Slib je víc než peníze. Slavný klub přihazoval, ale Ujčík dal slovo Slavii

Dnes by kolem takového střelce bylo daleko větší pozdvižení. Viktor Ujčík nastřílel před čtyřiadvacátými narozeninami za jednu sezonu v extralize 37 gólů. Ve Slavii trhal vedle centra Vladimíra Růžičky obrany. V památné sezoně odehrál přesně před třiceti lety Ujčík navíc jen 39 zápasů.

Patřil mezi nejlepší české kanonýry 90. let, řádil v reprezentaci při zlaté dynastii kolem Pavla Patery nebo Martina Procházky. Současně jde ale nejspíš o nejlepšího hráče ze slavné generace, který si nikdy nezkusil NHL. Těsně mu utekla i olympiáda v Naganu, což dostával pak na cizích stadionech „sežrat“.

„Neměl jsem to v hlavě takhle nastavené,“ netrápilo před třiceti lety útočníka, že nepatřil na radar NHL. „Vyrůstal jsem v době totality a pro mě byla vrcholem Dukla. A když už zvládnu hrát za Jihlavu, tak reprezentace,“ vysvětluje dnes.

Ale k nejlepší lize světa se stejně přiblížil. Dostal laso, které se dnešním pohledem nedá odmítnout. „Měl jsem k podpisu jednocestnou smlouvu a mohl odejít do Canadiens,“ hned si vybaví Viktor Ujčík.

Legendární kanadský klub ho draftoval v roce 2001, když bylo útočníkovi 29 let. Starší hráči z Evropy, na které nikdo neměl v NHL práva, přicházeli v draftu na řadu v pozdějších kolech.

Šlo o starou praxi, která fungovala před pádem železné opony. V Sovětském svazu nebo v Československu bylo dost hokejových pokladů. Ale nikdo nedokázal odhadnout, jestli se povede hráče z komunistických zemí do Ameriky dostat. Pokud ano, panovala obava, jestli se adaptují.

Pravidlo platilo až do úpravy kolektivní smlouvy v roce 2005, od té chvíle šlo draftovat už jen hráče do 21 let. Ale Montreal si vyhlédl českého střelce, chtěl ho do své organizace, tak na něj použil svou volbu v devátém kole a celkově z Viktora Ujčíka udělal 266. hráče draftu.

V létě po draftu hned Canadiens rozjeli akci, jak tehdy devětadvacetiletého českého střelce získat. Klub se trápil, potřeboval někoho, kdo uměl dávat góly. Ujčík se mohl chytit.

„Když přišla šance jít do NHL, slíbil jsem v té době, že zůstanu ve Slavii. A slovo má chlap dodržet,“ říká dnes trenér Jihlavy.

Bylo mu hloupé odmítnout Montreal. Tak zkusil s agentem jinou taktiku, vystřelí nahoru finanční požadavky, aby sami Canadiens řekli, že tohle je už moc. „Požádal jsem o navýšení smlouvy, spíš proto, abych tam nemusel jít kvůli slibu, který jsem dal Slavii,“ přikývne Ujčík.

Ale objevil se problém: „Montreal souhlasil. Já pak přesto řekl, ať se nezlobí. Asi jsem si tím dveře zabouchl,“ vypráví dál útočník.

Viktor Ujčík se tím připravil o to, aby NHL aspoň zkusil. Pavel Patera, Martin Procházka, Jiří Dopita, Jaroslav Špaček, David Výborný a další osobnosti českého hokeje z 90. let do zámoří vyrazili.

Jeden z nejlepších střelců slavné éry si dveře přibouchl sám. „Asi jo. Ale fakt jsem to tenkrát tam nebral. Navíc jsem neznal zámořskou mentalitu a říkal jsem si, že jestli mě chtějí, budou mít zájem i za rok,“ doplňuje Ujčík.

Slovo, které dal Slavii, bylo pro něj tak silné i kvůli tomu, co se stalo na podzim 1997. Viktor Ujčík platil za jednu z největších hvězd extraligy, ale Slavia mířila v tabulce dolů. Nevypadala jako tým, který by měl mít ambice.

Takže i kvůli nominaci na olympiádu do Nagana si Ujčík řekl o výměnu. V Třinci působil manažer Tomáš Herstus, který ho přivedl z Jihlavy do Slavie. Znal kontrakt, který kanonýr v Praze měl a věděl, že za určitý finanční obnos ho lze vyvázat.

Slavia se tak dostala pod tlak, že hvězdu musí dát pryč. Takže se nakonec uskutečnila „výměna roku“. Do Slavie zamířili Marián Kacíř a Vladimír Machulda, kteří se v klubu nakopli a první dokonce jel po sezoně na mistrovství světa.

Třinec dostal zabijáka, který uměl dávat góly vedle dalšího výjimečného středního útočníka Richarda Krále. Problém ale pro Ujčíka byl, že ne před Naganem.

„Rozhodl jsem se jít do Třince, který hrál nahoře. Doufal jsem, že když budeme na špici, tak budu i blíž, abych se na olympiádu dostal,“ líčí bývalý kanonýr dnes.

Jenže do nominace se nevešel. „Nebylo to šťastné rozhodnutí, nezvážil jsem přechod do jiného systému a týmu. Až tak moc se mi nedařilo, takže vůbec necítím k trenérům zášť, že mě na olympiádu nevzali. Naopak to bylo pochopitelné,“ uznává Ujčík.

Ivan Hlinka se Slavomírem Lenerem měli na prvních dvou pozicích pro pravá křídla Jaromíra Jágra s Martinem Ručinským. K Paterovi s Procházkou plánovali nasadit Jana Čalouna. Původně tady měl hrát Vladimír Vůjtek, ale onemocněl, tak na poslední chvíli vypadl.

Ujčík nezářil, Hlinka na něj neukázal. „Já do Nagana? Leda jako lyžař. Teď v klubu odevzdáváme výstroj a jedeme na běžky do Tater,“ odvětil útočník i v zimě 1998, když dostal otázku, jestli si myslí na pozici náhradníka.

Ve Slavii nastřílel do 17. kola dvanáct gólů. Po přesunu do Třince bilance spadla na devět gólů za 24 zápasů.

„Jasně, že z osobního pohledu mě to mrzí,“ říká Ujčík. „Ale kluci tam vyhráli, takže všechno dopadlo, jak mělo. Trenéři to vybrali dobře,“ usměje se.

Všechno se pak zašmodrchalo tak, že Ujčík hrál s Třincem proti Slavii hned v roce 1998 play off. „No jo, na Slavii měli radost, když mě nevzali na olympiádu. Když jsme tam přijížděli s Třincem, lidi mi to dali sežrat, že jsem v Naganu chyběl,“ s úsměvem vzpomíná na pokřiky z tribun.

Tady už ale zářil. Po pěti zápasech šel dál Třinec, Ujčík dal šest gólů. Pokřiky na svoji adresu chápal: „Tohle musíte vzít. Lidi chtějí pomoci svému týmu a rozhodit soupeře. Neměl jsem jim to za zlé. Když jsem se do Slavie pak vrátil, zase mě přijali dobře.“

A to je právě v celém příběhu klíčové. Do Slavie se Ujčík vrátil v roce 2001, když jeho pozice v Třinci slábla. Z centra Vladimíra Růžičky se stal trenér, útočníkovi věřil. Ujčík zase ožil. Dostal se do nominace na mistrovství světa, kde nastřílel šest gólů a získal třetí titul mistra světa.

Slavia mu pomohla zpátky a on dal slovo, že pomůže jí.

Takže škrtnul největší životní dobrodružství, kdy se mohl jít rvát o dres Montrealu.