Článek
Před rokem se Česká republika představila na světové výstavě Expo v japonské Ósace. Za svůj pavilon v podobě prosklené dřevostavby si odnesla stříbrné místo za architekturu a od dubna do října jej navštívilo 1,5 milionu lidí.
Úspěch slavili nejen čeští umělci a firmy, které v pavilonu vystavovali svá díla a produkty, ale také česká gastronomie včetně piva. Každý den v restauraci českého pavilonu návštěvníci spořádali 2000 porcí jídla a více než 2500 piv.
Do pavilonu zavítal také japonský předseda vlády Šigeru Išiba, prezident Petr Pavel, nizozemský král Vilém Alexandr a řada dalších českých i světových významných osobností.
„Českou účast na Expo 2025 v Ósace lze z kulturního hlediska hodnotit velmi pozitivně – pavilon nabídl mimořádně bohatý program a setkal se s vřelým přijetím návštěvníků. Nicméně v oblasti ekonomického a finančního řízení provázely českou účast velmi závažné nedostatky a pochybení,“ popisuje mluvčí Českých center Jan Dlouhý, pod něž kancelář generálního komisaře pro Expo spadá.
S loňskou účastí na Expu se totiž pojí i problémy s financováním. Audit totiž ukázal výraznou ztrátu a téměř dvojnásobné náklady oproti schválenému rozpočtu. Ze státního rozpočtu mělo jít původně 290 milionů korun, dalších 150 až 210 milionů korun pak z externích zdrojů. Příspěvek ze státního rozpočtu však bylo nutné navýšit.
„Celkový projekt české účasti na Expo 2025 v Ósace se prodražil z původně stanoveného rozpočtu 290 milionů korun na více než 600 milionů korun,“ uvedl mluvčí ministerstva zahraničních věcí Adam Čörgő. Už od začátku tisíciletí se však náklady na Expo pohybují ve stovkách milionů korun.
Světové výstavy se konají jednou za pět let. Ta příští je naplánována na rok 2030 v Rijádu. Zda se jí zúčastní i Česko, však dosud není jisté. „O účasti České republiky na Expo 2030 v Rijádu zatím nebylo definitivně rozhodnuto a nadále probíhají mezirezortní jednání. Při rozhodování budou zohledněny také zkušenosti z účasti na Expo 2025 v Ósace, včetně vyhodnocení finančních a organizačních aspektů projektu,“ řekl Čörgő.
Efekt světových výstav se však ukazuje až zpětně během několika let. Po prohlídce českého pavilonu do Česka míří jak turisté, tak zahraniční investoři a zdejší firmy mohou oslovovat nové zákazníky.
„Česká republika se na světových výstavách dlouhodobě prezentuje jako země s bohatou kulturní tradicí, kvalitním designem, současným uměním i inovacemi a snaží se otevírat témata, která rezonují napříč společností,“ popisuje Dlouhý.
Na světové výstavy často putují také významná díla tuzemských umělců. Loni to byla například socha z dílny Alfonse Muchy, v kanadském Montrealu řezbářská díla mistra Theodorika nebo skleněné plastiky sklářského umělce Reného Roubíčka.
„Přestože je účast významných osobností či zapůjčení cenných uměleckých děl někdy organizačně i logisticky náročná, naše zkušenosti ukazují, že umělci i kulturní instituce vnímají Expo jako prestižní příležitost k mezinárodní prezentaci a o spolupráci bývá zájem,“ popisuje Dlouhý.
Česká republika se jako samostatný stát účastnila světových výstav sedmkrát. Poprvé to bylo v roce 1993 v jihokorejském Tedžonu.
Poslední společný pavilon představili Češi a Slováci v Seville. Úspěch měla expozice o historii a současnosti českého sklářství. České sklo je totiž prvek, který na Expu téměř nikdy nechybí. Loni v Japonsku svou světelnou instalaci představila například firma Preciosa.
Klíčová byla také československá účast na Expu 1970 v Ósace. Výstava probíhala dva roky po okupaci vojsky Varšavské smlouvy a byla především umělecká. Právě na Expu si Japonci oblíbili Českou republiku.
Kus Expa v Praze
Za vůbec nejúspěšnější je považován československý pavilon na světové výstavě v belgické metropoli. „Expo 58 v Bruselu se stalo symbolem československé kreativity, architektury a designu a výrazně přispělo k mezinárodnímu renomé země,“ uvedl Dlouhý.
Za svůj pavilon Československo získalo nejvyšší cenu a desítky dalších ocenění. Hlavní budova byla ve tvaru písmene L, k ní patřila i půlkruhová restaurace. Budova byla zdobena mozaikami z jantarového skla.
Expo 58 v Bruselu. Nyní stojí v Praze.
Původně restauraci Praha z bruselského pavilonu si mohou lidé prohlédnout dodnes. Československý pavilon byl totiž po skončení světové výstavy rozebrán a převezen vlaky a auty do Prahy. V letech 1959 a 1960 opět vyrostl v pražských Letenských sadech.
„Zvolené místo a vyhlídková terasa poskytly novým návštěvníkům nádherný výhled na město a pavilon se ihned po převezení stal populární a vyhledávanou destinací. V roce 1964 bylo Expo 58 prohlášeno za kulturní památku. Další část expozice byla znovu postavena na pražském Výstavišti, kde sloužila až do začátku 90. let 20. století, kdy byla požárem nenávratně zničena,“ popisuje Klára Pokorná z Adolf Loos Gallery.
Pavilon se stal kulturní památkou a spolu s historickým centrem Prahy byl zapsán na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Přesto začal v 90. letech v majetku státu chátrat. „Objekt pak byl vydražen v malé privatizaci a několikrát změnil vlastníka. Následně objekt propadl jako zástava bance. Toto kdysi cenné místo inovace a kultury bylo ponecháno svému osudu a postupně dále chátralo,“ popisuje Pokorná.
Později objekt získal rakouský investor a začal s rekonstrukcí, přičemž exteriér měl zůstat nezměněn a v interiéru mělo být zachováno co nejvíce původních prvků. Nicméně se neinvestovalo do údržby a do budovy zatékalo.
V roce 2021 tuto ikonickou budovu získala aukční síň s uměním v Česku Adolf Loos Apartment and Gallery.
Budova i okolí prošly zásadní a nákladnou rekonstrukcí za prostředky aukční síně. „Původní dispozice budovy díky současnému majiteli nyní stále zahrnuje železobetonový skelet, ocelové nosníky, schodiště zvané šnek (oceněné zlatou medailí na Expo 58) a slavnou skleněnou mozaiku ‚Oceán‘ (oceněna zlatou medailí na Expo 58),“ popisuje Pokorná. Pavilon tak byl zachráněn před zkázou pro další generace.
Zpátky do Česka byl přemístěn také pavilon z Expa 2015 v Miláně. Budovu vyrobila firma KOMA Modular a v jejím sídle ve Vizovicích se nyní nachází. Osud posledního českého pavilonu je zatím nejistý, protože dosud osamoceně stojí na místě, kde byl před rokem postaven.
