Náznaky americké touhy po odvetě. Trump drží před Ankarou NATO v nejistotě

Před rokem se na summitu NATO v nizozemském Haagu evropské státy zavázaly k historickému navýšení obranných výdajů na pět procent HDP. Pod tlakem amerického prezidenta Donalda Trumpa se spojenci shodli, že Evropa musí převzít větší díl odpovědnosti za vlastní bezpečnost.

O rok později se ale ukazuje, že závazky nestačí. Další rozhodnutí o omezování americké přítomnosti v Evropě neustále staví NATO před otázku, jestli může silné transatlantické pouto nadále vydržet.

Seznam Zprávy proto s pomocí několika expertů rozebraly čtyři aspekty dalšího aliančního summitu, který se schází v úterý a ve středu v turecké Ankaře, jenž se vyplatí sledovat.

Trump od svého druhého nástupu do Bílého domu spojence v NATO opakovaně šokoval. Zpochybňoval samotný smysl Aliance a stěžoval si, že USA od spojenců nedostávají dost s ohledem na to, co do spolku vkládají.

„Transatlantické vztahy zůstávají stále napjaté, protože Donald Trump nerespektuje a neoceňuje spojence USA v NATO. Alespoň pro tuto chvíli ale opustil výroky o převzetí Grónska a zmírnil rétoriku vůči Kanadě, takže vztahy se částečně stabilizovaly,“ všímá si v rozhovoru pro Seznam Zprávy expert na mezinárodní vztahy a bezpečnost James Goldgeier z Americké univerzity ve Washingtonu.

Podle Goldgeiera ale nejde o změnu Trumpova základního postoje vůči Evropě. „Donald Trump nesdílí závazek k evropské bezpečnosti, který měli všichni američtí prezidenti od druhé světové války. A dokud bude prezidentem, nezmění se to,“ upozorňuje.

Stejně tak podle něj lze očekávat, že Trump bude i nadále pokračovat v politice přehlížení a nerespektování evropských spojenců v NATO. „Tyto názory zastává už desítky let,“ dodává analytik, který dříve pracoval i pro americké ministerstvo zahraničí a Národní bezpečnostní radu.

Podobně situaci pro Seznam Zprávy hodnotí i Patti Morrisey, expertka na americkou bezpečnostní a obrannou politiku a zakladatelka organizace Global Foresight Strategies. Vztahy mezi Spojenými státy a Evropou podle ní zůstávají proměnlivé a obtížně předvídatelné.

„Trump podle mě hraje na obě strany. Myslím ale, že vidí, že Evropané neustupují v otázce Ukrajiny, a to ho motivuje k tomu, aby nezůstal mimo tento ‚klub‘,“ říká Morrisey, která má více než tři desetiletí zkušeností z amerických vládních institucí.

Těsně před summitem ale Trump znovu zpochybnil, že by vztahy se spojenci mohly zůstat stejné. Považuje za „směšné“, aby Spojené státy pokračovaly v tom, co pokládá za jednostrannou podporu NATO. „Nebyli tam pro nás,“ napsal na síti Truth Social pravděpodobně s odkazem na americkou válku s Íránem.

Prezident je sice známý tím, že dokáže postoje zase rychle změnit, ale nespokojenost Washingtonu s tím, že Evropa se k americkému vojenskému dobrodružství v Íránu výrazněji nepřipojila, je patrná už delší dobu. Některé státy přímo odmítly Američanům poskytnout ve válce své vojenské základny, což Trumpa dost popudilo.

I tyto rozpory snižují očekávání, že by summit mohl dát NATO výrazný nový impulz.

Americký ministr zahraničí Marco Rubio proto označil letošní setkání za „pravděpodobně nejdůležitější v historii NATO“ s tím, že je podle něj potřeba „některé věci vyjasnit a opravit“.

Pentagon podle analýzy Liany Fix z think tanku Council on Foreign Relations využil situace k prosazení plánů na další omezení americké vojenské přítomnosti a kapacit přidělených NATO. Na červnovém jednání ministrů obrany v Bruselu označil americký ministr obrany Pete Hegseth odmítání přístupu na základny některými evropskými spojenci za „hanebné“ a oznámil šestiměsíční přezkum rozmístění amerických sil v Evropě.

„Očekávám, že letošní summit bude jen o dalším ‚známkování‘ Evropanů,“ domnívá se Morrisey.

Spojené státy ostatně už letos oznámily rozsáhlé snížení kapacit oficiálně vyhrazených pro evropské spojence, pokud by čelili konfliktu. V tomto případě nešlo o konkrétní zbraně, které by byly rozmístěné na evropském území, ale spíše o symbolický krok.

Už dříve ale Trumpova administrativa oznámila stažení přibližně pěti tisíc vojáků z Německa v horizontu šesti až dvanácti měsíců a zrušení plánovaného nasazení dlouhodosahového dělostřeleckého praporu.

A podle informací deníku The Wall Street Journal měl ministr obrany Pete Hegseth další mnohem větší plány stahování. Jejich oznámení údajně zabránil jen odpor Rubia a dalších představitelů vlády.

„NATO se bolestivě snaží pochopit, jak si udržet soudržnost navzdory americkému prezidentovi, který podle všeho nechápe význam vojenských partnerství budovaných posledních 75 let k zachování míru v Evropě,“ podotýká analytička Morrisey.

„Doufám, že spojenci zvládnou summit bez většího dramatu. Očekávám, že se zaměří na to, jak posilují obranu a odstrašení, a zároveň znovu potvrdí podporu Ukrajině,“ dodává Goldgeier.

Právě posilování obrany bude jednou z klíčových otázek summitu. Před rokem přijali spojenci v Haagu ambiciózní cíl v oblasti obranných výdajů: do roku 2035 utrácet za obranu a související oblasti pět procent svého HDP. Letos mají předložit podrobné plány, jak toho chtějí dosáhnout.

Evropské státy tento závazek už postupně začínají promítat i do praxe, jak ukazuje analýza obranných výdajů NATO od think tanku Atlantic Council.

Podle nich i některé dosud spíše zaostávající země zvyšují tempo, zatímco lídři jako Dánsko, Norsko nebo Litva pokračují v ještě výraznějším růstu. Výrazné zvýšení hlásí i Lucembursko, které za poslední rok zaznamenalo nejvyšší procentuální nárůst. Naopak Česko a některé jižní země patří mezi státy, které jsou v plnění závazků silně pozadu.

Experti ale zároveň upozorňují, že navyšování rozpočtů se automaticky nepromítá do okamžitého posílení vojenských schopností.

Podle Goldgeiera je posilování evropských závazků důležitým krokem pro budoucí odstrašení, ale jde o dlouhodobý proces. „Není to něco, co se stane přes noc. Ukrajina je dnes vojensky schopnější než před rokem a ukazuje, že Evropa bude silnější, pokud bude s Ukrajinou více integrována,“ říká.

V otázce, zda se finanční rozhodnutí už promítla do konkrétního zlepšení vojenských schopností, je Goldgeier zdrženlivý. „Je na to příliš brzy. Ale v budoucnu se tak může stát,“ dodává.

Podle bezpečnostního analytika Gustava Gressela z Evropské rady pro zahraniční vztahy je debata o struktuře evropské obrany zásadní, protože ta je stále silně navázaná na americké kapacity a politickou vůli Washingtonu. V případě odklonu USA by podle něj evropské státy čelily výrazným problémům bez ohledu na to, jak rychle zvyšují své výdaje.

„Celý příběh ‚obrany Evropy bez Ameriky‘ bude Evropu stát za všech okolností velmi mnoho,“ dodává Gressel pro Seznam Zprávy. Dosavadní pokrok v navyšování výrobních kapacit a investic do rozvoje zbrojního průmyslu se zatím Evropa podle analytiků bez USA neobejde.

Významným faktorem, který vstupuje do transatlantických vztahů, je i několikrát zmíněná Ukrajina.

Stal se z ní na jedné straně pro Evropu vzor, protože země se v otázce obrany oproti prvním letům invaze stala výrazně soběstačnější. Rychle rozvíjí vlastní obranný průmysl a postupně snižuje závislost na amerických dodávkách, jak už dříve popsaly Seznam Zprávy. Část technologií Kyjev evropským státům hodlá poskytovat.

Na druhou stranu, jak už bylo naznačeno, pomáhá Ukrajina udržovat i jednotu Aliance, zejména v Evropě.

„Pokud by se Rusko stalo méně agresivním, soudržnost NATO by se oslabila. Vladimir Putin ale pokračuje ve válce proti Ukrajině, čímž evropské postoje vůči Rusku dál vyostřuje,“ řekl redakci Goldgeier.

Na loňském summitu NATO v Haagu se napětí kolem budoucnosti Ukrajiny výrazně promítlo i do závěrečných dokumentů. Ačkoli dříve Aliance opakovaně alespoň rámcově potvrzovala perspektivu ukrajinského členství, loňská deklarace se výslovné zmínce o budoucím vstupu vyhnula.

„Letos to bude zajímavé, protože se ukáže, zda se Aliance posune od opatrných formulací k jasnějšímu vymezení vůči Ukrajině, nebo zda zůstane u dosavadního modelu politicky závazné, ale vágně definované podpory. Právě absence explicitního příslibu členství v loňské deklaraci přitom podle části expertů ukázala limity jednoty mezi spojenci,“ vysvětlil Seznam Zprávám před summitem britský politolog Taras Kuzio z Národní univerzity v Kyjevě.

Letošní agenda summitu naznačuje, že právě další koordinovaná podpora Ukrajiny bude jedním z hlavních bodů jednání. Aliance má dál rozvíjet zejména mechanismy společného financování a nákupu vojenské techniky, které propojují evropské zdroje s americkou výrobní kapacitou.