlásal, že kdo se s pojišťovnami nedomluví, nemůže – na rozdíl od minulých období – ze strany ministerstva počítat s žádnou výhodou či úlevou.
„Pilotní projekt“ prozatím nedopadl zářivě. Část segmentů zdravotních služeb se se zdravotními pojišťovnami skutečně dohodla. Jedenáct dohod z patnácti je dokonce nadprůměrný počet. Ale i tyto dohody byly vesměs podmíněny tím, že Vojtěch sežene do systému 25 nových miliard – to nakonec skoro klapne, něco ještě přisypou pojišťovny ze svého provozu.
Jenže segmenty péče, které se s pojišťovnami dohodly, představují jen asi třetinu celkových výdajů na péči v systému. Bezkonkurenčně nejdražší lůžkový segment (261 miliard v roce 2025), který spolyká zhruba polovinu všech výdajů, dohody nedosáhl, stejně jako další nákladný segment ambulantních specialistů (48 miliard v roce 2025).
To znamená, že rozdělení výrazné většiny peněz v systému bude opět, jako za starých časů, ležet na bedrech ministerstva (byť v rámci pilotního projektu proběhne ještě takzvané smírčí řízení).
Vojtěch musí při rozhodování najít rovnováhu mezi třemi body. Jedním je slib vyrovnané úhradové vyhlášky a rozumného hospodaření bez deficitů. Druhým je důraz na efektivitu, a tedy i slibované „tresty“ za nedosažení dohody. A třetím je riziko, že zejména přílišným přiškrcením nemocnic vyvolá odpor a protesty poskytovatelů či odborářů – což je věc, o kterou Andrej Babiš určitě nestojí.
Bude to velmi divoký tanec mezi vejci a je docela dobře možné, že jeho výsledek a Babišova spokojenost s tímto výsledkem rozhodne o Vojtěchově politické budoucnosti.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
