Článek
Stížnost advokátky Lucie Hrdé se týkala sporu o odměnu za případ, ve kterém loni u soudu zastupovala oběť domácího násilí. Hrdá se podílela na tom, že obviněný ještě před svým odsouzením týrané ženě dobrovolně zaplatil 150 tisíc korun jako náhradu za nemajetkové újmy. Očekávala, že její odměna se podle advokátního tarifu bude odvíjet právě od částky 150 tisíc.
Okresní a poté i krajský soud ovšem rozhodly tak, že se odměna musí odvíjet od částky, kterou oběť získala v trestním řízení. V tomto případě ale soud oběti přímo žádné peníze nepřiznal a k částce, kterou oběť skutečně dostala, při výpočtu odměny nepřihlédl. Hrdé tak připadla odměna necelých 55 tisíc korun, zhruba polovina toho, na co měla nárok.
Ústavní soud dal Hrdé za pravdu s tím, že rozhodnutí obecných soudů představuje „přehnaně formalistický a úzkoprsý přístup k aplikaci práva“ a přistupovat k situaci tak, jako by poškozená nebyla vůbec úspěšná, není v tomto kontextu „ústavně akceptovatelné a ani logické“.
„Je potřeba zdůraznit, že v daném řízení se podařilo dosáhnout uspokojení nároku zvlášť zranitelné oběti, a to ještě dohodou uzavřenou v průběhu trestního řízení. To je v podstatě maximálně optimální stav,“ řekla při vyhlášení nálezu soudkyně zpravodajka Lucie Dolanská Bányaiová.
Tento přístup vede podle soudu k absurdní a nepřijatelné situaci, protože směřuje proti principům ochrany poškozených. „Zmocněnkyně poškozené je vlastně za dosažení tohoto ideálního, právem vyžadovaného a upřednostňovaného stavu významně finančně sankcionována,“ doplnila Dolanská Bányaiová.
„Hluboký příkop“
V praxi byl tento případ jen jedním z projevů problému, kterému dlouhodobě čelí zvlášť zranitelné oběti. Těmi jsou například lidé mladší 18 let, hendikepovaní a starší lidé, oběti předsudečné nenávisti nebo oběti násilných činů, jako je znásilnění nebo domácí násilí. Tyto oběti mají problém sehnat advokáta ex offo, tedy soudem přiděleného právníka, kterého platí stát a následně náklady vymáhá od pachatele.
Hrdá i další advokáti dlouhodobě upozorňují na to, že soudy advokátům zastupujícím oběti krátí odměny. Například kancelář Lucie Hrdé přestala zastupovat klienty ex offo už na začátku roku 2024. „Soudy podle tarifu vůbec nerozhodují. Rozhodují prostě podle toho, co se jim zdá dost, anebo nezdá dost. Pokud podle tarifu očekávám, že mi někdo zaplatí po pěti letech práce 300 tisíc, ale ve skutečnosti dostanu 30 tisíc včetně cesťáků, takže reálně nějakých 15 tisíc, tak to prostě dělat nebudu,“ uvedla tehdy Hrdá.
Situaci měla vyřešit novela advokátního tarifu, která začala platit loni a představovala největší valorizaci mimosmluvních odměn advokátů od roku 2006. Tuto změnu dlouholetá zmocněnkyně pro zvlášť zranitelné oběti trestných činů Petra Carvanová hodnotí pozitivně. „To, co ministerstvo nastavilo za bývalého ministra Pavla Blažka, je za mě spravedlivé, důstojné a naplňuje to a posiluje práva obětí,“ řekla Carvanová.
Problémem podle ní není stát, ale samotné soudy. „Pokud byl dříve mezi ministerstvem a soudy hluboký příkop, tak tou novelou se příkop ještě prohloubil. Soudy jsou zapšklé kvůli tomu, že ministerstvo po letech posílilo odměny advokátů místo toho, aby posílilo resort justice,“ míní Carvanová.
Soudy jsou podle Carvanové „velmi kreativní“ v tom, jak vypočítávají odměnu zmocněncům obětí a jak určují, které náklady advokáta byly účelné, tedy nutné pro hájení práva oběti, a tím pádem je třeba je zaplatit.
„Dochází k tomu, že například sedíte na hlavním líčení, které má šest hodin. Při vypočítávání odměny si úředník pouští záznam a zapisuje, kolik minut z líčení zmocněnec hovořil. Zjistí, že mluvil třeba hodinu, a místo toho, aby dostal odměnu za 6 hodin stejně jako obhájce, který třeba dokonce mluvil méně, dostane odměnu jen za tu hodinu. Ve zbytku tam sedí zadarmo. To samozřejmě zmocněnce odradí od toho, aby oběti zastupoval,“ vysvětlila Carvanová. V praxi je tedy pro advokáty finančně výhodnější hájit obviněného než oběť.
Prezident Soudcovské unie a trestní soudce Libor Vávra upozornil, že bez širších dat není možné říct, zda je problém skutečně systémový, nebo jde spíše o problém jednotlivých soudů či soudců. „Já si nejsem jistý, jak dalece je to pohled úzké skupiny lidí i uvnitř advokacie, anebo jestli je to opravdu široký systémový problém. Nechci to ale v žádném případě zpochybňovat,“ uvedl. Sám podle svých slov v posledních měsících ve svém senátu neřešil žádný spor o odměnu zmocněnce poškozeného.
Zároveň ale Vávra připustil, že nastavení odměn advokátů zastupujících oběti i obhájců si zaslouží širší debatu. „Dnes je doba jiná. Víc se snažíme podporovat oběti, zejména ty oběti zvlášť zranitelné, ty nejméně schopné se hájit. To je společenský zájem,“ řekl Vávra. Podle něj by ale bylo potřeba nejprve analyzovat, zda problém vzniká kvůli právní úpravě, nebo rozdílnému rozhodování jednotlivých soudů. „My to nevíme, jen tušíme, každý přicházíme s jinou zkušeností. Je možné, že se to významně liší napříč regiony,“ dodal Vávra.
Zmínil mimo jiné i to, že na systémovou debatu je také otázka poměru odměn obhájců a zmocněnců. „Obhájce má proti sobě nejen zmocněnce, ale ještě celou policii a státního zástupce, kteří se snaží jeho klientovi prokázat vinu. Spousta trestních soudců má pohled takový, že ta odměna obhájci by měla být vyšší než toho zmocněnce, protože ve prospěch oběti pracuje i celá státní mašinérie,“ doplnil Vávra.
Zmocněnců ubývá
Problém se táhne už roky i podle Vlastimily Sachrové z organizace Člověk v tísni, která se zvlášť zranitelnými oběťmi pracuje. „Již řadu let máme problém najít a zprostředkovat advokáta, který by byl schopen našim klientům poskytnout kvalitní právní služby, zejména v regionech mimo Prahu. Výše a způsob stanovení odměn se na této situaci nepochybně podílejí,“ řekla Sachrová.
I v případech svých klientů se Člověk v tísni setkal s tím, že došlo k výraznému krácení odměny za úkony, které soud vyhodnotil jako neúčelné. „Od spolupracujících advokátů dostáváme zpětnou vazbu, že současný systém není nastaven příliš šťastně, především kvůli své nepředvídatelnosti. Advokáti si předem nemohou být jisti, které úkony soud nakonec považuje za účelné a které nikoliv,“ doplnila Sachrová. Výše odměny za případy, které často trvají i roky, se tak mnohdy významně liší oproti očekáváním advokátů.
Současný systém je podle Sachrové nestabilní a pro oběti je obtížné se v něm zorientovat a najít vhodné zastoupení. „Nemáme přitom pocit, že by se situace v průběhu času výrazně zlepšovala. Nové nabídky právních služeb nebo jednotliví advokáti se sice objevují, jiné služby však současně zanikají,“ řekla Sachrová.
Nedostatek zmocněnců potvrzuje i Carvanová. „Zmocněnců bohužel ubývá, ale je to vlivem přístupu soudů. Už nás je v podstatě jen pár a dnes už bych skoro řekla, že v tom seznamu je už na roveň počet neziskovek. Ty ale nemají tu detailní právní erudici, která je potřeba,“ vysvětlila Carvanová.
Tlak na zmocněnce
Podle vedoucí právních služeb organizace proFem Daniely Klézlové se zmocněnci potýkají se zásadní nejistotou. „Advokáti musí mnohem pečlivěji zvažovat, zda zastoupení vůbec přijmou, protože dlouhodobě nemohou fungovat bez určité finanční stability a s nejistotou, zda jim bude jejich práce odpovídajícím způsobem uhrazena,“ řekla Klézlová s tím, že advokáti už v praxi mnohdy přemýšlejí nad tím, kterých úkonů trestního řízení se s obětí zúčastní a kde je jejich přítomnost skutečně nezbytná.
I když se zmocněnci řady úkonů účastní proto, aby nebyla ohrožena procesní práva oběti, často to dělají s vědomím, že jim za část této práce pravděpodobně nebude přiznána odměna. „Takový stav vytváří tlak na samotné zmocněnce a může mít významný negativní dopad na kvalitu a dostupnost právního zastoupení obětí a výsledek celého případu,“ vysvětlila Klézlová.
Nejednotné je podle zkušeností proFem rozhodování napříč kraji i jednotlivými soudci. „Právo obětí na kvalitní právní pomoc by přitom nemělo záviset na tom, jestli je advokát ochoten nést finanční riziko spojené s poskytováním těchto služeb. Stát by měl tomuto systémovému problému věnovat pozornost a nastavit pravidla, která zajistí nejen účinnou ochranu práv obětí, ale i předvídatelné a spravedlivé odměňování zmocněnců,“ doplnila Klézlová.
Podle prezidentky Bílého kruhu bezpečí Pavlíny Komedové se v praxi obětí týká ještě jeden velký problém. Většina zvlášť zranitelných obětí podle ní stále není informována o svém právu na zastoupení zmocněncem hrazeného státem. „Trestním řízením tak od počátku procházejí bez jakékoli právní podpory, přestože mají na její čerpání zákonný nárok,“ řekla Komedová.
