Článek
České obce a domácnosti mají ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie vysoké finanční rezervy. Na účtech měst a obcí leží stovky miliard korun a české domácnosti spoří téměř dvojnásobek toho, co lidé jinde v Evropě. Tuzemské firmy sice vykazují nadprůměrné zisky, ty však na rozdíl od municipalit a lidí nehromadí na účtech, ale obratem je investují zpět do výroby, případně tyto zisky odcházejí do zahraničí.
Podrobnější pohled ukazuje, že úspory jsou v zemi rozloženy velmi nerovnoměrně a specificky. Zatímco u domácností se finanční polštář smrskl na úzkou elitu, české obce drží stovky miliard korun hlavně kvůli nefunkčnímu, roztříštěnému systému a zisk zdejších firem často končí za hranicemi.
Miliardy na obecních účtech
Podle ministerstva financí měly obce a města na svých účtech ke konci minulého roku přes 433 miliard korun, což je o 150 procent více než před deseti lety. Co do úspor patří české obce, města a kraje k evropským rekordmanům. Zatímco v celé Evropské unii se hodnota úložek samospráv pohybuje v průměru kolem dvou procent hrubého domácího produktu, v Česku je to přibližně 6,5 procenta HDP. „Ten rozdíl je skutečně diametrální,“ říká Jan Pavel z Centra veřejných financí.
Podle loňské studie společnosti Czech Credit Bureau (CRIF) sice dvě pětiny z celkového objemu peněz obcí na bankovních účtech připadají na velká sídla s počtem obyvatel nad pět tisíc, menší obce ale dlouhodobě vykazují nejvyšší míru úspor – tedy nejvyšší podíl uspořených prostředků vůči svým celkovým příjmům.
„Míra úspor obcí s počtem obyvatel do 200 dosahovala koncem loňského roku 133 procent, u obcí v navazující velikostní kategorii to bylo 102 procent. V průměru měly v loňském roce dvě pětiny obcí do 50 obyvatel úspory vyšší než jejich celoroční příjmy,“ uvádí studie.
Zcela výjimečnou pozici má v tomto ohledu Praha, která vykazuje zdaleka nejvyšší objem nastřádaných peněz ze všech tuzemských municipalit. „Téměř polovinu všech úložek, které obce vykazují, tvoří celkový přebytek hospodaření a naakumulované úložky, které má Praha. Je to částka, která se už blíží 200 miliardám korun celkově,“ říká čestný předseda Sdružení místních samospráv Stanislav Polčák.
Současný stav vysokých obecních úspor má několik důvodů. Na jedné straně stabilně rostou daňové příjmy obcí – jejich podíl na sdílených daních se od ledna znovu mírně zvýšil z 24,16 procenta na 25,93 procenta.
Ekonom Jan Pavel hovoří také o silném finančním konzervatismu českých samospráv a nedůvěře k úvěrům. Zejména menší obce navíc často nemají k dispozici administrativní kapacity, které by se profesionálně zabývaly finančním managementem. „U starostů je patrná averze vůči zadlužování, které se automaticky bere jako špatné. Převládá úzus, že pokud chceme investici, máme si na ni buď sami našetřit, nebo získat dotaci,“ popisuje Pavel.
Hlavní příčina neúměrně velkých obecních úspor nicméně spočívá v extrémní rozdrobenosti české municipální samosprávy. Z přibližně 6,5 tisíce obcí jich má 60 procent do 500 obyvatel a 20 procent dokonce méně než 200 obyvatel. Na velké projekty tak malé obce musí zkrátka dlouho a pasivně šetřit, kvůli čemuž se jim peníze roky bez užitku hromadí na účtech.
Paradoxem je, že české samosprávy jako celek v mezinárodním srovnání neinvestují málo. „Když se podíváme na průměr za roky 2013 až 2024, byla v Česku investiční aktivita obcí a krajů na úrovni dvou procent HDP, zatímco průměr EU činil 1,4 procenta. Víc než my investovali například v Polsku, Francii nebo Švédsku, ale ve většině zemí Unie je to méně než u nás,“ doplňuje Pavel.
Nejvíc spoří bohatí
Podobně jako obce vykazují i tuzemské domácnosti v evropském srovnání vysokou míru úspor. Celkový makroekonomický obrázek ale skrývá hluboké rozdíly mezi lidmi. Zatímco průměrná míra úspor domácností v Evropské unii se pohybuje kolem 13 procent, v Česku činí přibližně 20 procent.
Tento stav je přitom relativně nový. Až do covidové pandemie se Česko od evropského průměru nijak zásadně nelišilo. Během pandemie sice úspory kvůli nucenému utlumení obchodu a služeb vzrostly všude, v Česku ale vyskočily o něco výrazněji (na 20 procent oproti unijnímu průměru 18 procent). Klíčový rozdíl nastal poté: Zatímco ve zbytku Evropy se lidé po odeznění lockdownů vrátili k běžnému utrácení, Češi začali spořit ještě víc.
„V roce 2021 se protipandemická opatření zmírnila a míra úspor přechodně poklesla. Následně se však tento vývoj opět otočil. V první polovině roku 2022 začala válka na Ukrajině, s ní spojená energetická krize a následná vysoká inflace, což znovu zhoršilo sentiment a ochotu spotřebitelů utrácet,“ popisuje vývoj loňská zpráva České národní banky. Češi tak začali masivně vytvářet takzvané obezřetnostní úspory ze strachu z budoucnosti.
Vysoká makroekonomická míra úspor (tedy procento z aktuálního příjmu, které lidé v daném měsíci neutratí) však neznamená, že každá česká rodina má na účtě velkou finanční rezervu. Celkový balík peněz drží převážně nejbohatší část populace. Z údajů Českého statistického úřadu vyplývá, že od roku 2015 připadá dominantní část čistých úspor na pětinu domácností s nejvyššími příjmy.
„To odpovídá i našim výzkumům,“ potvrzuje zakladatel výzkumné organizace PAQ Research Daniel Prokop. „Zhruba třetina českých domácností má velmi malé úspory, které by pokryly jejich životní náklady na pouhý jeden až dva měsíce. Obrovská část celkových úspor v zemi je koncentrovaná u těch nejbohatších,“ vysvětluje.
Podle ČSÚ sice během pandemie rostly rezervy i středně- a nízkopříjmovým skupinám, ty však byly spíše vynucené okolnostmi. Jakmile přišla inflační krize roku 2022, chudší polovina společnosti začala své rezervy kvůli drahým energiím a potravinám rychle rozpouštět, zatímco domácnosti s vysokými příjmy zvládly odkládat peníze dál. Ruku v ruce s tím se proměnila i struktura úspor. Zatímco dříve lidé nechávali peníze na běžných účtech nebo je dávali čistě do vlastního bydlení, vysoká inflace je po pandemii naučila více využívat akciové a podílové fondy či termínované vklady.
Celkovou nerovnováhu potvrzuje také Kamila Fialová ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR. „Zatím nejnovější data evropského výzkumu životních podmínek EU SILC ukazují, že podíl domácností, které nemají vůbec žádné úspory, se v Česku pohyboval kolem sedmi procent, což je výrazně pod evropským průměrem, který činil přibližně 20 procent. Domácností na absolutní nule je u nás tedy relativně málo. Když se však podíváme na domácnosti, které mají úspory na méně než tři měsíce – což se obecně považuje za naprosté minimum pro bezpečnou finanční rezervu –, zjistíme, že takový polštář schází až 40 procentům českých domácností. Významná část společnosti sice dokáže každý měsíc něco málo odložit, jejich celková nashromážděná rezerva je ale stále velmi zranitelná,“ dodává Fialová.
Firemní investice klesají
Situace českých firem se od obcí i domácností liší. Ani jejich úspory ekonomové neposuzují jako pasivní objem peněz ležících na bankovních účtech, ale jako čistou část vytvořených prostředků, které podnikům zbudou po pokrytí všech provozních nákladů. Podle údajů Eurostatu sice české firmy dosahují nadprůměrné míry zisku, ale mimo jiné proto, že v evropském kontextu dlouhodobě více investují do svého rozvoje, nicméně postupem času se logicky tato zvýšená míra ziskovosti postupně snižuje.
Jak uvádí Eurostat, míra zisku firem (která vyjadřuje, jak velkou část vytvořené hodnoty si podnik ponechá jako zisk po zaplacení provozních nákladů) dosáhla v Česku v posledním čtvrtletí loňského roku 42,7 procenta. To představuje pátou nejvyšší hodnotu v celé EU a výsledek zhruba o 2,5 procentního bodu nad evropským průměrem.
České podniky však tyto peníze nesuší. Míra investic, ukazující, jak velkou část přidané hodnoty firmy dávají zpět do strojů, budov či softwaru, činila ve čtvrtém kvartále loňského roku 26,9 procenta. To byla třetí nejvyšší hodnota v celé evropské sedmadvacítce, přičemž průměr EU byl dokonce o více než pět procentních bodů nižší.
Protože firmy zisky masivně vracejí zpět do ekonomiky, jejich čistá míra makroekonomických úspor se pohybuje „jen“ kolem 19 procent, což je pod evropským průměrem. Podle Petra Dufka, hlavního ekonoma Banky Creditas, to ale není důvod k vráskám. „Tohle číslo by mě nijak zvlášť netrápilo. Nevidím důvod, proč by korporace měly generovat obrovské pasivní úspory. Firmy mají generovat výnosy jejich vlastníkům a přitom vytvářet i zdroje na to, aby mohly investovat. A to se dlouhodobě děje,“ zdůrazňuje Dufek.
Specifikem české firemní scény je však silná závislost na zahraničních matkách. Z Česka každoročně odchází obrovský podíl zisků firem v držení nadnárodních korporací. Tyto podniky loni v tuzemsku podle ČNB vydělaly přes 612 miliard korun. Přibližně 40 procent z této částky sice reinvestovaly zpět do svých českých dcer, většina zisku však odtekla jako dividendy na účty zahraničních vlastníků.
České firmy se navíc v poslední době dostávají pod tlak. Výrazně jim totiž rostou provozní výdaje, zejména ty mzdové. „Agregátní míra zisku nefinančních podniků ve druhé polovině roku 2025 dále klesala a dosáhla od roku 2004 historického minima. Tento vývoj odrážel pokračující růst nákladů na zaměstnance při nadále silné dynamice nominálních mezd. V poklesu současně pokračovala i míra investic,“ uzavírá ČNB ve své Zprávě o finanční stabilitě za jaro 2026.
