Karlovy Vary online: Donutil hraje v české pohádce s příchutí Monty Pythonů

Aktuální zpravodajství, recenze i rozhovory z druhé půle festivalu najdete zde.

V soutěžní sekci Horizonty karlovarský festival toto úterý večer uvedl drama Žluté dopisy. Vítězný snímek letošního Berlinale vypráví příběh tureckého uměleckého páru, který se stane terčem politického pronásledování.

Derya a Aziz jsou umělci z divadelního prostředí v Ankaře. Na premiéře jedné z her se Derya odmítne vyfotit s vysoce postaveným politikem. Aziz zase umožní svým studentům účast na protivládní demonstraci. Oba protagonisté přijdou o práci i domov a stěhují se s dcerou k Azizově matce. Krizová situace se projeví i na soudržnosti rodiny.

„Chtěl jsem opravdu natočit film o manželství, je to tak zajímavá instituce. Je v ní láska a náklonnost, ale také propastný chlad,“ řekl režisér Ilker Çatak v rozhovoru pro server The Hollywood Reporter. „Chtěl jsem tyhle dvě věci spojit dohromady a natočit film o manželství v politickém prostředí, s nímž je velmi těžké se vyrovnat,“ dodal.

Německý scenárista a režisér tureckého původu ­Çatak debutoval roku 2017 dramatem Tenkrát v zemi indiánů. Poté na sebe upozornil zejména tři roky starým filmem Sborovna o mladé učitelce, jejíž ideály berou za své.

Deset let se režisér Tomasz Mielnik snažil realizovat svůj nový projekt Vyvolený. „Finance bylo těžké sehnat nejspíš i proto, že se jen těžko popisuje, o jaký žánr vlastně jde,“ říká filmový kritik Tomáš Stejskal, který tento nový český snímek právě zhlédl na karlovarském festivalu.

Miroslav Donutil v něm hraje loutkáře, který přišel venkovanům vyprávět příběh, o nějž vlastně ani nemají zájem. Přesvědčí je, že stojí za to?

„Režisér polského původu Mielnik natočil záměrně naivní příběh o hochu Gregoriovi, který je odvržen, neboť rodiče byli bratr a sestra. Vyrostl v rybářské osadě, potom se v klášteře naučil latinsky a vůbec tu získal všelijaké návyky a sny. Především stát se rytířem bez bázně a hany a vydat se na velkou pouť do Svaté země,“ popisuje zápletku kritik.

Jan František Uher, který se v Karlových Varech proslavil debutovou rolí jednoho z mladíků ve snímku Všechno bude, se po osmi letech vrací na plátna kin a vydává se na podmanivě bezelstné putování. „Mluví jako kniha, skoro by se chtělo říci místy špatně napsaná, neboť má opravdu ztvárňovat jedince nepolíbeného zákeřnostmi venkovního světa. Je to taková lo-fi verze hrdiny fantasy seriálu Rytíř sedmi království od HBO, který nevynikal intelektem, ale dobráctví měl na rozdávání,“ přirovnává recenzent.

Podle něj Vyvolený vznikal v provizorních podmínkách, na pár lokacích. „Jezero tu znázorňuje moře, sem tam dění ilustrují loutkové pasáže. Má to však nápaditost a nepopiratelné kouzlo. Martin Dejdar tu v epizodní roli ztvárnil rytíře, který jako by vypadl z parodického skeče od Monty Pythonů, i když režisér Mielnik celý film možná myslí mnohem vážněji, než by se mohlo zdát. Ale to nevadí,“ pokračuje Stejskal.

Film rozdělí diváky. Pro někoho bude divadelně prkenný, jiní naopak tuto stylizaci ocení. „Už jen přízračná scéna s čarodějnicí v lese upomíná na staré filmové či televizní pohádky, které sázely na vážnější, takřka hororové pasáže více než na pitvořivost. A podobných momentů je tu docela dost. I když vlastně vůbec není jednoznačné, zda tento příběh o vyvrženci, který se stal papežem, pohádka je,“ uzavírá kritik.

Andrej potká Míšu na tramvajové zastávce. Mohl by to být začátek velké lásky. Jenže to by mladý kluk nesměl být úplně opilý. Z osudového setkání zůstává jen kocovina.

Redaktor Seznam Zpráv Jonáš Zbořil se byl na karlovarském festivalu podívat na film Milovník, ne bojovník debutující slovenské režisérky Martiny Buchelové. „Sympatický je už tím, že svým hrdinům dává hned několik šancí na reparát. Proč by taky ne? Už z názvu snímku je zřejmé, že máme co dočinění s postavami, které chybují, ale ze srdce se snaží být dobrými lidmi,“ říká Zbořil.

Nechronologické vyprávění snímku dělí kapitoly, v nichž se na první pohled celkem obyčejný příběh o lásce rozvětvuje jako strom, ukazuje vzájemně prosíťované vztahy hrdinů, občas odbočí k postavám, jejichž linka byla zdánlivě tou vedlejší. Jindy nabídne retrospektivně pojatou životní etapu, která nepříjemně vyhřezne do současnosti. Třeba jako Andrejův problém s alkoholem.

Podle Zbořila ve filmu hraje důležitou roli i strom na bratislavském sídlišti. „Když protagonista Milovníka, ne bojovníka neví, co se sebou, vleze si na větev - a pak kvůli opilosti tři hodiny nemůže slézt,“ vysvětluje redaktor.

Podle něj je debut Martiny Buchelové generační love story, která se vymyká nápaditou režií, perfektním castingem a hlavně humorem, s nímž nešetří u žádného z tápajících hrdinů. Když je Andrej osamělý, ze skříně ho vylézá obejmout imaginární boyband kamarádů. „Když naopak chce být sám, otravuje ho jeho rádoby macho bratranec Peťo. O nic tu totiž nejde víc než o vztahy. S babičkou, s Míšou, se sousedy ze sídliště, ale i s náhodnou partou gangsterů, které je třeba zpacifikovat. Je to jen další z řady zkoušek dospělosti, které musí hrdinové filmu absolvovat. Když to nevyjde, nevadí, dáme další pokus,“ dodává redaktor.

Redaktor Seznam Zpráv Jonáš Zbořil mluvil s hollywoodskou hvězdou Harveym Keitelem. Herec známý z filmů Martina Scorseseho nebo Quentina Tarantina vzpomínal mimo jiné na to, jak důležité pro něj byly roky strávené u námořnictva. „Dala mi pocit, že jsem někdo,“ říká o armádě, která ho vysvobodila z období plného bloumání po newyorském Coney Islandu.

Keitel v rozhovoru líčí také setkání s Quentinem Tarantinem, nebo uvažuje nad budoucností umělé inteligence v herectví. A záludně odpovídá na otázku, jakým projektům by se v příštích letech chtěl věnovat. Přečtěte si interview.

O hlavní cenu karlovarského festivalu usiluje také kolumbijské drama Pět let a čtyři měsíce, které mělo premiéru v úterý. Jeho autoři Juan Miguel Gelacio a Esteban Hoyos García se zaměřili na ženy, jež vzaly do vlastních rukou pátrání po zmizelých dětech během válek drogových kartelů.

Hrdinka snímku Marta v nich přišla o syna, avšak neví, co se mu stalo a kde je pohřben. Po letech marného pátrání se obrací na skupinu žen, které se zabývají podobnými případy. Díky tomu se protagonistka setkává se Sandrou. Ta jí vypráví o odlehlé vesnici, kde je prý možné požádat mrtvé o laskavost. Ženy putují na místo, kde se stírá hranice mezi živými a mrtvými.

„Pět let a čtyři měsíce je fikce, která vzešla z dlouhodobého výzkumu prováděného ve spolupráci s místními občanskými organizacemi žen pátrajících po svých blízkých. Příběh Marty odráží utrpení národa, jehož více než 120 tisíc občanů násilně zmizelo,“ řekli ve Varech režiséři.

Ti upozorňují, že pátrání po pohřešovaných zůstává především na ženách. Nefunkčnost státu lidi často vede k víře v nadpřirozené síly. „Doufáme, že tento film přispěje k tomu, aby se zviditelnilo lidské jádro pátrání po pohřešovaných osobách a aby se zajistilo, že tyto hlasy nebudou umlčeny,“ dodávají tvůrci.

Kolumbii dlouhodobě sužují násilnosti ozbrojených skupin, z nichž některé desítky let bojují proti vládě a další soupeří mezi sebou o ovládnutí území, kde se pěstuje koka či nelegálně těží zlato. Jejich boje stály životy desítky tisíc civilistů a vyhnaly z domovů několik milionů lidí.

Lajal se podařil téměř zázrak. Uprostřed válkou zmítané země provozuje benzinovou stanici, kde vládnou tři jednoduchá pravidla: žádní muži, žádné zbraně, a hlavně žádná politika. Velké ovace sklidil na karlovarském festivalu film Stanice, který natočila režisérka jemenského původu Sara Ishaq.

Ta se dosud zaměřovala na dokumenty, Stanice je její hraná prvotina. „Do fikce jsem se teď zamilovala. Její možnost vyprávět je neomezená. Můžu si u ní víc hrát s vizuálními prvky, dává mi velkou tvůrčí svobodu. A nemusím v ní nic vysvětlovat,“ řekla při debatě s diváky. „Situace v Jemenu je nepřehledná a vždy hrozí, že ji vysvětlíte málo nebo moc a během toho ztratíte z dohledu příběh,“ uvedla také.

Protože v zemi nejsou žádní vystudovaní herci a neexistuje tam castingová agentura, představitele hlavních rolí hledala přes internet. „Dala jsem výzvu na Facebook a WhatsApp, ale bála jsem se, že se nikdo nepřihlásí. Jemen je konzervativní země, žena musí být na veřejnosti zahalena, nikdo nesmí znát její jméno. Ale přihlásilo se mi asi 150 žen,“ líčí režisérka. Scénář dostávaly protagonistky často až na place a spousta replik vznikla improvizací.

Štáb natáčel v Jordánsku. Sama režisérka utekla před občanskou válkou, která v Jemenu zuří od roku 2014, do Nizozemska. „V samotném Jemenu nejsou kina. Můj kamarád teď jedno založil, tak snad tam film promítneme. Ale pokud Stanice nebude na nějaké VOD platformě, k širšímu jemenskému publiku se nedostane. Snad film lidé aspoň nakonec zpirátí,“ uzavírá Sara Ishaq.

Do duše dospívajícího introverta z Estonska nahlíží film Morten, který měl na karlovarském festivalu světovou premiéru. Hrdinou je patnáctiletý fotograf, jenž osciluje mezi dvěma dívkami, přírodou a civilizací, mezi každodenní realitou a mystičností, stejně jako mezi tím, co je správné, a tím, co vyhovuje ostatním.

Smímek odehrávající se v hlubinách baltských lesů doprovodila do Varů početná delegace včetně mladých představitelů Mortena a dívky Emilie, jimiž jsou Tõru Kannimäe a Emili Rohumaa. „Musela jsem hrát někoho, kdo není zvyklý komunikovat s lidmi, je uzavřený ve svých myšlenkách a komunikuje spíš s přírodou. To většinou v životě neděláme, aspoň já ne. Proto to bylo krásné,“ řekla herečka, která roli záhadné dívky od bažiny přivítala jako výzvu.

Film natočil Ivan Pavljutskov na motivy románu Morten, Emilie a ztracené světy, který napsala estonská autorka knih pro děti Reeli Reinaus. Inspirovala ji mimo jiné bažina, v jejíž blízkosti sama vyrostla. Reinaus je také autorkou scénáře snímku.

„Mládí je v životě každého nejživější, nejsmyslovější období života a zachycuje něco, co už nikdy stejně silně necítíte. Když jsem četl knihu, všechny její emoce jsem chápal a chtěl jsem je převést na plátno,“ řekl ve Varech režisér.

V době, kdy lázeňské město hostí filmový festival, v karlovarské Mattoni Areně začalo natáčení hokejových scén celovečerního snímku Lajna - konečně film!, který naváže na stejnojmenný úspěšný seriál. Hlavní role trenéra Luboše Hrouzka a jeho partnerky Denisky opět ztvární Jiří Langmajer a Hana Vagnerová. Do kin novinka zamíří 31. prosince.

„Je to stošedesátistránkový scénář, do kterého jsem se včera definitivně zakousl a který jsem se musel naučit jako divadelní hru, protože toho mám tolik,“ říká Jiří Langmajer. Scénář znovu napsal Petr Kolečko. „Nemohu zatím prozradit, kam se příběh trenéra Hrouzka posune, ale Petr si dal tentokrát skutečně záležet, stojí to za to a příběh má velice zajímavé vyústění,“ slibuje herec.

„Člověk skrytý v systému si ani nemusí klást otázku, jestli dělá něco špatně,“ říká Anna Geislerová, která ztvárnila hlavní roli v dramatu o sterilizaci romských žen nazvaném Pramen. „Moje doktorka nedělá nic nelegálního,“ vysvětluje představitelka Ingrid, jež v zapadlé okresní nemocnici přivádí na svět děti, ukončuje nechtěná těhotenství a také romským ženám provádí sterilizace. Aniž by pacientky chápaly, jaké bude mít operace důsledky.

„Stát to podporoval, vykázalo se to a hotovo. Žádný problém. O sterilizaci si mohly říct všechny ženy, ale u Romek se to preferovalo, proto to stát mohutně dotoval,“ vysvětluje Geislerová v podcastu Seznam Zpráv Kulturák.

Moderátor Jonáš Zbořil se herečky mimo jiné ptal, jak se stane, že společnost akceptuje takto pochybné kroky. „Myslím, že byla spousta slušných lidí, kteří si tu otázku ani nepoložili a prostě to dělali. Jsou omyly, ze kterých se společnost vzpamatuje. Ale pak jsou věci, které určitě nebyly dělané s dobrým úmyslem. Chtít zlikvidovat určitou rasu, to je taková naše malá česká genocida. To si nelze nijak obhájit, to je prostě ryzí zlo,“ uvažuje herečka. Celý rozhovor si pusťte zde.

Během prvního festivalového víkendu stovky lidí využily nejlevnější možnosti ubytování v Karlových Varech. V hostelu v základní škole Dukelských hrdinů se někteří ubytovali na celý týden, jiní jen na pár nocí. Do stanových městeček nebo v areálu koupaliště Rolava přijeli přespat většinou jen na zahajovací víkend, píše agentura ČTK.

V hostelu letos zaznamenali mezi ubytovanými hlavně Čechy, o Rolavu mají zájem tradičně i cizinci. „Letos je opravdu výrazně mnoho Maďarů, tolik jich nikdy nebývalo. A jsou tu i hosté z Chile, Nového Zélandu a Číny. Hodně Španělů, Slováků,“ říká Zdeňka Šebková z městské společnosti KV City Centrum, která areál provozuje a zajišťuje chod stanového městečka. Zatím se v Rolavě ubytovalo přibližně 500 osob, podobně jako loni a předloni.

Seznam Zprávy v pondělí informovaly o jiné kauze, kdy desítky lidí náhle přišly o ubytování v centru Karlových Varů a někteří tak i o zážitek z filmového festivalu. Majitel apartmánu v Kolmé ulici, která je jen pět minut vzdálená od kolonády, si podle dostupných informací nasmlouval na jeden apartmán až 200 rezervací. Lidé mluví o podvodu.

Světovou premiéru měl na karlovarském festivalu Filter, nový seriál České televize s queer tematikou. Šestidílná minisérie debutujícího scenáristy a režiséra Davida Semlera optikou náctiletých chlapců zkoumá prostředí střední školy, vztahové pnutí i generační problematiku.

Protagonistou je introvert Matty, který se během přijímacích zkoušek na střední výtvarnou školu nešťastně zamiluje do Radka a narazí na realitu prvních citových zmatení, omylů i selhání. V dobré víře udělá několik chyb, na které se začnou nabalovat další.

„Chtěl jsem, aby se i rodiče a prarodiče dozvěděli, co mladí zažívají, jaká nebezpečí se mohou vyskytnout,“ vysvětlil ve Varech kreativní producent Jaroslav Sedláček, proč chtěl, aby byl queer seriál pro mladé srozumitelný také starším divákům.

V novince účinkují mladí herci, z nichž spousta se před kamerou objevuje poprvé. „Svět je zrychlený a dynamický, vnímám rozdíly mezi mnou, kterému je 23 let, a mou postavou šestnáctiletého kluka,“ poznamenává představitel hlavní role Antonio Šoposki, dříve nominovaný na Českého lva za film Tancuj Matyldo.

Debata ve Varech se stočila také k otázce intimní koordinátorky, což je členka štábu zajišťující bezpečné prostředí při natáčení intimních scén. „Casting jsme dělali přes sociální sítě, ne tradičně před kamerou, od začátku jsme komunikovali, že součástí budou neexplicitní sexuální scény,“ vysvětluje Sedláček.

„Sexuální scény jsou pro každého trochu trapné. Koordinátorka přicházela s řešeními, aby se herci cítili dobře, ale zároveň to vypadalo dobře i na kameře,“ vyzdvihuje režisér David Semler. Podle něj štáb sice občas pracoval s improvizací, sexuální scény ale naopak mají být jasně domluvené a odkomunikované, aby se herci cítili bezpečně. Česká televize seriál uvede na podzim.

Na karlovarský festival dorazil scenárista David Chase. Sedminásobný držitel televizní ceny Emmy a tvůrce seriálu Rodina Sopránů od HBO se představí v rámci programu Industry Days. Tuto středu od 12:15 hodin přiblíží svou tvorbu na speciální masterclass v Císařských lázních. Rozhovor s ním povede Zachary Ntim z amerického webu Deadline.

V lázeňském městě Davida Chase přivítali výkonný ředitel festivalu Kryštof Mucha a vedoucí oddělení mezinárodních vztahů Veronika Gočová.

Filmový kritik Seznam Zpráv Tomáš Stejskal se byl podívat na bulharském snímku Bílé noci, černý prachy, jehož autoři v roce 2019 získali hlavní cenu Křišťálový glóbus. Novinka vypráví o postarších manželích, kteří si odkládají peníze z úplatků, aby se mohli vypravit na vytoužený zájezd do Petrohradu. Poté, co začne plnohodnotná ruská invaze na Ukrajinu, se však dvojice stane obětí podvodu.

„Protagonisté bojují především o vlastní důstojnost. Aniž by si to dlouho připouštěli. Když vyplývají na povrch dávná tajemství, už zdaleka nejde jen o ušlé úspory a jejich návrat. Jde svým způsobem o život,“ popisuje kritik, podle nějž snímek sleduje především to, co patálie provede protagonistům uvnitř. „Filmaři umí hrdiny vykreslit v celé jejich malosti, aniž by se jim vysmívali,“ chválí kritik. Přečtěte si recenzi.

Očekávané události pátého festivalového dne:

• Ester Geislerová představí od 13 hodin v Městském divadle dokumentární film o svém otci Dvě deci tuše.

• Ve 14 hodin začne ve velkém sále hotelu Thermal slavnostní uvedení filmu Everybody Digs Bill Evans, který získal cenu na Berlinale.

• Herci Hana Vagnerová a Jiří Langmajer budou od 14.30 hosty pořadu Prostor KVIFF X.

• Slavnostní uvedení filmu Paříž Paříž se uskuteční od 16 hodin v Městském divadle.

• Ve velkém sále hotelu Thermal bude mít v 17 hodin premiéru soutěžní film Pět let a čtyři měsíce.

• Zpěvačka Bára Basiková má koncert od 18 hodin v Mattoni Life Baru.

• Kino Čas promítne od 18 hodin film Jak se naučit dýchat pod vodou, který doprovodí slavnostní delegace.

• Galerie umění Karlovy Vary přichystala na 19. hodinu vernisáž fotografií Jindřicha Štreita, jenž letos oslaví osmdesátiny.

• Městské divadlo bude od 19 hodin hostit slavnostní uvedení snímku Můj kamarád pornohvězda.

• Rovněž od 19 hodin je na programu Město otců, které v Puppu doprovodí delegace.

• Další soutěžní snímek Tři týdny poté se dočká slavnostní premiéry ve 20 hodin.

• Kino Čas ve 21 hodin hostí slavnostní uvedení filmu Igor a potom za doprovodu delegace.

• Večerní program uzavře ve 21 hodin koncert hudebníka Redzeda v Mattoni Life Baru.

Vysloužilý olympijský medailista v boxu přijímá lukrativní nabídku a po letech se vrací do světa, který pro něj byl vším. Místo boxerského ringu však vstupuje do klece bojového umění MMA. Bývalý šampion usiluje o comeback ve světě bojových sportů, ve skutečnosti ale bojuje především o návrat k rodině a šanci napravit své chyby.

Světová premiéra nového filmu Bojovník v pondělí pozdě večer uzavřela program čtvrtého dne karlovarského festivalu. Výpravný česko-slovenský snímek ze světa MMA doprovodila „asi nejdelší delegace, kterou jsem zde měl“, poznamenal umělecký ředitel Karel Och.

Ten na pódium postupně pozval více než tři desítky lidí. Byli mezi nimi představitel hlavní role Milan Ondrík, herci Martin Finger a Hana Vagnerová, zpěvačka titulní písně Pam Rabbit, ale také bojovník Jiří Procházka nebo koproducent Ondřej Novotný, jeden z majitelů organizace Oktagon pořádající zápasy ve smíšených bojových uměních.

Ve filmu režisérů Vojtěcha Friče a Tomáše Dianišky se vedle herců objevují skutečné hvězdy MMA. Část scén vznikala během reálných turnajů, včetně nástupu bojovníků do klece na stadionu v pražském Edenu před 25 tisíci diváky. „Jsme rádi, že má festival odvahu ukázat i trochu jiný žánr,“ poznamenal v pondělí Dianiška.

Nejdéle na premiéře mluvil Novotný z Oktagonu. Vzpomínal, jak v mládí četl román Alchymista od Paula Coelha. „Já si z toho vzal, že když na té cestě životem dáváš pozor na to, že ti život seshora posílá nějaké signály a ty je využiješ, možná to bude pro tebe v tom životě zajímavé,“ řekl.

Vylíčil své první návštěvy festivalu, seznámení s manželkou, založení Oktagonu a konečně i loňský turnaj v Karlových Varech. „V tu dobu jsme film skoro dokončovali a ten festival ho určitě nechtěl. Říkal jsem si, že to je signál. A dneska tady stojíme. To mě vrací k Alchymistovi, který říká, že když si něco opravdu přeješ, celý vesmír se spojí, abys to dokázal,“ dodal Novotný, načež totéž vzkázal divákům. „Když to budete opravdu chtít a bude ve vás kus bojovníka, tak se vám to podaří,“ popřál. Film začnou kina promítat 13. srpna.

V naší společnosti hodně věcí funguje jen kvůli tomu, že jsme vystaveni hrozbě, pokud něco neuděláme, nebo to uděláme špatně, říká kosovský filmař Visar Morina. „Věřím ve fyzické zákony a v to, že když na lidi vyvinete tlak nebo násilí, dostaví se reakce. Lidé snesou jen určitou míru příkoří,“ vysvětluje, proč právě tématu násilí zasvětil nový snímek nazvaný Hanba a peníze. V pondělí ho uvedl na karlovarském festivalu.

Hrdina Shaban se snaží zaopatřit rodinu, stárnoucího muže z venkova však město nepřijímá s otevřenou náručí. Ačkoliv si vše poctivě odpracuje, stále je to málo. Film se ptá, kam až je člověk schopen zajít a co všechno snese, když musí bojovat za holou existenci.

„Já tu postavu vnímám jako skutečného člověka. Velkou roli v jeho chování hraje důstojnost,“ poznamenal ve Varech režisér. Ten si za svůj debut Babai v roce 2015 vysloužil ve Varech sošku za režii. Novinku už letos představil na americkém Sundance, kde získala Velkou cenu poroty.

Ve snímku figuruje mimo jiné tříapůlmetrová socha bývalého amerického prezidenta Billa Clintona, která od roku 2009 stojí v kosovské Prištině. Ptali se na ni také karlovarští diváci. „Ano, je tam. A opravdu kousek od ní čekají dělníci na práci. Měl jsem ji už ve scénáři,“ přitakal Visar Morina.

Clinton je pro kosovské Albánce hrdinou, neboť v roce 1999 zaštítil útoky proti režimu jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiče kvůli jeho agresi vůči kosovoalbánským civilistům. Socha je umístěna na bulváru Billa Clintona.

Několik hodin předtím, než Rusko zahájí plnohodnotnou invazi na Ukrajinu, Marija oznámí svému muži Vytasovi, že se chce rozvést. Film s všeříkajícím názvem Rozvod za časů války toto pondělí představil na karlovarském festivalu litevský režisér Andrius Blaževičius. Jeho třetí celovečerní snímek měl světovou premiéru na americkém Sundance, kde začátkem roku získal cenu za režii.

Projekt vznikal v české koprodukci, Blaževičius ho ve Varech uvedl s herečkou Žygimantė Elenou Jakštaitė.

„O rozvodu se hodně mluví, polovina lidí se rozvádí, ale moc filmů se o tom netočí. A když začala válka, rychle se to spojilo,“ vysvětlil publiku Blaževičius, jak ho téma napadlo. Obsah prý vychází ze života. „I já rád trávím čas v bytě a taky znám tvůrčí krizi. Do postavy filmaře jsem vtělil mnoho ze svých strachů. Rozbíjení oken aut s ruskými SPZ, to se taky ve Vilniusu dělo. Další věci jsem slyšel od kamarádů,“ popsal Blaževičius.

Diváci ve Varech se však nedozvěděli, zda film končí šťastně, nebo ne. „Je to ambivalentní. Když jsme v Lucemburku dělali postprodukci, náš sound designer si myslel, že to je šťastný konec, a náš sound mixer, že ne. To se mi líbilo,“ uzavírá režisér.

O mladých lidech hledajících lásku a své místo v chaotickém světě vypráví film Milovník, ne bojovník, celovečerní debut slovenské režisérky Martiny Buchelové. Toto pondělí jeho světovou premiéru uvedla v Karlovarském městském divadle. Řekla, že chtěla natočit snímek, který bude uvěřitelný, diváci se u něho zasmějí a budou mít víc chuti žít.

Novinka se odehrává v letní atmosféře. Hrdina Andrej se rozhodne řešit svou závislost na alkoholu letním pobytem u babičky. Při něm se ale zamiluje.

„Všichni hodně mluví o lásce a humoru, které ten film obsahuje, ale on má i hodně smutných věcí a děje se jich tam i hodně tragických,“ poznamenává režisérka. „Chtěla bych, aby si diváci odnesli úlevu a možná naději. Aby se zasmáli a možná měli o trochu více chuti nebo síly být a žít,“ doplňuje Martina Buchelová.

Na projektu spolupracovali slovenští i čeští herci, hlavní role ztvárnili Adam Kubala a Michaela Kostková. Štáb čítal zhruba 110 lidí. Natáčelo se šest let, především v Bratislavě. Snímek soutěží v sekci Proxima.

Na prestižním festivalu ve francouzském Annecy měl před několika týdny premiéru animovaný film Tajemství džungle, který v těchto dnech uvádí karlovarský festival. Odehrává se ve Venezuele, vznikl však v Lotyšsku, Polsku a Česku. Natočil ho Edmunds Jansons. Ve Varech jej představili český koproducent Vladimír Lhoták a dabérka hlavní hrdinky Sofie Petráková.

Protagonistkou je devítiletá Elisabeth, která se z internátní školy vrací na prázdniny domů doprostřed džungle. Když její rodiče musí narychlo odjet, dívka dostane za úkol pohlídat bratříčka. Ten však uteče neznámo kam a Elisabeth se ho vydává hledat do džungle.

Snímek líčí smyšlené dětské dobrodružství, inspiroval ho nicméně skutečný cestovatel Aleksandrs Laime. „To byl takový lotyšský Emil Holub, který žil v 50. letech s rodinou v amazonské džungli a učinil řadu kartografických a antropologických objevů,“ vysvětlil Vladimír Lhoták.

Publikum se ho ptalo mimo jiné na využití umělé inteligence. „U animovaného filmu jsem ve fázi, kdy nám technologie může pomoci s běžnými rutinními úkoly. Tenhle film je dělaný tradiční metodou, nejdříve se ručně nakreslil, následně se celý udělal v software, který umožňuje použít více vrstev. Věřím, že kreativní část i v budoucnu zůstane v rukou tvůrců,“ odpověděl producent.

V případě Tajemství džungle byl podle něj tvůrčí základ u lotyšského režiséra Edmundse Jansonse, v Česku pak vznikla zhruba třetina animace a zvuková postprodukce. Film uvádí karlovarský festival v sekci Horizonty. Na programu bude ještě ve čtvrtek.