Článek
Z trosek zasaženého sídla vedení země se po únorovém izraelsko-americkém úderu íránskému ministrovi zahraničí Abbásovi Arakčímu podařilo uniknout, od té doby podle svých slov přežívá díky tomu, že se po Teheránu neustále přesouvá autem. Arakčí v rozhovoru s íránským novinářem Javadem Mogouyium popsal útok, při kterém zahynul tehdejší nejvyšší duchovní vůdce země Alí Chameneí. Ministr v něm také potvrdil, že Izrael a USA disponovaly přesnými informacemi o místě pobytu Chameneího a dalších představitelů, což jim umožnilo zaútočit na vedení Íránu. Informaci přinesl britský The Guardian.
Izraelsko-americký útok začal poslední únorový den krátce po deváté hodině ráno, kdy se vysoce postavení představitelé Íránu sešli k zasedání na ministerstvu zpravodajských služeb, ve strategické radě pro zahraniční politiku a v radě pro obranu.
„Izrael měl o těchto schůzkách informace. To ukazuje na bezpečnostní mezeru, která pravděpodobně stále existuje. Je potřeba ji napravit,“ uvedl Arakčí.
Arakčí právě podával hlášení náměstkovi šéfa štábu Chameneího, Alímu Asgharovi Hidžazímu, když budovou během několika vteřin otřásly tři výbuchy, každý blíž než ten předchozí. „K třetímu výbuchu došlo hned vedle naší budovy. Část objektu s kanceláří pana Hidžazího byla zasažena přímo, levá strana budovy byla zcela zničena,“ popsal Arakčí.
Náměstkova sekretářka zahynula na místě, Arakčí a Hidžazí přežili jen díky tomu, že se nacházeli mimo epicentra výbuchu. „Nacházeli jsme se na druhé straně budovy. Po výbuchu se na nás zřítil strop, stěny a všechno ostatní. Chytil jsem pana Hidžazího za ruku a proplétali jsme se mezi trámy, deskami a kusy dřeva, přičemž jsme slyšeli volání o pomoc. Ze stropu se valila voda. Všechno bylo zničeno. Nakonec se nám podařilo dostat ven. Poté jsem uviděl, že se terčem útoku staly různé části areálu,“ vylíčil Arakčí.
Arakčího následně odvezl na ministerstvo zahraničí náhodný kolemjdoucí, jeho služební vůz byl totiž rovněž zasažen. „Tři dny jsme byli odříznuti od okolního světa a snažili jsme se zjistit, kdo přežil a kdo padl jako mučedník. Nepřítel si myslel, že nás paralyzuje tím, že zaútočí na vedení, ale neuspěl,“ dodal ministr.
Okolní země Trumpa před válkou s námi varovaly, tvrdí Arakčí
V rozhovoru s Mogouyim se Arakčí vrátil také k diplomatickým jednáním, která útoku předcházela. Íránský ministr zahraničí podle svých slov vždy pochyboval o tom, že jednání se Spojenými státy přinesou výsledek, dodal však, že byla nezbytná, i kdyby šance na úspěch činila 10 %. Mimo jiné proto, aby nebylo pochyb o tom, že se Írán snažil o diplomatické řešení. „Nikdo by nám nemohl říct, že to byla naše vina,“ řekl Arakčí.
Írán v závěrečném kole jednání v Ženevě nabídl USA dohodu ohledně svého jaderného programu. Nálada ve Washingtonu se však v tu dobu proměnila v bojechtivou, což měl Arakčímu sdělit jeho ománský protějšek Badr Albusaidi. „Nebojujeme, pokud náklady spojené s nezasáhnutím nejsou vyšší než náklady spojené s bojem,“ uvedl ministr na otázku výběru mezi diplomacií a válkou.
Na útok byla podle ministra země připravena. Vypracovala plán na uzavření strategického Hormuzského průlivu pro případ, že by směřoval přímo na nejvyššího vůdce. Kódové označení pro takový scénář znělo „Kód 110“, což odkazuje na článek íránské ústavy, který vymezuje pravomoci nejvyššího vůdce.
Spojené státy podle Arakčího udeřily, protože se domnívaly, že je íránská vláda oslabena údery proti spojencům v Sýrii a Libanonu a ekonomickými problémy uvnitř země. K rozhodnutí USA zaútočit přispěla také úspěšná americká operace ve Venezuele, v rámci které byl zadržen tamní prezident Nicolás Maduro.
Trumpovi spojenci v regionu podle Arakčího šéfa Bílého domu od útoku odrazovali s tím, že nepůjde o tak snadnou operaci. „Írán je jiný. Jeho oporou je tisíce let stará civilizace v kombinaci se šíitským myšlením a vírou v mučednictví. Když se tyto prvky spojí, vytvoří něco, co nelze snadno porazit,“ dodal Arakčí.
