Svědící pupínky mezi prsty? Možná jste si z dovolené přivezli svrab

Nákaza se nejvíce šíří v Moravskoslezském, Středočeském a Jihomoravském kraji. „Klíčové je včas rozpoznat příznaky, co nejdříve zahájit léčbu a důsledně dodržovat doporučení i hygienická opatření, aby se zabránilo dalšímu přenosu nákazy,“ uvádí Hygienická služba ČR na účtu na síti X. Co byste o onemocnění měli vědět? Seznam Zprávy přinášejí odpovědi na základní otázky týkající se svrabu.

Svrab je infekční kožní onemocnění způsobené zákožkou svrabovou, drobným roztočem, který se zavrtává do povrchové vrstvy kůže. Nejčastějším příznakem nákazy je silné svědění, které bývá výraznější v noci a po zahřátí v posteli, a vyrážka v podobě světle růžových map a pupínků na těle. Na kůži mohou být někdy vidět i drobné chodbičky.

Vyrážka se objevuje například mezi prsty, na vnitřní straně zápěstí a v loketních jamkách, v oblasti pasu, podpaží, na vnitřní straně stehen nebo v intimních oblastech. U velmi malých dětí se často nejdříve objevuje ve vlasech, na obličeji, na dlaních či na ploskách nohou.

K nákaze dochází nejčastěji přímým kontaktem s kůží nemocné osoby: typicky při spaní ve společné posteli či při pohlavním styku. „Kontakt musí být obvykle dlouhodobý; rychlý stisk ruky nebo objetí obvykle svrab nezpůsobí,“ informuje na svých stránkách Krajská hygienická stanice Moravskoslezského kraje.

Nákaza se může šířit také nepřímo, zejména kontaktem s oděvy, ručníky nebo lůžkovinami, které používala nemocná osoba.

Rizikové jsou zejména prostory, kde se často a rychle střídá velké množství lidí bez možnosti dostatečného úklidu a výměny ložního prádla. Mohou to být ubytovací zařízení, ale i koleje či internáty, nemocnice či lůžková zařízení.

Při běžném používání veřejné dopravy nebo pobytu na veřejných místech je riziko nákazy svrabem nízké.

Svrab může dostat kdokoliv, bez ohledu na věk nebo sociální status. Rizikem je pobyt v kolektivních zařízeních, především lůžkových, více ohroženi jsou také zaměstnanci těchto zařízení, kteří ošetřují či pečují o infikované osoby, a jejich rodinní příslušníci.

Pokud člověk nikdy předtím svrab neměl, mohou se u něj příznaky onemocnění objevit za 2-6 týdnů. U osob s vysokou úrovní hygieny bývá inkubační doba delší. Během této inkubační doby ale už může jedinec být nakažlivý.

U lidí, kteří svrab v minulosti prodělali, se příznaky mohou objevit už během několika dnů.

Pokud máte podezření na svrab, zajděte k praktickému lékaři nebo dermatologovi. K léčbě se používají speciální (antiskabiézní) masti nebo krémy, nejčastěji vydávané na recept. Nanášejí se na celé tělo i na plosky u nohou. U kojenců a malých dětí se potírá i obličej a povrch hlavy. Na místech, která nejsou namazaná, mohou zákožky přežívat. Po namazání mastí si nemyjte ruce, mast musí zůstat na těle po dobu doporučenou výrobcem, pak je možné ji opláchnout.

Účinnou látkou je permethrin, který zabíjí zákožku svrabovou ve všech vývojových stádiích.

U některých výrobků stačí jedna aplikace, jiné se používají opakovaně, například 1× za 24 hodin obvykle tři po sobě následující dny. Pokud příznaky přetrvávají, je potřeba léčbu zopakovat. Je ale důležité vědět, že svědění kůže může přetrvávat ještě mnoho týdnů po léčbě. Kdy je potřeba léčit znovu, by tedy měl určit lékař.

Svědění lze mírnit léky proti alergii (antihistaminiky, mnohá jsou volně prodejná). Léčbu je možné podpořit volně prodejnou sirnou mastí. Pokud se nemocný příliš škrábe, může si drobně poranit kůži. Do těchto ranek se pak může dostat bakteriální či virová infekce. Bakteriální infekce se léčí antibiotiky.

„Ve vzácných případech se tato bakteriální infekce může rozšířit do celého těla, vyvolat sepsi a následně i multiorgánové selhání,“ informuje na webu Státní zdravotní ústav (SZÚ). Nejvíce jsou tímto rizikem ohrožení lidé s oslabenou imunitou, s neurologickým či onkologickým onemocněním, starší osoby nebo pacienti s rozsáhlým, neléčeným či krustózním svrabem,“ dodává. V roce 2026 tyto komplikace vedly k úmrtí u čtyř lidí ve věku od 52 do 80 let.

Kromě nakaženého pacienta je důležité preventivně a současně léčit i členy domácnosti, sexuální partnery a další osoby, které s ním byly v dlouhodobém blízkém kontaktu za poslední měsíc.

Po namazání je důležité všechno použité oblečení, ručníky i lůžkoviny nakaženého vyprat minimálně na 50 °C a vyžehlit. Pokud to jde, používejte papírové ručníky. Postel převlékejte vždy v jednorázových rukavicích.

Věci, které se nemohou prát na vysoké teploty (boty, kabáty, hračky, deky), je třeba skladovat několik dní (minimálně tři, ideálně týden) v plastových pytlích. Zákožky ničí i teploty pod bodem mrazu. Parazit přežívá mimo tělo hostitele maximálně 3 dny. Roztoči mohou být i v matracích, ty můžete vyluxovat, postříkat i s postelí dezinfekčním sprejem a rozložit, ideálně na slunce. Koberce a další čalouněný nábytek důkladně vysajte a pytlík z vysavače ihned vyhoďte.

Vyhýbejte se kontaktu kůže na kůži s ostatními, dokud není léčba dokončena.

Použité masti a krémy vyhoďte. Kosmetické přípravky, jakou jsou krémy nebo tělová mléka, které nemocný používal, vyhoďte také.

Člověk přestává být nakažlivý ve chvíli, kdy je podle lékaře vyléčen a zároveň provedl všechna výše uvedená hygienická opatření (výměna prádla, lůžkovin apod.).

Nebezpečí opakované infekce svrabem hrozí ve chvíli, kdy nejsou informováni nebo léčeni všichni, se kterými nemocný přišel nebo přichází do styku. Důležité také je, aby jejich léčba probíhala současně, aby si nákazu vzájemně nepředávali.

Doporučuje se také mít krátce zastřižené nehty a pečlivě je čistit.

Oblečení, ložní prádlo a ručníky si mezi sebou nepůjčujte, měňte ho denně po dobu 14 dnů. Perte je při minimální teplotě 60 °C. Ostatní předměty dezinfikujte podle pokynů výše.

Státní zdravotní ústav doporučuje nesedat si s odhalenou kůží zad, rukou a nohou na čalouněné povrchy ve veřejných prostorách.

Další prevence vyplývá z přenosu svrabu: obezřetní by měli být pracovníci v kolektivních zařízeních, především lůžkových, kteří ošetřují či pečují o osoby, a jejich rodinní příslušníci.

„Šíření svrabu může být spojeno i s obdobím dovolených či jiného cestování. Nakazit se můžete prakticky kdykoli a kdekoli, kde se pohyboval infikovaný člověk - jak například v hostelech, tak i mnohahvězdičkových hotelích,“ říká tisková mluvčí Státního zdravotního ústavu Štěpánka Čechová a doplňuje: „Zákožka svrabová přežije například na textilu či nábytku, ale i v krémech a na dalších místech a plochách i bez hostitele několik dnů. Po tu dobu jí stačí kontakt dalšího hostitele a potřebuje jen zhruba 2-3 minuty, než se zavrtá pod kůži.“

Pokud jste tedy na dovolené spali v zamořeném prostředí, je vysoce pravděpodobné, že parazita už máte v kůži. „Žádná opatření pro likvidaci roztočů z vašich věcí problém nevyřeší; léčbu musíte doprovodit aplikací antiskabiézních mastí,“ dodává Čechová.

Některé typy svrabu vyskytujícího se u psů se mohou přenést i na člověka. Psí zákožka ale dlouho na těle člověka nevydrží a nerozmnožuje se. Může způsobit dočasné podráždění nebo svědění, potíže ale často odezní po úspěšné léčbě zvířete. Pokud by se ale u někoho z domácnosti objevila svědivá vyrážka, je vhodné kontaktovat lékaře.

Diagnostikující lékař musí nákazu ohlásit orgánu ochrany veřejného zdraví, tedy epidemiologovi.