Advokáti ex offo přestávají hájit zranitelné oběti zločinů. Stát jim neplatí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na první pohled se to může zdát jako banální případ. Na začátku letošního ledna Ústavní soud zkoumal, jestli advokátka, státem přidělená zvlášť zranitelné osobě, dostala za svoji práci správně zaplaceno. Zastupovala přitom muže, kterého podvodnice obrala o 1,7 milionu korun. Soud ale některé její právní úkony označil jako neúčelné. Konkrétně její účast na výslechu podvedeného muže, výslechu pachatelky, výslechu spolupachatelky a první poradu s poškozeným.

Tarif, podle kterého se odměna počítá, navíc soud odvodil od nemajetkové újmy 50 tisíc korun, nikoliv podle ukradené částky, kterou podvodnice musela vrátit. Desátého ledna Ústavní soud rozhodl, že namísto vyúčtovaných 178 tisíc korun se tato advokátka musí spokojit s odměnou 25 tisíc.

Podle odborníků na práci s oběťmi trestných činů je to doklad o tom, že stát v pomoci obětem selhává.

Stát musí zvlášť zranitelným obětem podle zákona poskytnout vlastního advokáta, stejně jako ho dostávají obvinění. Známí jsou pod obecným pojmem ex offo čili soudem přidělený obhájce. Náklady na tuto právní pomoc potom soud naúčtuje pachateli.

Podle advokátky Kláry Kalibové ale justice zpravidla těmto advokátům nepřiznává náležitou odměnu.

„Celé je to opřené o jedno ustanovení v zákoně, které říká, že zmocněnec oběti se má účastnit pouze úkonů účelných pro to řízení. V případě obhájce obviněného tam nic takového napsané není. Už tady vidíme dvojí přístup k právní pomoci lidem v trestním řízení čili jinými slovy: Stát privileguje těžké zločince před zvlášť zranitelnými oběťmi,“ říká Kalibová.

Kalibová se původně věnovala zastupování obětí obchodu s lidmi a organizovaného zločinu. Dnes jako ředitelka společnosti In Iustitia hájí oběti trestných činů z nenávisti.

„Když se podívám do praxe naší organizace, pak my spolupracujeme jednak s poškozeným, a zároveň s advokáty, kteří potom uplatňují tyto náklady. Kdyby se opravdu všichni advokáti měli začít chovat ekonomicky, tak už nikdy nikdo nepřevezme zastoupení oběti, protože je to pro ně ekonomicky riskantní,“ popisuje právnička.

Stát podle ní tím, že odmítá proplácet jejich práci, nutí advokáty porušovat zákon a riskovat vlastní pověst a kariéru.

Ministerstvo spravedlnosti si podle mluvčího Vladimíra Řepky problém uvědomuje. Jedná podle něj i se zástupci neziskovek a advokáty obětí, včetně právničky Kalibové.

„Současnou situaci s krácením odměn obhájců si uvědomujeme. Proto tento týden jednal náměstek Karel Dvořák s Českou advokátní komorou. Přislíbila, že dodá výsledky průzkumu o krácení odměn mezi advokáty a ministerstvo se bude tímto problémem dále zabývat. Je možné například zvážit úpravu vyhlášky, abychom zabránili současnému problému,“ uvedl Řepka na dotaz Seznam Zpráv.

Ministerstvo podle něj soudům prostředky na odměny advokátů poskytuje. „Pokud bude potřeba, jsme připraveni aktuálně další prostředky poskytnout,“ dodal mluvčí.

„Když převezmete zastoupení, jste povinen sledovat oprávněné zájmy a práva poškozených a hájit je. Advokáti se prakticky dostávají do situace, kdy je stát nutí porušovat zákon o advokacii alias riskovat svoji profesi. Když si začnete říkat, že nějaký úkon třeba tak účelný není a nepůjdete tam… Klient vám třeba dá pokyn, abyste tam šel, ale vy tam nepůjdete a řeknete mu, že by vám to stát nezaplatil. A daný klient na vás může dát podnět na Advokátní komoru čili je to profesní ohrožení,“ vysvětluje Kalibová.

Důsledek je podle ní jednoduchý - advokáti se přestávají o tuto práci pro stát hlásit.

Podle Petry Presserové, vedoucí právničky Centra pro oběti domácího a sexualizovaného násilí, stát hledá skuliny, jak odměny zmocněnců zkrátit.

„Nepočítají tam třeba přípravy na soudy. Nebo započítají hodinu, ale nezohlední, že příprava na soud reálně trvá třeba šest hodin. Pracujeme s oběťmi domácího a sexualizovaného násilí a ve sto procentech případů jde o velmi těžce traumatizované lidi, se kterými je nutné trávit hodně času a hodně kapacit na komunikaci, na vysvětlování věcí, na vytvoření důvěry,“ popisuje práci s oběťmi trestných činů z vlastní praxe.

Pokud advokát práci odbyde, podle Presserové hrozí, že oběť trestní řízení neunese.

„Kdyby šlo o krádež, tak tam opravdu advokátovi stačí třeba na půl hodinku si s klientem zavolat před soudem a je hotovo. Ale u naší klientely prostě půl hodiny nestačí. Nesmíte tu klientku v rámci řízení retraumatizovat. Ve výsledku ti advokáti, kteří chtějí být citliví, chtějí to dělat dobře, chtějí být trpěliví, zkrátka nedostanou za svoji práci zaplaceno. Advokáti to přestávají chtít dělat,“ popisuje právnička.

Navíc situaci obětí komplikuje ještě jeden fakt. Zatímco pachatel dostane advokáta automaticky, oběť o něj musí žádat.

„Ono se tomu říká ex offo advokát pro oběti, ale zmocněnec vlastně nikdy není obětem dávaný automaticky. O všechno se musí žádat, což spousta obětí neví. Zdaleka ne všechny to využijí. Kdyby využívaly svého práva, tak se bavíme úplně o jiných částkách,“ popisuje Presserová.

Známá advokátka Lucie Hrdá otevřeně říká, že kvůli přístupu soudů její kancelář přestala zastupovat oběti ex offo. Právnička, která například zastupuje řadu žen v procesu s psychiatrem Cimickým, to dává za vinu soudům.

„Soudy podle tarifu vůbec nerozhodují. Rozhodují prostě podle toho, co se jim zdá dost, anebo nezdá dost. Pokud podle tarifu očekávám, že mi někdo zaplatí po pěti letech práce 300 tisíc, ale ve skutečnosti dostanu 30 tisíc včetně cesťáků, takže reálně nějakých 15 tisíc, tak to prostě dělat nebudu,“ říká Hrdá.

Její advokátní kancelář už proto od ledna letošního roku tuto službu pro stát nevykonává.

„Znamená to, že oběti přijdou o vysoce specializovanou pomoc lidí, kteří to dělali jako součást svojí práce. Ne ‚pro bono‘, ale na náklady státu, respektive pachatele. Byla bych velmi zvědavá, jak by se tvářili tito soudci – kteří rozhodují o náhradách – na to, kdyby jim najednou přišla jenom desetina výplaty,“ dodává Hrdá.