Článek
Když na konci června 2002 kapitán Cafú přebíral nejslavnější sportovní trofej, zlatý pohár pro fotbalové šampiony, rozhodně nic nenasvědčovalo tomu, že Brazílie začne chřadnout. Jenže už šestkrát za sebou nedokázala vyhrát mistrovství světa. Větší mezeru mezi triumfy nikdy nezažila.
Při reálném pohledu na věc letos neměla sebemenší šanci.
„Tým potřebuje projít generační obměnou, aby mohl být na příštím šampionátu silnější,“ prohlásil trenér Carlo Ancelotti.
Ani Don Carlo, pětinásobný vítěz Ligy mistrů a dost možná nejrespektovanější manažer současnosti, nedokázal vymanit kanárkovou reprezentaci z frustrace.
Brazílie si ho loni pronajala za deset milionů eur ročně, aby ukončil čekání na světový titul. Konec v osmifinále je malér. Zasloužený malér. Ve dvou zápasech z pěti byla Brazílie horší (proti Maroku ve skupině a proti Norsku). V boji o osmifinále proti Japonsku rozhodla o postupu až šťastnou trefou v nastavení. Jestli by se chtěla chlácholit dvěma snadnými triumfy 3:0 nad Haiti a Skotskem, ničím by si nepomohla.
Ancelotti, vůbec první zahraniční trenér v brazilské historii, bude čelit masivnímu tlaku, protože pyšná země porážky nikdy neodpouští. Ani ve finále. Natož v osmifinále proti soupeři, od kterého se očekává, že nemá nárok konkurovat. Jen si porovnejte tu základnu. Norsko: necelých šest milionů obyvatel. Brazílie: 215 milionů. Přesto to dopadlo přesně opačně.
Proč vlastně?
MVP vystoupí živě v neděli 19. července v rámci Letní podcastové scény. Můžete se těšit na předávání ceny MVP pro nejužitečnějšího hráče uplynulého ročníku nejvyšší české fotbalové ligy, debatu s fotbalovým influencerem Mich Sakem nebo na projekci finále MS ve fotbale.
Kliďas Ancelotti dirigoval obezřetnost, precizní bránění a vyčkávání, což prostě Brazilci nemají v krvi. Oni si potřebují hrát, bavit se, žonglovat s balonem. Teď měli úplně jiné pokyny a během osmifinále neviděli míč, což je otrávilo. Byla to symfonie na správnou fotbalovou taktiku. Norové, kteří na šampionát přivezli skvělou generaci hráči, si troufli zahrát si na Brazilce. V procentuálním držení míče vyhráli 66:34. Rozdíl v přihrávkách byl ještě výraznější 653:313.
V přesnosti pasů dosáhli Norové na 91 procent, což byla zásadní zbraň. Jakmile Brazilci v brzkém čase neproměnili penaltu, soupeř získal obrovskou výhodu. Bruno Guimarães, jehož Ancelotti určil díky nejlepším statistickým údajům, kopl pokutový kop zoufale. Zadrobil krok, vyčkával a trefil rukavice skákajícího brankáře Ørjana Nylanda.
Haaland de paseo pic.twitter.com/qHcFzIDGh0
— Garzulo 🐓🇦🇷🇮🇱🎵 (@jdgarzulo) July 5, 2026
A zbytek zápasu šel pro Brazilce také šejdrem. Zatímco gólman Nyland, který po konci v Seville nemá profesionální smlouvu, působil suverénně a neprůstřelně, Brazilci ztráceli drajv. Čím víc byli bez míče, tím víc se jim nechtělo. „Za celý turnaj jsme nenašli správný rytmus. Je to trenérova vina,“ žalovali v deníku O Globo.
Každý zápas, kteří Brazilci v Americe odehráli, sledovaly z čestné lóže zlaté legendy z roku 2002. Vesměs se tímto pohledem trápily. Baculatý kanonýr Ronaldo. Vyhublý levák Rivaldo. Fotbalový klaun Ronaldinho pokaždé dorazil v barevném outfitu, nejlépe s čepičkou na hlavě. Přiletěli i obránci Cafú nebo Roberto Carlos. Všichni v přesvědčení, že letos je ta chvíle. Není. Zase není!
2006: těsná porážka 0:1 ve čtvrtfinále od Francie.
2010: těsná porážka 0:1 ve čtvrtfinále od Nizozemska.
2014: šílená demolice 1:7 od Němců v semifinále domácího šampionátu.
2018: těsná porážka 1:2 od Belgie ve čtvrtfinále.
2022: penaltová porážka od Chorvatů ve čtvrtfinále.
2026: Haalandova show v osmifinále a Norové postupují.
Čistě statisticky je letošní výsledek nejhorším za posledních 36 let. Brazílie neprošla ani mezi osm nejlepších zemí na světě, přitom má ve vitríně pět titulů, což je rekord.
„Každého z Brazilců loví historie. Ta historie je naneštěstí velmi silná a Norové k ní neměli žádný respekt,“ prohlásil komentátor Zlatan Ibrahimovic, když hodnotil ve studiu americké společnosti Fox Sports. Možná chtěl zachovat dekorum, protože odmalička brazilský fotbal obdivoval, ale nešlo mu to: „Tohle nebyla Brazílie, kterou jsme byli zvyklí sledovat. Byla jiná. Nemyslím, že bychom kdy tvrdili, že je favoritem na titul. Spíš jsme mluvili o tom, že Carlo Ancelotti je super manažer se skvělým životopisem, který kde byl, tak vyhrával. Ale teď neměl tým, který by vyhrát mohl.“
Neymarovy slzy. Barcelonský kapitán Raphinha se marně snaží konejšit brazilskou legendu. Nepovedlo se.
Z pohledu trapné české účasti na mistrovství světa mohou Norové působit jako ideální inspirace, jakou cestou se vydat. O polovinu menší národ než Češi totiž zdevastoval brazilský sen.
Vinícius Júnior byl vymazaný. Jindy suverénní stopeři Gabriel a Marquinhos vypadali vystrašení. Martinelli z Arsenalu skoro neexistoval. Matheus Cunha z Manchesteru United se nepotkával s míčem. Bruno Guimarães se vytratil po zpackané penaltě. Zázračný talent Endrick neproměnil sólový nájezd pár vteřin poté, co vkročil na hřiště.
A pak tu byl legendární útočník Neymar, který posledních 15 let platil za třetího fotbalového krále vedle Messiho a Cristiana Ronalda. Ten v dlouhém nastavení aspoň proměnil penaltu a svůj střelecký rekord zaokrouhlil na 80 gólů. Stal se prvním Brazilcem od krále Pelého, který skóroval na čtvrtém mistrovství světa. Jenže Pelé třikrát zvítězil, zatímco Neymar ani jednou. Nejdříve provokoval norského brankáře, pak brečel. Reprezentační kariéru ukončil bolavou, avšak zaslouženou porážkou.
„Jsme ztracená generace,“ pronesl záložník Casemiro, jeden z mála, který v Americe nezklamal.
Záleží na úhlu pohledu. Dost možná se Brazílie jen nepřizpůsobila tomu, kam kráčí moderní fotbal. V klubech to Brazilci umí, v reprezentaci jim to dohromady znovu neladilo.
