Článek
Když koncem ledna uklízeči dávali do pořádku jednací sál Strakovy akademie, v němž pravidelně zasedá vláda Andreje Babiše (ANO), našli v něm podle zdrojů Seznam Zpráv ležet elektronické zařízení formátu kreditní karty.
Šlo o čínský výrobek americké firmy Plaud, který umožňuje nahrávat konverzace a obratem je odesílá na internetové servery a s pomocí umělé inteligence zpracovává jako text.
Ač se nenápadný diktafon našel v sále, kde kabinet pravidelně jedná i o utajovaných věcech a nahrávání jednání vlády má striktní pravidla s tím, že oficiální záznamy mají zůstat desítky let neveřejné, mezi personálem to pozdvižení nevyvolalo. Chytré nahrávací zařízení skončilo v šuplíku stolu v sekretariátu šéfky Úřadu vlády Tünde Bartha. Pravou ruku premiéra o tom ale nejprve nikdo neinformoval. Dozvěděla se to až po několika týdnech.
Ani pak se ale Úřad vlády neobrátil na žádnou z bezpečnostních složek s požadavkem na analýzu paměti přístroje, která by mohla odhalit majitele. Anebo alespoň to, co nahrával.
Mluvčí vlády Karla Mráčková nález přiznala až po více než týdnu mlčení na přímý dotaz Seznam Zpráv s tím, že žádné bezpečnostní riziko nevzniklo.
„Zařízení bylo nalezeno zaměstnanci, kteří prováděli běžný úklid, bylo vypnuté a nebylo nijak ukryté, jednalo se tedy zcela zjevně o ztrátu. Jelikož ten den probíhalo v místnosti více jednání, nebylo možné určit, kdo a kdy toto zařízení ztratil,“ uvedla mluvčí vlády Karla Mráčková.
A zjevně se k němu ani nikdo nepřihlásil.
„Čekali jsme, zda se někdo nepřihlásí“
Úřad vlády trvá na tom, že nahrávací zařízení bylo nalezeno 22. ledna. Ověřit to nelze. Ochranná služba policie, která má na starosti střežení ústavních činitelů, ani tajné služby žádné oficiální prověřování nespustily. Nikdo jim totiž událost nenahlásil. Například 26. ledna přitom byl na programu návrh státního rozpočtu a kabinet projednával i tři body v utajovaném režimu.
Podle zdroje Seznam Zpráv přitom týdny nikdo techniku nezkoumal. Prodlevu mezi nálezem a chvílí, kdy se o něm dozvědělo vedení Úřadu vlády, instituce vysvětluje svérázně - čekalo se, zda se o nahrávací zařízení někdo nepřihlásí.
„Zařízení bylo uschováno pro případ, zda by se o něj někdo přihlásil. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo, bylo předáno kolegům z IT, kteří společně s bezpečnostním oddělením věc vyhodnotili stejným způsobem (že není problematické - pozn. red.),“ napsala v SMS vedoucí Úřadu vlády Tünde Bartha. Proč jí o technice její podřízení týdny neřekli, nekomentovala.
Úřad vlády je přitom přísně chráněnou budovou, ve které by nález předmětu, ke kterému se nikdo nehlásí, měl vždy vzbudit ostražitost.
„Správný postup by měl být takový, že to ihned oznámí vedoucí Úřadu vlády a šéfovi bezpečnosti. Je to stejné, jako kdyby našli před Strakovou akademií odloženou tašku. Také si ji neodnesete do kanceláře, ale oznámíte to,“ řekl Seznam Zprávám zdroj, který je obeznámen s bezpečnostními pravidly, protože dříve ve Strakově akademii pracoval.
Podle Bartha ale žádné ohrožení citlivých vládních informací nehrozilo. „Vláda nezasedla a v místnosti neprobíhalo ani žádné jednání ve vyhrazeném režimu. Tato zasedací místnost je využívána i pro celou řadu dalších jednání nebo porad, které probíhají v různých formátech,“ tvrdí Bartha.
Z veřejných zdrojů lze dohledat, že v den, kdy mělo být zařízení nalezeno, jednal ve Strakově akademii premiér, ministryně financí a ministr práce a sociálních věcí s odbory na téma valorizace platů. Podle šéfa Českomoravského odborového svazu Josefa Středuly to ale bylo v jiné místnosti.
Úřad vlády nezodpověděl ani otázku, proč se dodnes majitele zařízení nepokoušel najít ve spolupráci s bezpečnostními složkami. Zdroje Seznam Zpráv z bezpečnostní komunity upozorňují, že důležitým krokem při nálezu takového zařízení s nejasným vlastníkem v citlivých prostorách by mělo být provedení takzvané forenzní analýzy, která z uložených dat dokáže identifikovat okolnosti případu.
Na přímý dotaz, proč se tak nestalo, šéfka Úřadu vlády rovněž neodpověděla.
30 let v trezoru
Jednací místnost vlády je přitom chráněný prostor. Při samotném jednání kabinetu jsou striktně stanovená pravidla pořizování zvukového záznamu a místnost se pravidelně kontroluje proti odposlechům.
„Za běžného režimu vlády jsme tam mohli mít mobilní telefony i tablety. Jakmile to bylo režimové jednání, tak se tyto přístroje ukládaly do skříněk před vchodem,“ popsal pravidla při jednání vlády bývalý ministr vnitra Vít Rakušan (STAN).
I pokud ale vláda zrovna neřeší informace v utajovaném režimu, jednání kabinetu nahrávají dvě záznamová zařízení umístěná v zasedací místnosti. Ovládat je smějí jen k tomu určení zaměstnanci. V příloze jednacího řádu, kde jsou pravidla nahrávání popsaná, není sice přímo uvedeno, že účastníci jednání nesmějí pořizovat vlastní záznam, ale z předpisů to vyplývá.
Oficiální nahrávky se pak ukládají na elektronickém nosiči dat a na úložišti v Odboru vládní agendy. Původně se záznamy pořizovaly na magnetofonové kazety a ty se pak zamkly do trezoru, protože zveřejnit se podle zákona o archivnictví a spisové službě smějí až po třiceti letech.
Přepisy jednání se nedělají automaticky, ale pouze na písemný pokyn premiéra nebo vedoucí úřadu. Je to v případech, kdy si o ně požádají ministři. Stejným způsobem musejí žádat i o možnost poslechu. Zvukový záznam úřad nikomu nedává. Výjimku může povolit jen předseda vlády.
